Jihlava – Bransouze

Kontrola cyklotrasy č. 162

Na neděli 9. 8. jsme naplánovali projetí poslední určené trasy, která měří 23 km. Začíná v Jihlavě v místě, které se už před časem objevilo na fotkách v souvislosti se zprávou o výstavbě nové cyklostezky Jihlava – Raabs. Je to blízko Brněnského mostu, kde stojí rozcestník cyklotras.

Ve městech se musí počítat s tím, že cykloznačení je častěji poškozeno zlými hlupáky či destruktivně naladěnými opilci, naštěstí to na předměstí nebylo nijak strašné, stačilo utáhnout tabulky a natočit je správným směrem, odrbat několik posprejovaných a usadit dva nakloněné sloupky, které odolaly silákům. Sloupky jsou ocelové, pozinkované, s průměrem 60 mm, zasazují se do betonového lůžka, takže je potřeba několika pitomců, aby těžkou stabilizační hmotu pod úrovní terénu uvolnili (sloupek většinou zůstane neporušen, tabulka vezme zasvé) a vítězně pohodili v blízkosti. Pak musí přijít jeden dobrovolník, který vykope jámu a sloupek s betonovým ukončením do ní usadí, aby dál sloužil. Na celé dnešní trase byl jen jeden takový případ a Mirek se tam po dojetí domů večer vrátil pár kilometrů s nářadím a sloupek usadil.

Práce jiného druhu na nás čekaly v okolí Petrovic, náletové dřeviny se mají čile k světu a bylo nutné na mnoha místech je umravnit.

Trvalo dosti dlouho, než jsme se proklestili k rozcestí v polích u Petrovic. Tam se na místě, kde před časem místní obyvatelé vyklučili neprostupné hloží, objevil kdysi zasazený kámen, na jehož stranách je vytesáno, že jedna cesta vede do Puklic a druhá do Jihlavi. Ano, takhle to tam je a já hledám nějaký tajemný význam, PROČ je uvedeno měkké i; ledaže by byl rozcestník dílem dávného negramotného kameníka, který tesal pouhé znaky… Nebo tehdejší čeština připouštěla takovou koncovku? Třeba se to někdy dozvím.

I za Petrovicemi na stráni nad řekou Jihlavou bylo pěkné nadělení, ale Mirek bojoval neohroženě.

Za Lukami už nebylo potřeba zásahů s pilkou, ale začal kopcovitý terén, u Střížova jsme se trochu svezli z kopečka, abychom zaplatili potem do kopce k Panské Lhotě. Do Bransouz jsme dojeli živí a šťastní, že máme pro letošek padla!

Možná vám připadá jméno obce Bransouze neobvyklé – tento název se užívá od roku 1915, do té doby to byly Bransudy. První zmínka o obci z roku 1234 označuje místo jako Branechewess, tedy Brankova ves. Prý existovalo staročeské vlastní jméno Bransúd a Branek je zkomolenina téhož.

Ode dneška už také vím, jak lehce se vyrobí „silniční lišej“. Stačí např. nepřehodit si před kopcem v Dolním Smrčném, pak jako hloupá ženská ukončit kolojízdu před vrcholovým bodem, když už to fakt nejde ušlapat, nekoordinovaně doskočit na zem, ztratit těžiště a pomalu se sesunout na levé koleno – takovému pomatenému počínání se bicykl zákeřně a lstivě směje až spadne, v tomto případě na kající se nešiku, která pár kapkami vlastní krve přísahá, že příště bude moudřejší…

Cyklotrasa pokračuje z Bransouz přes Číchov a Přibyslavice, do Třebíče zbývá ještě dalších 16 km. Když jsme se chystali na zpáteční cestu, přijela osamělá cykloturistka v plné polní zbroji. Ukázalo se, že je z Německa, cestuje sama, má za sebou asi 350 km (za týden), považuje cestu za krásné dobrodružství a má v úmyslu ještě pár dní pobýt. Byla to taková obyčejná postarší tetina jako já, a musím říct, že jsem jí záviděla její odvahu a radost, která z ní přímo sálala. Dneska měla namířeno do Třebíče a přijela z Jihlavy po trase č. 162 – řekla, že je dobře a viditelně značená a my jsme byli v tu ránu uzlíčky vděku – ano, pro takovou větu stojí zato vyřezávat několik hodin zdivočelou vegetaci!

Zpátky jsme jeli kolem řeky Jihlavy, chtěli jsme se podívat, jak pokračují práce na výstavbě cyklostezky Jihlava Raabs. A byli jsme nadšení, v mnoha úsecích jsme mohli jet už po téměř hotové stezce, těch 20 km do Jihlavy uběhlo čile jako voda v řece. Už se těšíme na příští jaro, až pěkně po rovince údolím řeky Jihlavy pojedeme nově slibovaných 120 km do Raabsu.