Svatý Valentýn

Neděle 14. 2. 2010

Po přečtení předchozího článku je všem jistě jasné, že jsme si valentýnského svátku nikterak neužívali, ale plánovanou vycházku na Rounek jsme brali jako příležitost zchladit si hlavy a chvilku být ve společnosti milých lidí. Neděle byla slunečná, ale smutná, protože Mirek neměl čím fotit…

trasa z nádrazí v Rantířově na Rounek a zpět

Došli jsme těch pár kilometrů od nádraží ke kapličce svatého Antonína na 629 metrů vysokém návrší mezi obcemi Rantířov a Ježená, abychom přítomným světcům požalovali. Svatí Valentýn a Bonifác mají jinou sféru působnosti, a tak je naše příhoda nechala mramorově chladné (jejich ostatky jsou v oltářní dlaždici 30 x 30 cm, relikvie jsou ukryty v ní, v zapečetěné schránce 10 x 10 cm a  to vše byl na začátku třicátých let minulého století dar biskupství v Hradci Králové). Dobrák svatý Antonín, patron lidí popletených a věcí ztracených a nalezených, nás sice po zazvonění na zvonek při boční stěně kapličky vyslechl, ale ten den tu bylo kolem sta lidí a žádný církevní prostředník, tak se naše prosba o přímluvu bůhvíkam zatoulala…

Ten zvonek, který si v neděli neodpočinul, je už v pořadí třetí a byl ulit v roce 1946 z hlavní německých děl a hlavní je, že má teď jiný úkol – plnit přání zamilovaných či jiných prosebníků. Před dvěma lety se zde sloužila mše, ale letos bylo okolí pod asi metrovým příkrovem sněhu, který studil…

Náš přítel Jára Vála poslal pár fotek, a tak dvě z nich přikládám, aby nebylo tak smutno.

kaple sv.Antonína na Rounku

vnitřek kaple na Rounku

Na svazích kopce bývalo ve 13. století naleziště stříbrné rudy, osadníci na Rounku byli převážně horníci z německy mluvících zemí a toto národnostní složení obyvatelstva se udrželo staletí až do poválečného odsunu. Ve středověku vedla přes Korunní vrch, jak se tehdy nezalesněnému kopci říkalo, silnice z Pelhřimova do Jihlavy. Pelhřimovský pekař Antonín Polesný tudy často cestoval a na vrcholu, stejně jako jiní poutníci, kvůli krásnému výhledu odpočíval a snad proto v roce 1737 věnoval 100 zlatých z dědictví po otci na stavbu kaple, zasvěcené jeho patronu svatému Antonínovi. Od té doby bylo místo v mapách označováno jako Hora Svatého Antonína.

Podle starých kronik je to skutečná historie stavby kaple, pověst však romanticky hlásá, že unavený pekařský tovaryš si zde zdřímnul a zdálo se mu, že pod kamenem, na kterém měl uzlíček, je poklad. A byl tam! Za ty peníze (prý to byl lup) dal postavit kapličku…

Stejnou cestou jsme se vrátili na rantířovské nádraží a proti našim zvyklostem jsme nešli do Jihlavy pěšky, ale jeli jsme vlakem – ještě pořád jsme ve výjimečném stavu…

Jedna odpověď na “Svatý Valentýn”

  1. Míšo, moc hezky celou historii vyprávíš, ale je ve Tvém vyprávění cítit smutek. Cítím s vámi. Jarka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*