Ušlechtilé pohnutky, nejistý výsledek.
Už několikrát jsem se zmiňovala, že máme na zahradě ptačí strávníky, o jejichž blaho pečujeme, jak nejlíp umíme. Taky už jsem se přiznala, že horko-těžko rozeznám druhy ptáků, myslela jsem si, že poznám vrabce, ale pak mi řekli, že může být i dost barevný (prý vrabec polní), a tak se mi jediná jistota ve znalostech zhroutila. Uklidnila jsem se zjištěním, že při pohledu na nádherné hory mě taky nezajímá, jaké jméno jim lidé dali, a přesto je obdivuji.
Ptačí křik ze zahrady mě často přiláká k oknu, opeřenci tam mají svoje problémy a hlasitě je řeší. To se jim to křičí nad plnými krmítky! (Sociální péče je Mirkova silná stránka!) Není těžké zjistit, že si ptáci stanovili podle svých kritérií pořadník na krmení a že ho často chce některá skupina či odvážnější jedinec porušit. Ostatní je nutí k pořádku, a tak jen málokdy je u krmítek klid, většinou nalétne hejno, čekatelé jsou připraveni na okolních stromech, najednou se zvednou a pozice se vymění. Vzácné jsou chvilky, když některý šťastlivec má delší chvíli pro sebe a užívá si míru a pokoje.
Přes okno jsem udělala pár snímků z klidové pětiminutovky, pokusila jsem se o výřezy a výsledek předkládám. Jistě většina z vás ví, koho jsem vlastně vyfotila, já to opravdu nevím. Protože mi pohled na ptačí hemžení, kroužení, poskakování, přelétávání, křičení, švitoření, zobání, klování a stálé navracení přináší klidnou a tichou radost, chtěla jsem ji dopřát i vám.
Přidávám se …hezké fotečky a díky Vám lidičky, že ti krasavci mají kde v klidu přečkat zimní strasti. Odvděčí se určitě sbíráním hmyzu. Vrabce aby dnes člověk hledal – a co jich za našich mladých let bylo – škoda.
—(:-§o))) ,.DL.
Díkyvám oběma za informace. Buteo, věděla jsem, že budeš vědět a jsem vděčná, že jsi to tak krásně vysvětlil mně i čtenářům. Pokusím se ulovit snímky ostatních.
Ty fotky Ti závidímJá se svým foťáčkem to nedokáži.
Takže mimo dvou tam máš vrabce polního. Sameček i samička jsou stejní a od domácího je rozeznáš hlavně podle krásně hnědých hlaviček a celkově vypadají takoví čistí.
Jednou se tam k nim přidala sýkora modřinka.
Na posledním snímku máš krásnou ukázku mladého, nedospělého samečka kosa černého. Na jaře se vybarví do černa. Že je to loňské mládě lze snadno taky poznat podle zobáčku, který se teprve začíná barvit do žluta. Dospělí samečkové i samičky mají zobáčky krásně žluté. Samička je taky hnědá, s tmavým stříkáním na hrudi.
Přeji další úspěšné záběry opeřených kamarádů.
Díkyza článek se zajímavými fotkami. Krmení ptáků a jejich pozorování bylo v minulosti i mou radostí. Používal jsem i plastovou láhev s vyříznutým okénkem. Do té vletěl 1 pták, ostatní sbírali zrní vypadané na zem, občas se některý pokusil vyhnat jej a hašteřili se. Na vypadané zrní časem začal přilétat i bažant z nedalekého pole. Dodnes mám v knihovně malou knížku „Z ptačí říše“ od Jaroslava Spirhanzla Duriše, bohatě ilustrovanou Květoslavem Hískem. Vydalo ji roku 1965 Státní nakladatelství dětské knihy. Je to krásný seznam ptačích druhů. Od té doby vyšla nejméně jednou znovu.