Po jihlavských stopách Gustava Mahlera, jeho rodiny a přátel, 2015

6. ročník vycházky
Neděle 17. května 2015

V neděli 17. května uspořádal Klub českých turistů, odbory Čeřínek Jihlava a Tesla Jihlava,  šestý ročník vycházky, jíž se zúčastnilo dvaašedesát zájemců, pro které připravili pořadatelé téměř tříhodinový program.

Účastníci se tradičně sešli ve 14 hodin v Parku Gustava Mahlera a položením kytice květin ke skladatelovu pomníku uctili památku geniální osobnosti – této role se za všechny přítomné ujali členka KČT Čeřínek Věra Veselá a Ing. Josef Poukar, iniciátor postavení pomníku odhaleného 7. 7. 2010 při příležitosti 150. výročí narození Gustava Mahlera.

Ing. Josef Poukar promluvil ke shromážděným o vlivu a potřebnosti Mahlerovy hudby pro současníky a poukázal na to, že Mahlerovo umění není ohraničeno dobou ani kontinenty a dokáže promlouvat ke všem posluchačům.

Skladatel a dirigent (1860–1911), od jehož smrti uplyne v pondělí 18. května 104 let (proto se vycházka koná vždy v neděli nejbližší tomuto datu), prožil v Jihlavě, ve městě s bohatou hudební tradicí, dětství a mládí, a od zdejších učitelů dostal dobré hudební základy. V patnácti letech odešel do Vídně, která se pak stala jeho odrazovým můstkem pro působení ve významných operních a koncertních domech celé Evropy a od roku 1907, kdy už měl Gustav Mahler za sebou významné dílo skladatelské, působil jako světově uznávaný dirigent i v Americe. (Více ve článku Po jihlavských stopách Gustava Mahlera, jeho rodiny a přátel 2010)

Vedení vycházky se ujal historik umění PhDr. Ivan Žlůva, který pohovořil o úloze Parku Gustava Mahlera v životě obyvatel města a po odborné stránce přiblížil výsledek práce autora sochy profesora Jana Koblasy – závěrem vyslovil přesvědčení, že časem i ti, kteří mají výhrady k sochařskému dílu, uznají jeho nadčasový rozměr a krásu.

Když jsme na začátku mahlerovského roku 2010, ještě před odhalením sochy skladatelovy v Jihlavě, promýšleli základní osnovu vycházek k uctění památky bezpochyby nejvýznamnější jihlavské osobnosti, považovali jsme za vhodné přidat každý rok k základnímu tématu nějakou historickou či kulturní zajímavost tak, aby byla akce pro návštěvníky stále přitažlivá. S velkou radostí jsme si dnes při pohledu do tváří účastníků uvědomili, že se během let vytvořil stabilní kádr – to je pro pořadatele velká radost!

Během vycházky centrem města upozornil Ivan Žlůva na domy, ve kterých žily významné osobnosti – současníci Gustava Mahlera. Kousek od parku GM jsme se v dnešní Benešově ulici zastavili před domem, kde dva roky bydlel mladý Adolf Loos (1870–1933), když v roce 1881 přešel z brněnského na jihlavské gymnázium.

Později slavný architekt, rodák z Brna, měl v mládí studijní problémy, a tak byl poslán ke studiu do Jihlavy, odkud oba rodiče pocházeli. Zde se na gymnáziu setkal s Josefem Hoffmannem (1870–1956) z Brtnice, se kterým později ve Vídni patřili k architektům, výrazně ovlivňujícím kulturní dění v celé Evropě.

Maturitu složil Adolf Loos v roce 1889 v Brně, po studiích v Drážďanech a na vídeňské Akademii umění u profesora Otto Wagnera (1841–1918), kde byl znovu jeho spolužákem Josef Hoffmann, strávil tři roky v Americe a na konci století se usadil ve Vídni. Profesor Otto Wagner byl v té době hlavním představitelem vídeňské secese, ke které se hlásila většina umělců. Adolf Loos publikoval roku 1908 článek Ornament a zločin, v němž se definitivně přihlásil k purismu, stal se odpůrcem secese a názorově se rozešel s přítelem Josefem Hoffmannem.
Velký rozruch způsobila budova obchodního domu Goldman&Salatsch vystavěná podle Loosova návrhu v letech 1909–11 na Michalském náměstí, přímo proti vídeňskému Hofburgu – sám panovník nelibě nesl pohled na dům, který si však postupně v architektuře vydobyl neotřesitelnou pozici.

