Velikonoce 3. a 4. dubna 2010
V noci na Velký pátek napadlo po předchozích slunečně povzbudivých dnech hodně sněhu, ale my jsme se spolehli na předpověď počasí, která slibovala na sobotu a neděli velikonoční zářivé sváteční dny a naplánovali jsme si značení na Humpolecku, na které jsme se těšili. Zadání pro tyto dva dny znělo na polovinu zeleně značené turistické cesty, otevřené v říjnu 2007, od Wolkerova památníku pod Lipnicí do Kaliští, tj. dvanáct a půl kilometru.
Dokumentace dneska připadla mně, tak jsem se hned zpočátku snažila a kousíček za Jihlavou na humpolecké silnici jsem vyfotila jen tak z radosti pamětní kámen:
Už několikrát jsem se zmínila, že Gustav Mahler byl veliký milovník přírody a nadšený turista – proto také byla v jeho rodišti a kraji jeho předků vyznačena tato cesta, která, jak jsme zjistili během následujících dvou dní, se těší velkému zájmu turistů. Nemůže být pro nás lepšího zjištění! Začíná u Wolkerova památníku, tři a půl kilometru od Lipnice, v místě, které je pro vyznavače čistých ideálů životních a zdravého pobytu v přírodě hodno zastavení a zamyšlení.
V těchto místech se totiž konal v roce 1912 první tábor Junáků, vedený profesorem žižkovské reálky Antonínem Benjaminem Svojsíkem, zakladatelem skautského hnutí u nás. Účastníci tábora šli z Prahy pěšky, vybavení vezli sebou na káře, pátý den dorazili na Vorlovy, jak se tehdy říkalo. Těchto prvních patnáct průkopníků skautingu založilo tradici táborů v Orlovských lesích, blízko Wolkerova památníku vyhloubili studánku – tu jsem vyfotila.
Básník zde pobýval v letech 1916 a 1917, v té době bylo hnutí velmi rozšířené, skautské ideály kultivovaly budoucí významné osobnosti i tisíce bezejmenných hochů a dívek. Na začátku padesátých let minulého století byl Junák zlikvidován začleněním do ČSM, v šedesátých letech zvedl nakrátko hlavu, ale v roce 1970 byl znovu zrušen a obnoven až v roce 1990. Zdá se mi však, že bohužel zdaleka už nemá ve změněných poměrech takovou sílu jako při svém zrodu.
S péčí jsme obnovovali značky a odstraňovali překážející křoví a nálet, aby bylo značení dobře viditelné.
Značená trasa vede krásnou lesní cestou a najednou se objeví paseka s myslivnou, ve které bratr náčelník Svojsík sepsal Základy Junáctví.
Naše první setkání s tímto místem je zachyceno v příspěvku Mahlerova stezka, kde najdete obrázek pamětní desky na myslivně i jiné fotografie, vztahující se k této cestě.
Chladné ráno ustoupilo štědrému slunci, a tak jsme si v jeho paprscích lebedili my i staré stromy, pamětníci nejen prvních skautů, ale jistě i mladého Bernarda Mahlera, který touto cestou chodíval z Kaliští do Lipnice k rodičům své matky Marie, rozené Bondyové. Svoji ženu, rovněž Marii, rozenou Herrmannovou, našel v Ledči, přivedl si ji do Kaliští, tam se jim narodil 7. 7. 1860 Gustav a poté se přestěhovali do Jihlavy. Neubránila jsem se, abych nepřipomněla blížící se 150. výročí narození geniálního skladatele, jehož předky formovala příroda Vysočiny.
Člověk by musel být naprostý ignorant, aby si nepovažoval možnosti zviditelňovat tuto trasu.
Na čtvrtém kilometru Cesty GM leží Kejžlice, kde jsme zažili neuvěřitelné setkání. Zatímco Mirek maloval značky a já jsem právě zapisovala do cestovního značkařského příkazu údaje z rozcestníku,
zastavila se u nás skupinka pěti křepkých turistů, kteří nám pochválili práci a zeptali se, zda jsou správně na cestě k Řečici. Přisvědčili jsme a jeden z nich se nám svěřil, že chodí po místech spjatých s osobností Gustava Mahlera podle TTO (turistický tematický odznak) Gustav Mahler a Vysočina a ukázal nám příslušnou brožurku. Rozzářili jsme se, protože jsme spoluautory zmíněného záznamníku a bylo nám dopřáno takové štěstí, že jsme se na Cestě GM, jejíž projití je jednou z podmínek pro získání odznaku, setkali s turisty z Mostu, kteří trávili velikonoce s Gustavem Mahlerem na Vysočině.
Měli jsme upřímnou radost a myslím, že pochodníci také, navíc při představování jsme zjistili, že jeden z nich se jmenuje Svatoš!
Gustav Mahler se několikrát vyjádřil v tom smyslu, že hudba a příroda jsou chodníčky k lidským srdcím – my jsme to zažili…
Záznamník vydal na podzim 2009 Klub českých turistů oblasti Vysočina ke 150. výročí narození světového skladatele a dirigenta pro zájemce, kteří chtějí poznat přírodu v našem regionu a cíleně se zaměřit na místa vztahující se ke slavné osobnosti. Získání krásného odznaku je podmíněno návštěvou čtyř určených míst a tří dalších, která si turisté vyberou z deseti nabídek uvedených v záznamníku. Splnění podmínek není časově omezeno. (Záznamník je k dostání na naší mailové adrese).
