První ročník pochodu pořádal KČT, odbor Rapotice
Sobota 30. září 2023
Členové KČT Čeřínek se rozhodli zúčastnit pochodu, který pořádal nedávno založený odbor Klubu českých turistů.
Fotky, zařazené do tohoto článku, jsem dostala od Veselých, děkuji za ně.
Na nádraží se nás sešlo 10 a vyjeli jsme v 6.26 do Třebíče, kde jsme čekali na přestup přes Náměšť a Kralice do Rapotic, kde jsme byli o půl deváté.
V Rapoticích v současnosti žije přes 500 obyvatel, vznik obce sahá do 11. století, první písemná zmínka pochází z roku 1101 (v souvislosti se založením benediktinského kláštera v Třebíči).
Z nádraží jsme šli asi kilometr do sokolovny, kde byl start i cíl pochodu. Organizátoři nabízeli trasy 15, 25, 33 a 50 km, vybrali jsme si 15 km kvůli odjezdu vlaku v 15.25. Při platbě startovného jsme dostali popis trasy, tatranku a vyrazili po jejich vlastním značení. Pro nás platily červené fáborky, které byly pečlivě umístěné všude, kde bylo potřeba, cesta vedla většinou listnatým lesem, byla dobrá a na každém rozcestí, kterých bylo hodně, nás spolehlivě vedly třepotalky
Šli jsme nejdříve přes železniční přejezd až k hájovně, kde jsme posvačili. Hájovna je opravdu uprostřed lesa, je nádherně opravená, jsou to čtyři stavení – některá jsou hospodářské budovy. Všechno kolem je krásně upravené, lavičky k dispozici pod obrovským ořechem – parádní místo.
Pokračovali jsme hustými listnatými lesy k říčce Chvojnici, byli jsme spokojení, že vidíme naprosto jinou krajinu než je Vysočina. A přesto obec Rapotice, a tedy i nový odbor KČT Rapotice, ještě krajem patří do Vysočiny, hned za nimi už je Jihomoravský kraj.
Ve vlaku a pak na startu, a též na trase jsme potkali třebíčské turisty. Cesta byla hodně členitá, zvláště nad Chvojnicí v místech, kterým se říká Kozí hřbety, byly cesty ve svahu nad řekou docela úzké, někdy bylo třeba překračovat padlé stromy a kořeny. Je hodně sucho, proto cesta nebyla nebezpečná.
Užívali jsme si divočiny a exotiky na fáborky značené nádherné trase, pak jsme na rozcestí Pod borovinou přešli na turistickou modrou značku a po další části členitých Kozích hřbetů šli až k soutoku Chvojnice se Sudickým potokem,kde byl krásný mostek. A na ostrohu nad řekou čekala kontrola a občerstvení.
Jako kontrolní razítko jsme dostali červené srdíčko do putovního listu.
Dál jsme šli už zase po červených fáborkách do Sudic a Rapotic.
V cíli jsme si dali řízek s chlebem – výborný, čerstvý domácí, a točenou zonku. Naprostá spokojenost!! Pochválili jsme pořadatele, kteří jen zářili, dostali jsme pamětní list a placku Rápotova podkova.
Měli jsme pohodlnou dobu před odjezdem vlaku v 15.25 do Třebíče, pak přestoupili na rychlík, který stavěl jen v Okříškách a o půl šesté jsme byli v Jihlavě.
Byl to hezký den bez rušivých momentů. Podle sdělení pořadatelů se akce zúčastnilo 150 turistů.
Akci z roku 2023 jsem napsala (já loudalka) až po dvou letech, abych mohla navázat 3. ročník Rápotovy podkovy, kterého jsme se zúčastnili v roce 2025. 🙁
Související články:
Údolí Oslavy a Chvojnice
Ketkovický hrad neboli Levnov a přírodní rezervace Údolí Oslav y a Chvojnice