Přírodní park Čeřínek

Křížem krážem po značených i neznačených cestách
Zima 2015–2016
Zastavení v Mirošově a na Čertově hrádku

Když jsme se dozvěděli, že spolu s Jitkou a Honzou Korbelovými máme vybrat vhodné trasy a zajistit jejich popisy a mapy pro Zahájení jarní turistické sezony v oblasti Vysočina 2016, které se bude konat na Čeřínku, přistoupili jsme k tomu úkolu se vší vážností. Zodpovědně jsme několikrát prošli trasy, které by podle zadaných podmínek připadaly v úvahu, a zakrátko vykrystalizovaly ty, které měly potřebné parametry tak, aby všichni účastníci na nich nalezli to pravé. Sami jsme při těch vycházkách objevili lokality a cíle, které jsme přes mnohočetné návštěvy neznali. A byli jsme si jistí, že naše přátele, návštěvníky březnové turistické akce na Čeřínku, zaujmou a potěší také. Příkladem jednoho z „objevů“ je zámecká vodárna a pamětní kameny u Mirošova.

Mirošov vznikl asi na přelomu 12. a 13. století a byl později osídlen německy hovořícími kolonisty, pravděpodobně horníky, neboť v okolí se těžila stříbrná ruda. Středověkou tvrz, která byla po roce 1700 zcela přebudována a zvýšena o první poschodí, koupil v roce 1786 spolu s velkostatkem rod Richlých. Panství vzkvétalo, zámeček byl v polovině 19. století přestavěn novogoticky. V průběhu šedesátých let se v Mirošově u strýce Josefa Richlého, zemského poslance, usadil i s rodinou Vilém Richlý, který pak velkostatek zdědil.

Naše čtenáře možná zaujme, že Vilémova sestra Berta se v roce 1865 provdala za JUDr. Jaroslava Schmidta, majitele zámečku v Petrkově – po svatbě manželé prodali Petrkov Reynkům (viz Otevření Naučné stezky Bohuslava Reynka) a odstěhovali se do zámečku v Květinově, jenž s tamním panstvím patřil Prokopu Richlému, otci Viléma a Berty.

Vilém Richlý (1837–1904) nechal na návrší nad Mirošovem vsadit do kamene pamětní desku Josefa Richlého – ta se zachovala, po další mramorové upomínce zůstala jen prohlubeň v kameni.

Richlého pamětní kameny nad Mirošovem; www.svatosi.cz

pamětní deska upomíná na Josefa Richlého

Text na desce: Upomínka na bývalého poslance zemského Josefa Richlý-ho, toho rodu druhého držitele velkostatku Mirešovice 1834–1869. Narozen 17. května 1804, zemřel 4. ledna 1872. Čest jeho památce. 1897

výhled na bývalé mirošovské panství, které patřilo k velkostatku

Je třeba dodat, že v průběhu času se název Mirošova měnil na Mirešovice, Mirošovice, Miroschau, Myrischendorf a podobně.
Další objekt, který byl vhodným turistickým cílem při akci, je zámecká vodárna, kterou v roce 1898 postavil Vilém Richlý – dřevěnými rourami přiváděla vodu ze svahů Čeřínku do zámku a obce Mirošov.

zámeckou vodárnu postavil v roce 1898 Vilém Richlý

Tak nevábně vypadalo její okolí, když jsme se v prosinci 2015 domluvili, že k ní po provizorním značení přivedeme návštěvníky Zahájení turistické sezony 2016. V následujícím období jsme se spojili se starostou obce a v březnu už se vodárna vyloupla z křoví a zdobí krajinu.

upravené okolí zámecké vodárny u Mirošova

nápis na vodárně

Přečtěte si, co o Vilému Richlém a Mirošově napsal archivář Ladislav Vilímek:
„Od svého mládí Vilém se věnoval přírodním vědám, archeologii a historii. Časem se vypracoval na opravdového odborníka. Jeho bratr Jindřich byl význačným archeologem. Svoji první sbírku různých starožitností založil Vilém v roce 1882. O dva roky později, když se četnými nálezy, dary a koupěmi rozšířila, vzniklo na mirošovském zámku jeho soukromé museum. Jednotlivé předměty, stejně jako aktivity z různých oblastí svého zájmu, kreslil a zapisoval do knížek, z nichž část je dnes uložena v Museu Vysočiny Jihlava.
Roku 1901 obdržel řád Železné Koruny III. třídy, o nobilitaci však nepožádal. Zemřel roku 1904 a je pohřben v rodinné hrobce v Dušejově.

