Vstal z popele a krásní pro potěchu lidí
Čtvrtek 16. května 2024
Výlet organizoval Albín Servít z KČT Tesla Jihlava. Jeli jsme z Jihlavy v 9.40 do Pelhřimova, tam přestoupili na autobus do Červené Řečice, na místě jsme byli asi po 20 minutách jízdy. Sešlo se nás 31, také dost nečlenů KČT. Byl velmi větrný den, nepříjemná zima, déšť v předpovědi.
Hned po příjezdu byl zamluvený oběd v restauraci Na Radnici na červenořečickém náměstí, protože prohlídka zámku byla stanovena na 15. hodinu. Zámek bývá otevřen pro návštěvníky pouze od pátku do neděle, paní kastelánka udělala pro nás výjimku.
Vlastníkem zámku je od roku 2008 Družstvo Šebestián a po hubených letech přicházejí konečně léta tučná – v roce 2007 jsme s Mirkem Řečici navštívili, zámek byl zdevastovaný až k pláči.
Jídlo bylo výborné, poté jsme se vydali na prohlídku města a nejbližšího okolí – průvodcem byl Albín.
Byl obrovský vítr, ale odhodlaným fotografům se podařilo zachytit podstatné památky – celé historické náměstí je koncipované tak, že střed tvoří park s barokním sloupem Panny Marie, bustou TGM a kašnou. Staré, krásně rostlé a udržované stromy různých druhů jsou uměleckými díly přírody. Dominantní park obklopují opravené domy, jeden roh náměstí zdobí věž kostela sv. Maří Magdaleny, ve druhém je příchod k zámku, z dalšího vede cesta k bývalému hřbitovnímu kostelu ze 13. století. Tedy na městečko s dnes asi tisícovkou obyvatel nebývalé množství významných historických pamětihodností.
Požáry měnily podobu městečka – první byl na konci 14. století, další ve 2. polovině 17. století – tehdy bylo nutné vystavět celé město znovu, včetně obnovy všech čtyř bran. Ani 18. století nebylo ušetřeno ohně, dnešní stav je výsledkem přestaveb.
Zašli jsme i ke hřbitovnímu kostelu Božího Těla a pročítali si zde umístěný, velmi dobře udělaný informační panel s kresbami – takových je v městečku několik.
Hřbitov byl zrušen na konci 20. století, v roce 1993 byla z kostela sejmuta pro špatný stav věžička a provedena oprava střechy. Prostor bývalého hřbitova je nyní využíván jako hřiště.
Abychom se trochu prošli, vydali jsme se po červeně značené turistické trase, která vedla po silničce, k vodní nádrži Trnávka, což byly i s návratem asi 3 km.
Hlavním účelem nádrže Trnávka je zachycování splavenin, které by zanášely vodárenskou nádrž Želivka – Švihov, zdroj pitné vody pro střední Čechy. Přehrada Trnávka musí být pravidelně čištěná, naposledy v roce 2019 byla hladina snížená o čtyři metry. Vodní dílo a okolí Trnávky slouží zejména k rekreaci.
Kolem Želiva a tří zdejších přehrad jsme putovali při akci Krajem Šimona kouzelníka v roce 2012.
Při vstupu do zámku jsem nevycházela z nadšení jak se vše změnilo k lepšímu od naší návštěvy v roce 2007, kdy zámek doslova umíral.
Zaujaly mě krásně opravená oválná hláska a hodinová hranolová věž, v hradbách dvě nárožní bašty – radost!
O pochvalu si říká též krásná vývěska na nádvoří s názvem Červená Řečice a okolní svět v datech, na níž jsou oddíly Svět, Domov, Červená Řečice, a v částech 0-1100 a pak po stoletích až do roku 2000 je uvedeno, co nejvýznamnějšího se stalo v těch třech lokalitách – málokdy má člověk možnost tak lehce přijít k ucelenému souboru historického vývoje, který určoval život našich předků i náš.
Paní kastelánka byla v přednášce důkladná, její sdělení byla zajímavá – prokládala historické texty dnešními možnostmi rekonstrukce tak obrovského objektu, bylo vidět, že svou prací žije. Družstvo je závislé na dotacích z EU a jiných evropských fondů – sdělila ale, že nemohou žádat hned poté, co byla dotace přidělena, takže na několik let (pravděpodobně do roku 2027) se rekonstrukce zastaví, bude možnost pouze dílčích úprav za peníze od dalších sponzorů.
