Podzimním Horáckem

Třebíčsko, 30. října 2010

Na konci října jezdíváme do Třebíče, abychom se zúčastnili pochodu, který vedou tamější turisté pokaždé po jiných trasách a tím nám dávají možnost projít si nejen značené cesty na Třebíčsku, ale vodí nás i cestami podle vlastního značení, a tak postupně důvěrně poznáváme zdejší krajinu na vlastní nohy.

V sobotu 30. října jsme jeli vlakem o půl osmé z Jihlavy, ve Třebíči jsme z nádraží došli přes celé město do turistické klubovny U Babáku. Podle propozic, které jsme měli předem k dispozici, jsme byli většinou rozhodnutí pro čtrnáctikilometrovou trasu tak, abychom si během pochodu v klidu užívali nádherného barevného podzimu. Vystáli jsme frontu na zaregistrování, protože zájem o účast na pochodu Podzimním Horáckem byl veliký. Letos se konal už 35. ročník a akce byla zařazena mezi deset pochodů IVV v České republice, což v praxi znamená, že jsme se tu potkali s přáteli ze všech koutů Česka a to bylo velice potěšující a povzbudivé.

Znovu jsme obdivovali, kolik práce naši třebíčští kolegové udělali v klubovně během roku. Už zde mají dobré podmínky a zázemí pro pořádání turistických akcí – voněl zde čerstvě smažený bramborák, polévka, v rohu se nadýmal soudek piva a všichni pánové se proto už při startu těšili na odpolední návrat… Každý z nás natěšeně žmoulal v ruce poukázku na opečenou klobásku, což byla pro pochodníky odměna v cíli, kromě diplomu, ovšem…

Úplně nově namalovaní bílí sněhuláčci (originální značení) klonili své hlavičky tu vpravo, tu vlevo, či je drželi hrdě vzpřímené a tím nás spolehlivě provedli městem až k vyhlídce V Klinkách, pak jsme šli žlutě značenou cestou přes celkem přívětivý brod na Okřešickém potoce a zakrátko jsme prováděli taneční a gymnastické kreace při přechodu potoka Lubí před Pocoucovem.

Jméno potoka mi zní velmi starobyle a lahodně, tak jsem hledala informace: Lubí pramení blízko Věstoňovic, zmohutní vodami Okřešického potoka, takže se v šedesátých letech minulého století rozhodli rybáři vybudovat blízko Třebíče vodní nádrž, ze které už má potok jen skok k řece Jihlavě, do níž se vlévá na předměstí – k životu musí Lubí stačit necelých deset kilometrů toku…

Pocoucov je vesnice s téměř tisíciletou historií, na návsi je kaple svatých Petra a Pavla, klid a pořádek – to je běžný stav.

Kousek za vesnicí je přírodní památka Syenitové skály. Přístup ke strmému svahu, pokrytému romantickými seskupeními balvanů, je poněkud ztížen oplocením soukromého pozemku v blízkosti, ale turisté z Třebíče vybrali tu nejlépe dostupnou trasu tak, abychom se mohli pokochat… Tentokrát jsme přišli na vrchol svahu a museli jsme sejít dolů ke klikatícímu se Lubí, abychom si mohli prohlédnout celou chráněnou lokalitu…

Na jaře v roce 2009 zde Mirek fotil při pochodu Oblastí klidu Třebíčsko, a tak máte možnost porovnat obrázky skal v různých ročních obdobích, také se tam dozvíte o původu zdejších charakteristických skalek.

Počasí bylo krásně podzimní – to znamená, že sluníčko mělo dost práce, aby se prosadilo v souboji se studeným horáckým větrem a během celého dne se statečně drželo na své pozici – mraky zahnal vítr, takže pro nás, turisty, vznikly ideální podmínky…

O loňském ročníku si můžete přečíst zde.

V Budíkovicích U Lenina jsme se občerstvili, nikoliv však pohledem na tvůrce „beztřídní“ společnosti, ale dršťkovou polévkou a něčím pro zahřátí a pak jsme razdva byli na zelené značce v Dubinách, odkud už byla na dohled Třebíč, klubovna, klobáska…

O rybnících u Třebíče by se dalo napsat mnohé, my však pro potěchu uvedeme jen výčet jejich poetických jmen: Baba, Kuchyňka, Nadýmáček, Kuldánek, Vasrlajtunk, Barák, Zámiš, Týnský, Hladový – jejich krása odpovídá nádherným názvům, u nichž se dají vystopovat dávné příběhy… Z Konopíčka, Chudoby a Obůrky už zůstala jen ta jména…

V cíli jsme se potkali s několika našimi kolegy, kteří se vydali z Jihlavy do Třebíče na kole. Tvrdili, že zima jim nebyla… Proti gustu žádný dišputát.

Na informační ceduli jsme si přečetli sdělení pořadatelů: 35. ročníku pochodu Podzimním Horáckem se zúčastnilo 265 turistů! Spokojených, dodáváme my, pochodníci (i cyklisté) z Jihlavy.