Ostrov, Jáchymov, Kyselka

Návštěva tří měst, kde se minulost prolíná se současností: historický Ostrov nad říčkou Bystřicí a v jeho těsné blízkosti moderní SORELA (s nedalekou Rudou věží smrti), středověké město vzácných rud, hornický Jáchymov, s pracovním táborem komunistům nepohodlných, Kyselka z doby Heinricha Mattoniho i dnešní, a nakonec odměnový výhled z rozhledny Bučina.
Třetí den v Karlovarském kraji
Pondělí 2. července 2018

Dnešní den byl až kalendářově krásný – nebe vymetené, jen pár mráčků pro ozdobu světa a potěšení fotografů. Po dálnici jsme ze Sokolova kolem Karlových Varů byli v městě Ostrov během chvilky – několik hodin vyměřených pro prohlídku města, kde žije přes 17 000 lidí, jsme nevycházeli z údivu a byli doslova okouzleni. Začali jsme totiž Starým městem, přiznám se, že předtím jsem neměla o jeho existenci a kráse ponětí – myslela jsem, že uvidíme pouze pověstnou moderní SORELU z 50. let minulého století, a zatím jsme se procházeli parkem, kterému se kdysi pro jeho výjimečnost říkalo „osmý div světa“.

Poprvé je osada Ostrov (Schlackenwerth) na vyvýšené terase nad říčkou Bystřicí na území patřícím Hrabišicům uváděna v roce 1207 – terénní situace dala jméno osadě obtékané vodou, která se už v roce 1331 stala městem, o jehož rozkvět se přičinil Karel IV. udělením privilegií i nařízením, že kupci se vzácným zbožím musejí cestovat z Chebu do Prahy po královské cestě Via regia přes Ostrov.
Další stavební a historický vývoj města byl ovlivněn významnými majiteli ostrovského panství – v roce 1434 je získali Šlikové, po bitvě na Bílé hoře přešlo panství do vlastnictví vévodů sasko-lauenburských a později markrabat bádenských, od roku 1808 patřilo území na úpatí Krušných hor velkovévodům toskánským.

Po druhé světové válce vzniklo v těsné blízkosti historického města moderní zahradní město pro blízké uranové doly.
Město Ostrov je tedy mozaika architektonických stylů od pozdně románského až k socialistickému realismu druhé poloviny 20. století.

níže vlevo je historické město, uprostřed pravoúhlé ulice moderního města vybudovaného v 50. letech 20. století pro 25 000 obyvatel – 2. 7. 2018

Vydejme se historickým jádrem města k nejstarší obývané části, která ležela kolem kostela sv. Jakuba Většího.

historické jádro města s mariánským morovým sloupem bylo na začátku 90. let vyhlášeno městskou památkovou zónou; www.svatosi.cz
Stará radnice na Starém náměstí – původně gotická stavba, byla po požáru v roce 1567 přestavěna renesančně, po požáru ve 2. polovině 19. století dostala podobu novogotickou
původně pozdně románský kostel sv. Jakuba Většího je nejstarší architektonickou památkou v Ostrově
od 16. století je kostel uváděn jako hřbitovní, na začátku 17. století byl barokně renovován
kostel i hřbitov během 20. století silně zchátraly, na začátku století jednadvacátého se objektu dostalo důkladné péče – výsledek je potěšující

Vrátili jsme se na Malé náměstí v Ostrově, z něhož je kousek do Posvátného okrsku klášterního areálu.

farní kostel sv. archanděla Michaela a Panny Marie Věrné pochází z poslední čtvrtiny 13. století
kostel na Malém náměstí v Ostrově má cennou barokní výzdobu, když jsme vstoupili, hrál někdo na varhany – hudba umocnila výjimečnost chvíle
na konci minulého století byl kostel sv. archanděla Michaela opraven
Posvátný okrsek v areálu kláštera piaristů – vlevo kaple sv. Floriána, uprostřed kaple Panny Marie Einsiedelnské, vystavěné markraběnkou bádenskou v roce 1710 z vděčnosti za uzdravení syna, vpravo klášterní kostel Zvěstování Panny Marie, jehož interiér po opravách slouží jako unikátní prostor s jedinečnou akustikou hudebním koncertům a výstavám

