PostHeaderIcon Vernisáž výstavy Daleká cesta – Jan Koblasa a Sonia Jakuschewa

Galerie U Radnice, Tábor
Středa 2. srpna 2017

Uprostřed léta byla ohlášena vernisáž výstavy sochaře Jana Koblasy, rodáka z Tábora, a jeho ženy, ruské malířky Sonii Jakuschewy – věděli jsme, že oba umělci budou osobně přítomni, a proto jsme se těšili na mimořádný zážitek. Každé setkání s těmito charismatickými osobnostmi nese punc výjimečnosti – k Mistru Koblasovi vzhlížíme, my Jihlavané, s vděčností za koncepci Parku Gustava Mahlera a nadčasovou sochu hudebního skladatele, kterou pro Jihlavu vytvořil, paní Jakuschewa je svou tvůrčí energií hodná obdivu. Osud obou umělců se v mnohém podobá – oba odešli z vlasti, jejich životní dráhy se v roce 1993 spojily v německém Hamburku a také umělecké cesty se od té doby ovlivňují, často i prolínají – některá díla na táborské výstavě vznikla z jejich spolupráce – Koblasovy anděle dotvořila Sonia Jakuschewa útržky „milostných dopisů“, kterými je celé pokryla… Právě milostné dopisy se jako nenápadná tenká nit táhnou výstavou a potvrzují souznění…

Odborných statí o práci světově proslulého sochaře Jana Koblasy i o rusko-německé výtvarnici Sonii Jakuschewě, která se zabývá malbou, grafikou a sochařskými objekty, vzniklo nespočet, též kvalitních katalogů s reprodukcemi jejich prací – v případě zájmu jsou dostupné.

My vnímáme jejich tvorbu srdcem a citem a nedokážeme vjemy proměnit ve správná slova – v tomto článku chceme pouze připomenout jedno šťastné odpoledne, které jsme v jejich společnosti v Táboře strávili a poté byli účastni slavnostní vernisáži – umělecká díla, prostředí i zúčastnění lidé nás obdarovali a my si považujeme té příznivé sudby…

Když jsme před druhou hodinou přišli na táborské náměstí zalité sluncem, uviděli jsme na dveřích galerie U Radnice tento poutač:

plakát k výstavě a pozvání na vernisáž; www.svatosi.cz

plakát k výstavě a pozvání na vernisáž; www.svatosi.cz

Rozhlédli jsme se po krásném středověkém náměstí a uviděli u stolečku před hotelem Nautilus manžele Koblasovy, kteří nás přátelsky pozvali k posezení.

sochař Jan Koblasa se Soniou Jakuschewou před táborským hotelem Nautilus; foto Silva Poukarová

sochař Jan Koblasa se Soniou Jakuschewou před táborským hotelem Nautilus; foto Silva Poukarová

Jan Koblasa (*5. 10. 1932) byl, přes všechnu únavu nasbíranou při třídenní instalaci výstavy, ve velmi dobré náladě – vystavovat při příležitosti svých 85. narozenin v rodném městě, kde prožil celé dětství (rodina se v roce 1945 přestěhovala do Teplic), je jistě dobrý a povznášející pocit – však také zavzpomínal na svůj nejranější výlet po městě, na který se vydal prý ještě ani ne tříletý. Babička už ho v představách viděla utopeného v Lužnici, na jejímž břehu bydleli, zatímco on se vydal objevovat svět – plačícího Jeníka, který se ocitl v neznámých končinách historického města, se ujala známá paní a dovedla ho domů – rozsáhlé pátrání bylo zastaveno a budoucí sochař zachráněn pro umění.

Jan Koblasa v Táboře; foto J. Poukar

Jan Koblasa v Táboře; foto J. Poukar

Zpráva o okupaci Československa zastihla v srpnu 1968 Jana Koblasu v Miláně, o rok později získal politický azyl v Německu, založil v Kielu na Muthesius Hochschule obor volné plastiky a stal se profesorem. Intenzivně tvořil, cestoval po světě, vystavoval a téměř třicet let vedl své žáky na vysoké škole. V roce 1990 přijel po dvaadvaceti letech jako světově uznávaný umělec do Československa a okamžitě se zapojil do kulturního života země, realizoval několik veřejných zakázek, pořádal výstavy a tři roky vedl sochařský ateliér na pražské Akademii výtvarných umění.

