Česká báseň

Slavnostní Stříbrné listování v gotické síni jihlavské radnice

29. října 2011

Nemýlila jsem se, když jsem v dubnu letošního roku při křtu ročenky Pár střípků předpověděla, že to bude náramná sláva, až se budou vyhlašovat výsledky 8. ročníku České básně roku 2011. Dočkali jsme se všichni – pořadatelé z literárního sdružení Vzdorospolek, my posluchači a příznivci, a konečně i 94 básníků, kteří přihlásili do letošního ročníku celkem 329 básní, z nichž 73 bylo zveřejněno v ročence, ze které jsme měli možnost vybírat a hlasovat.

Jednatel Vzdorospolku Vlastimil Hloupý se zúčastnil na začátku září otevření Naučné stezky Bohuslava Reynka a při rozhovoru s bratry Jiřím a Danielem Reynkovými, syny petrkovského básníka a grafika, dostal od nich příslib účasti na „básnické“ slavnosti v Jihlavě. Páni Reynkové slib dodrželi a jejich přítomnost dodala Stříbrému listování prestiže. Bratři vyslovili přání podívat se při příležitosti své cesty do Jihlavy na sochu Gustava Mahlera a prohlédnout si parkovou úpravu okolního prostoru, který si pamatovali ještě jako bezduchou trhoveckou zónu. Společně s Olgou a Josefem Poukarovými jsme se stali jejich průvodci Jihlavou.

Neotřelými slovy projevili svoje nadšení nejen nad sochou, ale i radost z toho, že vůbec tato myšlenka vznikla. Už před více lety je Ing. Poukar zasvětil do svého úmyslu a Reynkovi vřele té odvážné akci fandili. (Tehdejší postoj jihlavské kulturní a politické reprezentace byl až na výjimky nevstřícný a nikdo se nechtěl zřízení pomníku ujmout, Poukarovi tedy v dubnu 2004 založili občanské sdružení Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera, teprve až byla socha hotová, přidalo se v červnu 2008 město s úpravou okolního prostoru.) Petrkovští bratři, kteří mají vytříbený umělecký vkus, viděli prostor nyní upravený podle návrhu profesora Koblasy a chválili, byli velmi potěšení a hovořili o dimenzi nadčasovosti…

Vstřícně naladění jsme odešli do gotické síně, kde jsme se kromě jiných návštěvníků setkali s početnou obcí turistickou – byli přítomni členové ze všech odborů jihlavských a také turisté z Havlíčkova Brodu, pozdravili jsme se s dcerou Karla Holuba Soňou Plevovou a jejím synem Honzíkem, milým vnukem Karlovým, a především s amatérskými básníky, kterých z celé republiky přijelo přes třicet.

Slavnost měla bohatý program, takže jsme se přes uvítací a pozdravné projevy, zpěv písní s klavírním doprovodem a umělecký tanec skupiny lepých dívek postupně dostali k básníkům, rozechvělým v očekávání výsledků jejich literárního snažení v minulých měsících a k poezii přednášené stísněným a roztomile neprofesionálním hlasem autorů.

Nejvíce hlasů poslali čtenáři ročenky básni Chybíš mi, a tak hlavní pořadatel Vlastimil Hloupý s radostí zavolal na scénu básnířku Marcelu Horkou z České Skalice a pogratuloval jí,

poté vyzval Zdeňka Jiráska, držitele stejného ocenění z minulého ročníku, aby předal putovní Stříbrnou bulu do rukou šťastné vítězky vzešlé z hlasování veřejnosti.

Šestičlenná odborná porota vybrala nejlepší báseň minulé sezóny, a tak mohl vyhlásit jednatel Vzdorospolku Vlastimil Hloupý výsledek: Zlatou bulu získal Jan Zbořil za svou báseň Ve stodole.

I tato cena udělovaná v rovině odborné je putovní, proto se na scéně znovu objevil Zdeněk Jirásek, na jehož vítězství se loni vzácně shodli čtenáři s odbornou porotou, aby ji předal svému nástupci.