Komplex historických budov začal vznikat po roce 1623, kdy ostrovské panství připadlo vévodům sasko-lauenburským – první stavbou byla pohřební kaple sv. Anny:

pohřební kaple sv. Anny (1644–1663) byla první stavbou v původně tichém a odlehlém místě v přírodě, kterou vybral vévoda pro stavbu hrobky české linie jeho rodu – ležela za branami zámecké zahrady

Historie Ostrova je neodmyslitelně spjata s řádem piaristů – v roce 1666 založila hraběnka Anna Magdalena klášterní kolej a pověřila stavitele Martina Reinera stavbou trojkřídlého konventu s rajským dvorem a křížovou chodbou, a také kostela, který byl vysvěcen v roce 1674. V ostrovské koleji s latinskou školou a bohatou knihovnou působilo dvanáct piaristů.

do Posvátného okrsku patří i kaple sv. Floriána – vznikla na konci 17. století jako poděkování sv. Floriánovi, že ušetřil město před ohněm, když byly požárem zcela zničeny budovy Šlikovského zámku ležícího v těsné blízkosti

Na začátku 30. let byla kaple sv. Floriána využita jako památník padlým v první světové válce, pak přibyla jména obětí 2. světové války a na začátku 21. století se stala i památníkem obětí násilí na Ostrovsku – jsou zde připomenuti všichni, kteří trpěli nebo zemřeli v koncentračních táborech, při odsunech nebo jako političtí vězňové. Jedním z nich byl akademický sochař Jaroslav Šlezinger, jehož reliéfy čtrnácti zastavení Křížové cesty a sádrový reliéf sv. Judy Tadeáše, ochránce a přímluvce v beznadějných případech nemoci a životní nouze, jsou vystaveny v kapli. Na oltáři stojí dvě smutkem zahalené ženské postavy, kopie sousoší Zaváté šlépěje, umístěného na jihlavském hřbitově.

výhled na zahrady bývalého konventu – v roce 1876 ukončili piaristé své působení v Ostrově, od padesátých let minulého století tu sídlil vojenský útvar, na začátku tohoto tisíciletí byl zdevastovaný komplex upraven na městské byty
procházka zahradou s výhledem na Krušné hory

Nastal čas ke vstupu do zámeckého parku, do míst kdysi označovaných jako „zahrada sta kašen“ či „osmý div světa“. Dnes už pro tato vzletná přirovnání není důvodu, přesto panoval v parku nebeský klid a celý objekt působil harmonicky – barokních soch bylo sice po málu, ale čtyři současní sochaři tu zanechali své kamenné stopy.

socha vytvořená na sympoziu 2009
Josef Anderle – Mantrové mlýnky v zámeckém parku v Ostrově

V době vzniku parku byly cesty rámované vysokými stříhanými stěnami stromů tak, aby tvarované dřeviny vytvářely pozadí a dělily parkové plochy s altánky.

středobodem parku je raně barokní Letohrádek dostavěný v roce 1683
tak vypadal zámecký park s Letohrádkem v době svého vzniku
iluzivní fresky a štuková výzdoba letohrádku jsou dílem italských umělců
interiér letohrádku; od roku 1961 tu sídlí Galerie umění v Ostrově
socha sv. Jana Nepomuckého na můstku přes říčku Bystřici, která tvoří osu zámeckého parku, atmosféru dokreslují půvabné mráčky nad Letohrádkem 🙂
Palác princů byl dokončen v roce 1696, okolí zdobí tvarované bazény s vodotrysky
stavba paláce byla po velkém požáru (1691), který postihl hlavně Šlikovský zámek, dokončena v roce 1696 za vlády markrabat bádenských
zahradní průčelí zámku Ostrov, jehož rekonstrukce byla dokončena před několika lety
v nově opraveném zámku, dominantě města Ostrov, sídlí od roku 2014 městský úřad
Dvorana zámku, vnitřní zastřešené nádvoří, je obdivuhodným prostorem, kde historická a moderní architektura spluvytvářejí kulturní a společenské centrum města – jsou tu výstavy a veškeré vybavení pro návštěvníky a turisty
že je v historickém městě Ostrov prostředí vlídné, dokazuje i čapí rodina zde usazená

Přešli jsme silnici, pak parkoviště – a najednou jsme byli v jiném světě! Ulice nalinkované, domy barevné a všechny stejně vysoké… Nebylo možné nedojít odkudkoli na rozlehlé hlavní náměstí, obrovskou plochu s nefunkčním vodotryskem uprostřed – ohromeně jsme se rozhlíželi po Mírovém náměstí, kterému vévodí Dům kultury, byli jsme v novém Ostrově, vybudovaném v 50. letech 20. století.

