Okolo Třeboně…

Rekreačních 98 km na kole z Kardašovy Řečice do Kardašovy Řečice

V neděli 19. 8. jsme se večer vrátili z Malé Fatry, kde jsme 4 dny využívali každé chvilky k tomu, abychom si řádně zničili nohy běháním do kopce a z kopce. Všechno tam probíhalo podle našich představ, takže jsme byli šťastní, trochu vykolejení a nohy nás přiměřeně bolely. Bylo tedy třeba provést zklidnění těla i mysli. Rozhodli jsme se, že k tomu by byl nejvhodnější cyklovýlet do jižních Čech, hezky se projíždět po rovině, koukat na hladiny rybníků, prostě se zotavit. Svěřili jsme se našemu příteli Borkovi, znalci těch končin, a ten se nabídl, že pojede s námi a provede nás po jeho oblíbených  místech. Byli jsme rádi a netušili jsme, že má v oblibě celou třeboňskou rybniční pánev…

V pondělí 20. 8. jsme byli v 9,45 hod. připraveni vyjet z Kardašovy Řečice. Napíšu vám naši celkovou trasu a připojím dvě mapky (na jednu se celý výlet nevešel), na kterých si můžete najít záchytné body naší kolojízdy. Nebo to rovnou přeskočte, protože stejně je nejlepší osobní prožitek.

Kardašova Řečice – Cikar – Pecák+Dolní Vydýmač – zámek Jemčina – Bašta – Stříbřec – památník Emy Destinnové – dubová alej kolem Nové řeky – Novořecké močály – Starý Hospodář – Lutová – Starý a Nový Kanclíř – Kosky+rekreační areál – třeboňská cesta – Opatovický rybník+mlýn+hřebčín – Svět – Třeboň – Břilice+rybníky – Přeseka – Rožmberk – Lužnice – Klec – rybníky Víra+Naděje+atd. – Vlkov – Val – Hamr – Nítovice – Kardašova Řečice.

mapa 1

mapa 2

Byl den jako vymalovaný a my jsme se vydali z našeho základního tábora (autíčko čekalo u kostela, jehož věžní hodiny prý sestrojil Mistr Hanuš) směrem na Cikar, zastavili jsme se u rekreačního areálu Pecák na břehu rybníka Dolní Vydýmač

Pecák u Dolního Vydýmače

a krásnou asfaltovou silničkou v lese jsme dojeli k zámku Jemčina.

Jemčina

O barokním zámečku Jemčina jsem nic nevěděla, a tak tady zmíním to, co jsem na cedulích a od našeho přítele zjistila: Zámek patřil Černínům a ve druhé polovině 18.století proběhla rozsáhlá přestavba tak, aby bylo možno pořádat štvanice na jeleny. Oboru protínalo 33 rovnoběžných a 22 příčných alejí (!), kvůli honům se chovali psi (prý 160 a měli svého kuchaře) a všechno bylo zařízeno ve velkém stylu. Zámecký lesmistr vedl o honech a jejich účastnících pečlivé zápisky a ty pak posloužily Aloisu Jiráskovi jako podklad pro napsání povídky Záhořanský hon.

Vlídnou a „zamyšlenou“ krajinou jsme jeli kolem lokality Bašta směrem na Stříbřec, stavili jsme se v hospodě U Emy Destinnové, kde jsme si jenom prohlídli interiér – mají tam fotografie a verše slavné zpěvačky –

Občerstvovna u Emy Destinnové

a hned za stříbřeckým mostem přes Novou řeku jsme odbočili k památníku E. Destinnové. V roce její smrti (1930) ho dal postavit přítel, stříbřecký statkář Hoffbauer. V blízké Stráži nad Nežárkou naše nejslavnější operní pěvkyně řadu let žila – téměř v zapomenutí. Jen pro zajímavost – byla řádnou členkou opery v Berlíně, v Londýně, v New Yorku, ale jen čestnou členkou Národního divadla v Praze (to velmi těžce nesla). Památník je žulový a na něm jsou její vlastní verše. Jsou v řeči silně vázané, ale když je rozšifrujete, vyjde vám, že jí bylo moc smutno…

