Z Vyskytné přes Rantířov a Rounek do Jihlavy

V této lokalitě kolem řeky Jihlavy podlehla část lesů kůrovci
Středa 10. dubna 2021

Před 12. hodinou jsem vystoupila ve Vyskytné u Jihlavy z autobusu, Iva čekala a měla promyšlenou trasu.
Bylo krásné slunné odpoledne, bezvětří, asi 4°C – šly jsme neznačenou cestou mezi poli – ne nadarmo se říkává, že okolí řeky Jihlavy v těchto místech připomíná Beskydy. Na žlutě značenou cestu jsme se napojily nad řekou Jihlavou, nedaleko na protějším břehu je skála Zaječí skok. Pěšinkou po vykáceném svahu nad řekou jsme šly do Rantířova, nádherné výhledy na stříbrnou řeku pod námi a úhledné chaty byly dříve nevídanou možností. Od Rantířovského zámku jsme vybraly neznačenou cestu místy, kde řeka tvoří esíčko, abychom si užily ten nádherný pohled na jiskřivou vodní stuhu.

Elegantní zátočiny řeky Jihlavy u Rantířovského zámečku. Vzadu u hospodářských budov tušíme jez. Foto Iva Svobodová
Řeka Jihlava v Rantířově. Její pramen můžete navštívit v našem článku z roku 2011. Foto Iva

U nádraží jsme přešly na zeleně značenou turistickou trasu vedoucí na Starý Rounek, dále dobytčí ohradou (v této době prázdnou) neznačenou cestou k hájence blízko poutní kaple u sv. Antonína.

Hájenka u Rounku nedaleko kaple sv. Antonína. Foto Iva

Kolem je vše hezky upravené, zajímavé jsou cedule s obrázky zde žijících ptáků a naučné texty. U poutní kaple, kde jsme všichni byli nesčetněkrát, jsme s Ivou posvačily a zašly na nedaleký vrchol s názvem Hora sv. Antonína.

Poutní kaple u sv. Antonína byla vysvěcena v roce 1738, naposledy opravena roku 2015. Mše svatá se koná vždy v neděli po svátku sv. Antonína z Padovy (13. 6.). Foto Iva
V oltářním kameni ze 30. let 20. století jsou zabudovány ostatky sv. Valentýna, patrona zamilovaných a sv. Bonifáce, misionáře. Ustálil se zvyk, zajít ke kapli vždy ve svátek sv. Valentýna (14. 2.). Foto Iva
Vrcholek Hory sv. Antonína (629 m n. m.) je teď, po vykácení kůrovcem napadených stromů, výhledovým místem.

Vrátily jsme se do Rantířova a vystoupily na skálu nad bývalým vodním dílem z poloviny 16. století – soukeníci ji tehdy využívali jako valchu, zadržená voda tekla odtud náhonem k jezu v místech u dnešního zámku a využívala se jako pohon pro práci mlýna, který tu stával.

V Rantířově u někdejší Lemmerovy louky v Pekelském údolí. Foto Iva

Název Pekelské údolí vznikl podle toho, že při tavení rud, které se v okolí těžily, bylo třeba množství dřevěného uhlí a čoudící milíře i ohně dodávaly úzkému říčnímu údolí ráz skutečného pekla.

V této zátočině byla v roce 1562 vybudovaná vodní nádrž, která zvedala vodu až o 2 metry a zatopila celé Pekelské údolí – byla to soukenická valcha.

Hráz vodního díla byla vysoká 10–12 metrů, dlouhá asi 100 metrů, náhon k asi 1,5 km vzdálenému jezu byl 5 metrů široký a 1,5 m hluboký. Za třicetileté války byla hráz poničená, její zbytky postupně rozebrali jako stavební materiál lidé, kteří se v okolí usazovali.

K soukenické valše patřil též jez u dnešního Rantířovského zámečku, na který tekla voda z valchy a používala se v mlýnském náhonu.

V jihlavských pozemkových knihách byla doložena existence Rantířova poprvé roku 1359, ale pod německým názvem Fußdorf. Na konci 13. století se Jihlava díky stříbru stala jedním z klíčových měst království.

Řeka Jihlava protéká oběma částmi Rantířova – který má asi 460 obyvatel. Foto Iva

Prošly jsme historickou částí obce, vystoupaly do horní čtvrti k novým domům a odtud se pěšinou vedoucí k modřínové aleji vydaly směrem k Jihlavě, do okrajové části zvané Horní Kosov.

Ze svahu nad Rantířovem jsme kvůli vykáceným lesům viděli až k chatám u řeky, což dřív nebylo možné. Foto Iva
Kopec u modřínové aleje, za nímž už je vidět Jihlava.
Kříž u cesty mezi Rantířovem a Jihlavou.
Na pařezu vidíme, že v roce 2020 vzdal neznámý dřevorubec poctu stromu, jehož život musel ukončit.
Modřínovým stromořadím vede velmi hezká cesta na okraj Jihlavy k Hornímu Kosovu.
Výhled na Jihlavu: dvě bílé budovy vpravo na obzoru jsou restaurace U Lyžaře na okraji Bedřichova – tam musím ještě dojít. Foto Iva

Nová čtvrť v hornokosovské části Jihlavy byla prý pojmenována Buková – přiznávám, že jsem se to dozvěděla až od Ivy, moderní, stále se rozrůstající sídliště jsem viděla poprvé.
U kruhového objezdu jsme se rozloučily a rozešly – Iva se vracela do Vyskytné, já jsem pokračovala domů.
Rekapitulace trasy:

Z Vyskytné do Rantířova, odtud na Rounek, pak zpět do Rantířova, z okraje Jihlavy v Horním Kosově na protilehlou část města do Bedřichova.

Z Bukové jsem přešla na ulici S. K. Neumanna, pak na Jiráskovu a u bývalé Ferony odbočila na městské nádraží – vpravo, kudy jsme vždy chodívali, byla uzávěra a moře bláta, tak jsem šla po levé straně, zcela málo chozenou cestou skoro kolem kolejí, nebylo to nic moc, ale nakonec jsem došla ke svažité ulici U Pražského mostu, sešla na něj a směřovala ke Kauflandu. Protože právě přijížděl autobus do Bedřichova, skočila jsem do něj a svezla se asi 2 km domů, což mi bodlo.
Celkem jsem ušla asi 20 km, Iva nejmíň 23, protože poté, co vyvenčila mě, šla ještě vyvenčit pejska. 🙂

Související článek:
Kolem Hory sv. Antonína u Rounku a Rantířova.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*