Dům kultury na Mírovém náměstí v Ostrově je považován za jednu z hlavních staveb v ČR ve stylu SORELA

SORELA je zkratkou tří slov: SOcialistický, REalismus a LAkomý (architekt a teoretik). Socialistický realismus byl umělecký směr, který roku 1932 schválil Ústřední výbor Komunistické strany SSSR jako oficiální směrnici pro literaturu, výtvarné umění a hudbu. Později byl závazný v ostatních komunistických zemích a ideově vycházel z oslavy vládnoucího režimu.
Budování nového Ostrova v bezprostřední blízkosti starého města začalo v roce 1947, protože vyvstala potřeba bytů pro pracovníky Jáchymovských dolů, ve kterých se těžila uranová ruda, dodávaná jako strategická surovina do tehdejšího Sovětského svazu.
Autorem a hlavním architektem nového městského celku byl akad. arch. Jaroslav Krauz – v roce 1955 byl původní územní plán přepracován a navýšen pro 25 000 obyvatel.

vůdčí ideou výstavby bylo vytvořit funkční město se sítí pravoúhlých ulic rámovaných množstvím zeleně
Ostrov je příkladem jednoty architektonického výrazu SORELA, jak po stránce urbanistické (pravoúhlá struktura a výšková vyrovnanost staveb), tak po stránce architektonické (ústřední prostor náměstí s budovou kulturního domu a vnější provedení budov doplněné zdobnými prvky – jsou to např. římsy, atiky, zábradlí, plastiky a dekorativní sloupy)
náměstí je lemováno domy v barvě růžové, žluté a světle šedé – s všudypřítomnými zelenými keři působí (zvláště v létě 🙂 ) vesele – v roce 2004 bylo náměstí kompletně rekonstruováno

Přiznávám, že hlavním důvodem návštěvy Ostrova byla pouť a vzpomínka na sochaře Jaroslava Šlezingera (1911–1955), rodáka z Jemnice, který ve čtyřicátých letech bydlel a měl ateliér v Jihlavě, kde byl v roce 1949 zatčen a za činy nikdy nespáchané odsouzen k 25 letům těžkého žaláře. Na začátku padesátých let byl internován do tábora nucených prací Ostrov – Vykmanov, kde v tzv. Věži smrti patřil k těm, kteří zcela bez ochranných pomůcek třídili v otřesných podmínkách radioaktivní uranovou rudu. Jaroslav Šlezinger, stejně jako většina vězňů, zemřel na následky ozáření a rakovinu plic. Před smrtí, už těžce nemocný, byl svými vězniteli donucen vytvořit velké sousoší na Dům kultury v Ostrově.

Jaroslav Šlezinger byl donucen tvůrčím způsobem přitakat režimu, který ho zlikvidoval
sochař Jaroslav Šlezinger zemřel 2. srpna 1955 ve vězeňské nemocnici ve Vykmanově
zdobné prvky na průčelí kulturního domu
obrovský komplex kulturního domu ze zadního pohledu – toto architektura je ve světě známá jako tradicionalismus, setkáme se s ní i v jiných evropských zemích
ještě jednou sousoší tří postav v nadživotní velikosti od Jaroslava Šlezingera – budova je vysoká a na fotografa klade značná omezení
při pohledu na toto dílo nemůžeme nemyslet na tragický úděl jeho tvůrce
náměstí v Ostrově při pohledu ze schodů kulturního domu – na protilehlé straně se právě usadily kolotoče, střelnice a různé zábavní atrakce – tedy hluk a zmatek – připadalo mi, že to SORELU jaksi charakterizuje…

Při přípravě výletu jsem se dočetla, že kdo chce navštívit Rudou věž smrti ve Vykmanově – Dolním Žďáře, musí se domluvit s ostrahou objektu – nu, domluva to byla velice složitá, prý se změnil majitel, který vše, kromě Věže zbourá a teď se tam nesmí – nakonec za úplatu jsme byli vpuštěni s tím, že přístup k Věži je stejně zadrátován. Zřejmě v této lokalitě přetrvávají praktiky z doby, která se vymykala normálu. Byli jsme ale rozhodnutí navštívit místo, které se kvůli zhoubné ideologii stalo konečnou štací sochaře Jaroslava Šlezingera.

