Na komentované vycházce poznali účastníci domy, ve kterých žil nebo je navštěvoval Gustav Mahler a jeho příbuzní či přátelé – v Domě Gustava Mahlera pak shlédli fotografie těch objektů z doby, kdy v Jihlavě žili členové rodiny Mahlerů.
Jihlavští turisté uctili památku hudebního skladatele Gustava Mahlera (7. 7. 1860 – 18. 5. 1911)
Neděle 14. května 2017
8. ročník komentované vycházky, kterou tradičně pořádají odbory KČT Čeřínek a KČT Tesla Jihlava, se konal v neděli odpoledne za krásného počasí. Každý rok je dodrženo hlavní téma –pocta největší a světově nejproslulejší osobnosti jihlavské – nikoliv oficiální formou, ale spontánní účastí lidí, kteří si uvědomují význam díla tohoto geniálního umělce a svým zájmem potvrzují, že Jihlava má ke Gustavu Mahlerovi stále blíž.
Organizátoři se snaží účastníkům nabídnout pokaždé nové informace, ať už ze života skladatele, který v Jihlavě pobýval do 15. roku svého věku, či z poměrů ve 2. polovině 19. století, ale i z historie nedávné – proto se při odborném vedení vycházky střídají lidé, jejichž znalosti zaručují vysokou úroveň sdělení.
Letos se ujal vedení komentované vycházky jihlavský archivář Mgr. Petr Dvořák, autor sborníku Pomník Gustava Mahlera v Jihlavě (2010) o zrodu sochy vytvořené profesorem Janem Koblasou a doplněného a upraveného vydání knihy o Gustavu Mahlerovi Počátek cesty (2000, 2012).
Účastníci se sešli ve 14 hodin v parku Gustava Mahlera, přivítala je Bc. Ivana Svobodová a po nástinu programu vyzvala předsedy pořádajících odborů, Ing. Mílu Bradovou a Jiřího Veselého, k položení květin k pomníku – 18. května uplyne 106 let od úmrtí skladatelova ve Vídni.
Pak se ujal svého úkolu Mgr. Petr Dvořák, úvodem nastínil společenskou situaci v době, kdy se rodiče budoucího skladatele přestěhovali z Kaliští u Humpolce do Jihlavy a bydleli ve Znojemské ulici. Pan Dvořák připravil pro zúčastněné okruh ulicemi vnitřního města a na zastávkách u jednotlivých vybraných domů sdělil jejich historii a roli v životě Gustava Mahlera a jeho nejbližších příbuzných, hovořil také o tehdy nových stavbách a přestavbách i o jihlavském školství.
Procházeli jsme kolem hotelu Czap (dnes Dělnický dům), kde mohli Jihlavané několikrát slyšet hrát a dirigovat mladého Gustava Mahlera, kolem prvních jihlavských rodinných vil: Reynochovy (dnes školka) a Christovy (dnes evangelická fara), v Mahlerově mládí vystavěných, minuli jsme pivovar, kde se tehdy často pořádaly hudební produkce, zastavili jsme se u kostela sv. Ducha a vyslechli historii vzniku a zrušení hřbitova v této lokalitě.
V Husově ulici nás kromě kostela Pavla Sperata upozornil na tehdy novou dívčí měšťanskou školu (pak zdravotnická škola), kterou navštěvovaly Mahlerovy sestry Leopoldina, Justina a Emma.
Dozvěděli jsme se, že proti dřívějším předpokladům, že malý Gustav navštěvoval obecnou školu v dnešní Brněnské ulici, se podle nejnovějších archivních bádání (nedochovaly se třídní výkazy) bere za prokázané, že v letech 1866–1869 chodil do chlapecké farní hlavní školy sv. Ignáce v Křížové ulici, kterou navštěvovala většina židovských chlapců. Do nedaleké Vyšší reálné školy (dnes Obchodní akademie) chodil jeho bratr Ernst.
Křížovou ulicí jsme pokračovali kolem bývalého dominikánského kláštera a kostela sv. Kříže (v době Mahlerově kasárna, k nimž patřil i zrušený kostel) na hlavní náměstí, kde na místě dnešní pošty a spořitelny, stávaly až do začátku 20. století dva ditrichštejnské paláce sloužící jako hejtmanství a soud.
