PostHeaderIcon Po stopách čestných občanů města Jihlavy

Vlastivědná vycházka s Vilémem Wodákem
Ve čtvrtek 15. září 2016 na jihlavském Ústředním hřbitově

Komentované vycházky Viléma Wodáka, předsedy Spolku pro starou Jihlavu, se již staly tradicí – historická témata lidi přitahují, a tak i dnes se sešlo hodně zájemců dychtivých dozvědět se něco o významných osobnostech, které tvořily dějiny našeho města. Vím, že tuto problematiku otevřel před několika lety předseda Spolku pan Wodák a postupně dosáhl toho, že pracovníci magistrátu se začali systematicky zabývat osudy pozapomenutých občanů, převážně německé národnosti, kteří se v minulosti zasloužili o rozvoj města – stav, který léta panoval, byl způsoben tím, že Jihlava se v průběhu staletí stala „hlavním městem“ tzv. Jazykového ostrova, přirozeně vytvořeného pásu na pomezí Čech a Moravy (asi 80 obcí na území od Stonařova po Ždírec nad Doubravou), obývaného z velké části německým obyvatelstvem.

Na Vysočinu se Němci jako odborníci na těžbu a zpracování rud stěhovali během 13. století v době objevení bohatých stříbrných ložisek na Jihlavsku, druhá velká kolonizační vlna se uskutečnila za rekatolizace našich zemí po bitvě na Bílé hoře, když se oblast z důvodu emigrace evangelických rodin vylidnila. Tak se ve slovanském prostředí tvořila německá komunita, která postupem času dosáhla majoritního postavení – v Jihlavě tvořili Němci bohatou vrstvu měšťanů, pronikli do městské správy a získali rozhodující postavení. Po 2. světové válce došlo téměř k úplnému odsunu a tím se i mnohé kulturní tradice zpřetrhaly – tolik jen ve stručnosti úvodní vysvětlení.

V letošním roce vydalo město Jihlava brožuru Čestní občané Jihlavy 1825–2015 a nástin dějin samosprávy města sestavenou Zdeňkem Jarošem, na které se kromě pracovníků magistrátu významně podílel i Vilém Wodák – proto komentáře při dnešní vycházce zněly z úst nejpovolanějších. V knize je uvedeno 83 osobností, z nichž ne všechny jsou pochovány v Jihlavě, či hroby některých už byly zrušeny – na trase plánovaného okruhu jsme se zastavili na 12 místech a vyslechli informace o životě lidí, jejichž činnost byla pro město významná.

Myslím, že následující „trocha historie nikoho nezabije“:
Od roku 1268 do 1786 spravovali město rychtáři, poté až do roku 1849 purkmistři, v letech 1850–1945 byli představiteli města starostové, za komunistické éry pamatujeme do roku 1990 ve funkcích předsedy MNV, které vystřídali znovu starostové – s příchodem roku 2000 má Jihlava primátory.

Na konci 18. století začali představitelé města udělovat čestné občanství lidem, kteří se významným způsobem zasloužili o slávu a rozvoj města – toto vrcholné ocenění se z rozhodnutí obecní samosprávy (dnes je nejvyšším orgánem zastupitelstvo) uděluje dodnes.
Prvním doloženým nositelem byl významný hudebník a pedagog Johann Nepomuk Viktorin (1782–1864), kterému bylo uděleno v roce 1825. (V odborných publikacích je zmiňován jako jeden z prvních učitelů čtyřletého Gustava Mahlera.) Do roku 1850, tedy za doby purkmistrů, bylo uděleno čestné občanství 24 osobnostem – jsou uvedeny ve zmiňované publikaci, kterou jsem pečlivě pročetla.

V roce 1850 začala pro výběr vyznamenaných platit nová pravidla – prvním oceněným byl ředitel gymnázia v Jihlavě Dr. Joseph Andreas Sommer (1783–1852), do roku 1918 bylo čestné občanství uděleno 46 občanům, většinou německé národnosti – autor knihy uvádí, že z nich bylo 26 zastupitelů a radních a čtyři starostové.

