Pelhřimov, 17. března 2012
Po mnoha letech se stalo, že moje akutně ochuravělé tělo získalo vládu nad chtěním i nadšením, a sezóna musela být zahájena beze mne – ovšem skrze barvité a podrobné Mirkovo povídání a množství fotek jsme nakonec skoro uvěřila, že i já jsem byla v Pelhřimově přítomna.
Turisté z celé Vysočiny se sešli na Masarykově náměstí, kde v krásném, opravdu jarním ránu vyhrávala hudba,
kterou na chvíli přerušili turističtí předáci oblasti i pořádajícího KČT Pelhřimov, aby pozdravili shromážděné a popřáli jim úspěšnou sezónu bez bloudění, bez úrazů, pouze s pozitivními zážitky.
Organizátoři této slavnostní akce připravili pro účastníky tak bohatou nadílku, že mnohým bylo líto, že ji nemohou z časových důvodů zcela využít: kromě tří „městských“ tras (Po stavebních slozích, Procházka českou knihou rekordů a NS Městské sady) byly v nabídce ještě pěší trasy v délce od šesti do osmadvaceti kilometrů, v nichž tím turisticky nejatraktivnějším cílem byl Křemešník a výstup na rozhlednu Pípalka, nechyběly ani cyklotrasy. Navíc pět pelhřimovských muzeí lákalo návštěvníky na zlevněné vstupné a vyhlídková věž u sv. Bartoloměje prý v zářivém dni nabízela opravdu jedinečné výhledy do dálky i na pestrý turistický mumraj v historické části města.
Mirek se po prohlídce města rozhodl na startu pro trasu dlouhou 13,5 km, která zpočátku vedla po NS Městskými sady a pokračovala přes Krasíkovice a Hodějovice zpět do Pelhřimova, kde odpoledne stihnul zajít do muzea Lipských.
Kdyby byl čtenářský zájem o minulé ročníky ZJTS v oblasti KČT Vysočina, připojuji odkaz.
Já jsem zatím doma místo běhání po lese tloustla u psacího stolu a klávesnice při studiu různých turistických sborníků a almanachů, Vlastivědy moravské, historie regionu a také při výběru fotek, které pak umísťujeme na náš blog spolu s povídáním, které pracovně nazývám bleble a podle doby, kdy je většinou píšu, též nočníček (opozitum k „deníček“).