Náš průvodce nezapomněl zmínit význam hudebních produkcí jihlavské posádkové hudby, která vynikala vysokou kvalitu a zapsala se do paměti malého vnímavého hocha Gustava. První veřejné vystoupení absolvoval výjimečně nadaný chlapec v deseti letech v městském divadle – upomínkou na tehdejší velký úspěch je výtvarný objekt ve vestibulu Horáckého divadla, který jako poctu Gustavu Mahlerovi vytvořil roku 2000 architekt Martin Laštovička.
Pan Dvořák nás průběžně upozorňoval na domy, ve kterých provozoval otec Gustava Mahlera Bernard buď výrobny míchaných alkoholických nápojů či výčepy a šenky – zdatnému obchodníkovi a váženému občanu bylo po třinácti letech pobytu v Jihlavě uděleno právo domovské i měšťanské. Všechny děti z rodiny Bernarda Mahlera dostaly dobré vzdělání (šest ze čtrnácti narozených se dožilo dospělosti).
Na horním náměstí, na rohu s dnešní Benešovou ulicí, vyvíjel činnost ateliér Mikisch, z něhož pochází nejstarší známá fotografie Gustava Mahlera, na níž je zachycen v roce 1865.
Zamířili jsme do Hluboké ulice, k dnešní knihovně – zastávka samozřejmě patřila slavnému gymnáziu, v němž v letech 1869 –1875 studoval Gustav Mahler jako řádný student, další dva roky jako privatista (to už byl zároveň studentem vídeňské konzervatoře), potom tu studovali dva jeho mladší bratři Alois a Otto.
Nedaleko, v Hluboké ulici č. 7 (dnes hostinec U Jakuba), jsme se dozvěděli o existenci dřívější Sängerhalle, budově u bývalých hradeb nad romantickým údolím parku Heulos. Dům patřil Mužskému pěveckému spolku (členem byl i GM), vedenému Heinrichem Fischerem, regenschorim a učitelem hudby Gustava Mahlera – oba vynikající hudebníky pojilo celoživotní přátelství.
Cestou k farnímu kostelu sv. Jakuba jsme dostali informaci o domě č. 9 v ulici U Mincovny, v němž bydlel Jakub Sladký, jeden z prvních učitelů hudby Gustava Mahlera. Že malého židovského chlapce přitahovaly katolické náboženské obřady, které sledoval při návštěvách na kůru kostela sv. Jakuba i sv. Ignáce, v nichž byl jeho učitel Fischer varhaníkem, bylo už popsáno v mnohých článcích.
Pan Petr Dvořák nás zavedl před budovu č. 2 na Jakubském náměstí, kde bývala chlapecká národní škola II. obvodu, kam chodil Otto Mahler, bratr Gustavův. Zabočili jsme do Joštovy ulice a všimli si zeleně natřené budovy č. 19, kde v minulosti sídlil ateliér Stäger (majitel byl v letech 1874–1887 jihlavským starostou, čestným občanem), v němž v roce 1872 vznikla známá fotografie Gustava Mahlera s přítelem Josefem Steinerem.
Při zastávce na křižovatce u Brněnské školy, kam chodíval syn hudebníka Fischera Theodor, vrstevník a přítel Gustavův, nám průvodce ukázal další domy, kde provozoval živnost Bernard Mahler – patřil k nim i ten, který dnes nese název penzion Mahler – tady jeden čas, dříve než zakoupil dům na dolním náměstí, bydlel Gustavův strýc David. Právě před tím domem (dnes č. 26), a vedlejším, který patřil lékaři rodiny Mahlerových, Dr. Josefu Kopfsteinovi, končila vycházka po stopách jihlavských Mahlerů.
Z náměstí jsme zamířili do rušné Znojemské ulice a vstoupili do Domu Gustava Mahlera, který obývala rodina v letech 1860–1873, poté koupil Bernard Mahler od Heinricha Fischera vedlejší dům (dnes patří soukromému majiteli), kde bydleli i provozovali živnost.
V přednáškovém sále DGM nám neúnavný průvodce pan archivář Dvořák promítal a komentoval staré fotografie jihlavských domů spjatých s rodinou Mahlerů – ideální informační servis…
Účastníci jistě nelitovali svého rozhodnutí strávit nedělní odpoledne poznávací vycházkou. Navíc vstup a prohlídka všech prostor DGM byla pro naši skupinu, čítající 30 osob, zdarma – město, které spravuje tento objekt, je vždy vstřícné k této akci, pořádané turisty.