mapka areálu, kde se drtila a třídila uranová ruda vytěžená v jáchymovských dolech – 2. 7. 2018
původní tábor Vykmanov s krycím označením L (likvidační) byl založen v roce 1951 pro politické vězně, kteří zde zpracovávali uranovou rudu – ve dvou dřevěných barácích bylo umístěno na 300 vězňů
Věž smrti je jedním ze symbolů utrpení politických vězňů v uranových dolech, v roce 2008 byla prohlášena Národní kulturní památkou (přesto je nedostupná)
práce v drtírně patřila ke zdravotně nejrizikovějším – vězňové, zcela bez ochranných pomůcek, přicházeli do bezprostředního styku s radioaktivním prachem
opravdu jsme se nedostali přímo k věži, abychom u tamní desky z roku 1993 uctili památku vězňů, kteří zde přišli o život
komunistický pracovní tábor byl zrušen v květnu 1956, tak teď vypadají objekty následně vystavěné uranovými doly

Návštěva přízračného areálu, kde jsme mohli jít pouze po silničce, neboť v husté trávě číhaly odkryté kanály bez poklopů (o tom upozornění jsme se opatrně přesvědčili), nám na chvíli vzala řeč a ještě teď cítím tu všudypřítomnou tíseň…
Na webu jsem se dočetla, že jsme vlastně měli štěstí, neboť převážná většina zájemců se do objektu vůbec nedostane.

Asi deset kilometrů nás dělilo od Jáchymova. Auto jsme zaparkovali poblíž velkého kruháče a vydali se vpravo protáhlým údolím do starého města.

navštívili jsme Jáchymov město, na prohlídku lázní jsme neměli čas – 2. 7. 2018

Ze svahu Krušných hor shlížel lázeňský hotel Běhounek a ukazatele na silnici lákaly do zdejších slavných radonových lázní – my jsme ale měli v plánu prohlídku historického města.

Jáchymov, lázeňský hotel Běhounek, vydali jsme se vpravo vzhůru
bylo vedro a do centra starého města jsme ťapali asi dva kilometry, stále do kopce – bylo se však nač dívat

Je načase vzpomenout, co nás vlastně do Jáchymova (asi 2 500 obyvatel) lákalo: Patří mezi nejvýznamnější česká hornická historická města. V 16. století ho proslavila těžba stříbra a následná ražba stříbrné mince tolaru. Hrabě Štěpán Šlik získal v roce 1516 toto panství a vzápětí tu bylo objeveno velké ložisko stříbra. Na ochranu dolů postavil pevnost, jejímž pozůstatkům se dnes říká Šlikův hrádek, a z německé strany Krušných hor pozval horníky, kteří pro něj začali stříbro těžit.

věžička na kopci je pozůstatek Šlikova hrádku

Šlik promyslel, jak na nálezu co nejvíc vydělat – kdyby vyvážel stříbro, musel by platit cla a daně, takže ho napadlo razit mince, protože peníze se nedaní. Začal razit ve sklepení svého hrádku v lednu 1519, zemský sněm ražbu zlegalizoval v roce 1520. Lidé to hodnotné platidlo s obsahem 23 gramů čistého stříbra chtěli, a tak se Jáchymov brzy stal jedním z nejbohatších českých měst a druhým nejlidnatějším po Praze. Jáchymovský tolar začaly napodobovat i jiné evropské mincovny, v roce 1566 byl zaveden tzv. říšský tolar, který se používal až do roku 1754, byl tedy univerzálním platidlem po celé Evropě. V roce 1792 byl ve Spojených státech zaveden jako oficiální měna americký dolar – slavný tolar byl jen přejmenován na dolar.

na pomníku zakladatele města je nápis: Hrabě Štěpán Šlik, 1487–1526, majitel panství Ostrov a zakladatel Jáchymova. Roku 1526 zahynul v bitvě proti Turkům u Moháče.
kaple sv. Anny pochází ze začátku 16. století

Stříbrná horečka sice během několika desetiletí pominula, ale hornická činnost pokračovala dál – těžilo se olovo, arsen, kobalt, nikl, cín a také smolinec. V roce 1898 objevili manželé Curieovi v jáchymovském smolinci nové prvky – polonium a radium.
Ve 20. století probíhala v blízkosti Jáchymova těžba uranu, na niž byli nasazováni zejména političtí vězni.

