Pochod Za jarním sluníčkem – Praha, Národní technické muzeum na Letné
25. března 2017
V sobotu 25. března 2017 byl zahájen unikátní projekt, kterým Klub českých turistů připomíná, že v roce 2018 oslavíme 100. výročí vzniku Československé republiky a 130. výročí založení KČT.
Páteří akce, jejíž smysl je zapojit co nejvíce lidí do turistiky, je 100 vybraných pochodů v různých lokalitách České republiky – seriál je rozdělen do tří částí:
1. část – pochody v termínech od 25. března do 31. srpna 2017 = 23 pochodů
2. část – od 1. září 2017 do 31. března 2018 = 26 pochodů
3. část – od 1. dubna do 21. října 2018 = 50 pochodů
Celý projekt bude slavnostně ukončen ve dnech 26. – 28. října 2018 v Praze, při nichž se pro účastníky chystá bohatá kulturní a společenská náplň. Podívejte se na leták vydaný k první akci, na kterou jsme se vypravili:
Na náměstí Kinských, odkud námi vybraná trasa startovala, jsme se sešli s turistkami z Havlíčkova Brodu:
Měli jsme velikou radost, když nás děvčata z Brodu podarovala brožurkou Historie a současnost KČT Havlíčkův Brod – odbor totiž letos slaví 125 let svého trvání. (Utíká to – zavzpomínali jsme na nádhernou oslavu 120. výročí, které jsme se zúčastnili.)
Od pražských pořadatelů jsme dostali propozice s rámcovým označením „Ze Smíchova na Letnou“ a trochu je přizpůsobili vlastním požadavkům – v naší výpravě byla Míla Bradová, tak jsme měli zajištěný dokonalý informační servis. 🙂
Trasa vycházky Za jarním sluníčkem:
– z ulice Újezd parkem šikmo vzhůru k památníku Obětí komunismu od Olbrama Zoubka
– po asfaltové cestě vzhůru kolem pomníku Jana Nerudy
– k restauraci Petřínské terasy, výhledy na Prahu
– vyhlídkovou cestou kolem studánky Petřínka
– kolem Hladové zdi k soše Jaroslava Vrchlického
– výstup na Petřín, na rozhlednu, návštěva zrcadlového bludiště
– Štefánikova hvězdárna, socha M. R. Štefánika, sluneční hodiny
– cestou Raoula Wallenbergera ke Strahovskému klášteru
– východ z Petřínských sadů na ulici Úvoz
– vpravo do Loretánské ulice
– Černínský palác, socha Edvarda Beneše
– Loreta, ulice Kapucínská
– kolem Hradčanského domečku a restaurace U Zlaté hrušky na ulici Nový Svět, dům, v němž bydlel Tycho de Brahe
– přes Jelení příkop vpravo na ulici Jelení
– od světelné křižovatky u Hradu rovně ulicí Mariánské Hradby (Písecká brána) až k letohrádku Belveder, dále parkem směrem na Letnou
– po Havlově lávce nad Chotkovou ulicí – výhled vlevo na Bílkovu vilu, vpravo Kramářova vila
– v Letenských sadech odbočka k Hanavskému pavilonu
– Metronom (kdysi tu stála Stalinova socha), výhled na Čechův most a Pařížskou třídu vedoucí na Staroměstské náměstí
– hlavní cestou stále přímo až k restauraci Na Baště
– k Národnímu technickému muzeu – cíl pochodu
Podívejme se na fotky z cesty jarní Prahou – pro nás byla tato poznávací vycházka radostí a uložíme si ji do zlatého fondu zážitků z turistiky.
Památník Obětem komunismu v letech 1948 –1989 vytvořil sochař Olbram Zoubek v roce 2002 – sedm postav kráčí po schodišti na východním svahu Petřína směrem ke křižovatce na Újezdě.
Pomník básníka, prozaika, novináře – vůdčí osobnosti literární 2. poloviny 19. století – Jana Nerudy (1834–1891) vytvořil v roce 1970 sochař Jan Simota. Stojí v Seminářské zahradě poblíž Fontány s hrajícími si chlapci autora Karla Dvořáka, která sem byla umístěna v roce 1949 při úpravách zdejších zahrad.
Modelem pro sošky byli vnuci prezidenta T. G. Masaryka, synové Olgy Masarykové Leonard a Herbert Revilliodovi, kteří za války zahynuli v zahraničním odboji.
Na Petříně je v současnosti 2 700 ovocných stromů – v této roční době umožňují překrásné výhledy na Prahu.
Věděli jsme, že dnes se koná pohřeb kardinála Miloslava Vlka, který zemřel 18. března 2017 – byl ukládán do arcibiskupské hrobky v katedrále sv. Víta – obřadu se prý zúčastnilo na dva tisíce lidí: Mirek se přes objektiv podíval na Hradčany.
Na dohled od Hladové (obranné) zdi táhnoucí se od Újezdu na Strahov a dál až k Hradčanům, vybudované v polovině 14. století českým králem Karlem IV., nám cestu po svahu Petřína zastoupila socha básníka Jaroslava Vrchlického (1853–1912).
Socha vytvořená Josefem Wagnerem stojí na Petříně od 50. let minulého století.