Tedy: od roku 1825 do konce roku 1918 bylo čestné občanství uděleno 70 osobám. Po vzniku ČSR se stalo „pouze“ oceněním, dřívější výhody byly zrušeny a nejvyšší možná pocta byla udělována výhradně osobám české národnosti – prvním čestným občanem města Jihlavy v samostatném státě se stal prezident Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937), do roku 1939 se dostalo této cti už jen třem dalším státníkům (Jan Černý, Edvard Beneš, Milan Hodža), ale za protektorátu jim bylo čestné občanství odejmuto (TGM a Dr. Benešovi později vráceno).

V letech 1945–1949 byly oceněny tři osoby – Klement Gottwald, Jan Masaryk a Marie Anna Kováříková (1878–1959), manželka jihlavského lékaře a vrchního zdravotního rady (†1941), která městu darovala celoživotní sbírku výtvarného umění (78 obrazů a socha) – ta se stala základem sbírkového fondu budoucí Oblastní galerie Vysočiny.
Potom se 50 let čestné občanství neudělovalo, až v letech 2000–2013 ocenili zastupitelé šest osobností, z nich dvě in memoriam. Tito lidé se zapsali nejen do historie města, ale jejich přínos je nadregionální: archivář a historik František Hoffmann (1920–2015), malíř a ilustrátor Gustav Krum (1924–2011),
bojovník za lidská práva a svobodu Antonín Štěpánek (1920–2004), za mimořádné zásluhy o rozvoj přátelství a spolupráce mezi Jihlavou a nizozemským městem Purmerend Tony van Dam (*1940),
in memoriam hudební skladatel a dirigent Gustav Mahler (1860–1911), k jehož uměleckému odkazu se Jihlava po neschválení této pocty v roce 2000 (!) konečně v roce 2009 přihlásila (Pomník Gustava Mahlera, Mahlerův hrob v Grinzingu);
zatím posledním čestným občanem se v prosinci 2013 stal in memoriam starosta města, hejtman Kraje Vysočina a prezident Nejvyššího kontrolního úřadu František Dohnal (1960–2013).

Dobrodružství při vyprávění o záležitostech, kterými se zpravidla běžně neobíráme, je za námi, konečně se dostávám k informacím a obrázkům z vycházky – první zastávka byla u hrobu MUDr. Leopolda Fritze (1813–1895), rodáka z hájenky Na pouštích u Třeště, osobnosti, která Jihlavě, a především českému živlu, prospívala v mnoha rovinách – pocházel z německé rodiny, dá se však říci, že byl představitelem českého národního probuzení ve 2. polovině 19. století; čestným občanem od roku 1875.

MUDr. Leopold Fritz, všestranná osobnost, která veškeré síly věnovala kulturnímu pozvednutí českého obyvatelstva Jihlavy, čestným občanem od roku 1875

Vzornému učiteli Wenzelu Březinovi (1786–1861) bylo za záslužnou práci pro město Jihlava uděleno čestné občanství roku 1837, Stříbrný záslužný kříž s korunou obdržel v roce 1852.

učitel Wenzel Březina, čestným občanem od roku 1837

komentovanou vycházku připravil a vedl předseda Spolku pro starou Jihlavu Vilém Wodák

Trasa vycházky nás zavedla k místu posledního odpočinku císařského rady Franze Kaspara Tertsche (1848–1913), kterému bylo za dlouholetou práci pro město Jihlava v roce 1908, při příležitosti jeho 60. narozenin, uděleno čestné občanství.

vrchní ředitel městské spořitelny Franz Kaspar Tertsch, čestné občanství uděleno r.1908

hrob rodiny Tertschových

účastníci vycházky se od pana Wodáka dozvěděli spoustu zajímavých detailů z historie Jihlavy

Majitel továrny na sukna, císařský rada Anton Dürport (1856–1928), obdržel čestné občanství za záslužnou práci pro město Jihlava v roce 1915.

