Zahájení cykloturistické sezony na Jihlavsku

5. ročník se konal v neděli 21. dubna 2013
u příležitosti Dne Země a 125. výročí založení Klubu českých turistů

Před devátou ráno se na jihlavské Masarykovo náměstí postupně sjížděli cykloturisté ze širokého okolí, pro některé to byla kvůli neústupnosti letošní zimy opravdu premiéra. Mnozí ocenili nabídku firmy Cyklo Point a nechali si v servisním stanu zdarma seřídit svůj bicykl.

V pořadatelství akce se střídají jihlavské odbory KČT, letos byla řada na Čeřínku, jehož zástupci spolupracovali jako každý rok s oblastí KČT VYSOČINA a statutárním městem Jihlava. Tedy konkrétně Ing. Pavel Šťastný z magistrátu, Bc. Iva Svobodová za oblast KČT VYSOČINA (a taky za město Jihlava 🙂 ) a M+M Svatošovi za KČT Čeřínek navrhli společně trasy, diplomy a zajistili všechno potřebné pro zdárný průběh akce. Jejich snahu podpořilo i velmi vlídné počasí, které přilákalo na start do Jihlavy 107 cykloturistů nejen místních, ale i z Havlíčkova Brodu, Žďáru nad Sázavou, Měřína, Kamenné, Telče, Stonařova, Vyskytné a odjinud. Každý dostal na startu od města cykloturistickou mapu Jihlava a okolí, podle níž se mohl při výběru tras orientovat.
Při tvorbě propozic jsme vycházeli z předpokladu, že každý z účastníků, včetně dětí, dokáže dojet po cyklostezce z Jihlavy do 12 kilometrů vzdálených Luk nad Jihlavou a zpět, proto jsme požádali Zdeňku Hoškovou a Alenu Strakovou, aby na louckém „městečku“ ve venkovním posezení před restaurací U Procházků předávaly účastníkům pamětní listy a drobné dárečky, které věnovalo město Jihlava. Poté se mohli cyklisté rozhodnout pro další varianty jízdy, které jsme pro ně připravili, či pokračovat podle vlastních plánů.

Zahájení na jihlavském náměstí bylo krátké a k věci – na obrázku jsou zleva Mirek Svatoš z KČT Čeřínek, Iva Svobodová z KČT VYSOČINA a Pavel Šťastný z magistrátu:

Ve žlutých vestách tradičně přijeli členové OKČT Čeřínek, známí se vítali a diskutovali o možných variantách cyklojízdy, všichni očekávali pohodový den.
Někteří z nás obdrželi za své loňské cykloturistické výkony diplom za účast v České cyklolize – my jsme se zúčastnili loni poprvé, ujeli jsme každý 1632 km a to stačilo pouze na zařazení do III. ligy :-).

Když se dal peloton do pohybu, provázeli ho při průjezdu městem strážníci, v okrajových čtvrtích, dříve než turisté vjeli na cyklostezku, policisté. Pak, při jízdě údolím kolem řeky Jihlavy, mohli se cyklisté věnovat jen okolní přírodě a ta se rozdávala v líbezném jarním odění, po dlouhé zimě obzvláště milém.
Loucké náměstí rozkvetlo barevným oblečením cyklistů a ožilo debatami.

Historická fotografie na pamětním listu by měla připomínat, že letos je to už 125 let, kdy byl založen Klub českých turistů (1888) a že kdysi byli velocipedisté jeho významnou složkou.

Naše pětičlenná skupinka se rozhodla pro trasu výhledovou, ale tím je řečeno i kopcovitou – na Vysočině to jinak nejde :-).

Jihlava – Luka – Bítovčice – Přímělkov – Panská Lhota – Brtnice – do Příseky přes Katovu horu nad Komárovicemi (636 m) – Puklice – Petrovice – po cyklostezce do Jihlavy – Bedřichov = 57 km

Hlavním důvodem pro tuto variantu cesty byla návštěva místa, kde se loni v září při jízdě na kole smrtelně zranil P. Jeroným, O. Praem., sportovec, nadšený vysokohorský turista, který předtím než zvolil kněžskou dráhu, byl, stejně jako oba jeho rodiče, známým veslařem.

Rozjetý z prudkého vrchu skončil P. Jeroným ve výmolech, které tu na oficiální cyklostezce doposud jsou a hrozí.

Terén v okolí je značně kopcovitý, odměnou za námahu při výstupu jsou výhledy do širého kraje.

Brtnice je městečko s asi 3 700 obyvateli, kteří se mohou pyšnit tím, že jejich předkové tu žili už ve 12. století, ačkoliv první písemná zmínka o brtnickém panství je až z roku 1234. Dříve se osada nazývala Trhová Brtnice (brti byly dutiny stromů, ve kterých žily včely) a patřila před Bílou horou dvě stě let Valdštejnům, po ní získal panství italský rod Collaltů a držel je až do konfiskace majetku státem po druhé světové válce.

