Cyklovýlet Jihlava – Třebíč a zpět

Neděle 12. července 2015

Při pomyšlení na blížící se cyklodovolenou na Korsice jsme zažívali pocity dvojlomné – těšili jsme se, ale zároveň v koutku mysli klíčily obavy, zdali trasy, které nás čekají, zvládneme a zda jízda na kole je v letošním horkém létě pro nás to pravé…

Abychom zahnali pochybnosti a trochu se protáhli, rozhodli jsme se pro cestu do Třebíče a zpět – po cyklostezce otevřené v roce 2010 jsme jeli už několikrát a máme zmapovaná její úskalí, záludnosti i přednosti, a tak jsme mohli zvolit tu nejpříjemnější variantu a v klidu sledovat proměny okolní přírody a stav svého těla. 🙂

Převážná část cesty vede údolím řeky Jihlavy, a tak o atraktivní partie není nouze, zvláště v úseku Jihlava – Přímělkov. Když jsme přijeli k rozcestí, na kterém ukazuje značka hezky z kopečka do Bransouz, nepodlehli jsme tomu zákeřnému lákání na úsek, který není dokončen (a jen bůhví, kdy bude) a cyklista tam zažije dřinu po polní cestě bez konce a bez výhledů, ale zvolili jsme cestu po silničce vlevo, a ani ne po dvou kilometrech táhlým kopcem s nádhernými výhledy do kraje jsme vjeli na náves obce Chlum, která dostala jméno podle svého umístění na temeni vrchu, z něhož je kruhový rozhled. Nádhera!
A navíc vede cesta kolem zajímavé technické památky – unikátní větrné čerpadlo nad studnou ze začátku 20. století je nepřehlédnutelné. Nedostatek vody byla daň, kterou občané bydlící na samém vrchu kopce platili za potěšení ze skvělých panoramat v každém ročním období – zásobení vodou vyřešili originálně.

větrné čerpadlo, technická památka v Chlumu; www.svatosi.cz

historické a technické údaje o "Větráku" v Chlumu

zařízení je obnoveno a slouží

Kousek za Chlumem, jen co jsme stačili pochytat do očí laskavý film o přírodě pro pohotovostní přehrávání ve chvílích první pomoci po setkání se zlou vůlí a záští, jsme se plynule napojili na oficiální trasu cyklostezky Jihlava – Třebíč – Raabs a v pohodě pokračovali až k novému mostu, velkoryse vybudovanému přes řeku Jihlavu. Za ním je opět terra incognita – po louce a lesem až k přibyslavickému mlýnu, kolem něhož se „kvůli nedobré vůli“ a spletitým majetkovým vztahům nesmí jezdit – nikde se však cyklista nedozví, že je třeba dát se travnatou, neznatelnou cestou vpravo do vršku. Jakou radost ale má, když se tam konečně dostane a uvidí směrovou značku! 🙂

Máme vyzkoušené, že při cestě do Třebíče je výhodnější se z Přibyslavic vydat po cyklotrase č. 162 přes Novou Ves a teprve za Červeným mlýnem opět navázat na Ji-Tr-Raabs, a zpátky jet po oficiální trase přes Petrovice do Přibyslavic. Je to méně namáhavé a záživnější.
Potěšení z úžasné cesty kolem Padrtova mlýna nemůže narušit ani kopec nad Sokolím – po jeho zdolání se před námi štědře otevřela krajina v okolí Třebíče…
A teď dolů, kolem řeky do města… Zastavili jsme se u koupaliště Na Polance, které vzniklo jako říční lázně v letech 1933–34 podle projektu architekta Bohuslava Fuchse – stavbu charakterizují dřevěné, pestře natřené pánské a dámské šatny, zachované z původního projektu po modernizaci, kterou prošel areál v roce 1976.

koupaliště Na Polance v Třebíči

První plovárna prý vznikla na pravém břehu řeky na začátku 20. století, naproti současnému plaveckému areálu.