Poslední majitelé z rodu Richlých a Steinbachů postavili v Mirošově zimní zahradu a skleníky. Zámek byl rozlehlou jednopatrovou trojkřídlou budovou s vysokou čtyřpatrovou věží, stojící uprostřed severního průčelí. Věž byla v přízemí křížově sklenutá, s okénkem pro vrátného. V květnu 1945 obsadili zámek vojáci Rudé armády. Násilím vnikli dovnitř, zámek byl vyrabován. Osud zámku a jeho majitelů se po válce vyvíjel dost špatně. V Mirošově téměř do konce života žila paní Eugenie Steinbachová, dcera posledního majitele z rodu Richlých. Neměla téměř žádný příjem a dožívala ve velké chudobě.“

V roce 1949 převzali zámek komunisté a díky jejich „péči“ byly zbytky budovy v roce 1986 srovnány se zemí. Do dnešní doby přežil zdevastovaný park.

V letošní zimě chudé na sníh a v počasí přejícím vycházkám jsme v lesích na Čeřínku pořídili množství fotografií, z nichž vyberu sérii o přírodní památce Čertův hrádek, čtyři kilometry vzdáleném od chat Klubu českých turistů postavených pod vrcholem Čeřínku. Status památky dostal Čertův hrádek v polovině osmdesátých let minulého století nejen kvůli výsledku zvětrávání žulových skal trvajícího miliony let, ale i pro zachování porostů v okolí. Les je stár asi 140 let, část stromů ponechávají lesníci svému přirozenému vývoji až do stádia rozpadu.

na Čeřínku byl v polovině února sníh

výhled z Dolních Hutí k lesům v okolí Skalky

cestou na Čertův hrádek

Čertův hrádek

ze zvětralé skály se lavicovitě odlučuje žula

Čertův hrádek byl vyhlášen přírodní památkou v roce 1984

tato skála zcela určitě pamatuje třetihory

okolní les je starý asi 140 let

v okolí Čertova hrádku se ve středověku kutaly stříbrné rudy, kámen se tu těžil ještě v minulém století

Z červeně značené cesty, která vede na Čertův hrádek, jsme jako spojku k modře značené trase směřující k rybníku Klechtavci, našli příjemnou lesní zkratku k rybníčku na Dolních Hutích.

idylický obrázek z Dolních Hutí pod Čeřínkem

Tuto propojku označili před březnovou akcí fáborky Jitka a Honza – a pochodníci si ji pochvalovali. 🙂

meandry Dolnohuťského potoka

rybník Klechtavec

My jsme 17. března provedli příležitostné značení v okolí Mirošova:

značení fáborky před ZJTS 2016 - v okolí Mirošova jsme vedli trasu mimo značené pěší cesty; foto M. Bradová

provizorní značení v okolí Mirošova využili ti, kteří si vybrali trasu 20 nebo 7 km

značení u Richlého pamětních kamenů; foto M. Bradová

fáborkové značení u zámecké vodárny; foto M. Bradová

Je samozřejmé, že v pozdním odpoledni 19. března 2016, když všichni účastníci (631 turistů) Zahájení jarní turistické sezony v oblasti KČT Vysočina došli do cíle na Čeřínek, odstranili Korbelovi fáborkové značení u Čertova hrádku a pak jsme společně poklidili i červenobílé fangličky nad Mirošovem.

Tím skončila jedna z výrazných etap našeho turistického života, lesy na Čeřínku jsou však, zdá se, stálé…

nashledanou na Čeřínku; www.svatosi.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*