Jaroslav Hašek a Lipnice

7. března 2013

Do lomu v Dolním Městě u Lipnice nás přivedla zvědavost. Před několika dny jsme se z novin dozvěděli, že byla poslední možnost vidět žulovou hlavu Jaroslava Haška vcelku, že ji brzičko po malé slavnosti, při níž se sešli lidé, kteří mají se vznikem díla něco společného, rozřežou na osm dílů a ty budou na konci dubna rozmístěny na nedaleké loučce u silnice do Dolního Města.

Doufali jsme, že ještě stihneme uvidět dílo sochaře Radomíra Dvořáka vcelku a vypravili se do lomu Granit, kde Hlava vznikala. U vchodu jsme potkali vstřícného zaměstnance, který nám sdělil, že socha už je opravdu rozřezaná, ale že se můžeme na segmenty podívat, jestli si troufáme projít blátem. Samozřejmě nebylo bláto žádnou překážkou, rádi jsme se přebrodili cestou stoupající do vrchu na plošinu, kde čekalo šest dílů sochy na další úpravu.

Sochař Dvořák, autor Národního památníku odposlechu (Ucho, Ústa pravdy, Zlatý voči) v lipnických lomech (a jiných děl), prý pomýšlel na realizaci díla několik let, v roce 2010 začal s modelováním a od léta 2011 pracoval na kameni, resp. tesal podobiznu spisovatele Jaroslava Haška do bloku krásně modré jemnozrnné žuly, o níž se vyjádřil, že je způsobilá vydržet několik tisíc let – lipnická žula je hlubinná, velmi dobré kvality.
Konečná úprava podoby spisovatelovy vznikla podle vizáže jeho vnuka Richarda Haška; monument byl vysoký 265 centimetrů, široký 180.

Dílo bude dokončené až poté, co na jednotlivé kusy vytesá (či provede jinou technikou) sochař větu z Haškova Švejka: „Život lidský, poslušně hlásím, pane Oberleutnant, je tak složitej, že samotnej život člověka je proti tomu hadr.“
Tato věta umístěná v deseti jazycích na vnitřních plochách, tedy uvnitř Hlavy, zamotá možná po pár tisících letech podle sochařových slov hlavy našim následníkům – buďto je nadchne nebo zděsí.

Obličej má zatím výraz apatický, hlava čeká na myšlenku, již předá světu. Když sochař uvažoval o názvu díla, zvítězilo pojmenování inspirované knihou Josepha Hellera Hlava XXII (hlavní postava románu, kapitán letectva Yossarian, může svým atypickým chováním připomínat Švejka).

Kdyby někoho v budoucnosti někdy napadlo dát dohromady kamenné díly rozhozené po loučce, aby popatřil, jak osmnáctitunová hlava původně vypadala, myšlenka zmizí… 🙂

Dva díly levé části hlavy byly ke spatření na jiném místě, před ředitelstvím podniku, zřejmě už zcela přichystané přijmout myšlenku hodnou vytesání do kamene.

Po tak úspěšné exkurzi jsme nemohli nezajít do Lipnice, městečka, kde Hašek (1883–1923) prožil poslední dva roky svého života. V srpnu 1921 dorazil s přítelem malířem Panuškou do Lipnice, samozřejmě zašli do hostince U České koruny (teď ji vlastní vnuk Richard Hašek),

později bydlel autor Švejka v domečku pod hradem.

Je jasné, že Lipničtí jsou na slavného obyvatele patřičně hrdí, nalezneme tu jeho bustu

i pomník.

O těchto artefaktech jsem psala ve článku zveřejněném v listopadu 2011, kdy jsme v rámci turistického semináře podnikli i výlet do Lipnice.

Haškova socha od Josefa Malejovského byla po neutěšeném začátku svého života, který strávila v ústraní depozitáře, umístěna v roce 2008 na plácku kousek od lipnického hřbitova, poblíž krásného starého stromu; nevzhlednou chalupu za ní se snažíme z pohledu vyloučit.

Na hrobě je kromě kytek i rozpitý půllitr piva, výhled odtud pětihvězdičkový.

Turistický rozcestník s mnoha směrovkami svědčí o tom, že Lipnice je východištěm značených tras.

Podíváte-li se na směrovku s modrým značením, přečtete si, že do Světlé nad Sázavou je odtud sedm kilometrů. Neměli jsme dnes v plánu absolvovat cestu, kterou museli projít od vlaku ze Světlé do Lipnice Hašek s Panuškou, ale za pár dní jsme při dalším výletu stáli na světelském nádraží pod pamětní deskou vytvořenou sochařem Dvořákem v roce 2008.

Vše ostatní je na desce:

Možná budeme u toho, až se v dubnu rozletí Švejkova věta z lipnické loučky do světa…

4 odpovědi na “Jaroslav Hašek a Lipnice”

  1. Konečně jsem viděla tu slavnou hlavu. Určitě se za všemi díly ráda podívám. Musíš mne prosím Tě informovat, kdy se k této možnosti dojde.Dík.
    Jarka

  2. S velikostí řízků přeháníš, vše ostatní souhlasí – jen je nutné dodat, že výlet měl pokračování, které teprve sepisuji – až tam při chůzi krajinou měly řízky své významné místo 🙂

  3. V článku je všechno,co se dá uvidět, já jenom doplním, že Míša udělala 6 obrovských řízků, které jsme cestou snědli a k tomu další dobroty.Bylo to krásné, všem toto putování doporučuji.

Napsat komentář: M+M Svatošovi Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*