Plešivecká planina – Štítnik

Turistická výprava se Spolkem přátel hor 14. – 22. července 2018
Druhá část: úterý 17. 7. 2018

Dnešní den byl ve znamení mimořádných zážitků: Plešivecká planina nabídla procházku líbeznou, tichou krajinou bez lidí, zatímco v podzemí se ukrývaly dramatické výtvory přírody – krasové propasti a jeskyně, v kostele ve Štítniku nás ohromil pohled na starobylou, ne zcela běžnou sakrální výzdobu a top zážitkem byla návštěva Ochtinské aragonitové jeskyně!

Poznávání regionu Gemer pokračovalo dnes nedaleko Rožňavy, kde jsme byli od soboty 14. 7. 2018 ubytovaní. Gemer je jedna z nejstarších a nejvýznamnějších oblastí Slovenska – táhne se (velmi volně řečeno) od pramene Hronu na severu až k Cerové vrchovině na jihu Slovenska, na východě dosahuje k Silické planině, vlastně zahrnuje okresy Rimavská Sobota (na západě), Revúca a Rožňava.

Výstup na Plešiveckou planinu jsme uskutečnili z obce Slavec, z údolí, které ve Slovenském krasu odděluje Plešiveckou planinu od Silické.
Hned na úvod jsme museli při výstupu po žlutě značené trase překonat asi 400 metrový výškový rozdíl – okraje Plešivecké planiny jsou strmé.

ze Slavce po ŽTZ na Farkašovu samotu – Plešivecká planina 1. část – 17. 7. 2018

Neosídlená náhorní vápencová plošina s množstvím povrchových i podzemních krasových útvarů má rozlohu asi 53 km2, střední a severní část tvoří louky, v této době plné roztodivných květů, a jalovcové stráně, sem-tam lesíky – slovem malebný kraj zcela ovládnutý přírodou. Množství škrapů a závrtů dává tušit existenci podzemních krasových forem, propastí a jeskyní – my jsme ovšem zůstali jen u obhlídky těch v našem okolí viditelných. 🙂

vystoupili jsme na náhorní vápencovou plošinu ve Slovenském krasu
Laštovičia diera – největší závrt na Plešivecké planině – rozměry 350×250 m, hloubka 50 m; www.svatosi.cz
střední a severní část planiny tvoří louky
krasová planina bez osídlení má rozlohu asi 53 km2
z Farkašovy samoty jsme pokračovali stále po žlutě značené trase na Velký vrch
za všecky kytičky, jejichž jména jsme zpravidla neznali, tato krásná modrooká čekanka
chůze liduprázdnou krajinou měla zvláštní kouzlo – těžko se dá popsat, nutno zažít 🙂
planina je protkaná různými formami krasových jevů nejen na povrchu – prý je tu množství propastí a jeskyní (údajně asi 200!)
Plešiveckou planinu považují mnozí za nejkrásnější na Slovensku
škrapy, závrty a jalovcové stráně jsou charakteristickými znaky této na vodu chudé krajiny
Plešivecká planina 2. část – po ŽTZ na Velký vrch, po ZTZ na Gerlašské skály, odtud po MTZ strmý sestup z planiny, cíl ve Štítniku 17.7.2018
na Velkém vrchu jsme se vydali loukami po zeleně značené cestě
nejvyšším vrcholem Plešivecké planiny je Štít (851 m n. m.)
z Gerlašské skály jsme až do cíle pokračovali po modře značené trase
zde začal sestup do údolí – stejně jako výstup, byl i sestup srázný – okraje planiny jsou velmi příkré
výhled z okraje vápencového masivu do údolí k obci Štítnik
neudržované značení nás potrápilo – správná cesta vedla nezřetelnou stezkou vlevo nahoru – tam bystroocí objeví v přítmí křoví skrytou modrou značku 🙂
louky nás dovedly do obce Štítnik pod Plešiveckou planinou
ohlédnutí na okraje Plešivecké planiny, z níž jsme po přechodu území sestoupili

Nádherné výhledy na zalesněné skalnaté masivy po obou stranách doliny, stádo pasoucích se ovcí cinkajících zvonečky a louky plné květin byly skvělou odměnou za dosavadních 22 ušlapaných kilometrů a převýšení téměř 900 metrů (též stejném sestupu – ach ta kolena! 🙂 )

dominantou Štítnik je evangelický kostel s mohutnou věží – původně patřil katolíkům a byl zasvěcen Panně Marii

Štítnik (≈ 1500 obyvatel, maďarsky Csetnek /čti Četnek/) je město s dlouhou tradicí – už ve 14. století se tu těžila a zpracovávala železná ruda – naleziště užitkových i drahých kovů v této oblasti, a jejich zpracování, se obrazilo v tvářnosti celého regionu. I výstavný kostel  s bohatým interiérem svědčí o dobré životní úrovni zdejších obyvatel.
Dějiny oblasti Gemer jsou spojené se šlechtickými rody Bebekovců, Andrássyovců a Coburgovců – ještě o nich uslyšíme.

