Po jihlavských stopách Gustava Mahlera, jeho rodiny a přátel

Neděle 15. května 2011

Tak byla nazvaná vycházka, kterou pořádaly odbory Klubu českých turistů Čeřínek a Tesla Jihlava nejen pro své členy, ale i pro veřejnost a všechny příznivce Gustava Mahlera. Letos se uskutečnil už druhý ročník akce, tentokrát jako připomínka 100. výročí úmrtí velkého skladatele, který prožil dětství a mládí v Jihlavě.

Přes dosti nevlídné počasí se ve 14 hodin sešlo na Masarykově náměstí dvaašedesát účastníků vycházky, společně procházeli historickým centrem města a při několika zastávkách vyslechli povídání o životě rodiny Gustava Mahlera a o době, ve které budoucí skladatel žil.

zahájení vycházky na horní části náměstí

Na důvěrně známé domy a zákoutí se zkusili podívat jinýma očima a přenést se do koloritu Jihlavy druhé poloviny devatenáctého století, do doby břeskných vojenských pochodů, pijáckých písniček znějících z desítek jihlavských výčepů, z nichž mnohý patřil schopnému a pracovitému židovskému obchodníku Bernardu Mahlerovi, do doby rachotících vozů plně naložených zbožím přivezeným zdaleka, zkusili si představit halas trhovců a vřavu na spodním náměstí, blizoučko od domu, kde malý Gustav bydlel, ale i jásavý hlahol zvonů z četných jihlavských kostelů a především velebné tóny varhan, které zasněného chlapce tolik přitahovaly a okouzlovaly…

povídání na spodní části Masarykova náměstí

Texty, které se vztahují k jednotlivým zastavením, najdou zájemci ve článku z minulého roku. Letos jsme program vycházky trochu pozměnili – nezašli jsme do Domu Gustava Mahlera, ale doporučili jsme všem, aby si prohlídli jeho stálou expozici a také sledovali příležitostné výstavy.

Pan Ing. Kněžíček udělal pěkný obrázek části Znojemské ulice těsně u náměstí, na němž jsou vidět oba domy, kde Mahlerovi žili – nejdříve od října 1860 v pronajatém domě (dnes č. 4 – Dům Gustava Mahlera, béžová fasáda), poté v roce 1872 koupil Bernard Mahler vedlejší dům, v jehož prvním poschodí s rodinou bydleli (dnes č. 6, modrošedý).

Znojemská ulice, část blízko spodního náměstí

Jediný trojrozměrný předmět z bytu rodiny Mahlerových zachovaný do dnešní doby jsou kachle kamen z jejich obývacího pokoje. Před několika lety, když probíhala rekonstrukce domu č. 6, který je dnes v soukromých rukách, kamna zachránili před zničením manželé Poukarovi tím, že je koupili – dnes jsou kachle součástí stálé expozice v Domě Gustava Mahlera.

Těšilo mě, když jsem viděla, že ti, kdož přišli, mají vážný zájem a chtějí se o Gustavu Mahlerovi dozvědět víc; mají krásně nakročeno na stezičku vedoucí k jeho hudbě. Věřím, že mnozí z nich si poslechnou jeho díla, o nichž se dozvěděli, že by nevznikla bez hlubokých jihlavských prožitků v dětství, že – jednoduše řečeno – Vysočina se všemi atributy se stala pevným základem, z něhož prýštily pramínky nakonec slité v řeku hudby, co přesáhla i oceán…

V letošní zprávě o putování Po jihlavských stopách GM zařadím v návaznosti na loňský článek fotografie dalších objektů, které se týkají tématu. Když jsme si na náměstí ukazovali domy, kde bydlel strýc Gustava Mahlera, upozornila jsem i na dům, ve kterém v současnosti sídlí banka, ale v době Mahlerova dospívání zde bydlíval v podnájmu jeho spolužák z gymnázia, celoživotní přítel Emil Freund ze Želiva, pozdější advokát, jenž vyřizoval pozůstalost po rodičích skladatelových. Na obrázku je to ten světlý dům s trojúhelníkovým zakončením čelní stěny.

vlevo je světlý dům, kde bydlel v podnájmu přítel GM Emil Freund

Vycházky se zúčastnili a zasvěcenými informacemi průběžně doplňovali moje povídání manželé Olga a Josef Poukarovi, vedoucí činitelé Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě. Od roku 2004 věnovali hodně sil tomu, abychom v novém parku, zřízeném městem, mohli nyní obdivovat sochu GM, jejíž vytvoření zadalo sochaři profesoru Koblasovi Společenství, a ani po dosažení cíle, pro nějž bylo Společenství založeno, neskládají Poukarovi ruce do klína – jejich angažovanost je příkladná a výsledky práce asi ocení až budoucnost…