Adolf Loos i Josef Hoffmann patřili ke skupině vídeňských intelektuálů s níž souzněl i Gustav Mahler – všichni v mládí dotýkaní Jihlavou…

(Více ve článcích: Vídeň 2011,  Vídeň 2014,  Josef Hoffmann,  Za krásami okolí Nedvědice.)

Další krátká zastávka byla na horním Masarykově náměstí před domem, kde má v současnosti také sídlo banka – v roce 1838 se tu v rodině sekretáře vrchního zemského soudu Franze Prokopa narodil syn August, pozdější úspěšný architekt a vynikající znalec dějin umění.

August Prokop (1838–1915) žil v Jihlavě do svých třinácti let, pak studoval ve Vídni Vysokou technickou školu a Akademii výtvarných umění – během studií hodně cestoval po Evropě. Dr. Ivan Žlůva zdůraznil, že August Prokop nám zanechal nejen dílo architektonické – nesmírný a dosud nepřekonaný význam má i jeho čtyřsvazkové dílo o moravských umělecko-historických památkách (volně přeložený název do češtiny: Markrabství moravské v umělecko-historických vztazích). Na následujícím obrázku náš průvodce právě ukazuje mocnost svazků jmenovaného díla 🙂 :

Na našich stránkách jsme už psali o některých stavbách Augusta Prokopa, např. o přestavbě zámečku v nedalekém Rantířově, o lobkovické hrobce v Netíně a zmiňovali jsme také, že architekt Prokop byl v roce 1869 autorem návrhu velkého tanečního sálu jihlavského hotelu Czap, jehož štukovou výzdobu navrhl Adolf Loos – bohužel v Dělnickém domě, jak byl hotel Czap později přejmenován, bylo vše přestavěno.

Při dalším zastavení v místech, kde ústí ulice Matky Boží na náměstí, nás Dr. Ivan Žlůva informoval, že kousek od brány Matky Boží, v domě, kde je teď pizzerie, žila rodina Johanna Nepomuka Steinera (1725–1793), autora oltáře jihlavského kostela sv. Jakuba Většího a dvorního malíře a portrétisty Marie Terezie, ve které se narodila skvělá malířka Barbara, později provdaná za vídeňského lékárníka Kraffta. Barbara Krafft-Steiner (1764–1825) portrétovala členy Akademie ve Vídni, malovala obrazy pro pražské kostely a pro letohrádek v Královské oboře, její díla jsou i v Salzburgu a Bambergu. Nejvíce ji však proslavil portrét Wolfganga Amadea Mozarta, který namalovala v roce 1819, a který tehdy umístil vídeňský cukrář na obalu známých Mozartových koulí, čokoládovo-marcipánové pochoutky – dodnes jsou turistickým hitem…

Už v centru města, cestou do Domu Gustava Mahlera, v jehož přednáškovém sále nám Dr. Ivan Žlůva přednášel o jihlavských renesančních domech, nás upozorňoval na zajímavé stavební prvky užívané ve druhé polovině 16. století.

V Domě Gustava Mahlera, jehož pracovník pan Jakub Koumar vstřícně přijal a pohotově zajistil pohodlí tak velkému množství návštěvníků najednou, se PhDr. Žlůva zaměřil na výklad o historii a využití jihlavských renesančních domů s horním osvětlením a promítl účastníkům fotografie a plánky unikátních staveb.

V první polovině 16. století zničilo gotické domy v Jihlavě několik velkých požárů, ale v bohatém městě s fungujícími cechy a rozvinutou řemeslnou výrobou, obchodem, sladovnictvím a soukenictvím vždycky hned stavebníci přikročili k budování nových domů – renesanční výstavba přinesla nový typ budov s centrální halou, nad níž byla kvůli osvětlení věžovitá nástavba. Domy byly zvyšovány o druhá patra, bohatě zdobenými fasádami se movití jihlavští měšťané snažili přiblížit šlechtě – mnoho z nich si dokonce v té době koupilo šlechtické tituly.