Historické fotografie jsou pořízené při prezentaci, část je z publikací Počátek cesty (2000, 2012).
Související články:
Vzpomínkové setkání v Parku Gustava Mahlera 2011,
Po stopách jihlavských starostů,
Po stopách čestných občanů města Jihlavy,
Střípky z jihlavské minulosti (o Franzi Czapovi),
Toulky Vysočinou: Jihlava-Stará plovárna-Rančířov-Okrouhlík (o generálu Kempenovi).
Další informace jsou v rubrice Gustav Mahler.
Dne 27. ledna 2017 zemřel ve věku 92 let francouzský muzikolog profesor Henry-Louis de La Grange, přední odborník na dílo Gustava Mahlera, kromě mnoha jiných ocenění též držitel Ceny města Jihlavy z roku 2013.
Dnes (10.10.2017) jsem se dozvěděla společně s členy našeho sboru (BFS BB – Brněnský filharmonický sbor Beseda brněnská), že český sochař, malíř, grafik a autor mnoha filozofických esejů mistr Jan Koblasa odešel 3. 10. do uměleckého nebe. Kromě obrovského množství děl jsme si okamžitě vybavili krásný Mahlerův park v Jihlavě – překrásné sochy Gustava Mahlera mistrně začleněné do celkově nápadité koncepce parku. Obdivovali jsme toto dílo, na které může být Jihlava hrdá. Díky JUDr. Jirkovi Šimánkovi a Ing. Josefovi Poukarovi se nám dostalo plno zajímavým informací nejen o Gustavovi Mahlerovi, ale i o Společenství za zřízení pomníku GM v Jihlavě. Bylo to v září u příležitosti vystoupení našeho sboru se skvělým jihlavským sborem Campanula v kostele sv. Ignáce. Při procházce po stopách GM jsme se také dozvěděli, že na počátku letošního roku zemřel francouzský muzikolog, přední odborník na dílo GM, profesor Henry Luis de La Grange. Oběma mistrům vyslovujeme s pokorou, odrážející se i v Mahlerově hudbě: Čest jejich památce!
Libuše Trnková (BFS BB)
Vážená paní profesorko,
velice nás potěšilo, že jste zavítala na naše stránky a podělila se s námi a našimi čtenáři o Vaše kladné hodnocení té nádherné sochy i jejího tvůrce. Velice Vám za Vaši reakci děkujeme – dobrého slova není nikdy nadbytek – jsme šťastní, že díky úsilí pánů JUDr. Šimánka a Ing. Poukara dostala Jihlava tu nadčasovou sochu, ale že jsme se díky nim také seznámili se skvělými lidmi jako byli prof. Koblasa a prof. de La Grange.
2. srpna jsme se naposledy viděli s panem prof. Koblasou a jeho milou paní Soniou v Táboře na vernisáži jejich výstavy Daleká cesta (http://www.svatosi.cz/?p=945767)- je to zážitek, který si nepřestáváme hýčkat…
Děkujeme za Vaše vřelá slova, vážíme si jich!
Včera jsem šla v 9.hod kolem parku a kytka tam byla.
Opět nádherné fotky a text. Odešla jsem hned z parku
a proto jsem byla ráda, že jste takový podrobný dokument udělali. Petr Dvořák pracuje na víc než 100%, Vy také a tak vznikl vynikající a hlavně zajímavý příspěvek.
Velmi děkuji Olga.
Vážení „Svatoši“ opět Vám patří mé uznání a poděkování !
Tentokrát jsem se nemohl vycházky zúčastnit – lituji toho, protože Petra bych opravdu rád vyslechl, ale Vaše stránky mně umožnily prožít vše s Vámi. Opětovně známkuji tento příspěvek „výborně“ s dvojitou hvězdičkou pro M+M (text+ obrazový doprovod) !
S díky
-j.šimánek-
Pane doktore,
děkujeme Vám velice za Vaše vřelá slova – těší nás a moc si jich vážíme. Jsou trochu náplastí na smutek – dneska jsme odpoledne byli v PGM – a ta kytka, kterou jsme v neděli k Mahlerově soše položili, s péčí ji vybavili miskou s výživou, aby dlouho dělala radost, ta už je jen na obrázku a v naší paměti – nevíme, kdy zmizela, ale je fakt, že už není… 🙁 Navzdory kamerám atd. – zmar, nezájem…
Ještě že existují lidé jako Vy, kteří dokážou potěšit…