malířka Sonia Jakuschewa a sochař Jan Koblasa; www.svatosi.cz

malířka Sonia Jakuschewa a sochař Jan Koblasa; www.svatosi.cz

profesor Jan Koblasa na táborském náměstí před zahájením vernisáže výstavy

malířka Sonia Jakuschewa a sochař Jan Koblasa; www.svatosi.cz

Manželé Koblasovi jsou milí a zábavní společníci – čas s nimi strávený nepozorovaně a lstivě utíkal rychleji než jindy…

sochař Jan Koblasa vyprávěl historky ze svého dětství a mládí

sochař Jan Koblasa vyprávěl historky ze svého dětství a mládí

Přišla chvíle, kdy se hlavní aktéři vernisáže odebrali do galerie, aby v 17 hodin mohla být slavnost zahájena.

manželé Sonia Jakuschewa a Jan Koblasa míří ke galerii U Radnice

galerie U Radnice – na nádvoří je sousoší z roku 2010 s názvem Ráj (Adam, had, Eva)

Sonia Jakuschewa nás vítá ve vchodu do výstavních síní galerie

Jan Koblasa vedle sochy nazvané Vodník, kterou vytvořil v roce 2004

zahájení výstavy obrazů a soch Jana Koblasy a Sonii Jakuschewy

úvodní slovo pronesl ředitel Alšovy jihočeské galerie Mgr. Aleš Seifert

Aleš Seifert byl do roku 2012 šéfem Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě

Všechno bylo, jak má být – úvodní řeči proneseny, podmanivá hudba zazněla, lehké občerstvení přichystáno, ve smyčce běžela na obrazovce videoprezentace zachycující práci a díla obou umělců…
Nastala chvíle plná příslibů – vystavené exponáty toužily předat přítomným poselství i energii, které do nich autoři vložili…
Ti návštěvníci, které silně oslovila retrospektivní výstava Jana Koblasy v Jízdárně Pražského hradu v roce 2012, instinktivně zamířili do místnosti, kam je přitáhlo sedm postav v nadživotní velikosti, které tady v Táboře, stejně jako tehdy v Praze, tvořily nepřehlédnutelné seskupení, a zde dokonce jakýsi centrální okrsek výstavy – síla výrazu mužů stojících u Zdi nářků, jak dílo nazval autor, nedovolí divákovi uhnout očima, nelze bez zájmu přejít kolem, neviditelné siločáry každého vtáhnou…

Jan Koblasa – Zeď nářků, 1973-1974, umělá hmota, polychromované dřevo

Zeď nářků

jedna ze sedmi postav Zdi nářků

detail sousoší Zeď nářků

Zeď nářků – instalace v galerii U Radnice v Táboře

Lituji, že zde nemůžeme zařadit více fotografií vystavených děl a že snímky nejsou profesionální – my však si na ně promítáme zapamatovanou dokonalou skutečnost – výstava v Táboře bude až do 22. 9. 2017, takže ji ještě můžete na vlastní oči spatřit a nebýt závislí na našich obrázcích. 🙂

Rusalka, 2003-2004, polychromované dřevo

Jan Koblasa – Kde domov můj, 1989

Když byla vlast Jana Koblasy nekonečně daleko a nedostupná, vyvstával mu zřejmě během emigrace na mysli tentýž pocit, který v divákovi vyvolává slavný obraz německého romantického malíře Caspara Davida Friedricha, na němž je zachycen člověk vyhlížející přes rozbouřené, nepřekonatelné moře ke vzdáleným horám… Či přetrvával i v devadesátých letech po návratu domů…?

Táborská výstava dostala název Daleká cesta – obraz Jana Koblasy s ústřední dojemnou větičkou und Moscau ist zu weit /a Moskva je (tak) daleko/ uvádí nejen soubor milostných dopisů a skupinu andělů lásky, ale vtělil se i do názvu výstavy.

a Moskva je daleko – Janův dopis Sonii

Sonia Jakuschewa – Milostné dopisy

Dopisy, Sonia Jakuschewa

Anděl – Sonia Jakuschewa, Jan Koblasa

Jan Koblasa, Sonia Jakuschewa – Anděl, 2008-2017

Andělé, 2008-2017, Jan Koblasa, Sonia Jakuschewa; foto Silva Poukarová

Sonia Jakuschewa, Temná zpráva

Sonia Jakuschewa

Jihlavská delegace, jak nás žertem nazval pan profesor Koblasa, přijela do Tábora ve složení Ing. Josef Poukar a JUDr. Jiří Šimánek, oba vedoucí představitelé někdejšího Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera v Jihlavě, dále Silva Poukarová a my dva – ačkoliv Společenství dovršilo svou činnost 7. 7. 2010, kdy byla ke 150. výročí narození Gustava Mahlera odhalena jeho socha v jihlavském parku, využíváme každou příležitost k setkání s Mistrem Koblasou, s nímž jmenovaní pánové jako reprezentanti Společenství navázali během několikaletých příprav pro instalaci sochy  přátelský vztah.