Dozvěděli jsme se, že v Jihlavě je zachováno na 35 domů s takto vyřešeným osvětlením vnitřku budovy – v úzkých středověkých domech se prostor získával stavěním do hloubky – pak ale bylo nutné zajistit přívod světla do vnitřní patrové dvorany, do krytých síní. K tomu sloužily nejdříve dřevěné, potom zděné osvitelny, které umožnily jádro domu dokonale využít. Tento způsob osvětlení není jihlavským unikátem, vyskytuje se i jinde v okolní Evropě, jedinečné je však množství dobře zachovaných domů v Jihlavě.

Po skončení přednáškového bloku následovala exkurze ve třech historických domech, kde mohli zájemci na vlastní oči poznat zachovalá renesanční jádra staveb a způsob jejich horního osvětlení. Komentované vstupy umožnilo vedení muzea a oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě i vlastník domu v Husově ulici č. 10.

Nejdříve jsme vstoupili do budovy muzea Vysočiny a v nádherné dvoupatrové dvoraně s arkádovým ochozem na sloupech jsme si podle odborného výkladu PhDr. Žlůvy prohlédli její jádro – ačkoliv zde většina účastníků vycházky nebyla poprvé, podívali jsme se dnes na renesanční halu s horním osvětlením jinýma očima.

Další praktickou ukázkou byl dům v Komenského ulici č. 10, v němž sídlí galerie Vysočiny.

V této dolní síni, mázhausu, která byla i jediným vstupem do zadního traktu, na dvůr, nás Dr. Žlůva upozornil na vstupní portál s vytesaným letopočtem 1566. V přízemní místnosti býval pravděpodobně šenk, pivo zrálo v rozsáhlých dvoulodních sklepích pod tímto domem, jehož předchůdce tu určitě stával už ve 14. století.

Schodištěm jsme vystoupili do horní patrové síně – čtvercová centrální část domu sahá do druhého patra a je přímo osvětlena denním světlem, které přichází z kryté světlíkové nástavby vystupující nad střechy okolních domů.

Malířská výzdoba z konce 16. století na osmidílné klenbě patří ke klenotům jihlavské renesance – šest bosých andělů (což byl symbol skromnosti stavebníka) drží různé hudební nástroje (to je odkaz na pěvecké spolky s vysokou úrovní, které v 16. století v Jihlavě působily – viz článek Chvála hudbě), další má otevřenou bibli se žalmem a poslední anděl je připomínkou mravného života podle zásad protestantské víry, která v té době v Jihlavě převládala.

Neumdlévající, nadšené účastníky vycházky jsme zavedli do posledního domu se středověkým jádrem – před několika lety zrekonstruovaný, památkově chráněný dům v Husově ulici č. 10 viděli většinou dnes poprvé.

Poměrně úzký, třípatrový dům, pravděpodobně z konce 15. či začátku 16. století, musel být stavěn do hloubky a bylo nutné vyřešit osvětlení vnitřního traktu –  všichni jsme byli výsledkem okouzleni – jako bychom se přenesli o několik století zpět. Dům je velice cenný, protože v něm nebylo příliš stavebních zásahů – obdivovali jsme dřevěné renesanční zábradlí, černé kuchyně s topeništi a v místnostech ve druhém poschodí zachované dřevěné trámové stropy ze 16. století.

Rádi jsme slyšeli, když účastníci, kteří byli nejen z Jihlavy, ale i z Havlíčkova Brodu, Čáslavi, Třeště, Telče, Třebíče a Trnavy, hodnotili program vycházky jako velice zajímavý.

Děkujeme panu doktoru Žlůvovi za zajímavý a jiskrný výklad a všem přátelům, že přišli! 🙂

O vycházce v minulém roce se dočtete ve článku Po jihlavských stopách Gustava Mahlera, jeho rodiny a přátel 2014, kde jsou i odkazy na minulé ročníky uspořádané k poctě Gustava Mahlera.