Samozřejmě, že byla v obou kategoriích vyhlašována i druhá a třetí místa, dokonce jsme uslyšeli i ty básně, které nebyly zařazeny odbornou porotou do ročenky, ale mohli jsme si je přečíst a dát jim svůj hlas na stránkách Vzdorospolku…

Příjemné odpoledne pokračovalo vzpomínkou na Karla Holuba, zakladatele Stříbrného listování, díky jehož několikaletému snažení se dnes v Jihlavě koná tato kulturní událost, kterou slibují jak pořadatelé, tak magistrátní pracovníci, kteří převzali nad akcí patronát, opakovat i v příštích letech.

Považte, že až z Českých Budějovic vážil do Jihlavy cestu více než devadesátiletý pan Bohuslav Kníže, kdysi profesor na Vyšší hospodářské škole, kde mladý Karel Holub studoval. Profesor a jeho žák celý život udržovali přátelské styky – pan Holub mi často vyprávěl, s jakými obavami očekává kritiku svých básní zaslaných panu profesorovi a jak se snaží řídit se jeho radami… Pan profesor Kníže hovořil o svém příteli Karlovi s velkou něhou a porozuměním, řekl mimo jiné, že až teď, když se probírá jeho nevydanými básněmi, které má posoudit, vidí, jak vzácný člověk Karel byl.

Ještě dodám, že Karel Holub se stal vítězem soutěže Skutek roku 2009 v kategorii životní prostředí pořádané Krajem Vysočina – za mapování a ochranu studánek – těší mě, že odnedávna má už svoji vlastní.

Odpolední program se pomalu přehoupl v podvečerní, následovalo divadelní představení César a Drana v podání členů dobronínského divadelního souboru Zmatkaři, ale petrkovští bratři Reynkové už byli trochu unaveni, proto jsme je podle slibu odvezli domů.

Zbývá připomenout, že se připravuje 9. ročník České básně – uzávěrka je 31. ledna 2012. Kdokoliv může přihlásit až čtyři dosud nezveřejněné básně, informace naleznete na stránkách literárního sdružení Vzdorospolek (http://www.plutanium.cz/vzdorospolek).

Tato výzva se samozřejmě týká i vás, naši milí čtenáři.

Všem básníkům držíme palce, aby se jejich dílka dostala do ročenky Pár střípků 2012 a abychom se za rok setkali v jihlavské gotické síni…

Uvádíme obě vítězné básně letošního ročníku:

Chybíš mi
Marcela Horká

Jako pravá ruka levé
jako břehy vodě
jak den noci, světlo stínu
chybíš mně, já tobě

Jako hnízdo slavíkovi
jako závist zlobě
jak trn růži, hříchy peklu
chybíš mně, já tobě

Jako sešit školákovi
jako lenost nudě
jak sen spánku, touha chvění
chybíš mně, já tobě

Chybíš mně jak příboj moři
jak svítání ránu
Jako rybám sítě lovců
v Tichém oceánu

 

Ve stodole
Jan Zbořil

 Ve stodole byla i v nejtišším létě zima

 Chladná ušlapaná podlaha,
na které by se kulička vodováhy
sotva zastavila ve výseči

 Spoustě rezavých věcí
se dal vynalézt nový úděl

 V sudech zrní
střídaly kvasící švestky

Na patře seno
(z něj při dovádění stoupá prach až k nedýchání)
Někdo v něm zapomněl položené vidle

 Tolikrát se tu mohlo stát něco hrozného
Jako když strýc Francek rozmlátil
o cirkulárku v návalu spravedlivé žízně
prázdné lahve ze šteláře

 Stejně jsme nakonec
vyběhli bosí a zdraví zadními vraty na louku
Byli jsme děti

 Dnes nám táhne na čtyřicet
často se zastavujeme
díváme se dál
a váháme

Hledáme bezpečnější cesty
máme velká auta
a starosti o děti
Pečlivě schováváme ty střepy,
jako bychom žili už jen pro ně…