majitel továrny na sukna Anton Dürport, čestným občanem od roku 1915

náhrobek rodiny Dürportových

Obchodník Gustav Georg Patzoll (1831–1904) získal za záslužnou práci pro město v roce 1896 poctu být čestným občanem Jihlavy.

obchodník Gustav Georg Patzoll, čestné občanství uděleno roku 1896

deska na pomníku významného občana Patzolla a jeho manželky

Vznešený pomník patří rodině ředitele spořitelního a záložního spolku, členu správní rady Rakousko-uherské banky, kurátoru sirotčince a německé obchodní školy, členu okresní školní rady, kavárníkovi Rudolfu Simaderovi (1857–1926), čestnému občanu města Jihlavy od roku 1918.

majitel kavárny Rudolf Simader, čestné občanství uděleno r. 1918

místo posledního odpočinku rodiny Prusíkových

Z šesti potomků sládka a měšťana Josefa a jeho ženy Anny získali čestné občanství hned dva synové – v roce 1891 právník Karl Prusik (1840–1920) a rok poté archivář a pedagog Edmund Prusik (1836–1906).

právník Karl Prusik se stal čestným občanem města Jihlavy v roce 1891, jeho bratr, archivář a pedagog Edmund Prusik v roce 1892

Okružní cesta nás zavedla do blízkosti hřbitovní kaple, k pomníku rodiny Killianových.

hrobka rodiny obchodníka, císařského rady Richarda Killiana, od roku 1907 čestného občana města Jihlavy

Císařský rada Richard Killian (1853–1907), jihlavský obchodník, několik měsíců před smrtí jmenovaný za záslužnou práci pro město čestným občanem, měl s manželkou Emmou dvě děti – Marii, provdanou Seidlovou, a mladšího Franze.

pan Wodák čte příběh rodiny Killianových u hrobu, který leží blízko hřbitovní kaple

Na pomníku jsou pod jménem Richarda Killiana uvedena jména jeho zetě Roberta Seidla a dcery Marie, poslední řádky patří manželce Emmě a synu Franzovi – oba zemřeli 9. 3. 1941. V knize Čestní občané, z níž jsem čerpala informace, je tento zápis:
Emma Killianova (*1860) měla být jako židovka transportována z Jihlavy. Syn Franz (*1892), nadporučík wehrmachtu a nositel Železného kříže 1. třídy, ji chtěl zachránit. Když neuspěl, matku zastřelil a následně si sám vzal život.
V Killianově vile v Křížové ulici č. 20 byl od roku 1952 umístěn Pionýrský dům, v roce 1996 se stala sídlem Soukromé střední umělecké školy grafické.

nápis na náhrobku Killianových je svědectvím o tragédii této rodiny

Další zastávka a výklad se uskutečnily u hrobu rodiny Salomonových,

hrob rodiny Salomonových - Leopold Salomon, soukeník, byl v roce 1900 jmenován čestným občanem jihlavským

z níž pocházel čestný občan Leopold Salomon (1841–1914), soukenický mistr, oceněný v roce 1900 za záslužnou práci pro město (autor knihy uvádí, že jeho hrob byl zrušen).

Jen o pár metrů dál, za dvěma vzrostlými tújemi, se tyčí elegantní pomník dalšího z čestných občanů města Jihlavy, Karla Langera (1828–1911), který tuto poctu získal v roce 1900. Byl též vyznamenán Válečnou medailí (1873).

Karl Langer se stal čestným občranem v roce 1900

Blížili jsme se k pravděpodobně nejzajímavějšímu zdejšímu objektu hřbitovní architektury, k hrobce průmyslníka Karla Antona Löwa (1849–1930), který vytvořil ze spojených závodů v okrajových jihlavských čtvrtích Heleníně a Malém Beranově jeden z největších textilních podniků ve střední Evropě poskytující práci více než 2000 dělníků. Ve 2. polovině 19. století a pak až do konce 1. světové války jeho prosperující firma obchodovala s evropskými i zámořskými partnery, po roce 1918 začala produkce nezadržitelně klesat, v roce 1946 byl textilní komplex znárodněn – v části se usídlil n. p. Modeta, zbytek objektů v Heleníně využívá dodnes textilní a pletařská škola.