Nová reka

Nová řeka je umělý, asi 15 km dlouhý kanál, který odvádí část vod z Lužnice do Nežárky. Vybudoval ho v 16.století Jakub Krčín, stavba trvala rok a půl. My jsme se vydali starou a slavnou dubovou alejí na břehu Nové řeky směrem k jihu. A tady se to stalo! Je téměř jisté, že když tam někdy přijedete, uvidíte rybníky, lesy, staré aleje, ale je velmi nepravděpodobné, že budete mít stejné štěstí, jako jsme měli my – že uvidíte stromolezce. Ohromil nás svým uměním a odvahou, chci se s vámi podělit o ten skvělý zážitek. Strávili jsme na hrázi, kde prováděl prořezávku stromů, dobrou hodinu, dozvěděli jsme se od něj různé zajímavé věci, ale jak se jmenuje nevíme. Říkáme mu se vší úctou „pan Veverka“. To je on:

pan Veverka

Stromy, více jak dvacetimetrové, do jejichž korun lezl, se musí ošetřovat. Je několik druhů řezů, které se užívají a je třeba provádět je tak, aby stromy po zásahu vypadaly přirozeně – tedy hotová věda. To ještě chápu, že se dá naučit, ale to, co předváděl při šplhání po větvích se musí vidět na vlastní oči, to je nesdělitelné. Měl jakési zahnuté tyče (podle vlastního návrhu), s jejichž pomocí překonal vzdálenost k prvním větvím, pak se zavěsil na laně a začal pracovat s motorovou i ruční pilou.

pan Veverka s lezeckým náčiním

stromolezec pri práci

Práce mu šla od ruky jako když hraje, my jsme dole stáli s otevřenými ústy a najednou opravdu něco začalo hrát – panu Veverkovi zvonil mobil. V klidu pro něj sáhnul do náprsní kapsy, ohlásil se, pohovořil (to vše zavěšen na laně nejméně 20 metrů nad zemí) a pak pokračoval v práci. Pro mne to byl zlatý hřeb dnešního dne…Vím určitě, že na tohle nezapomenu – fakt to byl borec a navíc dělal moc užitečnou práci.

zdráv a veselý znovu na zemi

Hned po našich gratulacích (potěšily ho, protože kolemjdoucí prý jsou většinou nevšímaví) se postavil k vedlejšímu stromu a

pan Veverka odlétá

a my jsme se celí užaslí vydali dál a všímali jsme si prořezaných stromů tak, jak nám to vysvětlil. I takové kousky jsou tu k vidění:

na hrázi

Po velkém zdržení jsme museli spěchat. Projeli jsme kolem rybníků Hospodářů, vsí Lutovou, kolem Starého a Nového Kanclíře jsme dojeli do vesnice Kosky. Tam jsme se rozhodli zajet se podívat do blízkého rekreačního areálu, protože myslíme na budoucnost a vypadá to, že v příštím jaru bychom zde mohli strávit hezkých pár dní… Pak už jsme se vydali třeboňskou cestou k Opatovickému rybníku. To už je kousek před Třeboní, je tu krásně opravený mlýn a taky hřebčín s výběhy – a opravdu jsme viděli na vlastní oči, že „okolo Třeboně pasou se tam koně“.

mládí

Na hrázi rybníka Svět jsme pohlédli do kamenné tváře Jakuba Krčína, vzdali hold Štěpánku Netolickému a dalším budovatelům jihočeských rybníků a už jsme hladoví hledali v Třeboni hospodu, kde nám nabídnou smaženého kapra. Provedeno, hlad ukonejšen, chutě uspokojeny. Rychle kolem Břilických rybníků přes obec Přeseka aspoň na hráz Rožmberka (čas se stával naším nepřítelem). Neodpustím si pár údajů: plocha Rožmberka je 489 ha, hráz je dlouhá 2,4 km, místy je 12 m vysoká. V roce 1590 byl rybník poprvé napuštěn, hráz se pohnula, a tak Jakub Krčín povolal 1600 lidí, kteří 14 dní bez ustání museli zpevňovat a upravovat (není divu, že byl Krčín velmi neoblíbený). Tehdy byla hráz osázena duby, které teď obdivujeme. Je tam krásně, ale my musíme spěchat zpátky. Průběžně děkujeme Borkovi, jak krásnou trasu pro nás vybral, táák jsme rádi.