Trasa vycházky po stopách Mahlerovy rodiny vedla do Brněnské ulice, kde nás zajímalo několik budov – první byl dům č. 3, kde měl otec Mahler hned po příchodu do Jihlavy koloniál,

Brněnská ulice s domem č.3, vlevo, s modrošedou fasádou, blízko spodní části náměstí

druhý je dům, kde provozoval Bernard výčep, v němž se chasa veselila i po zavírací hodině (byla v 11 hodin), kde se zdržovala „děvčata bez služebního poměru“, za což býval nájemce volán k zodpovědnosti…

v označeném domě býval výčep

Ve vysokém světlém domě na konci ulice bývala hlavní škola a v publikaci Počátek cesty vydané v roce 2000 pracovníky jihlavského archivu, která je podstatným pramenem všech mých informací, se uvádí, že pravděpodobně sem chodil malý Gustav do obecné školy. V současnosti prý se názory odborníků přiklánějí k domněnce, že spíše navštěvoval školu v dnešní ulici Fibichově. Žádné doklady se ovšem nedochovaly.

je radost povídat si s vnímavými lidmi

Další budova v Brněnské ulici, spojená s rodinou Mahlerových, je penzion, jenž se dnes pyšní slavným jménem, protože v minulosti zde bydlel David Mahler a výčep provozoval čilý Bernard.

Jen pár desítek metrů odtud je chrám sv. Jakuba, odkud loni odcházeli filmaři natáčející dokument o Gustavu Mahlerovi nadšení, téměř u vytržení. Byl tu tehdy i slavný dirigent a umělecký šéf Sanfranciského symfonického orchestru Michael Tilson Thomas, průvodce filmem, který letos při jeho premiéře v Praze řekl, že během jihlavského pobytu si uvědomil, že to, co zde nalezl, opravdu  Mahlerovu hubdu prostupuje, že by byla zcela jiná, kdyby nevyrůstal právě v Jihlavě… A pan dirigent Tilson Thomas je autorita, o jeho slovech netřeba pochybovat…

(V době psaní tohoto článku už jsem shlédla v pražské Areně před začátkem Mahlerovy Osmé symfonie, která tam byla v den 100. výročí úmrtí Gustava Mahlera uváděna, zmiňovaný film ve zkrácené verzi a potvrzuji, že významu jihlavského prostředí pro pozdější Mahlerovu tvorbu je ve filmu dáván veliký prostor a na prožitky citlivého chlapce zaujatého hudbou je kladen velký důraz.)

Olga a Josef Poukarovi také připomněli, že vnučka Gustava Mahlera Marina (*1943), mladší sestra Almy Zsolnay, při své návštěvě Jihlavy před několika lety byla naprosto okouzlená interiérem kostela sv. Jakuba a zvláště sochami andělů kolem varhan.

okolí Svatojakubského kostela se po stu letech příliš nezměnilo...

Při nástinu stručné historie jihlavského gymnázia jsem při dalším zastavení s radostí sledovala, jak účastníkům vycházky zazářily oči, když poslouchali výčet osobností, které tento ústav navštěvovaly…

Mahlerova gymnaziální léta, započatá v roce 1869 nálezem peněženky s velkým obnosem a příkladným chováním při odevzdání majiteli, za což byl malý poctivec „vybubnován“ veřejně, nebyla vyjma Gustavových produkcí a skvěle odehraných koncertů ničím pozoruhodná.

Když se představil patnáctiletý student vynikajícímu klavíristovi Juliu Epsteinovi na vídeňské konzervatoři a začal hrát, po pěti minutách jej zastavil a řekl: „Je to rozený muzikant!“ Byl přijat ke studiu.

Jihlavské gymnázium dokončil jako privatista 12. 9. 1877; stejného dne rok předtím měl úspěšný koncert ve velkém sále hotelu Czap, jehož výtěžek byl věnován na nákup školních pomůcek pro gymnázium…

Svět ležel mladému nadanému chlapci z Vysočiny u nohou…

park GM

A důkazem, že stop, které Gustav Mahler na své krátké pouti životem zanechal, si lidé všimli a ctí je, je i loni otevřený park se sochou světoznámé osobnosti.

tak zachytil naši skupinku Jiří Bruthans

Ti, u nichž zájem o dílo a život Gustava Mahlera není prioritou, objeví většinou nový, netušený svět, uslyší-li o symbolice parku. Otevře se jim možnost přemýšlet o tématu, zajímají se a pozorně sledují výklad. A to je myslím dostatečný důvod k pořádání těchto vycházek.