hrobka rodiny průmyslníka Karla Antona Löwa

V září jsme se v Jihlavských listech dočetli, že Národní památkový ústav v Telči podal na podnět odborné jihlavské veřejnosti návrh ministerstvu kultury, aby prohlásilo Löwovu hrobku za kulturní památku. Hrobku vybudoval v roce 1912 německý sochař a medailista Felix Georg Pfeifer podle návrhu britského architekta a textilního návrháře Charlese Francise Annesleye Voyseyho (1857–1941). Podle dostupných materiálů se jedná o jedinou spolupráci těchto dvou významných osobností na území České republiky, navíc zřejmě o jediný objekt britského architekta realizovaný v kontinentální Evropě. (Jeho návrh na Löwův dům v Henčově nebyl v soutěži roku 1922 vybrán.)

hrobku podle návrhu britského architekta Charlese Francise Voyseyho vybudoval v roce 1912 německý sochař Felix Georg Pfeifer

Karl Anton Löw byl jmenován čestným občanem v roce 1917.

náhrobky Karla Löwa, čestného občana od roku 1917, a jeho manželky Franzisky

Poslední zajímavé zastavení v rámci vycházky bylo u hrobu JUDr. Theodora Fischera (1859–1934), prezidenta jihlavského krajského soudu, syna významného hudebníka Heinricha Augusta Fischera (1828–1917). Za záslužnou práci v hudebním životě Jihlavy bylo Heinrichu Fischerovi uděleno v roce 1908 čestné občanství. Oba, otec i syn Fischerovi, byli celoživotními přáteli Gustava Mahlera – Heinrich jako sbormistr Mužského zpěváckého spolku a regenschori dvou jihlavských chrámů byl učitelem mladého Gustava Mahlera – do konce života byl s ním ve spojení a sděloval mu jihlavské novinky, spolužák Theodor se staral o vypořádání dědictví po rodičích, když v době jejich smrti (1889) byl Gustav Mahler ředitelem Královské uherské opery v Budapešti a jako významný dirigent cestoval po Evropě.

hrob JUDr. Theodora Fischera, jehož otcem byl Heinrich Fischer, osobnost jihlavského hudebního života ve 2. polovině 19. století

Hrob Heinricha Fischera byl zrušen, zařazuji proto obrázek ofocený z knihy:

významná hudební osobnost Heinrich Fischer, učitel a přítel Gustava Mahlera, čestné občanství získal v roce 1908

V tomto bodě se nelze nezmínit o vynikajících předchůdcích, na jejichž hudební odkaz Heinrich Fischer navazoval: jsou to hudebník a pedagog Jan Ferdinand Pokorný (1797–1870), jemuž bylo čestné občanství uděleno v roce 1830, a učitel hudby a koncertní mistr Viktorin Maťocha (1801–1862), čestný občan jihlavský od roku 1839. Také hroby těchto výjimečných lidí už nenajdeme, proto obrázky z brožury Čestní občané. O hudebním životě Jihlavy za doby jejich působení se dočtete ve článku Chvála hudbě.

všestranný hudebník a pedagog Jan František Pokorný, čestný občan od roku 1830

významná osobnost hudební Jihlavy Viktorin Maťocha, čestné občanství obdržel roku 1839

Dnešní vycházka volně navazovala na předešlou, jejíž téma Po stopách jihlavských starostů přesahuje k právě uvedené řadě čestných občanů – čtyři ze starostů byli též ověnčeni touto poctou. V následujícím soupisu je u jejich jmen uveden rok udělení čestného občanství. Všechny ostatní informace jsou ve výše uvedeném článku z roku 2015 – v případě zájmu stačí kliknout. 🙂

