Pondělí 9. března 2026
Jaro letos přišlo i na Vysočinu dříve než jindy, zima odešla nenápadně, a tak už v první dekádě březnové nás pozvali pořadatelé z KČT Tesla Jihlava na tradiční výšlap za sněženkami do přírodní rezervace Velký Špičák u Třeště. Václav Plánka pečlivě hlídal nejlepší termín pro prohlídku bělostného květinového nadělení a pondělí bylo vybráno jako den D. Od pátku do neděle před tím jsem usilovně celé dny pracovala na zahradě, takže jsem se těšila na přátele i prostou chůzi.
U autobusu, který nás dovezl do Popic, kde bývá start vycházky, se nás sešlo 22 chtivých setkání se souputníky i probouzející se přírodou.
V Popicích nám Václav povyprávěl o historii vesnice a zasadil její vznik do kontextu budování Jihlavy a těžby stříbrných rud, tedy do první poloviny 13. století. Líbilo se mi, jak nám elegantně a nenápadně zopakoval důležitá data, týkající se nejranějších dějin našeho města.
Pak zopakoval návrh trasy a před vykročením na cestu proběhlo nezbytné focení do archivu turistického odboru.
Trasa: Po modře značené turistické trase z Popic ke křížovému kameni, Hrazenému rybníku, pod Popický vrch 682 m n. m.), do sedla mezi Malým (673 m n. m.) a Velkým Špičákem, od Černého pařezu výstup na Velký Špičák (734 m n. m.), odtud stále po modré značce k hájovně u Třeště a kolem kaskádových rybníků do města.
U křížového kamene na staré popické cestě Václav vysvětlil, v kterých případech byly smírčí a křížové kameny či kamenné kříže budovány a sdělil, kde se jich podle sčítání a soupisu, které provádí muzeum v Aši, nachází nejvíc – kříže jsou četné v příhraničních oblastech a křížové kameny zase po celé Vysočině, protože husté lesy a teprve začínající souvislé osídlení bylo ve středověku příhodné k přepadávání pocestných a kupců, kteří tudy putovali.
Cestu přiblížím na fotografiích, které pořídila Iva Svobodová:
Vystoupali jsme po svahu na majestátný Špičák, tajemná atmosféra, která mě tu vždycky osloví, se dostavila, holé buky přitahovaly větvemi slunce, aby se dotklo sněženek, vykukujících z loňského listí – vše bylo, jak má v tuhle dobu být.
Na vrcholku Špičáku bylo zastavení – od Václava jsme dostali sladkosti a připomenutí na význam geodetického bodu, který se tu nachází.
Na tabulce stojí: Vrchol s rulovými skalisky je chráněným astronomických geodetickým bodem. Kolem něj Národní přírodní rezervace chránící zbytek přirozeného smíšeného lesa s druhově bohatým bylinným patrem.
Stále po modře značené trase jsme sestoupili známou cestou do Třeště.
První písemná zmínka o Třešti je z poloviny 14. století. Sídlem vrchnosti se Třešť stala na konci 15. století za vlády Vencelíků z Vrchovišť. Počátkem 16. století vystavěli tvrz, kterou brzy přebudovali na renesanční zámek. Stavbou pověřili italského stavitele M. Grimma. Po Bílé hoře připadlo panství Herbersteinům, poté proběhly přestavby, v polovině 19. století koupili panství Sternbachové, kteří je vlastnili až do roku 1945.
Nevynechali jsme dobrou restauraci na třešťském náměstí – po obědě většina turistů odjela autobusem do Jihlavy, Iva, Libuška a já jsme využily příležitosti a zašly zavzpomínat na události, které se v městě staly během války a krátce před jejím koncem.
V Třešti žilo 178 židovských obyvatel, roku 1942 byli odvezeni do koncentračních táborů – válku přežilo pouze 9 lidí, nikdo z nich se ale do města natrvalo nevrátil.
Pro odlehčení jsme si s děvčaty prohlédly unikátní sluneční hodiny, instalované na třešťském náměstí T. G. Masaryka v roce 2003.
Obří hodiny zaujímají plochu o rozloze 663 m2, dvakrát ročně probíhá změna času – v dlažbě je umístěno 13 číselníků, které lze posouvat podle letního nebo zimního období.
Hodiny byly vytvořeny firmou Atelier Albatros Brno a před jejich instalací prošlo třešťské náměstí a přilehlé ulice rozsáhlou rekonstrukcí. Náměstí bylo tvořeno s ideou „Člověk a čas“, a tak každý zdejší prvek má určitou symboliku – čtyři javory mají představovat etapy lidského života – narození, mládí, stáří a smrt. Fontánky znázorňují čtyři roční období.
Počasí, zrána větrné a chladné, se postupně zklidňovalo, po poledni už hřálo slunce.
Autobusy mají stanoviště v centru města před kostelem, což je pro mne pohodlnější nežli jet vlakem. Spoj na Jihlavu odjížděl ve 14.30, na našem turistickém kontě dnes přibylo 12 kilometrů.
Přidávám foto kytiček, které jsem ulovila na naší zahradě:
Související články:
Za sněženkami na Špičák 2024
Podivuhodná setkání Eleonory Sternbachové