24. ročník memoriálu Ladislava Dymáčka
3. února 2018
V obci Sobíňov poblíž Ždírce nad Doubravou jsme se už vícekrát zúčastnili srpnového pochodu, který tam místní turisté pořádají pod názvem Léto v Železných horách, ale na jejich druhý pochod, případně lyžařský přejezd, nazvaný Zimním Podoubravím, jsme se rozhodli vydat teprve letos.
Pochod je označován jako memoriál Ladislava Dymáčka, a proto jsem pátrala po informacích o osobě, jíž už více než dvacet let dedikují pořadatelé tuto akci. Dozvěděla jsem se, že Ladislav Dymáček, místní rodák, výrazná postava v turistice a aktivní sportovec, vážně onemocněl a deset let i pomocí turistických aktivit vzdoroval, nežli nemoci v osmdesátých letech podlehl.
Jitka Korbelová navrhla, abychom trasu pochodu přizpůsobili tak, že její cíl (nikoliv start) bude v Sobíňově. O variantě lyžařské nemohlo být kvůli absenci sněhu ani řeči, začátkem února panovaly teploty kolem nuly a zdálo se, že jaro je za dveřmi – pro turistiku tedy ideální podmínky.
V 7:30 jsme z Jihlavy odjeli autobusem do Žďáru nad Sázavou, odtud pokračovali v 9:00 do Polničky a tam se po červeně značené cestě vydali směrem k Velkému Dářku – šlapalo nás pět a na špici si neúnavně hlídala svou pozici (aniž by zanedbávala průběžnou kontrolu okolí) sportovně založená fenka Adina.
Cesta nebyla příliš členitá a zvláště v první části vedla místy, kde poblíž rybníka Velké Dářko byla na rašeliništích zřízena národní přírodní rezervace, takže jsme se každou chvíli zastavovali a četli informace z panelů, kterými tu zakladatelé nešetřili (což je dobře!).
Trasa, kterou jsme z Polničky šli do cíle v Sobíňově:
Polnička ČTZ – Kamenný rybník – Nový rybník – Velké Dářko MTZ – Radostín – u rozcestí Pod kopcem ŽTZ – Hluboká – rybník Řeka (hráz) – Staré Ransko – Pobočenský rybník ČTZ – Nové Ransko – Sobíňov, rozcestí Na hrázi – tvrz Soběnov – hostinec U Štefana = 20 km
Rybník Velké Dářko (206 ha), kterému se říkávalo Moře Vysočiny, založil v roce 1480 Viktorín z Kunštátu (1443–1500), syn krále Jiřího z Poděbrad – od kláštera Žďárského dostal místo pusté a zarostlé, aby na něm rybník vystavěl (jak praví archivní prameny). Viktorín vyženil panství Polná – Přibyslav, když si vzal Markétu, dceru Hynka Ptáčka z Pirkštejna.
Dříve jsme se učili, že Sázava vytéká z Dářka, což samozřejmě stále platí, ale byl už nalezen vlastní pramen Sázavy, který leží v sedle mezi Šindelným a Kamenným vrchem nad osadou Nová Huť, tedy Sázava do Dářka též přitéká…
Rašeliniště v okolí největšího rybníka na Vysočině jsou rájem ptáků, hmyzu a drobných živočichů, mnoho rostlin tu nalezlo dobré podmínky k životu – místo je jedinečné svou atmosférou.
Na rozcestí u Dářka (610 m n.m.) jsme se vydali rašeliništi a slatinnými loukami po modře značené trase směrem k Radostínu, před nímž je překrásná březová alej.
Obec Radostín má asi 150 obyvatel, leží ve výšce 628 m n.m., na návsi, jak bývá obvyklé, je rybník a u něj kaplička sv. Rozálie, k níž se váže zajímavý příběh: v roce 1832 se v okolí rozšířila cholera, jen Radostín zůstal jako zázrakem ušetřen. Za ochránkyni před morem bývala považována sv. Rozálie z Palerma, patronka Sicílie, roku 1629 prohlášená za svatou. Radostínští občané začali na její svátek, vždy první zářijovou neděli, konat děkovná procesí, což činili až do 70. let minulého století, kdy tradice upadla. Po změně poměrů se procesí ku poctě sv. Rozálie obnovila, dokonce byla v obci roku 2006 postavena kaple jí zasvěcená.
Další zajímavou zastávkou na cestě byla osada Hluboká u Krucemburku, která už z dálky dělala čest svému jménu:
Nežli jsme sestoupili do úžlabiny, kde je, většinou ve stráni, porůznu posazených 70 domů, v nichž žije 72 obyvatel 🙂 (jak jsem se dozvěděla od strýčka gůgla), užili jsme si krásných výhledů do kraje.
Hned na kraji vesničky ukryté ve strži pod rozlehlým vrchem vítá před penzionem všechny příchozí krásná a tajemná Olšiakova Josefína, dva metry vysoká, do vlasů zahalená.
Dívka na sebe poutá pozornost od roku 2012 a prozradím, že jméno prý dostala po majiteli penzionu.
Odtud už není daleko k rybníku Řeka ležícímu jižně od Krucemburku na řece Doubravě.
Značkaři vedou pěší trasu tak, aby turisté procházeli přírodní rezervací Doubrava, která byla zřízena na slatinných loukách a mokřadech při vtoku Doubravy do rybníka Řeka.
Pokračovali jsme na hráz rybníka Řeka (plocha 43 ha), největší vodní nádrže v povodí Doubravy. Rybník byl založen pro chov ryb pravděpodobně ve stejné době jako Velké Dářko, dnes se vodní plocha využívá i pro rekreační účely.
Pak následovalo Staré Ransko a Nové Ransko, obce už od začátku 14. století známé zpracováním železa, stejně jako Sobíňov, který už byl skoro na dohled. Došli jsme k rozcestí u hráze, vydali se do kopce kolem někdejšího tvrziště Soběnov a za rybníčkem s nepřehlédnutelným malovaným domečkem už se rojili před hostincem U Štefana kolegové-turisté.
Ohlásili jsme se pořadatelům, dostali pamětní list a při konzumaci v hospůdce povídali se známými turisty co se do nás vešlo. 🙂
Až nastal čas, odebrali jsme se ve společnosti mnoha dalších pochodníků na nádraží a krátce před půl čtvrtou odjeli ze Sobíňova.
P. S. Pořadatelé uvedli, že se pochodu zúčastnilo 246 turistů – těší nás, že jsme mezi nimi byli i my. 🙂