Už od 12. století vlastnili území pražští biskupové, osídlení je doložené od roku 1144, a oblast se stala přirozeným správním centrem rozsáhlého panství, k němuž patřilo až 90 osad. Ve 13. století nechali biskupové postavit tvrz, kterou i s kostelem opevnili proti nájezdům, na počátku 14. století byla tvrz přestavěna na gotický hrad. Nejstarší část městečka leží severně za hradbami zámku.
Nedaleko zámeckého sídla vznikly čtyři rybníky, ty, které leží nejblíže areálu, byly určeny k posílení obranyschopnosti objektu – v případě ohrožení bylo možné zaplavit vodou z nich hradební příkop..
Dočetla jsem se, že roku 1384 navštívil Řečici se svým doprovodem arcibiskup Jan z Jenštejna (1350–1400), český šlechtic, duchovní, politik a umělec, který byl v letech 1373–1384 kancléřem českého krále Václava IV. a v letech 1379–1396 zastával funkci třetího pražského arcibiskupa. V jeho doprovodu je připomínán také generální vikář Jan z Pomuku (pozdější sv. Jan Nepomucký – zmíněn jako doktor svatého písma spolu s probošty, kaplany, písařem a veřejným notářem). Podruhé navštívil arcibiskup i Jan z Pomuku (asi *1340 – †1393) Řečici v roce 1392.
Husitské války si zde také vybraly svou krutou daň, na konci 15. století odkoupili celé panství příslušníci rytířského rodu Leskovců a v 16. století přestavěl Šebestián Leskovec hrad na opevněné renesanční sídlo a pozvedl stavebně i městečko.
Po Bílé hoře se panství se zámkem znovu dostalo do držení arcibiskupů – za arcibiskupů Františka Kordače (1852–1934) a Karla Kašpara (1870–1941), pozdějšího kardinála, proběhla rozsáhlá rekonstrukce zámku, který pak až do roku 2011, kdy přešel do soukromých rukou a dočkal se oprav, chátral.
V létě 2023 byl částečně zrekonstruovaný zámek zpřístupněn veřejnosti.
Zámek je prohlášen Národní kulturní památkou, náměstí v Řečici památkovou zónou – je skvělé, že stát se tímto staví za ochranu zdejších historických památek.
Závěrem jsme v jednom ze sálů shlédli video, při kterém se současně s textem přehledně zobrazoval postupný stavební vývoj zámku.
Neméně zajímavě byla připravená výstava s názvem V morovém povětří. Na desítce informačních tabulí instalovaných v tzv. Morové komůrce v objektu na druhém zámeckém nádvoří, byly texty a fotografie dobových maleb či grafických listů – ofocené jsem doma pročítala. Ten, kdo by byl schopen zapamatovat si vše, získá ucelený obraz o nemoci a následcích, které Evropu trápily po celá staletí.
Univerzální přímluvkyní proti všemu zlému se stala Panna Maria v nesčetných ikonografických zpodobeních. Známými patrony proti moru byli sv. Šebestián (zemřel roku 288) a sv. Rozálie (asi 1130–1170), nejrozšířenějším morovým světcem je sv. Roch (1295–1327). Často je uváděn také sv. Karel Boromejský, též archanděl Michael či čtrnáct svatých pomocníků.
Do „morové komůrky“ byli internováni lidé, kteří onemocněli morem – je jasné, že všichni zemřeli. Až na jednu výjimku – výše jmenovaný významný arcibiskup Jan z Jenštejna onemocněl, byl tam uložen a přežil – později se zjistilo, že neměl mor, ale prý zánět mozku.
Někteří z nás zašli do sálů v jednom ze zámeckých křídel, kde jsou soustředěny archeologické vykopávky ze zdejšího objektu, zajímalo mě vybavení barokní kuchyně – na panelu je nejen tehdejší nádobí, ale jsou uvedené i druhy jídel, které se běžně vařily.
A ještě jedno, zcela výjimečné podívání jsme v Červené Řečici zažili: naskytla se možnost obdivovat vzrostlý stromek Wolemie vznešené – bylo k neuvěření, že, podle sdělení paní kastelánky, je vypěstovaná ze semínka stejné šišky jako Wolemie, která je jako vzácnost pěstovaná v pražské botanické zahradě – tedy rodné sestry. 🙂
Wolemie byla objevena v roce 1994 mezi pískovcovými skalami pouhých 150 km od australského Sydney. Byla přesněji určena až s pomocí zkamenělin, které datují její původ do období před 200 miliony let. Patří tedy mezi tzv. živoucí fosílie. Ve volné přírodě roste méně než 200 wolemií.
Odjížděli jsme z Červené Řečice za vlídnějšího počasí v 17.06, přestup v Pelhřimově s odjezdem 17.43, po půl sedmé jsme byli v Jihlavě.
Den plný informací a radostných překvapení.