Starostové v letech 1850–1939
Johann Ertl (10. leden–2. červenec 1850), prozatímní starosta
Peter Ernst Leupold z Löwenthalu (1850–1857)
Jakob Sitka (1857–1863)
Peter Ernst Leupold z Löwenthalu (1863–1871)
Johann Merta von Mährentreu (1871–1874)
Josef Stäger (22. července 1874–1887) – čestné občanství za záslužnou práci pro město Jihlavu uděleno v roce 1881
Friedrich Popelak (1887–1904) – čestné občanství za záslužnou práci pro město Jihlavu uděleno v roce 1890
Vinzenz Inderka (1904–1918) – čestné občanství za záslužnou práci pro město Jihlavu uděleno v roce 1904
František Hovůrka (1918–1920), vládní komisař
Dominik Koráb (podzim 1920), vládní komisař
Othmar Oberrenner (1921–1923) – čestné občanství za záslužnou práci pro město Jihlavu uděleno v roce 1918
Josef Výborný (15. prosince 1923–1925), vládní komisař
Rudolf Veverka (1925–1933) – 1. český starosta
Viktor Kousal (únor 1933–červen 1936)
Pavel Havránek (1936–1939)

Na jihlavském Ústředním hřbitově však můžeme vzpomenout i na jiné významné občany, byť nejsou ověnčeni gloriolou čestného občanství – zaujalo mě jméno Hynka Janků (1785–1922), na jehož hrob nás upozornil pan Wodák.

zde je pochován Hynek Janků, učitel, malíř a spoluzakladatel Lidové malírny v Telči

Pedagog a malíř Hynek Janků stál spolu s Františkem Fromkem u zrodu Lidové malírny v Telči, která měla za úkol udržovat svérázný vkus této oblasti a charakteristický lidový ornament. Pro podporu českého podnikání ji v roce 1908 založila Národní jednota pro jihozápadní Moravu. Proč zdůrazňuji existenci Lidové malírny? Protože její žačky vyzdobily ornamenty stěny první turistické chaty vybudované v roce 1913 na Čeřínku… 🙂  Proč zdůrazňuji, že Lidovou malírnu založila Národní jednota? Protože předseda jihlavského okrsku (k němuž patřila Telč) a člen ústředního výboru Národní jednoty JUDr. Osvald Haičman (1878–1928), rodák z mého Řehořova, je pochován nedaleko MUDr. Leopolda Fritze, který byl první významnou osobností, o které jsme si dneska povídali – tedy okruh se uzavřel. 🙂

hrob JUDr. Osvalda Haičmana, člena ústředního výboru Národní jednoty pro jihozápadní Moravu a předseda jihlavského okrsku, zemřel 9.3.1928

V roce 2000 se zastupitelé města Jihlavy rozhodli, že kromě udělování čestného občanství ocení významné osobnosti v oblasti kultury a sportu, a ty občany, kteří se významně zasloužili o rozvoj občanské společnosti a reprezentaci města – zrodila se Cena města Jihlavy, po roce k ní přibyla Cena Rady města Jihlavy (mezi prvními oceněnými byl za dlouholetou společenskou činnost a propagaci města Jihlavy a okolí Klub českých turistů Čeřínek Jihlava. Od roku 2011 se možnosti rozšířily o Cenu primátora města Jihlavy – nás turisty a značkaře hodně potěšilo, že prvním oceněným byl jednaosmdesátiletý Karel Tůma, pracovník v tělovýchově a turistice, celoživotní značkař.

