Krajem Jakuba Demla – Kamenná u Tasova

Od soutoku Oslavy s Balinkou do kraje bludných balvanů s tisíciletou historií
11. března 2015

Využili jsme ochoty paní Lidmily Dohnalové a její vynikající znalosti Velkomeziříčska, abychom po návštěvě Tasova, kde jsme pod jejím vedením putovali Po stopách Jakuba Demla a Stanislava Vodičky, zašli na unikátní místa, kudy nevedou turistické značky (zatím 🙂 ).
Tuto oblast charakterizují balvanité ostrůvky obrostlé stromy a keři, které činí krajinu neopakovatelnou a nezbývá než ji nazývat přírodním parkem. Prastaré borovice samotářky a spanilé březové hájky tvoří živou a proměnlivou společnost šedivým skalkám a bludným balvanům, dokonale ohlazeným tisíciletými větry a lijáky.

Oslava je řekou, která sbírá přítoky z podstatné části tohoto regionu, a tak jsme při ranním příjezdu do Velkého Meziříčí bez ohledu na studený a dotěrný déšť samozřejmě nezahodili možnost pokochat se soutokem Oslavy s Balinkou – je to jedna z atraktivních zón zdobících město.

Oslava pramení ve Žďárských vrších, v bažinách severně od Matějovského rybníka – proteče Novým Veselím, mohutní a moudří každým kilometrem, trochu se pozastaví a protáhne v nádrži Mostiště a v blízkém městě s případným názvem Velké Meziříčí podá sestersky ruku uklopýtané Balince, která se sem prodrala členitým údolím.

Balinka pramení v Arnoleckých vrších na úpatí Havliny (707 m), přibírá z okolních kopců nesčetně skotačivých potůčků a na své počáteční pouti pokojně protéká Měřínskou kotlinou. Za Uhřínovem však musí svůj tok vměstnat do údolí, které občas při jarních povodních zatopí a ještě se krutě rozleje po blízkých vesnicích – říčka, dlouhá málo přes 30 kilometrů, někdy ovládne situaci a ukáže, kdo je v údolí pánem…

Po soutoku s Balinkou protéká Oslava za Velkým Meziříčím romantickým Nesměřským údolím, které se nedá popisovat, tam je nutné zajít!  🙂   (M+M Svatošovi – Nesměřské a Balinské údolí)
Za Panským mlýnem vykrouží Oslava ladný oblouk, zanedlouho obteče ostroh, na němž od pradávna stával hrad Tassenbeg (dnes Dub) a míří k jihovýchodu do Náměšti. Její srázný pravý břeh je okrajem náhorní plošiny mezi Budišovem a Tasovem, na níž vznikla obec Kamenná. Nejstarší doložená zpráva o ní je z roku 1349 a dá se říci, že během celé existence vsi bylo hlavním zaměstnáním jejích obyvatel kamenictví. Množství bludných balvanů, které během staletí zpracovali místní kameníci, posloužilo k obživě jejich rodin, dosud jich tu však zbývá tolik, aby dotvářely malebný kolorit této tiché části Třebíčska.

V okolí Kamenné jsou mlčenlivé louky a pastviny, kde mají ke svému pomalému růstu dost klidu keře brslenů s dřevem tvrdým jako kámen, šedivé balvany, esteticky umístěné na lukách i v lesích jsou jako články řetězu, který lidi připoutal k tomuto místu…

Není divu, že zdejší přírodu, která k nim hovořila slovy, kterým dobře rozuměli, milovali Jakub Deml, Otokar Březina, Jan Zahradníček, Stanislav Vodička – básníci, po jejichž stopách jsme putovali v Tasově – tato místa jejich vycházek jsou svědectvím, a možná i klíčem k jejich dílu.

Na konci Kamenné, za Salaší, je louka, která se nám v odpoledním slunci jevila až neskutečně krásná – ta nás dovedla k lesu, kde jsme spatřili první z jedinečných místních památek – kamenické sluneční hodiny.