Dříve než jsme si dopřáli prohlídku štítnického kostela, naplánoval a objednal vedoucí naší výpravy Milan Marko návštěvu nedaleké Ochtinské aragonitové jeskyně.
Z té máme jen obrázek vstupní haly:

Ochtinská aragonitová jeskyně nedaleko Štítniku

Jeskyni na severním úbočí vrchu Hrádek objevili horníci při průzkumu terénu – hledali železnou rudu a našli úžasný podzemní prostor s několika druhy mramoru (i modrý!), vyzdobený trsy, větvičkami a keříky aragonitu. Jeskyně je přístupná veřejnosti od roku 1972, v současnosti je zapsaná v Seznamu světového dědictví UNESCO, její logo je aragonitové srdce, jeden z nejkrásnějších útvarů vzniklých v Ochtinské jeskyni.

Z parkoviště jsme asi půl kilometru mírně stoupali k přístupové štole a do jeskyně pak sestoupili po 104 schodech. Prohlídka 300 metrů zprůchodněného úseku trvala necelou hodinu, v níž jsme žasli, jak fantastická díla vytvořil bíle či až do hněda zbarvený uhličitan vápenatý během milionů let. Krásná a obdivovaná je síň zvaná Mléčná dráha – aragonitové střapce visí ze stropu a ve světle lampy září jako hvězdy!

Při teplotě necelých 8°C jsme křepce vystoupali znovu po schodech do úrovně 642 metrů ke vchodu do jeskyně a konstatovali, že zpřístupněný prostor sice není velký, ale jeskyně je opravdu unikátní!

Vrátili jsme se do Štítníka, kde na nás čekal průvodce, mladý hoch, který měl rozsáhlé znalosti historické – prohlídka kostela v jeho podání se stala lekcí o dějinných událostech nejen v tomto regionu. Co jsem si dokázala zapamatovat a zapsala si, případně dohledala na internetu, uplatním v komentářích k následujícím fotografiím, které Mirek s péčí pořídil během prohlídky obdivuhodně zachovaného historického interiéru kostela.

gotický kostel ze 14. století ve Štítniku se kvůli své vnitřní výzdobě řadí ke kulturním skvostům Slovenska
obrazy na renesančně-barokním oltáři z roku 1636 jsou dílem holandského mistra Hanse von Aachen
hvězdicová a síťová klenba presbyteria
gotická bronzová křtitelnice z roku 1454
na stěnách se zachovalo přes 200 m2 nástěnných maleb ze 14. století – evangelíci, kterým kostel patřil od poloviny 16. století, malby zabílili, odkryté byly až na začátku 20. století
v kostele je 14 renesančních a barokních dřevěných epitafů a množství výrobků uměleckých řemesel
věřícím slouží dvoje varhany – malé z roku 1492 jsou nejstarší na Slovensku
autorem pohledu z empory do kostelní lodi je Marek Šeregi
náhrobní kamenné desky v pohřební komoře pánů ze Štítnika: poslední z rodu Bebekovců v roce 1594 Štefan Csetneky a Klára Bebeková (červený leštěný mramor)
kazatelna z roku 1693 s plastikami čtyř evangelistů – ve středu je Spasitel světa (Salvator mundi)
od roku 1970 je kostel Národní kulturní památkou
první písemná zmínka o katolickém kostele ve Štítniku pochází z roku 1355
kostelní lavice pocházejí ze 16. – 18. století – bývaly označovány symboly ( např. cechů) – skupiny lidí podle společenského a stavovského významu usedaly na vyznačená místa
prohlídka kostela patřila mezi výjimečné kulturní zážitky
průvodce ochotně odpovídal na dotazy a nechal fotografy po libosti dokumentovat drahocenné umělecké výtvory

Po tomto dni vrchovatě naplněném jsme se šli po večeři projít krásným rožňavským náměstím, s jistotou jsme si každý vybrali právě tu nejchutnější (a velmi levnou) zmrzlinu a tím završili zdejší pobyt – zítra ráno táhneme dál. 🙂

Že celou noc pršelo, jsem se dozvěděla od těch, kteří nemají tak dobré spaní… 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*