100. výročí svatby Suzanne Renaudové a Bohuslava Reynka

Petrkov, sobota 14. března 2026

Přečetli jste program, na který jsme se s Ivou vypravily. Jsme šťastné, že Česko-francouzské kulturní centrum Petrkov zdvihlo laťku hodně vysoko a že máme možnost účastnit se sklizně plodů jeho práce, která určuje dnešní tvář Petrkova – oživuje areál živým uměním a zachovává odkaz rodiny Reynkových.
Centrum vzniklo před pěti lety a k té příležitosti byla kolektivem autorů vydána publikace Tušení Petrkova – Prvních pět let – Reflexe Petrkova – Imaginace – Setkání obrazem.
Každá návštěva petrkovské zahrady, zámečku, či koncert v modrém pokoji je zážitkem, který se nedá popsat, je nutné zakusit, procítit.

Paměť petrkovské zahrady. Autorkou této i všech následujících fotografií je Iva Svobodová – děkuji 🙂

Paní doktorka Lucie Tučková, charismatická dáma, povídala velice zasvěceně a citlivě o obou protagonistech, četla úryvky z jejich dopisů, zařazených do knihy Petrkov 13, kterou vydala v roce 2013a z obsáhlého svazku Korespondence, který připravili k vydání historik umění Jiří Šerých a literární historik Jaroslav Med, přátelé Bohuslava Reynka. Obě knihy mám a pročítám, čas od času se vracím, nikdy nadarmo…

Jen velmi krátký souhrn:
V roce 1923 se v Grenoblu seznámila Suzanne Renaudová (1889–1964) s českým básníkem Bohuslavem Reynkem (1892–1971), který ji vyhledal, aby požádal o povolení přeložit její první básnickou sbírku Ta vie est là (Zde tvůj život13. března 1926 se v kostele sv. Josefa v Grenoblu vzali a příštích deset let žili i se svými dvěma syny střídavě v Petrkově a Grenoblu. Potom za války a následujícího komunistického režimu nemohli vycestovat a zůstali v Petrkově, kde nebylo snadné žití – nejdřív jim zabavili zámeček Němci a rodině poskytli útočiště Floriánovi ve Staré Říši, po válce jim zabavili statek komunisti a léta se v něm hospodařilo socialisticky, zůstal jen byt – Suzanne vlastně žila v exilu bez možnosti navštívit rodnou zemi a tamní přátele.
Oba básníci vzájemně přeložili svá díla, takže se dá říct, že jsou spojkami mezi českou a francouzskou poezií a vůbec kulturou, což platí i pro jejich syny, fotografa Daniela a překladatele Jiřího. S nelehkou existencí se všichni snažili vyrovnat, ale mnoho štěstí zřejmě nezažívali.

Na začátku programu jsme si dopřáli procházku po Grenoblu – shlédli jsme zcela nový dokumentární film autorů Ivana Bareše a Lucie Tučkové – milý úvod do následujícího děje.

Dr. Lucie Tučková, ředitelka Česko-francouzského kulturního centra Petrkov a flétnista Ondřej Hanuš, specialista na renesanční hudbu a hráč na japonskou flétnu.

Druhá část programu patřila zahájení výstavy obrazů profesora Daniela Balabána – jeho promluva ke shromážděným byla další dávkou vytříbených myšlenek, obdivu k přírodě a zamyšlení o stavu dnešního světa. Kurátor Zdeněk Freisleben přiblížil obrazy z cyklu V paměti a pozval nás k prohlídce.

Daniel Balabán (sedící), malíř a pedagog, bratr spisovatele Jana Balabána, a kurátor Zdeněk Freisleben, zahájili výstavu v Petrkově.
Vernisáž výstavy v petrkovském zámečku.

Potom jsme se s Ivou potěšily nádhernými fotografiemi Bohuslava Reynka a jeho synů od Dagmar Hochové, rozmístěnými po celém objektu – zařazuji jen:

Rukopis básně Bohuslava Reynka – našel se po smrti v básníkově stole.

Uvedu ještě dva petrkovské koncerty, kterých jsem se zúčastnila nedávno.
V sobotu 7. února jsme s Ivou prožily krásné odpoledne při poslechu písní moravské lidové poezie upravených Leošem Janáčkem (1854–1922). Účinkovali Mari Křížová – zpěv a Lukáš Krupička – harfa a kytara. Pěvkyně prokládala písně velice zajímavými texty o Janáčkově životě i tvorbě, zazněly také úryvky ze skladatelovy korespondence, v níž se odráželo uctivé přátelství ke skladateli Antonínu Dvořákovi (1841–1904). Proto se posluchači závěrem dočkali i dvou Dvořákových skladeb.

Mari Křížová zpívá moravské písně Leoše Janáčka.
Lukáš Krupička doprovázel zpěv na harfu a kytaru.

Odpoledne 28. února prožili všichni posluchači shromáždění v petrkovském modrém pokoji velice příjemně – komorní seskupení Viennese Tuning Times (volně: Doba vídeňského ladění) nebylo v Petrkově poprvé, takže jsme věděli, nač se těšit. Tentokrát jsem ráda přijala pozvání manželů Váňových a přijela s nimi z Jihlavy do Petrkova jejich autem.
Sebastian Brettfeld na historický violon a Ariana Suleiman Shakh na violu doprovázeli pěvkyni Ivu Táborskou (mezzosoprán) a Janu Vondrů (soprán). Program byl sestaven z děl Georga Friedricha Händela, Johanna Matthiase Spergera a Antonia Vivaldiho, tedy hudba 18. století.

Program koncertu

Související články:
Petrkov 13: zahrada + dům = kulturní centrum (+ v článku uvedené odkazy)
Daniel a Jiří Reynkovi v Jihlavě (+ uvedené odkazy)
S bratry Danielem a Jiřím Reynkovými se budeme setkávat už jen prostřednictvím jejich díla (+ uvedené odkazy)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*