Vernisáž výstavy v rodném domě Gustava Mahlera v Kalištích u Humpolce
Neděle 5. července 2015
Nelze jinak, nežli zase pět chválu na hudební festival Mahler Jihlava 2015 – osud nám dopřál navštívit řadu koncertů a doprovodných akcí – hned úvodní Smetanova Má vlast provedená 18. května ve výroční den smrti Gustava Mahlera Filharmonií Hradec Králové za řízení mladého dirigenta Marka Štilce, nás nadchla, a obdiv k umění vystupujících umělců nás neopustil během celého festivalu, jehož dění je ohraničeno životními daty skladatele.
Díky Gustavu Mahlerovi (7. 7. 1860 – 18. 5. 1911), který prožil v Jihlavě svá dětská a jinošská léta, dostává se naše město pomalu do povědomí světa; také je ale potěšitelné, že hudba vynikajícího skladatele už není výsadou úzké vrstvy Jihlavanů, jak tomu bohužel bylo ještě v devadesátých letech – široká jihlavská veřejnost objevila jeho dílo a koncerty s vysokou návštěvností mají skvělou atmosféru.
Jen dvě hudební produkce v poslední červnové dekádě jsme museli oželet (viz turistika v Alpách), bohužel patřila k nim i závěrečná Píseň o zemi Gustava Mahlera.
Následující neděli po příjezdu z hor jsme natěšeně spěchali do Kaliští, abychom strávili odpoledne ve společnosti výjimečné umělkyně paní Soni Červené, která nejen recitovala a zpívala, ale otevřela výstavu fotografií ze své celoživotní umělecké činnosti.
Jako osobě v hudebním světě proslulé, dostalo se paní Soně Červené cti zasadit růži do mahlerovského rozária v Kalištích.
Už při sázení růže zaujala paní Soňa Červená obecenstvo svým příjemným vystupováním a bezprostředními reakcemi – roztomile přiznala, že zahradničení vůbec nerozumí, ale cítí se velice poctěna – popřála vlastnoručně zasazené květině, aby prospívala a dělala svému okolí radost.
Další osobností, která zdobila slavnostní odpoledne, byla hudební skladatelka paní Sylvie Bodorová (*31. 12. 1954), jejíž melodram Kafkas Träume byl na programu dnešního koncertu v sále rodného domu Gustava Mahlera v Kalištích.
Sylvie Bodorová je jednou z nejžádanějších autorek soudobé hudby, její díla se s velkým úspěchem hrají po celém světě.
Soňa Červená (*9. 9. 1925) je dcera JUDr. Jiřího Červeného, kabaretiéra a spisovatele, zakladatele legendární Červené sedmy, kterou prošlo na začátku 20. století množství slavných účinkujících.
Herecká kariéra Soni Červené začala v divadle Voskovce a Wericha, kde hrála v muzikálu Divotvorný hrnec, uplatnila se i ve filmu. Od roku 1952 se ale začala věnovat opernímu zpěvu a působila v Brně, v roce 1958 získala angažmá v Berlíně, kde měla velký úspěch – za role, které zpívala v opeře Unter den Linden získala čestný titul „komorní pěvkyně“. Posledním otevřeným přechodem ve zdi odešla do Západního Berlína a tím se jí otevřel svět – nezapomenutelná je její Carmen, kterou zpívala v nejprestižnějších operních domech po celém světě, proslavila se jak v rolích klasických oper, tak v dílech autorů 20. století i současných. Po ukončení pěvecké kariéry se věnovala divadlu, jakmile se po Listopadu změnily politické poměry, vrátila se do vlasti – stále vystupuje v pěveckých i divadelních rolích.
Soňa Červená je nositelkou mnoha nejvyšších vyznamenání ve svém oboru – její kultivovaný, vitální a emotivní projev nás nenechal na pochybách, že všechna ocenění jí právem náleží.
Při vernisáži výstavy řekla Soňa Červená se svěžím šarmem, že stárnutí patří k životu – podívejte se na fotografie, na kterých je zachycena v průběhu několika desetiletí – pořídili jsme je v prostředí pro neškolené fotografy nevlídném, přesto doufáme, že zaujmou.
To nedělní odpoledne bylo výjimečné, skvělá tečka za festivalem Mahler Jihlava 2015.
Ještě jen kratičké ohlédnutí za nevšední akcí, která v rámci festivalového dění proběhla 11. června 2015 v parku Gustava Mahlera: poté, co dechový orchestr ZUŠ Jihlava zahrál za řízení dirigenta Jana Noska několik skladeb, objevily se na travnaté ploše parku tanečnice, které ladnými pohyby doprovázely tóny symfonické básně Vltava Bedřicha Smetany. Tak krásně a procítěně nás tancem provedly celým tokem nejčeštější z řek, že se stříbřité krůpěje zaleskly i v očích některých diváků…
Vrcholem hodinového vystoupení v parku byl živý obraz Komenský se loučí s Jihlavou – za režijního vedení Matěje Balcara v něm účinkovalo 405 lidí ze dvou desítek jihlavských spolků. Za zvuků hudby, kterou Zdeněk Fibich (1850–1900) zkomponoval v roce 1892 k živému obrazu při oslavě 300. narozenin Jana Amose Komenského (1592–1670) se park Gustava Mahlera v mžiku zaplnil postavami v dobovém odění a krojích – bylo úžasné, když pestré skupiny přicházely za zvuků hudby současně z mnoha stran a pak najednou zůstaly pár minut nečinné v předepsaných pozicích a polohách – to nelze popsat, toho musí být člověk účasten!
Nevšední zážitek ze živého obrazu podpořila dělostřelba, po níž velkolepé skupinové sousoší zmizelo tak rychle, jak se objevilo. Že Komenský v Jihlavě pravděpodobně nikdy nebyl, vůbec nevadí…
Žánr živého obrazu byl velmi populární a oblíbený na přelomu 19. a 20. století, pak upadl do zapomenutí – všichni, kdo byli toho slunečného červnového dne roku 2015 v parku Gustava Mahlera, budou však nostalgicky toužit po dalším podobném zážitku – bylo to opravdu krásné a srdce mnohých diváků jihla…
Dva dny nato přibyla do parku vzácná návštěva – sochař Jan Koblasa přijel navštívit Gustava Mahlera spolu se svou chotí Soniou Jakuschewou, která poprvé viděla prostředí, kde je socha skladatelova umístěná.
Procházce parkem, jehož celkovou koncepci navrhl profesor Koblasa, byli přítomni manželé Poukarovi a Dr. Šimánek, díky jejichž ideálům a neúnavnému úsilí je v Jihlavě od 7. 7. 2010, kdy kulturní svět vzpomínal 150. výročí narození geniálního skladatele, socha Gustava Mahlera, která stojí za vidění a bude stabilně přitahovat milovníky hudby i výtvarného umění.
Související články:
Ema Destinnová – Život snů je krátký (výstava v Kalištích 2014),
Na kole po stopách Gustava Mahlera 2015.
Dnes, 9. 9. 2015, slaví paní Soňa Červená narozeniny – s úctou a radostí na ni vzpomínáme a přejeme dobré zdraví.