Kruh vytesaný do kamene má průměr 17 centimetrů a jsou v něm dvě rysky – je-li uprostřed kruhu ve vyvrtaném dolíku dřevěný klacík, vrhá ve 12 hodin, v čase oběda, stín na jednu rysku, ve čtyři odpoledne, kdy býval konec pracovní směny, na druhou – pouze tyto časové údaje kameníky zajímaly. 🙂

Procházeli jsme rozlehlou loukou obklopenou lesem a já jsem jasně cítila, jak je okolní příroda přizpůsobivá a mění se podle mé nálady – přes svůj jasně daný řád nabídne vždy jen ty obrazy, které jsem schopna momentálně vnímat a zpracovat v mysli a srdci – v těchto hodinách se přikryla lehkým závojem smutku a nostalgie…

Míjeli jsme balvany, kterým trvalo statisíce let, nežli se ocitly v místech, kde jsme je právě obdivovali – jeden z nich nazývají Čertovým kamenem – vůbec mě nepřekvapilo sdělení, že na něm pekelník sedával v prohlubni, přesně tvarované na jeho pozadí, a pozoroval okolní lidské hemžení…

Z informačního letáku, zpracovaného kronikářem obce panem Ladislavem Eichlerem, který jsme získali ve schránce při vjezdu do Kamenné, jsme se mimo jiné dozvěděli, že během nedávné doby bylo v katastru Kamenné objeveno osm lokalit, kde se před lety vyráběla kolomaz. Paní Dohnalová věděla o velmi dobře zachovalé kolomazné peci a dovedla nás k ní.

Na kamenné míse porostlé mechem je dobře patrný průchozí otvor na odkapávání smolného produktu získaného pomalým hořením mladých borovicových polen, který po smíchání s tukem sloužil k výrobě kolomazi. (Můžete porovnat s pecí na Čeřínku ve článku Podzimní setkání značkařů na Čeřínku.

Tuto vzácnou památku je třeba vyloudit na lese, vědí o ní keškaři, kterým jsme my mudlové „odlovili“ zdejší kešku a podepsali se do jejich zápisníčku – snad to přežijí… 🙂

Lesem jsme se dostali na sráz nad řekou Oslavou, k nepřehlédnutelnému balvanu, o kterém básník Jakub Deml mínil, že býval pohanským obětištěm.

V kameni je vytesaná mísa, od které vede odtoková drážka ke hraně skaliska – prý tudy stékala krev obětních zvířat…

Na toto pozoruhodné místo nad řekou, odkud je dobrý výhled na louku při druhém břehu, kde asi bývali shromážděni lidé přihlížející oběti, zavedl Jakub Deml při jedné z procházek Otokara Březinu, který byl tímto mystickým okrskem hluboce osloven.

Kdysi prý tu bývala lávka, zvaná Černá – při pohledu shora jsou dosud patrné její kamenné základy:

Jisté je, že tajuplná místa v lesích nad řekou jsou nasycená osudy – to cítí poutník na každém kroku – záleží, co z toho dál pro sebe vytěží…

Pomalu přicházel večer, přihlíželi jsme úchvatnému divadlu na obloze:

Na mapce jsou vyznačené body v okolí Kamenné, kam nás zavedla výtvarnice paní Lidmila Anna Dohnalová, dcera tasovského knihaře, básníka a přítele Jakuba Demla.

Když jsme odjížděli, vzdali jsme hold současným kameníkům

a dopřáli si závěrem alespoň pohled na dílny a prostranství, kde před několika lety vytesal podle návrhu profesora Jana Koblasy sochař Jaroslav Řehna  s místními kameníky žulové „ptáky“ pro park Gustava Mahlera v Jihlavě.

Den strávený v Tasově a okolí byl vrchovatě naplněn – přesto, anebo právě proto, se tam určitě vrátíme…