Vidíte, jak je všechno propojené, krásně do sebe zapadá a my, dvě malá kolečka turistická, jsme uvnitř našli svoje místo!
Rozjařeně a s novou energií jsme pokračovali v obnově značek mezi Kejžlicí a Řečicí, užívali jsme si pohledů na smrkové Orlovské lesy, které se prostírají na hřebeni mezi Humpolcem a Lipnicí.
Nejvyšší vrch je Orlík neboli Čejovský vrch, to je ten výrazný na obrázku vzadu, ten vpředu je šťastný turista-značkař, kráčející jarní přírodou:
Cesta je zpevněná a tedy pro svůj podklad turisty ne příliš oblíbená, a tak nabízí jako omluvenku prémiové výhledy na Lipnici, které dostatečně vyváží její tvrdý povrch. Nejsem schopna popsat tu malebnou krajinu, jen vaše vlastní oči vám mohou dobře posloužit.
V Řečici je jeden ze tří podlipnických kostelů, kostel sv. Jiří, který stojí za krátkou zastávku.
Pokračovali jsme zážitkovou silničkou do Pustého Lhotska, jedno oko na štětci, druhé na výhledech.
Když jsme se přehoupli přes zalesněný kopec nad Lhotskem, kde se na mnoha místech dostaly do akce pilka a nůžky, měli jsme na dohled Proseč s její Trčkovskou tvrzí ze 14. století. Je to vesnička upravená, přívětivá a přesto jsme v ní našli několik značek pečlivě zasprejovaných. Pátrali jsme po jejich osudu a dozvěděli jsme se, že tu bydlí člověk, který se nechce smířit s tím, že turisté procházejí přes vesnici a ve své zaslepenosti už po několikáté zlikvidoval značky uvnitř obce. Nepovažuje své počínání za dětinské a hloupé. Náhoda nám přivedla do cesty mladou vlídnou paní, po rozhovoru s ní jsme zjistili, že je to žena, která pro svůj příbuzenský vztah ke zmíněnému sprejerovi má možnost ovlivnit situaci k lepšímu, s omluvou nás požádala o obnovu značek a slíbila, že zůstanou netknuté. Uvěřili jsme a namalovali nejkrásnější jaké umíme. Možná by bylo dobré, abyste se tam vydali na jejich kontrolu!
Z Proseče jsme se romantickou starobylou cestou proznačili do cíle našich dvou svátečně pracovních dní, do obce Kaliště, k rodnému domu Gustava Mahlera. Byl to krásný pocit.
Další část cesty až do Želiva značí náš kolega. Článek o zajímavostech na Cestě Gustava Mahlera si můžete přečíst zde.
Mirek si dal záležet na poslední značce,
pak jsme se vzájemně vyfotili s Gustavem Mahlerem a byli jsme šťastní, docela unavení a zítra jsme chtěli odpočívat.
Paní Marto,moc jste mě potěšila a děkuji Vám za Váš zájem a za všechna Vaše přání! Právě zítra, 16.4.2011, budeme se toulat kolem Třeště, tak do Vašeho rodného města donesu symbolicky Váš jarní pozdrav :-))
I my oba Vám přejeme samé hezké dny :-))
přáníSleduji Vaše stránky pravidelně a jsem z nich nadšená. Bydlím v Brně, ale pocházím z Vysočiny, z Třeště, Vaše procházky jsou pro mne inspirací. Moc Vám fandím, vždy se těším na Váš další výlet, i když pouze z počítače, přeji krásné jarní sluníčko nad hlavou, milé úsměvy a hodně skvělých zážitků, držím palce ať vše vychází. S pozdravem
Marta z Brna
Velmi záslužná práce,hlavně pro nás, slabší turisty, nádherná krajina s několika významnými kulturními uzly, zážitková turistika…. Díky, díky…
Dík za Vaši práci
zuzi,s tou mikinou jsem to opravdu tak myslela – ale to je jen třešinka na dortu a malý vtípek :-))
Díky za komentáře, moc mě potěšily.
dodatekA oceňuji, že jsi zvolila na to značení také vhodnou barvu mikiny, velmi ladný a výtvarný přístup :)))!
Hezké, Míšo! A tahle věta mě dostala na lopatky :):
Člověk by musel být naprostý ignorant, aby si nepovažoval možnosti zviditelňovat tuto trasu. Skvěle vyjádřeno!!! Z textu a fotek je mi jasné, jak jste si této možnosti považovali a užívali, v tomhle jsem s tebou bezvýhradně empatická…
Tak, teď už vím dosto vaší záslužné práci.
Je mi taky jasné, že to můžou dělat jenom odpovědní a pro věc zapálení lidi. Např. já, mě by odebrali licenci hned po prvním vtípku /to by bylo bludiček/.
Až jednou půjdu po vaší zelené, budu šlapat bezstarostně, Hezké jarní dny oběma.
PoděkováníMíšo a Mirku,
zasloužíte si veliký obdiv a PODĚKOVÁNÍ!