Ledopád u Lovětína

Hezký všední den

Ve středu 28. 1. jsem měla možnost podívat se s několika známými turisty k vesnici Lovětín, kde je už několik let v zimě k vidění uměle vytvořený ledopád. Protože byl všední den, Mirek vězel ve svém zlozvyku (chodit do práce) a já jsem se musela rozhodnout, zda si půjčím jeho foťák nebo poprosím přátele o nějaké obrázky. Vypadalo to, že sluníčko dneska zůstane zachumlané v duchnách z mlhy a nevyšle ani jeden paprsek podívat se na svět, a tak jsem objemný foťák nebrala. Dnešní obrázky (až na jeden) udělala Věra Veselá a já jsem ráda, že uvidíte, proč jsme tam vlastně šli.

Trasa: Batelov – Lovětín – Růžená – Čenkov – Třešť = 11 km

trasa Batelov - Třest

Jeli jsme vlakem do Batelova, po žluté značce jsme šli posmutnělou krajinou

krajina u Lovětína

a po 3 km se v březovém hájku na kraji vesnice objevil očekávaný ledový útvar.

tak vidí ledopád Frantisek

Samozřejmě jsme ho obcházeli a prohlíželi ze všech stran, pochopila jsem, že objekt byl vytvořen namrzáním vody stříkané z trubky na shluk keřů a březových kmenů. No, hezké to je, kdy a proč někoho napadlo vytvořit to – nevím.

ledový útvar v březovém hájku

autorka obrázků

hřejivý úsměv za ledovou záclonou

ledová krása

Prošli jsme Lovětínem a po žluté značce jsme pokračovali do Růžené, odtud po silnici do Čenkova.

u rybníka v Lovětíně

kostel sv. Maří Magdaleny v Růzené

Přes Čenkov jsme šli záměrně, abychom se mohli stavit na návsi u domu č. 19, kde se narodil plukovník Josef Jiří Švec (1883–1918), jemuž byla v říjnu 2008 odhalena v Třebíči socha.

Čenkov, dům č.19

Na pamětní desce, kterou věnovala rodná obec v roce 1920, je psáno, že plk.Švec byl velitelem střelecké husitské divise na Rusi, národní hrdina chrabrý a vždy vítězný, vůdce prvních bojovníků za svobodu.

Z kopečku za Čenkovem byla cílová Třešť jako na dlani, Věra udělala hezké obrázky obrovského stromu u cesty – ten jistě pamatuje časy, kdy tudy kráčel hrdina chrabrý a čestný.

u silnice Čenkov - Třest

pamětník z Vysočiny

Krátkou a nenáročnou dnešní vycházku jsem zarámovala svižným ranním pochodem z domu na městské nádraží, totéž jsem zopakovala odpoledne v opačném směru, čímž jsem zvýšila počet denních kilometrů na 17.

3 odpovědi na “Ledopád u Lovětína”

  1. Led a břízaNějak jsem nepochopil, co by tam mělo vadit. Za polárním kruhem jsou převážně břízky a byvajet i sorok moroza. Známe Mrazíka.
    Připouštím, že při pohybu ledového krunýře, by mohlo dojít k mechanickému poškození kůry. V zimě je však určitě méně citlivá, jako na jaře, když jí lidi nařezávají pro odchyt březové vody. To z těch ran přímo crčí a v noci, když je ticho a tma, tak pozorný posluchač slyší tiché sténání těch mízou krvácejících stromů.
    Nevěříte? Věřte, já tam byl, jako všude a někde 2 x.

  2. Ty ledové výtvoryjsou kuriozní a velmi zajímavé. Napadá mě ale, že kmenům bříz ledové krunýře asi neprospějí. – Snímek křížku pod velkým stromem nějak dráždí moji fantazii. Představuji si ho v době, kdy strom byl ještě malý a mladý a co všechno se tam asi od té doby odehrálo. To by byla kronika!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*