Vrchy v okolí Brtnice, které dosahují výšky kolem šesti set metrů, byly vždycky hustě zalesněny, nejvyšší je Brtnický vrch se 647 metry. V drsných klimatických podmínkách vyrostlo lidské sídlo zkultivované mnoha generacemi tak, že je v Brtnici vyhlášena památková zóna.

Autorem barokních soch, které byly dány na oba mosty v Brtnici kolem roku 1740, je místní sochař David Lipart. (O říčce Brtničce se dočtete: M+M Svatošovi – Značení Dolní Smrčné – Doubkov.)

V kostele sv. Jakuba Většího patří mezi nejcennější předměty křtitelnice z konce 15. století.

Místní radnice je z roku 1580, další dominantou náměstí je rodný dům architekta Josefa Hoffmanna, díky kterému se stala Brtnice světově proslulou (M+M Svatošovi – Josef Hoffmann).

Nádherný pohled je na tzv. brtnické „hradčanské“ panorama – zámek byl původně gotickým hradem a založili jej v 15. století Valdštejnové místo blízkého Rokštejna, pobořeného v husitských válkách (Rokštejn, postavený asi 1280, patřil k nejstarším hradům na Moravě).

Sochy jsou rovněž dílem Davida Liparta (?–1720), lze si jen přát, aby letitý soudní spor konečně vyjasnil vlastnická práva k zámku, přistoupilo se k záchraně zchátralého objektu a  vzácné sochy měly důstojné, vpravdě „hradčanské“ pozadí.

Za opačnou stranou mostu, postaveného na začátku 18. století, bývala židovská čtvrť, původně tato strana symbolicky oddělovala dva světy a nezdobily ji sochy křesťanských světců, byly osazeny až po opravách a rozšiřování mostu ve 20. století. Židé žili v Brtnici už od 15. století, přišli prý po vypovězení z Jihlavy.

Z Brtnice jsme šlapali většinou do kopce – v cestě nám stála Katova hora, přes kterou jsme se živí dostali dál. Objektem našeho zájmu, a tedy i zastávky, se stal židovský hřbitov v Puklicích, jeden z nejstarších na Moravě, který sloužil pro pochovávání zemřelých ze širokého okolí – do roku 1869, kdy byl založen židovský hřbitov v Jihlavě, se sem ukládali i Jihlavští.

Nejstarší náhrobek je podle literatury z roku 1421, nebyl však mezi ostatními identifikován, zdokumentovaný je náhrobek z roku 1696, většina jich ale pochází z 19. a 20. století.

Jako kulturní památka byl hřbitov loni zrekonstruován, ale krátce nato vandalové způsobili mnohatisícové škody – zpřerážené náhrobky zde zůstávají jako memento.

Sjeli jsme po silničce do Petrovic a po mostě přes řeku Jihlavu jsme se dostali na břeh, po němž vede cyklostezka, což bylo domů už jen skok. Celá cyklosezona 2013 byla před námi. 🙂

O loňském ZJCS se dočtete ve článku M+M Svatošovi – Zahájení cykloturistické sezony 2012 na Jihlavsku.

Možná s jarem přijde vhod trocha poezie – vybrala jsem Říčku Brtnici od Karla Holuba:

Říčka Brtnice

V rybnících na Třebíčsku bere jiskru
a jako dračice k městu se žene
zdravena ze Šimaňáku
bělostnými křídly labutí

Kašle na balvany
značkované  vodními skorci
neboť užuž chce být ve stínu
hrdého brtnického zámku
a protáhnout se před ním v nejplnější kráse

Krasavče koukej volá koketně 
Kdo je tu hezčí ???

Ale místní si pamatují její povodňové hýření
a upjatou do betonového korzetu
pod mosty s čepicemi Lipartových soch
ji ostražitě vyprovázejí na konec obce
k provozům kůže vydělávající
které jí tolikrát ublížily

Však v lukách pod Výrovou skálou
už její veselé srdce neví o ničem
Rozezpívává se sprškami vod
v balvanech  nasypaných z vozů Pána Boha
do úzkého kaňonu
tu a tam přepásaného lávkami o dvou kmenech

Vějíře pérovníku pod Doubkovým mlýnem
nezkrotný živel chladí bezvýsledně
neboť  říčka je trvale přihlášená
do soutěže o Miss Vysočina a na konkurenci nedbá

Zamává rozbořenému sídlu lapků
– rokštejnským zdím –
a s písničkou se řítí do stínu totemů a dýmu z ohýnků
kde  trampové pod širáky
loudí na kytarách.

Ale u Přímělkova přece jen zjihne a ztichne
a dlouze se zavlní
Pochopila asi
že už jí léta nic jiného nezbývá
než vzdát se své starší a klidnější sestře
Jihlavě 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*