Stoupali jsme táhlým údolím vzhůru, směrem k Božímu Daru, a vlastníma nohama i očima poznávali město na úpatí Klínovce (1 244 m n. m.), pro nás dříve neznámé.

v městské památkové zóně je unikátní soubor goticko-renesančních patricijských domů
portál patricijského domu z doby kolem roku 1543 i jeho křížové klenby v průjezdu patří mezi nejhodnotnější příklady renesanční architektury města Jáchymova
dům byl upraven po velkém požáru města roku 1873
dům Heinricha von Könneritz pochází z nejstaršího období města Jáchymova kolem roku 1520, podle místní tradice patřil nejvyššímu mincmistrovi a hornímu hejtmanovi, portál je gotického původu; dům je nejvýznačnější ukázkou produkce saské pozdní gotiky v českých zemích
kostel sv. Jáchyma je dominantou středověkého města
kostel sv. Jáchyma, patrona města a dolů, je první luteránský kostel v českých zemích – stavba z roku 1534 byla inspirována velkými halovými kostely v krušnohorských horních městech na saské straně hranice
po roce 1620 byl kostel přeměněn na katolický a na konci 18. století prošel barokními úpravami, po požáru města roku 1873 byl obnoven podle návrhu architekta Josefa Mockera, vnější zdivo, včetně unikátních portálů, je zachováno původní
na prostranství před hlavním průčelím děkanského kostela sv. Jáchyma je sloup Nejsvětější Trojice z roku 1703
v této nejatraktivnější zóně města nejsou ani turisté zkráceni na podstatných informacích
areál bývalé Štoly č. 1 prošel rekonstrukcí, vznikla expozice hornického skanzenu a informační centrum

Prohlídku této bezesporu zajímavé části Jáchymova jsme si nechali na některou z příštích návštěv.

při návratu do dolního města jsme věnovali pozornost budově radnice a bývalé Královské mincovně postavené roku 1536, kde je od roku 1964 muzeum
radnice na náměstí Republiky sídlí v bývalém Šlikově domě
mnohé jáchymovské domy jsou opravené, některé však na svou renovaci dosud čekají – přesto je procházka středověkým městem jedinečným zážitkem

Poslední dnešní návštěva patřila městečku Kyselka a byla inspirovaná televizním seriálem Já, Mattoni. Z Jáchymova jsme se vraceli kolem Ostrova a v Radošově, kousek před Kyselkou, si udělali původně neplánovanou zastávku u dřevěného krytého mostu přes Ohři.

dřevěný krytý most nechalo v roce 1364 vystavět město Ostrov v místech původního brodu přes řeku
nyní slouží dřevěný most na kamenných pilířích jako silniční
zajímavá historie objektu
délka Radošovského mostu přes Ohři je 62 metrů, šířka 5,75 metru, výška nad hladinou řeky 7 metrů, sedlová střecha je vysoká 4 metry
prohlídka bývalých lázní (340 m n.m.) a výstup na rozhlednu Bučina (562 m n. m.) – 2. 7. 2018

Pak už jsme se vydali Po stopách Heinricha Mattoniho – auto jsme odstavili poblíž bývalé Mattoniho vily a zašli k Ottovu prameni, dříve ústřednímu bodu bývalých městských lázní. Naskytl se nám následující pohled, na němž je potěšitelné jen to, že jakési opravy probíhají.

zdevastované lázně Kyselka putovaly po privatizaci mezi mnoha majiteli – žádný z nich nekonal
tak vypadalo toto místo během éry Mattoniho
pomník Heinricha von Mattoniho (1830–1910), vývozce minerální vody a tvůrce slávy lázní Kyselka

Existence zdejších pramenů byla známa dlouho před Mattonim, počátky lázeňského využívání sahají do konce 18. století – dříve se Kyselka nazývala Kysibl, německy Bad Gießhübl.

základní údaje o Mattonim a jeho podnikání
umělá jeskyně nad Mattoniho vodopádem
do této jeskyně na úpatí vrchu Bučina je vyveden Ottův minerální pramen
pramen byl nazvaný podle řeckého krále Oty I., který roku 1852 navštívil Kyselku a velice si pochvaloval účinky zdejší minerální vody
dřívější podoba Mattoniho vodopádu a lázeňského korza
Ottův pavilon – zaskví se někdy ve své bývalé kráse?
Ottova kolonáda je umístěná ve svahu Bučiny s výhledem na řeku Ohři
z infotabule jsem získala obrázek tohoto lázeňského objektu z dob slávy