O některých osobnostech, kterým byla udělena Cena města Jihlavy, se dočtete na našich stránkách, v případě zájmu stačí kliknout na následující odkazy:
Ing. Jan Koday (1920–2014), dlouholetý předseda KČT Čeřínek, dostal za celoživotní  propagaci přírodních a historických krás Jihlavska Cenu města Jihlavy v roce 2003, stejného roku byl za badatelskou činnost a významný přínos mahlerovské tradici oceněn Jiří Rychetský (1926–2012).
V roce 2004 obdržel za zásadní podíl na rozvoji turistiky na Jihlavsku Cenu města Jihlavy in memoriam Mg.Ph. František Srdínko (1874–1933), zakladatel KČT Čeřínek, rok poté byl oceněn za obnovení a organizování Jihlavského havířského průvodu člen KČT Čeřínek Karel Polák (1919–2008), v roce 2005 za sochařská díla v regionu akademický sochař Jaroslav Šlezinger (1911–1955) in memoriam – v roce 1949 byl zatčen a komunisty odsouzen ke 25 letům těžkého žaláře, který nepřežil.
V roce 2008 jsme se radovali z udělení Ceny pro Ing. Ivana Bohatého, jehož zastupitelstvo ocenilo za dlouholetou  činnost v oblasti značení turistických tras; na našich stránkách se dočtete i o akademické malířce Míle Doleželové (1922–1993), které byla Cena města Jihlavy udělena v roce 2008 in memoriam.
V roce 2011 obdržel Cenu za přínos v oblasti historické dokumentace a popularizace dějin Jihlavska a osudů židovských obětí holocaustu archivář Ladislav Vilímek (*1940).

Nakonec uvedu osobnosti, ke kterým máme blízký vztah a dostalo se nám cti být přítomni obřadu předávání Ceny města Jihlavy – v roce 2010 ji převzali manželé Olga a Josef Poukarovi za nezištnou a dlouhodobou práci na zviditelnění osoby a díla hudebního skladatele Gustava Mahlera a zásadní podíl na vybudování jeho pomníku v Jihlavě,
v roce 2012 jsme se spolu s mnoha turisty těšili z udělení Ceny města Jihlavy za stálou a výraznou propagaci města Jihlavy a regionu Vysočina a rozvoj turistiky na Vysočině při organizování turistických akcí Ing. Míle Bradové.
V roce 2013 udělilo zastupitelstvo Cenu města Jihlavy profesoru Henry-Louis de La Grange, dr. h. c. (*1924) za světově významnou badatelskou a ediční činnost spojenou s osobností hudebního skladatele Gustava Mahlera, včetně podrobného zdokumentování jeho mládí v Jihlavě a na Vysočině.
18. května 2016, ve výroční den úmrtí Gustava Mahlera, kdy tradičně začíná hudební festival Mahler Jihlava – Hudba tisíců, jsme se zúčastnili slavnostního předání Ceny města Jihlavy profesoru Janu Koblasovi (*1932) sochaři, tvůrci jihlavského pomníku Gustava Mahlera.

2 komentáře - “Po stopách čestných občanů města Jihlavy”

  • Dobrý den, pane Schebesto,
    velice Vám děkuji za Vaši návštěvu, komentář a rozšíření znalostí o Ing. Janu Kodayovi – měli jsme štěstí, že jsme posledních několik desítek let byli jeho turističtí kolegové. Soustředili jsme se tedy převážně na jeho turistické aktivity. Na našem webu najdete několik článků mapujících jeho činnost – v tomto článku je jen krátká zmínka – možná, že by Vás potěšilo sdělení, že Ing. Koday byl uveden do Síně slávy české turistiky – kliknete-li na prosvícený odkaz u jeho jména, dočtete se o tom významném ocenění. 🙂

    Děkuji Vám za návštěvu našich stránek, potěšil jste nás, ceníme si Vašeho zájmu.

  • Rudolf Schebesta says:

    Vážení M+M Svatošovi, upřesňuji údaj o ing. Janu Kodayovi. Píšete, že Jan Koday v roce 2003 obdržel Cenu města Jihlavy za celoživotní propagaci přírodníc a historických krás Jihlavska. Uniklo vám, že v témže roce ocenilo město Jihlava Cenou města Jihlavy, tj. toutéž cenou i Klub přátel staré Jihlavy, a to za významnou publikační a přednáškovou činnost a podíl na záchraně historického dědictví města Jihlavy. Písemný doklad o tom má datum 20. 6. 2003, podepsal jej tehdejší primátor Výborný. Jan Koday byl aktivním členem výboru, měl na kolektivním ocenění pro klub podíl a je tedy držitelem dvou CMJ, individuální a kolektivní. Rudolf Schebesta, bývalý člen výboru KPSJ, 20. 9. 2017

Vložit komentář

*

Archiv
Počítadlo

TOPlist