JUDr. Jiří Šimánek v rozhovoru s Mistrem Koblasou

Ing. Josef Poukar v rozhovoru se sochařem Jaroslavem Řehnou, který se také podílel na realizaci výtvarných děl v Parku Gustava Mahlera

Silva a Josef Poukarovi na vernisáži výstavy 2.8.2017

Pan profesor Koblasa je umělec mnoha talentů – nadání výtvarné, literární i hudební vydává svoje dobré plody – vzrušující čtení, v němž nahlédneme do života a tvorby Jana Koblasy, naleznou čtenáři ve dvou knihách, téměř denících, nazvaných Emigrace, vstávání z mrtvých se živým nedaří (Praha 2011) a Konec exilu, cizinec mezi svými (Praha 2014).

Aleš Seifert hovoří o vzniku díla J. Koblasy Kde domov můj?

pořadatelky výstavy se sochařem Janem Koblasou, malířkou Soniou Jakuschewou a Josefem Poukarem

Sonia Jakuschewa s JUDr. Jiřím Šimánkem

Součástí výstavy byla i fotografická prezentace, z níž zařazujeme několik historických snímků:

Jan Koblasa a Sonia Jakuschewa

výstava v Hamburku

historické foto

Jan Koblasa s přáteli

celoživotní přátelé

Jan Koblasa při práci v hamburském ateliéru

Této vernisáži přikládáme velký význam, proto jsme z pamětní knihy ofotili některé zápisy:

pamětní kniha slavnostní vernisáže

za jihlavské návštěvníky provedl zápis JUDr. Jiří Šimánek

zápis Jana Koblasy a Sonii Jakuschewy v pamětní knize

Zbývá zařadit závěrečné fotografie:

Jan a Sonia Koblasovi vycházejí v doprovodu pořadatelky z galerie

společně s přítelem Josefem Poukarem opouštíme galerii; foto Silva Poukarová

Jan Koblasa ve společnosti přátel-výtvarníků odjíždí z Tábora do Prahy

Po skončení vernisáže jsme zašli k Lužnici, před rodný dům Jana Koblasy, který patříval jeho dědečkovi, pekaři

vpravo rodný dům Jana Koblasy u řeky Lužnice v Táboře; foto Ing. Josef Poukar

rodný dům Jana Koblasy v Táboře – v poslední době přestavěno

a pak se přesunuli po parkánech nahoru do města k secesnímu domu poblíž parku u nádraží, na dohled od Bílkovy sochy Jana Husa, kam se Jan Koblasa s rodiči po čase přestěhovali:

do tohoto domu v Táboře se Jan Koblasa v dětství s rodiči přestěhoval

Pro zájemce připojuji články, v nichž naleznou nejen fotografie některých soch a projektů Jana Koblasy a jeho ženy Sonii Jakuschewy.

Cena města Jihlavy pro profesora Jana Koblasu,
Plastika Jana Koblasy v Katedrále sv. Víta v Praze,
Křížová cesta 21. století,
Milešovka – královna Českého středohoří,
Slévárna ve Ždánicích.

4 komentáře - “Vernisáž výstavy Daleká cesta – Jan Koblasa a Sonia Jakuschewa”

  • Sonia Jakuschewa says:

    Eine wunderschöne Dokumentation: sehr lebendig, mi vielen interessanten
    Momenten am Tag der Eröffnung! Vielen Dank – ein außerordentlicher Trost
    in dieser für mich sehr schweren Zeit. Am 3. Oktober ist mein Mann, Bildhauer Jan
    Koblasa verstorben. Herzlich, Ihre Sonia Jakuschewa

    • Liebe Frau Sonia!
      Wir danken Ihnen für Ihr freundliches Schreiben und wünschen Ihnen viel Kraft in gleichzeitige Situation.
      Wir beide denken beteiligt an Sie – Jan Koblasa ist unvergesslich…
      Vielen Dank für alles,
      Ihre Míša a Mirek

      Milá paní Soňo!
      Děkujeme Vám za přívětivé psaní a přejeme Vám v současné situaci mnoho síly.
      Oba na Vás myslíme s účastí, Jan Koblasa je nezapomenutelný.
      Děkujeme za všechno,
      Vaši Míša a Mirek

  • J. Boudná says:

    Velký dík a obdiv.
    Jarka

  • J. Boudná says:

    Míšo opravdu Ti děkuji, že jsi tak krásně nás seznámila s částí života tak zajímavého člověka. Opravdu dík a smekám.
    Jarka

Vložit komentář

*

Archiv
Počítadlo

TOPlist