Výstup na Petřínskou rozhlednu byl pro účastníky akce Prahou za jarním sluníčkem zdarma. Jen krátce se zmíním, že rozhledna (65,5 m vysoká) byla postavena v roce 1891 Klubem českých turistů podle návrhu architekta Vratislava Pasovského. Výprava československých turistů se zúčastnila v roce 1899 světové výstavy v Paříži a inspirovala se Eiffelovkou – 5x menší napodobenina pařížské věže vyrostla na Petříně při příležitosti Zemské jubilejní výstavy.
V roce 1994 jsme se na americkém velvyslanectví zúčastnili recepce, při níž jsme obdrželi poděkování za pomoc americkým občanům, členům Mírových sborů (Peace Corps). Zde je drobná vzpomínka na naše americké přátele.
Nenechali jsme si ujít příležitost zajít do bludiště, vzniklého podle vzoru vídeňského Prátru.
Při příležitosti výše zmíněné Zemské výstavy byl vystavěn pavilon, iniciovaný rovněž Klubem českých turistů – budova připomínala středověkou vyšehradskou bránu, devítivěžovou Špičku, která v té době už nestála. Hlavní atrakcí pavilonu bylo diorama vytvořené za 50 dní bratry Liebscherovými, nazvané „Bitva se Švédy na Karlově mostě v roce 1648“. V pavilonu byly další panoramatické obrazy a fotografie české krajiny. Po skončení výstavy byl pavilon přenesen na Petřín a zřízeno v něm bludiště.
Jeden z bastionů Hladové zdi tvoří základ kupole Štefánikovy hvězdárny.
Socha Milana Rastislava Štefánika (1880–1919), jejímž autorem je Bohumil Kafka, stojí před hvězdárnou od poloviny 90. let minulého století.
Přečtěte si o M. R. Štefánikovi a jeho mohyle na Bradle pod Brezovou: Bílé Karpaty, Malé Karpaty.
Po cestě Raoula Wahlenbergera (švédský diplomat, zachránce tisíců maďarských Židů, zajat na konci války Rudou armádou, zemřel neznámo kde) jsme došli ke Strahovskému klášteru, nejstaršímu premonstrátskému klášteru u nás (založen roku 1143).
Bronzová socha prezidenta Edvarda Beneše (1884–1948), odlitá podle originálu Karla Dvořáka vytvořeného ještě na Benešova života, byla před Černínský palác instalována v roce 2005.
Nemohli jsme si dovolit návštěvu areálu, ale počkali jsme na zvonkohru – známé lahodné tóny 27 hrajících zvonů instalovaných na věž Lorety v roce 1694, opředené množstvím pověstí, jsme si s nataženýma ušima užívali, zatímco jsme s plným nasazením fotili budovy na Loretánském náměstí.
Pokračovali jsme ulicí Kapucínskou kolem pověstného Hradčanského domečku – to bývala původně vojenská věznice z dob Rakouska-Uherska, pak sloužila gestapu, posléze vyšetřovatelům StB jako věznice a nejkrutější mučírna. Na ohradní zdi je pamětní deska obětem umučeným komunistickou policií.
Nedaleký Nový Svět s romantickými domky jakoby ani netušil, co se odehrávalo nedaleko za zdmi vězení. Zaujal nás dům, kde bydlel císařský matematik a hvězdář, Dán Tycho de Brahe (1546–1601), je pochovaný v kostele Panny Marie před Týnem.
Přešli jsme Jelení příkop a pokračovali ulicí Mariánské Hradby kolem Písecké brány až k letohrádku Belveder, vystavěnému v polovině 16. století v Královské zahradě.
Z vyhlídek v Chotkových sadech jsme obdivovali Prahu, viditelnost byla velmi dobrá. Zašli jsme k soše Julia Zeyera a pokračovali k můstku vybudovaném v roce 1998 ze soukromých finančních prostředků prezidenta Václava Havla – na jedné straně Kramářova vila (dnes sídlo předsedy vlády), na druhé unikátní secesní rezidence (dnes galerie) sochaře Františka Bílka z roku 1911, před ní Bílkovo sousoší J. A. Komenský se loučí s vlastí.
O zajímavých budovách v této části trasy se dočtete ve článku Praha slavila 125 let Klubu českých turistů.
Zakoupili jsme si sběratelskou brožuru, otiskli do ní speciální razítko a tematickou samolepku dnešního pochodu, a pak už se několik hodin věnovali prohlídce expozic NTM a kulturnímu a doprovodnému programu. V současnosti je v NTM 14 stálých expozic – bohužel jsme stihli jen „Dopravu“, do dvou dalších jsme jen jukli, takže i příště tu bude co prohlížet. 🙂
Na informační tabulce u drezíny bylo zajímavé sdělení – básník Ján Kollár zaznamenal v básni Slávy dcera svůj zážitek z jízdy na drezíně:
Abych pak běh zrychlil kroku svého
a si při tom času uspořil
koupil jsem stroj, kterýž utvořil
v Mannheimě Drais roku přítomného.
Baron Karl Dreis poprvé vyzkoušel stroj v roce 1817 – 15 km z Mannheimu do Schwetzingenu a zpět ujel za méně než hodinu. Drezína v NTM má odlišnou konstrukci nežli Dreisova – byla nalezena v jižních Čechách.
Hezký den!