Trnava – podzimní putování krajem kolomazných kamenů a rybníků

22. listopadu 2014

Ačkoliv přátelé z KČT Trnava pořádají pochod v termínu, kdy vládu nad krajem by měly převzít mlhy, studené větry, případně přepršky či sněhánky – slovem nevyzpytatelný nečas – 🙂 nepamatuji, že by některý z osmi ročníků počasí výrazně turistům znepříjemnilo život…
A lidé, kteří se na pochod vypraví, nejsou žádná ořezávátka – ten, kdo vstane v černé tmě a husté mlze (v lepším případě) a vypraví se do obce u Třebíče, aby ve třetí dekádě listopadu v nejistém počasí absolvoval členitou patnáctikilometrovou trasu lesními a polními cestami i stezičkami po březích rozlehlých rybníků, musí mít pádný důvod…
Nejen že jej máme – důvodů je hned několik – setkáme se s kamarády-pochodníky i pořadateli, potěšíme se jedinečným přírodním koloritem tohoto koutu Horácka a osvěžíme si informace o výrobě a používání kolomazi. Že ale není kolomaz jako kolomaz, dokazuje věhlas rodu Kudrnů z Líšně, jehož kořeny sahají do začátku 17. století. Tito nejslavnější v kolomaznické branži věděli, co přidat do černé dehtové mazlaviny, vyrobené přesným postupem v kolomazném milíři, aby správně snižovala tření nejrůznějších ploch, ale i impregnovala kůži. V kraji, kde dříve rostlo na skalkách, tak malebně rozesetých v oblasti mezi Velkým Meziříčím a Třebíčí, dostatek smolnatého, především borovicového dřeva, jsou dosud patrné stopy po této řemeslné činnosti.

Postup výroby kolomazi jsem popsala ve článku z roku 2008, na dochovanou kolomaznou pec v Hojkově se můžete podívat ve článku o setkání značkařů na Čeřínku.

Trasa trnavského pochodu je v podstatě vždy stejná, ale pravidelní účastníci mi potvrdí, že variace vjemů jsou nevyčerpatelné… (Popis trasy a mapku naleznete ve článku z roku 2010).

V první půli se turisté nechávají vést z Trnavy žlutou značkou

a ta je spolehlivě dovede na rozcestí s případným názvem Kuchyňka

– tam totiž pořadatelé určili místo blaženosti a potěšení všech smyslů – když pochodník uvidí jasné plameny ohníčku, uslyší mile praskat dřevo, ucítí vůni klobásek, poté mu v ústrety vtisknou do ruky uzenku – to pak v příští čtvrthodince je každému světové dění šumafuk…

Když už jsme se mohli soustředit na pozemská témata, pozorně jsme si prohlídli křížový kámen poblíž Kuchyňky, už na katastru obce Hroznatína, přes kterou jsme se pak vraceli zpět do Trnavy.

V literatuře ani na internetu jsem o tomto zvláštním kameni (kříž je vytesán na obou stranách) nic bližšího nenašla – ale možná jsem jen neprojevila dost vytrvalosti…

Cíl byl v trnavské restauraci U Toma, kde jsme mimo činnost v podobných zařízeních obvyklou vysokými známkami ohodnotili průběh dne a neváháme svěřit se s tím světu… 🙂

Trnavští turisté pořádali s velkým úspěchem v roce 2014 oblastní Zahájení jarní turistické sezony – podívejte se. 🙂