vedoucí výpravy

Pro přemíru dojmů jsme úplně zapomněli, že jsme vlastně jeli rekreovat nohy, teď dostávaly pořádně zabrat, ale zaplaťpánbů neprotestovaly. Krásně upraveným městečkem Lužnice a obcí Klec jsme mířili k severu, ke konci naší dnešní cesty. Nabízím aspoň jednu fotku návsi – všechny jsou pěkné.

náves

Kolem soustavy rybníků s chlácholivými jmény jako Víra, Naděje, Dobrý skutek apod. jsme se blížili k Vlkovu. Bohužel nám nezbyl čas na návštěvu písečné duny (asi 1 km od Vlkova) z doby ledové – necháme na příště. Užívali jsme si podvečerních pohledů na ztichlé hladiny nespočetných (doslova) rybníků.

ráj vodních ptáků

ráj rybářů

Z Vlkova už to bylo jen asi 10 km do cíle. Obce Val a Hamr, které jsou na naší cestě, prý jsou odedávna propojené – nejdřív majiteli, pak farností a nyní obecním úřadem. Že stojí kostel Nejsvětější Trojice za vidění?

kostel Nejsv.Trojice v Hamru

Renesanční sgrafitová omítka je původní. Mají tu i kapličku sv. Antonína Paduánského a před ní nevysychající pramen dobré vody. (Při návštěvě Portugalska jsme se dozvěděli, že sv. Antonín byl vlastně rodák z Lisabonu, ale církevní „kariéru“ udělal v Padově v Itálii…)

Obec Hamr se původně jmenovala Ostrov, protože byla ze všech stran obklopena vodami rybníků a Nežárky – někde tady prý se usídlili i Adamité. Staré časy jsou patrné i na místním zámku – dříve tvrzi.

.zámek (tvrz) v Hamru

Jen Nežárka je stále mladá, zvláště když od tohoto jezu mohou při dostatku vody vyjíždět vodáci na svých lodičkách.

jez na Neľárce

Pak už se kvapem stmívalo, my jsme projeli Nítovicemi a s posledním světlem jsme přijeli zpět do Kardašovy Řečice. Bylo 20 hodin, měli jsme za sebou 98 km a nezměřitelně zážitků. Každý říká, že jižní Čechy jsou krásné, ale ne každý se tam opravdu jede podívat. Jsem si jistá, že kolo je ten pravý prostředek jak jednoduše dosáhnout hezkého cíle.

My jsme si na Třeboňsko jeli původně odpočinout na duchu i na těle… Musím říct, že na konci cesty byl duch povznesen, ale tělo chtělo odpočívat, což je asi normální. Náš cyklovůdce se osvědčil výtečně, my jako mužstvo jsme se snažili, tak snad zase někdy…

4 odpovědi na “Okolo Třeboně…”

  1. Bavím se skvěle větou: „Co nenatluču do kláves, v hlavě neudržím.“ Přesně tak u M+M…
    Je to tak, že se po roce sami divíme, co jsme zažili 🙂

  2. Díky za typ,ale číst to dřív, tak bych asi můj příspěveček o borcích na lípě psal daleko skromněji.
    Teď jsem na to přišel, jak dál. Když mě napadne téma, hned napíši a vylepím do blogu a pak se půjdu podívat ke Svatošovým. To koukáte co, žádné ořezávatko.
    Celý článek se mi fotkami i komentářem moc líbil. Některé rybníky a ten kanál jsem viděl,většina byla ale nóvum. Díky za připomenutí, co nenatluču do kláves, v hlavě neudržím.
    Přeji hezký den

  3. Dobrý den Svatošovi!
    Vždy, když projíždím různé internetové stránky, může se, jak je zvykem, přidat i komentář. Jsem ve 4.ročníku stř. školy a při hledání informací o jižních čechách k mojí ročníkové práci jsem klikla na váš pěkný a v písemné podobě úžasně zpacovaný výlet!!!Já zpracovávám něco podobného, jelikož jsem na oboru „turismus“, tak vřelé díky a obdiv za inspiraci. Šrajerová Nikola

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*