Slunečná podzimní vycházka
24. září 2011
V kalendáři našeho odboru KČT Čeřínek byla na tuto sobotu plánovaná vycházka na Třebíčsko a jedna ze zastávek bylo vinařství Sádek – výborná příležitost k pokračování v ozdravné burčákové kúře započaté ve Valticích. V 8:50 jsme nasedli v Jihlavě do linkového autobusu a před desátou jsme byli v Želetavě.
Fotili jsme se na náměstí před kostelem sv. Michaela archanděla, který je už v roce 1303 v kronikách uváděn jako farní.
Ing. František Smejkal, který vycházku připravil, nám poutavě povykládal o několika místech na trase a tím nás naladil do dychtiva.
Trasa: Želetava – Bítovánky – pod Srnčím vrchem – Nový rybník – Čáslavice – Sádecký rybník – Sádek – Kojetice = 14 km
Krajina, kterou jsme šli, leží v nadmořské výšce 500 – 700 metrů, to znamená, že z náhorní plošiny se zvedají oblé kopce, většinou zalesněné. Za Bítovánkami jsme odbočili na neznačenou lesní cestu a po ní jsme došli do krásného místa v sedle pod Srnčím vrchem a Makovou, tam jsme se na chvíli zastavili a vychutnávali polední les. Tyto dva výrazné vrcholy tvoří hřeben, jen o málo nižší než nejvyšší kopec v regionu, 711 metrů vysoká Mařenka.
V Čáslavicích jsme nevynechali bustu významného rodáka Bedřicha Václavka (1897–1943), literárního teoretika, kritika a estetika levicového zaměření, člena Devětsilu.
Za okupace pracoval Dr. Václavek v odboji, byl zatčen a vězněn v Osvětimi, kde zemřel.
V Čáslavicích mají ještě jednoho slavného rodáka, Dr. Bedřicha Fučíka (1900–1984), rovněž literárního kritika, historika, překladatele, ovšem katolicky orientovaného; ten tu žádnou bustu nemá. Ve třicátých letech minulého století byl ředitelem nakladatelství Melantrich, za vlády komunistů byl v roce 1951 zatčen a odsouzen k 15 letům vězení, propuštěn na amnestii v roce 1960. Jeho práce jsou rozsáhlé: jako editor uspořádal výbory z děl především katolicky orientovaných literátů – Jakuba Demla, Jana Čepa, Jana Zahradníčka a dalších.
Ještě z jiného soudku – v roce 1921 byl Bedřich Fučík jedním ze zakládajících členů čáslavického fotbalového klubu.
Na kopci za Čáslavicemi jsme viděli na jedné straně kostel sv. Martina s Makovou horou v pozadí,
na straně protilehlé vrch Sádek se zámkem, pod ním viniční trať.
Všechny zdejší obce mají původ buď ve 12. či 13. století, i hrad na 568 metrů vysokém a poměrně osamoceném kopci Sádku byl postaven v blízkosti Haberské stezky asi ve 12. století, ale dochované písemné zprávy o něm jsou až z konce století třináctého – tehdy se nazýval Ungersberk, později přejmenován na Sádek, v 17. století přestavěn na zámek. Po válce se sem nastěhovala škola a zůstala tu až do roku 2007; od 2010 je zámek v soukromých rukou. Roste zde 250 let stará lípa, která získala v roce 2006 ocenění Strom roku.
Vzpomínáte, jak jsem se v článku Český ráj zmínila o sv. Starostě a o tom, že podobná legenda se povídá na Sádku u Třebíče? Tady je:
Na Sádku žila kráska, jež se zaslíbila Bohu a prosila v modlitbách, aby ji Panna Maria zošklivila a tím ochránila před mnohými nápadníky. Stalo se – mladé ženě narostl dlouhý vous, všichni se jí lekali a vyhýbali, až v zoufalství skočila do hradní studny. Její smutná postava se pak zjevovala, měl-li někdo na hradě zemřít…
Stará alej vedoucí k Sádku by jistě mohla povídat mnohem zajímavěji:
V místech bývalých hraběcích vinic na úpatí kopce vzniklo v roce 2003 vinařské centrum. Třiapůlhektarová vinice je nejzápadněji položenou vinicí znojemské vinařské podoblasti.
Poseděli jsme na terase, popili burčáku, pak seběhli do Kojetic a odtud vlakem před půl pátou odjeli.
Doteď se mi sbíhají sliny při vzpomínce na říznou chuť mirabelek, neodolatelného lákadla u téměř každé tamní cesty…