turisté se živě zajímali o Gustava mahlera i sochaře Jana Koblasu

Kolem Dělnického domu, dřívějšího hotelu Czap, přešla po krátkém výkladu naše jen o málo vlivem chladného a větrného počasí zmenšená skupina na židovský hřbitov, kde byli mnozí z účastníků vycházky poprvé.

zidovský hřbitov v Jihlavě

Ing. Josef Poukar nám ukázal náhrobek (poškozený), u kterého jsou podle bývalého archiváře pana Ladislava Vilímka pochovaní dva ze sourozenců Gustava Mahlera, kteří zemřeli v dětském věku.

pomníček na hrobě sourozenců GM

Pomník rodičů GM svědčí o úctě, kterou jim chtěl jejich úspěšný syn projevit – otci byl vděčný za podporu při studiu hudby, matku velice miloval, soucítil s ní v jejím žalu při ztrátě tolika dětí a citlivě vnímal disonance ve vztahu rodičů.

náhrobek rodičů GM na jihlavském židovském hřbitově

Svou první skladbu, polku se smutečním pochodem, věnoval šestiletý Gustav matce (skladba se bohužel nezachovala).

Ani opera Arnošt, vévoda švábský, kterou napsal patnáctiletý Gustav Mahler na libreto přítele Josefa Steinera, se do dnešních dnů nedochovala. Její název zřejmě upomíná na milovaného bratra Arnošta, jenž zemřel v roce 1875 ve třinácti letech, tedy v roce odchodu Gustavova na  vídeňskou konzervatoř.

hrob Arnošta (Ernsta) Mahlera

Při návštěvě jihlavského židovského hřbitova je třeba zmínit se o vynikající osobnosti rabína Dr. Joachima Jacoba Ungera, který zastával svoji funkci 52 let, od roku 1860 do roku 1912, kdy zemřel.

náhrobek rabína Dr. Ungera

Trochu statistiky: na začátku 20. století žilo v Jihlavě téměř 1500 Židů, během 2. světové války jich bylo odvlečeno přes tisíc do koncentráků – vrátilo se 32!!

brána židovského hřbitova

Skalní příznivci a otužilci zašli přes nepřízeň počasí i na blízký katolický hřbitov k hrobu přítele a spolužáka GM, syna Mahlerova učitele hudby Heinricha Fischera Theodora (1859–1934), pozdějšího prezidenta jihlavského krajského soudu.

hrob Theodora Fischera na jihlavském katolickém hřbitově

Úplný závěr se odehrál u hrobu zakladatele Turistického klubu Čeřínek pana lékárníka Františka Srdínka, jenž byl letos v dubnu jako člověk, který se zasloužil o rozvoj turistiky v našem regionu, uveden do Síně slávy české turistiky.

hrob zakladatele KČT Čeřínek Františka Srdínka

Abychom se vzájemně potěšili a skončili optimisticky, povídali jsme si na konci více jak tříhodinového maratonu, sledujícího stopy slavného umělce, o milovníkovi turistiky Gustavu Mahlerovi, také výborném plavci a nadšeném cyklistovi. Jeden z kódů zašifrovaných v jeho hudbě se začal před námi zjevovat – láska k přírodě a k rodnému kraji – nebojím se patosu a říkám, že tomu turisté dobře rozumějí.

GM v Dolomitech 1909

s Almou v Toblachu 1909

Tyto „turistické“ fotky Gustava Mahlera jsem našla na internetu.

Vycházky se zúčastnili nejen lidé z Jihlavy, přijeli přátelé-turisté z Třebíče, Světlé nad Sázavou, z Čáslavi…

Večer jsme se s mnohými z nich setkali na úžasném koncertě Mahler Gala, při kterém jsme v podání Komorní filharmonie Vysočina řízené dirigentem Jiřím Jakešem poslouchali hudbu člověka, o jehož životě v našem městě jsme si odpoledne povídali.

3 odpovědi na “Po jihlavských stopách Gustava Mahlera, jeho rodiny a přátel”

  1. Byla mi potěším účast na této procházce.
    Bylo mi potěšením číst tyto řádky.
    Bude mi potěšením být na dalších procházkách.
    Bude mi potěšením přečíst si zde další řádky.
    J. B.

  2. Ahoj Míšo, ráda jsem si přečetla a prohlédla fotky, vždycky se zájmem sleduji na starých fotkách, jak dříve lidé chodili pěkně stejně oblékaní ať už se jednalo o jakoukoli příležitost. Hlavně ty bílé košile u pánů a saka. V pátek jsem shlédla vedle v muzeu sérii starých fotek – mezi nimi i kameníky a stavitele prvního vodovodu a další pány. Je to pastva pro oči!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*