Vrcholky zdejších hor nabízejí výhledy na tyrkysové moře, zelené pastviny, nekonečná vřesoviště a jezera – krásný, ale drsný kraj je příčinou řídkého osídlení
20. července 2010, úterý
Po deštivé a studené noci přišlo vlídnější ráno – okolní kopce s vrcholky kolem 650 metrů nad mořem nebyly v mlze, ale dosud drobně pršelo. Doufali jsme, že dnešní den prožijeme příjemně – v plánu byl výstup na dvě nejbližší hory, z nichž se nabízejí výhledy po části kraje Connemara. Už včera jsme část regionu kolem Roundstone obdivovali z hory Errisbeg a autobusem pak přejeli severněji do kempu Lettergesh, kde strávíme ještě dnešní noc.
Tuto lokalitu vybrala autorka programu Lída kvůli možnosti shora obhlédnout nejen moře, jezera a horská pásma, ale možná i jediný fjord, jménem Killary Harbour, který v Irsku je. Během poslední doby ledové stoupla při tání mořská hladina a naplnila slanou vodou některá údolí vytvořená ledovcem – ramena dosáhla dosti hluboko do vnitrozemí. Killary Harbour je 15 km dlouhý a velmi hluboký, okolní horská pásma dosahují výšek až 800 metrů, takže fjord vlastně slouží jako obrovský přírodní přístav (během první světové války prý v něm kotvila anglická flotila).
orientační mapka oblasti Connemara
Ještě informace, že „hlavním“ městem kraje Connemara je Clifden (≈ 2 000 obyvatel), patří do hrabství Galway, kde žije o málo více než 250 000 obyvatel. Vyrábí se zde whiskey, těží se rašelina, farmáři se živí pastevectvím a rybolovem.
Z tohoto kraje pocházel herec Peter O`Toole (1932–2013), poblíž Clifden vybudoval Guglielmo Marconi (1874–1937), jehož matka byla rodilá Irka, první transatlantickou telegrafní stanici (1901).
z kempu Lettergesh okruh přes hory Benchoona a Garraun nad jezerem Lough Fee
Ve společnosti přátel z jižních Čech jsme se vydali na okružní túru, jejíž ústřední částí byly hřebeny hory Benchoona (635 m n. m.) a Garraun (652 m n. m.). Vzhledem k tomu, že těch 600 metrů převýšení bylo třeba překonat od hladiny Atlantického oceánu na vzdálenosti jen o málo delší nežli dva kilometry, čekal nás slušný vysokohorský výstup – dostatečnou odměnou byl však výhled na jezero Lough Fee, na Atlantický oceán, moře vřesovišť a pastvin – vše zarámováno věncem melancholických a dosti opuštěných hor, často bezejmenných.
z pobřežní osady stoupáme na horský masivdrobně prší; www.svatosi.czčeká nás 600 m převýšenípočasí se mění každým okamžikemviděli jsme do všech stran – hory, jezera, Atlantikna vrcholcích kopců je spousty jezírek různých velikostílidská sídliště jsou jen na pobřeží, výše jsou rašeliništěhra světel a stínůnejdříve jsme vystoupili na horu Benchoona – její vrchol je ve výšce 635 m n. m.je vidět mohutná vrstva rašeliny – terén je promočenýcesta po hřebenech je členitá – výhledy překrásnéz výšky 600 metrů obhlédne člověk velkou část oblastiv dálce je jezero Lough Feejdeme jako po kobercích – všude je rašelinamocnost rašelinné vrstvymelancholická krása a opuštěnost hor v oblasti Connemaradruhý výstup směřuje na horu Garrauna – výška 652 m n. m.za tuto krásu vděčíme ledovci?výhledy bez konce – kde končí moře a začíná obloha?okruhem sestoupíme k pobřeží do kempuvyužíváme všech vyhlídek – kraj je opravdu lidmi opuštěný – vládne rašelina, voda a kamení…vycházka po hřebeni je jako bohoslužbapro pěší turistiku jsou zde ideální podmínkyještě 600 metrů sestupu a jsme na pobřežíkraj Connemarahřebínek s vyhlídkou na vřesovištěneživá příroda?sestupujeme podél říčky spěchající k mořiodměnová část výletupro odborníky by to zřejmě byla pastva – my jsme jen plní obdivu nad kouzlem přírodyúdolí se rozšiřuje, terén je členitýzelená barva je pro Irsko opravdu charakteristickápřechod přes můstek – jsme v Lettergesh, na úpatí hor, blízko oceánu – dnešní okruh měřil asi 20 kmu vodopádu na říčce vzniklo malé vodní dílov kempu nás vítá slunce a teplobudeme odpočívat od pěší turistikyrychle poklidit a připravit jídlo, abychom mohli obhlédnout, co jsme viděli jen z výšky
Než jsme vyrazili na vycházku, přihnal se silný studený vítr z Atlantiku – inu, na rozmary počasí musí být turista připraven. 🙂
vrtošivé počasí nás od vycházky neodradíprohlíželi jsme osadu z jiného úhlu nežli během dneobrázek z mořského pobřeží v kraji Connemaratak kudy jsme to dneska šli?slávky žijí přichycené na skaláchtito mořští mlži jsou pro některé labužníky vítanou pochoutkouna pobřeží přichází večerpro Irsko jsou typické ovce s černými hlavamizítra se s tímto krajem rozloučímeběžně se v domácnostech topí rašelinovými briketami – při hoření příjemně voní suché travinykvěty tajemné rostliny 🙂v okolí se vyskytuje několik druhů hortenziífuchsie tu rostou podél cest jako u nás třeba hlohy – jsou teplomilné, až 3 metry vysoké a za svůj život vděčí teplému Golfskému proudukvětinám a keřům se díky časté „nebeské“ zálivce dobře dařítyto palmy prospívají díky absenci tuhých zim; zdejší domky jsou zpravidla bíle omítnuténové domy se stavějí většinou z kamene – všimněte si umných zídekvůně moře se mísí s intenzivní vůní květin; www.svatosi.czpro vzpomínku – kdo může vědět, jak bude zítra? 🙂
Ráno odjíždíme na sever do hrabství Donegal, v plánu je výšlap po útesu Slieve League.
