Bledule v Národní přírodní rezervaci Ransko

Výšlap jsme si dopřáli ke 30. výročí založení Klubu českých turistů Vysočina
Pátek 18. března 2022

18. března 1992, tedy na den přesně před 30ti lety, byl v kraji Vysočina ustaven Klub českých turistů. Členové výboru se rozhodli koordinovat činnost jednotlivých odborů turistiky a tím umožnit co největšímu počtu turistů účast na pořádaných akcích a také organizovat vzdělávání turistů i značkařů a usnadnit účast na programech celostátních.
Při příležitosti 20. výročí založení KČT Vysočina vznikl obsáhlý sborník a na Hrádku v Jihlavě bylo uspořádáno slavnostní shromáždění. Léta běžela, poměry se pomalu měnily…

Před dvěma dny pořádal již zcela jiný výbor oblasti zasedání ke 30. výročí založení KČT Vysočina – pro vzpomínku na významný den zůstal jen pamětní list, jímž bylo 21 turistů, kteří přijali pozvání, podarováno. Z iniciativy výboru oblasti bohužel nevznikl žádný text o činnosti během minulého desetiletí, takže pro budoucnost není co archivovat.

Pamětní list vyfotil Láďa Tomáš.

Protože jsme přesvědčeni o tom, že oblast KČT Vysočina měla velký význam pro rozvoj turistiky a dosud jsou vidět výsledky někdejší podpory odborů i sounáležitost mezi nimi,  uspořádali jsme komorní oslavu na výletě do jarní přírody.

Vlak nás dovezl do Sobíňova, odkud Míla naplánovala vycházku za bledulemi do NPR Ransko. Než jsme se vydali na trasu, otevřeli jsme láhev šampaňského a připili si na budoucnost turistiky, která nám, pěti zúčastněným, obohacuje život tak, že bez ní si jej nedokážeme představit.

U vlakové zastávky Sobíňov jsme si připili na 30 let činnosti KČT oblast Vysočina – foto Míla Bradová.
Sopoty, jedna z částí Sobíňova, byly výchozím bodem dnešní trasy. Foto František Janeček.
Stejný obrázek ze startu pořídila Iva Svobodová.

Byl krásný den a tři fotografové z naší pětičlenné skupiny se tužili, takže já mám teď z čeho vybírat! 🙂

Chrám Navštívení Panny Marie v Sopotech – více o něm se dozvíte ve článku Z hřebene Železných hor do údolí Doubravky. Foto František.

Je jasné, že jsme sledovali vše, co okolí naší trasy nabízelo – za osadou Sopoty nás zaujala poměrně velká parková plocha s jarními květinami a sochami – na informačním panelu jsme zjistili, že zde býval až do poloviny minulého století hřbitov. Byl zřízen koncem 18. století, ale ukázalo se, že místo bylo kvůli spodní vodě nevhodné. Po vzniku nového hřbitova byly pomníky zasazeny do obvodní zdi a okolí upraveno.

Starý hřbitov v Sopotech byl zrušen v 50. letech 20. století. Foto František.
Na místě starého hřbitova vznikla parková úprava. Foto Iva.
Zde, nedaleko kostela, byl koncem 18. století zřízen hřbitov. Foto František.
V parku nedaleko osady Sopoty. Foto František.
Poslové jara. Foto Iva.
Výhled na přírodní rezervaci Niva Doubravy – jedná se o komplex rašelinných luk a mokřadů na ploché říční nivě. Foto Iva.
Z hráze sobíňovského rybníka pokračujeme do Národní přírodní rezervace Ransko. Foto František.
Alej u osady Hlína (je také částí Sobíňova). Foto Iva.
Panel informuje o osobnosti, která žila v osadě Hlína; nedaleko je kámen s pamětní deskou a textem:
Cestovatel, spisovatel a dobrodruh František Vyšata-Čech
*14. 2. 1881 Chlumany u Prachatic, †3. 10. 1942 Sobíňov – Hlína.

František Vyšata-Čech byl člověk s neklidnou duší, velkou část života strávil v Jižní Americe – několikrát se vrátil domů, ale dlouho nevydržel a opět vyplul přes Atlantik. Vyšatovy knihy: Patnáct let v Jižní Americe, Trojdílný cestopis: V žáru pamp I, Divokým rájem II, Z tajů Kordiller III; Středem Jižní Ameriky, Paměti z domova a z ciziny (rukopis).
Jeho životní krédo znělo: „Všude jsem pracoval, nestyděl jsem se za žádnou práci a šetřil na cesty, bych mohl dávati zprávy české veřejnosti o životě, poměrech a krajích Jižní Ameriky. Nikdo mi za to nezaplatil ani haléře. Nic jsem nechtěl, než konati svoji povinnost co dobrý Čech a člověk.“
Na webu naleznou zájemci dost informací o životě tohoto pozoruhodného muže.

Modrá značka, kterou jsme sledovali, nás zavedla do lesa s názvem Kominík. U studánky stejného jména jsme se dozvěděli o vzniku pojmenování.

Studánka v lese Kominíku. Pověst praví, že za dávných dob jeden kominík byl zde roztrhán vlky – odtud název lesa i studánky. Foto Iva.

Poté už jsme dosáhli cíle, kterým bylo bleduliště v Ranském polesí – několikrát jsem se v minulých článcích zmiňovala, že se těmto nádherným květinám daří na vlhkých půdách v lesích s převahou olšin – v části polesí jsou tyto podmínky splněny.

Bledule v Ranském polesí. Foto Iva.
Jaro se ohlásilo tímto něžným způsobem. Foto František.
František nám zprostředkoval detailní pohled na zářivou krásu květu bledule.
Podobná úroda je v celé rezervaci Ransko. Foto František.

Od Pobočenského rybníka jsme se po žlutě značené turistické trase vydali do Ždírce nad Doubravou k vlaku a odtud odjeli domů.
Tak jsme po svém způsobu oslavili jubilující turistické sdružení i jaro na Českomoravské vrchovině.
Záznam trasy na mapě:

Ze Sobíňova přes Sopoty přírodní rezervací Niva Doubravy na Hlínu, po MTZ do lesa Kominík a Ranským polesím k Pobočenskému rybníku, odtud po ŽTZ na nádraží ve Ždírci nad Doubravou.

Jedna odpověď na “Bledule v Národní přírodní rezervaci Ransko”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*