Třetí z pěti dnů, strávených na výpravě se Spolkem přátel hor z Českých Budějovic
27. 10. – 1. 11. 2015
Pátek 30. října 2015
Všichni víme, že nejvyšší horou Beskyd je Lysá hora (1 323 m n.m.) – pokud však neomezíme Beskydy jen na naše území a zahrneme do nich ještě polské a slovenské, zjistíme, že nejvyšším vrcholem je Babí hora (1 725 m n.m.). Leží v Oravských Beskydech, které jsou po Vysokých a Nízkých Tatrách na třetím místě mezi nejvyššími pohořími na Slovensku, a je horou hraniční – ze Slovenska vypadá mírně, ačkoliv vystupuje nad okolní krajinu o plných tisíc metrů, z polské strany jsou její svahy příkré, skalnaté a divoké.
Při pohledu na mapku vidíme, že Babí hora jako součást CHKO Horní Orava je nejsevernějším vyhlídkovým bodem Slovenska – pro svou odlehlost a poměrně špatný dopravní přístup není však příliš navštěvovaná, i když je symbolem Oravy, zato pro Poláky je to jeden z nejoblíbenějších horských masivů se statutem národního parku. Babiogórsky Park Narodowy se těší vysoké návštěvnosti a všechny trasy a chodníky jsou v perfektním stavu. Výše uvedené skutečnosti byly dobrým důvodem, aby vedoucí zájezdu Milan Marko navrhl naší výpravě výstup na vrcholek Babí hory z polské strany, ze sedla Krowiarky (1 018 m), odkud nás čekalo převýšení jen sedmisetmetrové.
Z hotelu Javor v Řece u Třince, kde jsme byli ubytovaní, zdolal autobus vzdálenost do Babiogorského národního parku za tři hodiny, v infocentru jsme zaplatili 2,50 zl. za vstup a začali po pečlivě upraveném kamenitém chodníku stoupat – zpočátku byl výstup strmější, po dosažení vyhlídky Sokolica (1 367 m) už na námahu nebral nikdo zřetel, protože výhledy z nezalesněného hřebene byly neskutečně krásné!
Tatry Vysoké i Nízké viděné z nezvyklé strany jakoby plavaly po obloze, předváděly se jako manekýny na molu – nádherné panorama, s každým výškovým metrem trochu jiné: rozeznali jsme Roháče, Kriváň, Choč, Červené vrchy, které jsme loni s Milanem po hřebeni přešli…
Babí hora je také významným rozvodím – její svahy odvodňuje v Polsku Visla, se kterou se dostanou do Baltského moře, vody z jižní strany odvádí řeka Orava do Váhu a ten se vlévá do Černého moře.
I na polské straně převyšuje masiv Babí hory okolní terén o tisíc metrů, pohled z hřebenové cesty do strmých kotlů bere dech – když jsme opustili pásmo lesa, stoupali jsme zpočátku nízkou kosodřevinou a jalovčím, pak suťovisky a alpínskými loukami…člověk by nečekal zcela vysokohorský charakter krajiny…
Na vrcholku, skalním suku, zvaném polsky Diablak, kterým prochází hranice, je kamenný sloup z roku 1876, postavený na počest výstupu arciknížete Josefa Habsburského.
Cíle bylo dosaženo, následovalo kochání a odpočinek.
Babí hora jako dokonalý vyhlídkový bod přitahovala vždycky milovníky přírody – takovým byl i Karol Wojtyla, pozdější papež Jan Pavel II., který prý na ni častokrát vystoupil – slovenští věřící z oravských vsí postavili v srpnu 1996 na vrcholku hraniční hory památník na jeho počest.
Dočetla jsem se také, že údajně v roce 1912 měl na Babí horu vystoupit ze slovenské strany i Lenin 🙂 – každopádně se trasa vedoucí na vrcholek kdysi jmenovala „Chodník V. I. Lenina“.
Je načase podívat se na mapku dnešní trasy:
Na mapce je vidět, že jsme z Babí hory sestupovali po modře značené cestě směrem k Malé Babí hoře – cesta suťovým chodníkem byla místy nepříjemná, ale okolní výhledy nám všechny strázně bohatě vynahradily.
V sedle Brona jsme se rozhodli, že z časových důvodů nevystoupíme na Malou Babí horu,
ale vydáme se po svahu horského masivu dolů k chatě Markowe Szczawiny a pak lesem dále do Markowe (716 m), kde na nás měl čekat autobus. Okruh přes Malou Babí horu se nám zdál v tomto ročním období dost dlouhý, báli jsme se, že nás v neznámém terénu zastihne tma – ostatně těch zbývajících sedm set výškových metrů sestupu po chodníku, zbudovaném sice s péčí, přesto ale z neopracovaných kamenů, bohatě stačilo!
Všichni, kteří se vypravili na výšlap (≈ 22 km), se na stanovištích domluvených podle zvolených tras ve zdraví shledali, uvelebili se v autobuse a v 16:30 se vydali krajinou, kterou záhy pohltila tma, domů.
Děkuji za pěkné povídání a ještě hezčí fotky.
Předvčírem nám Babí Hora předvedla vrcholový výdrb s vodou a kroupama.
Do Slanej Vody jsme ale došli suší.
A dnes jsem moc rád, že vidím co jsem mohl vidět a neviděl.
Ještě jednou dík.
(Krowiarki – Slaná Voda cca 14 km a skoro 900 metrů výškových)
Ať vám to šlape,
Mirek
Díky, že jste se ozval!
Věřím, že příště to vyjde 🙂 Holt není vždycky posvícení 🙂
Děkujeme za návštěvu našich stránek, moc si vážíme toho, že jste naším čtenářem – přejeme dobré a zajímavé cesty. 🙂