Kvůli vládnímu nařízení, zůstat v katastru bydliště, jsme museli udělat okruh z Popic do Popic
Středa 3. března 2021
V 9.25 jsme odjeli s Karlem z náměstí MHD do Popic, kde čekala Iva, která navrhla trasu vycházky. V rámci protiepidemického systému nesmějí turisté překračovat hranice jiného katastru – pro nás to znamenalo, že nemůžeme, jak je při těchto vycházkách za sněženkami obvyklé, seběhnout ze Špičáku dolů do Třeště a odjet odtud autobusem do Jihlavy – Třešť je jiný katastr, proto jsme museli do Popic, které patří k Jihlavě – Jihlava končí kdesi pod Špičákem, proto i výstup na vrcholek už byl vlastně zakázaný. 🙂
Vydali jsme se po modré turistické značce, zastavili se u staré cesty za vsí u křížového kamene a pokračovali stále mírně do kopce krajinou, kde se ve 13. století těžily stříbrné rudy.
Bylo nádherně, asi 5°C, v noci mírně mrzlo, svítilo slunce, nebyl vítr – naprostá pohoda. Minuli jsme rozcestník Dílky, U Obrázku jsme poseděli v přístřešku a posvačili, došli k Černému pařezu a odtud zabočili vlevo na Špičák.
Lesy, které jsme znali jako vzrostlé a hluboké, jsou pryč, bída a zmar! Zcela neznámá krajina! Pěšiny, kterými jsme chodili, jsou zhusta zavalené padlými stromy, které nechávají lesníci stát a ony se při větším větru vyvrátí. Národní přírodní rezervace Velký Špičák zcela změnila svou tvář – teď tu jsou jen buky, některé opravdoví velikáni! Jakoby nám chtěly předvést, jak má vlastně vypadat mládenec, o kterém se řekne: kluk jak buk! Zajímavé je, že obrovské rulové kameny jsou v těchto místech vždycky porostlé šťavnatým mechem – ten má neuvěřitelně jásavou, sytě zelenou barvu, jinde v přírodě nevídanou.
Ve vyšších partiích kopce už nebyla taková spoušť, protože zdejší porost je převážně bukový, sem tam jedle a javor. Tím pádem je země pokrytá silnou vrstvou bukového listí a sněženky musí vyvinout velkou sílu a snahu, aby vystrčily své něžné hlavičky na světlo boží. Zdálo se mi, že letos jich není tolik, jako v minulých letech, ale našli jsme, obdivovali a fotili.
kilometrů dojít, potěší mnohem víc. Foto Iva
Vystoupili jsme na nejvyšší bod, Iva učinila zápis do vrcholové knihy, popovídali jsme a trochu pojedli. Nedovedu popsat, jak nádherně tam bylo – slunce vytvářelo zajímavé obrazy, když se opíralo do neuvěřitelně vysokých, místy pokroucených, místy jako když do oblak střelí rovných stromů, jejichž koruny se rozvíjely ve značné výšce – všechny stromy se vzpínaly vzhůru ke slunci.
Zdejší krajina mi vždycky připadá jako obraz z dávnověku, tajuplný a čekající na scény, které jsem si jako dítě uložila do paměti při četbě – fantazii se tehdy meze nekladly!
Podívejme se na trasu vycházky:
Zpět jsme se vydali po žluté značené cestě směrem na Klučí – kdysi jsme jako značkaři obnovovali turistickou trasu ze Suché na Špičák, 6,5 km dlouhou, pamatuji si, že to byla krásná, ale hodně perná práce, kterou jsme za den taktak dokončili – tehdy jsme seděli na tichém Špičáku, snášel se večer – panovala tu zcela jiná atmosféra, mnohem tajemnější a voňavější, nežli jsme běžně zažívali kolem poledne, kdy na vrcholek kopce zpravidla při skupinové turistice docházíme.
Cesty po žluté značce byly téměř neprůchodné, hluboké koleje vyjeté obrovskými auty a různými stroji na likvidaci kůrovcem napadených stromů byly pro pěší zcela znemožněné. Iva měla chytrý telefon, proto vyhledala směr beze značky a přes poválené stromy, které jsme přelézali a dostali se na vrcholek kopce přírodní rezervace V Klučí, kde je zachován původní prales. Sestoupili jsme po svahu na protilehlou stranu a dostali se k zeleně značené cestě, která nás dovedla před krásně upravenou studánku s názvem Pod Klučím.
Z rozcestí U Obrázku jsme pokračovali po modře značené cestě přes Dílky až do Popic.
Odpoledne se počasí trochu změnilo – slunce polevilo ve své aktivitě, obloha se pokryla nízkými mlhavými mraky, ale bylo teplo a bezvětří. Iva nás vzala autem na okraj Jihlavy, odkud jsem dojela autobusem MHD do Bedřichova.
Související články:
Vycházka za sněženkami na Špičák 2018 (ve článku jsou odkazy na předchozí návštěvy)
Za sněženkami na Velký Špičák 2019
Sněženky na Špičáku u Třeště nás i letos potěšily 2020