Červená značka nás vedla po svahu kopce stále vzhůru, zastavovali jsme se u vyhlídek, četli informační tabule a snažili se potlačit neveselé pocity ze zhouby nádherného areálu – jsou opravy, které tu probíhají, příslibem navrácení slavné minulosti? Bude ještě možné zachránit ty zdevastované budovy?

zastávka na Vilemínině odpočívadle
po celé délce naučné stezky jsou tabule, z nichž běžný návštěvník získá základní informace o zdejší lokalitě
odpočívadlo u odbočky na rozhlednu
výstup lesem k rozhledně těsně pod vrcholem kopce Bučina (582 m n. m.)
stavitelem rozhledny, která vznikla kolem roku 1880, byl Heinrich Mattoni
výhled z rozhledny Bučina
Kyselka při pohledu z rozhledny Bučina, v dálce Klínovec
obec Kyselka (asi 800 obyvatel) s kostelem – výhled z rozhledny Bučina
rozhledna má výšku 13 metrů, na plošinu umístěnou v 10 metrech vede 62 poctivých kamenných schodů, roku 2016 byla provedena zásadní rekonstrukce zchátralého objektu, na stříšku umístili panely na výrobu elektřiny a večer prý je rozhledna na kopci Bučina osvětlená
vedle rozhledny a nádherného vysokého buku, odevšad viditelného, je na hřebeni odpočívadlo s výhledem nejen na Kyselku v údolí řeky Ohře, ale i na věnec Krušných hor

Seběhli jsme dolů k řece, na mostě se pohledem rozloučili s rozhlednou a kochali se výhledem na hladinu, kde se zrcadlily bývalé lázeňské budovy – dálka milostivě zakryla jejich šrámy utrpěné v minulém století.

výhled z mostu nedaleko stáčírny minerálních vod na Bučinu a frontu někdejších lázeňských domů
nově opravený, dříve obytný dům Stallburg
původní stáčírna minerální vody, vedle nová hala, v níž se Mattonka stále plní do lahví a expeduje
most přes Ohři s výhledem na pseudorománskou kapli sv. Anny z roku 1884 – přes most jsme se dostali ke stáčírně, po druhém břehu do parku
ve středu parku, na tzv. poloostrově, byl prostor kolem původní Pitné haly upraven jako Růžová zahrada, dnes je tu kino

Vycházka po stopách Heinricha Mattoniho pomalu končila, vraceli jsme se k autu – v podvečerním světle prohlíželi bývalé lázeňské budovy, na nichž jsou znatelné opravy a fandili těm, kteří je prosazují a uskutečňují.

tyto výstavné lázeňské domy vznikly za Mattoniho časů – návštěvníkům byla tehdy k dispozici vodoléčba, pitné a pohybové kúry na 12 km upravených lázeňských cest
po válce byla v Kyselce dětská léčebna, privatizace sem přivedla různé hochštaplery, teď už objekty většinou patří Karlovarským minerálním vodám a postupně (snad) procházejí nákladnou obnovou

Zcela obnoven byl Löschnerův pavilon, kde vzniklo Muzeum Mattoni – pokročilý čas nám ale nedovolil návštěvu. Posledním objektem, kterému jsme věnovali pozornost, byla Mattoniho vila, tzv. Zámeček, postavený v roce 1868 jako lázeňská budova. V 80. letech 19. století ji nechal Mattoni přestavět tak, aby sloužila jako sídlo rodiny i firmy, na okolním rozsáhlém pozemku vybudoval park. Heinrich Mattoni žil ve vile až do své smrti v roce 1910.

budova měla v minulém století nezáviděníhodný osud, od roku 2012 je památkově chráněna
ačkoliv prý rekonstrukce vily začala, pohled na ni je tristní; www.svatosi.cz

Nafasovali jsme Ottovku z veřejně přístupného zdroje minerálky a se smíšenými pocity se vydali domů, tedy do Dolního Rychnova u Sokolova, kam jsme dorazili před devátou večerní, celkem jsme ujeli 98 km.
Zítra máme namířeno do Františkových Lázní a okolí.

Co jsme dosud navštívili:
1. den – Sokolov,
2. den – Rozhledna Cibulka, Rotavské varhany, Hartenberg, Šindelová, Kraslice.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*