říční lázně vznikly ve třicátých letech podle projektu architekta Bohuslava Fuchse

Káva a zákusek v cukrárně musely před zpáteční cestou jako odměna za dosud ujetých necelých 50 kilometrů stačit.
Podívejte se na orientační mapku:

cyklotrasa z Jihlavy přes Chlum do Přibyslavic a Třebíče a zpět 12.7.2015

Přibyslavice jsme zvolili odpočinkovým místem, chtěli jsme si důkladněji prohlédnout jednu z nejstarších staveb na Moravě, kostel sv. Anny, který těsně přiléhá k novějšímu, a mnohem slavnějšímu poutnímu kostelu Narození Panny Marie.

jihovýchodní stěna kostela sv. Anny v Přibyslavicích je součástí barokního poutního chrámu

Kostel, který asi měl původně mariánské zasvěcení, patříval k přemyslovskému dvorci – z archeologického výzkumu vyplynulo, že románská stavba, ke které náležela i fara, vznikla pravděpodobně v polovině 12. století.
Někdy během 16. století vyzdobil neznámý malíř interiér kostela a na venkovní zeď namaloval obraz Panny Marie s Ježíškem. Když pak v 17. století spravovali kostel evangelíci, odstranili obrazy i sochy a veškeré malby zabílili. Obraz Panny Marie na vnější zdi byl však i přes zalíčení stále patrný, prý i světélkoval, a lidé mu přisuzovali některá zázračná uzdravení.
Na začátku 18. století opadala po velkých deštích kostelní omítka až na kámen, ale posvátný obraz si malbu stále držel – byla proto vybudována k jeho ochraně kaple, jejíž oltářní stranou se stala jihovýchodní zeď s obrazem Panny Marie. Později Collaltové, majitelé zdejšího panství, štědře rozšířili kapli na kostel, k němuž průběžně směřoval řetěz prosebníků o pomoc a uzdravení, o pouti přicházela k Panně Marii tisícihlavá procesí.
Průčelí kostela, nyní neodmyslitelná dominanta městečka, dostalo svou podobu až ve třicátých letech 20. století podle návrhu architekta Kamila Hilberta (podílel se i na dostavbě Svatovítského chrámu v Praze).

Během času byl originál zázračného mariánského obrazu zakryt kopií – oba obrazy (!) jsme viděli v roce 2011, když tudy vedla trasa zahájení cykloturistické sezony na Jihlavsku.

interiér kostela, který patří k nejstarším stavbám na Moravě (historie sahá k roku 1056)

Ohromil nás údaj, že při opravách byl na oltáři nalezen letopočet 1056!
Měli jsme cestou o čem přemýšlet – v pozdním odpoledni se jevila krajina, prozářená sluncem, zase v jiném světle a dostala v našich představách i historický podtext.
Poslední obrázek nemá žádný zvláštní význam, je jen pro radost.

obrázek z Chlumu; www.svatosi.cz

Domů jsme dojeli po 98 kilometrech ve stavu téměř použitelném – z toho jsme usoudili, že se zkusíme postavit ke korsickému putování čelem. 🙂

Nemohu si odpustit hodnocení stavu cyklostezky Jihlava – Třebíč: ano, je průjezdná, ale k pochvale má daleko… A krásná příroda všechno nezachrání…

2 odpovědi na “Cyklovýlet Jihlava – Třebíč a zpět”

  1. Dobrý den Míšo,

    tématem jste se mi krásně trefila do ještě živých vzpomínek na cykloputování s mými dvěma věkem téměř dospělými syny.-)

    Po šesti dnech po českých, moravských, slovenských a rakouských stezkách jsme se vraceli ze Znojma a v Přibyslavicích jsme se napojili na stezku č. 26 Jihlava – Raabs. A naskakuje mi husí kůže, když si vzpomínám, že jsem si usmyslil, že ji otrocky projedeme až na „konečnou“ pod Brněnským mostem. Že to nebude moje nejoblíbenější trasa, jsem pochopil přesně v tomto Vámi citovaném okamžiku: „…nepodlehli jsme tomu zákeřnému lákání na úsek, který není dokončen (a jen bůhví, kdy bude) a cyklista tam zažije dřinu po polní cestě bez konce a bez výhledů“.

    My na úsek Červená Lhota – Bransouze vjeli ve sladké nevědomosti a pak jsem celý den už jenom brblal a nadával.-) To, že jsem na svém silničním kole naloženém brašnami a spacákem vjel do polní rýhy a zastavil se až sedřený a popálený v kopřivách (no co, aspoň nebudu mít revma.-), to by byla maličkost. Horší bylo, že mladší ze synů najel na trnovou větev a propíchal duši na zadním kole několikanásobně skrz naskrz. Zatímco ostatní cyklisté v parném dni spokojeně směřovali na koupaliště v Bransouzích, my jsme se marně a zoufale snažili lepit, lepit a lepit. Zachránil nás až veloservis v Brtnici. Čtyři hodiny v nenávratnu a domů ještě kus cesty…

    Jinak potvrzuji i následující pojednání: „… až k novému mostu, velkoryse vybudovanému přes řeku Jihlavu. Za ním je opět terra incognita – po louce a lesem až k přibyslavickému mlýnu, kolem něhož se „kvůli nedobré vůli“ a spletitým majetkovým vztahům nesmí jezdit – nikde se však cyklista nedozví, že je třeba dát se travnatou, neznatelnou cestou vpravo do vršku“. Po té louce jsme skutečně i my bloudili … a za ní hned cyklostezka dálničního charakteru s mostem jak pro kamiony přes Jihlavu…

    Taky jsme identifikovali v dubnu kameny a jedním šílencem zavalený úsek stezky pod Bradlem. Tomu člověku se splnila potřeba se z jakýchkoliv důvodů medializovat … a než vykácený les zase dosáhne těžebního vzrůstu, tak se tam cyklisti, pěší i běžci budou moci zase v klidu a míru prohánět .-)

    A ještě jeden postřeh – nevím, proč tomu tak je, ale hlava mi nebrala, proč paralelní cyklotrasy č. 16 a 26 v Jihlavě potřebují střídavě každá jiný sloup, proč nemohou být hezky esteticky umístěné pod sebou na jednom. Snad aby to žádné nebylo líto, že je vespod a tím pádem méněcenná?

    Závěrem: Ano, projeli jsme se hezky, bylo to prima, ale příště raději pojedeme jinou cestou .-)))

    A to jsem se ještě nezmínil o průjezdu Antonínovým Dolem při cestě z Jihlavy domů do Štoků, když mě napadl a málem pokousal vlčák, který se vytrhl pánovi, protože se mu náš cyklokonvoj znelíbil. Řeknu Vám, zlatá pěší turistika!

    Jinak obdivuji Váš výkon! Taková „malá pohodová“ vyjížďka by pro převážnou část naší populace byla posledním fyzickým výkonem v životě.-) Turista je holt tvrdý chlapík, i když je to ženská .-)))

    Srdečně zdraví

    Martin – Štoky – Vysočina

    1. Jak je hezké, když člověk ví, že má spřízněnou duši – velice děkuji za Vaše vtipné cestovní postřehy a za to, že jste věnoval svůj čas tomu, abyste je zveřejnil a podpořil můj názor na cyklostezku.
      Co se týká značení tras č. 16 a č. 26 – vím jen tolik, že každá má jiného zřizovatele – č. 16 je původní (zřizovatel KČT) – ostatní, až se potkáme. 🙂
      Přeji krásné cesty cyklo i pěší a stálé nadšení,
      díky za návštěvy našich stránek, považujeme si toho moc!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*