Slunečný den na rodné Vysočině
Sobota 13. března 2021
Výlet, který jsme si s Ivou a Karlem dneska dopřáli, nepotřebuje mnoho popisných slov – zdejší krajinu dobře známe a v tak zářivém dni se dají najít hezké momenty i ve vykácených lesích.
Iva, která nás tudy provázela, si sice stýskala po minulých „zelených“ dobách, protože Dvorce a široké okolí byly v dětství jejím místem pro život – rodiče tu měli chatu u řeky Jihlavy – ale já jsem tu dlouho nebyla, a tak i v tomto kůrovcovou pohromou změněném prostředí jsem nacházela něco krásného – řeka má své kouzlo v každé době a za různých okolností.
Podívejme se na trasu, o níž tak nadšeně hovořím:
V 9 hodin jsme se sešli na nádraží v Rantířově a po červeně značené trase se vydali do Pekelského údolí k Pekárkovu mlýnu, kolem náhonu došli k chatám, pak přes silnici do nedalekých Dvorců, do obce Cejle a na Čeřínek, kde jsme odpočívali. Považovala jsem si toho, že jsem ve společnosti kamarádů-turistů a neobrůstám doma pavučinami. 🙂
Z Cejle jsme šli na Čeřínek stále po červené značce – ve článku z roku 2016 se dočtete o křížovém kameni v obci a najdete obrázky okolní krajiny.
Na vyhřátých schůdcích před malou turistickou chatou na Čeřínku jsme posvačili, pak pohovořili s mladou lipkou, zasazenou ke 100. výročí vzniku KČT Čeřínek Jihlava, popřáli jí pevné zdraví a vydali se po žlutě značené turistické trase do Mirošova a pak přes Hubenov do Ježené.
Při sestupu ze svahů Čeřínku směrem k Mirošovu jsme šli, vlastně klopýtali, přeskakovali a čvachtali nejdříve bahnitými kolejemi, které bývaly líbeznou lesní cestou, pak zcela k nepoznání změněnou krajinou přeskakovali větve a povalené stromy – bezcestí, kam oko pohlédne. Ze zmaru a beznaděje jsme se vzpamatovali až v aleji pod Tomšovým kopcem nad Mirošovem.
U rozcestníku nad obcí jsme odbočili neznačenou cestou k nedaleké zámecké vodárně.
V Mirošově jsou dva křížové kameny s pozoruhodnou historií.
Cesta mezi Mirošovem, Hubenovem a Ježenou vedla poli s hezkým výhledem a lesy, ve kterých naše duše nejásaly.
Vzpomínala jsem na to, jak v květnu 2016 jsme právě na této trase s Mirkem obnovovali turistické značení.
Lavička u kaple sv. Antonína přímo vybídla ke krátkému odpočinku, pak jsme se vrátili do Rantířova a v 17 hodin odjeli Karlovým autem.
V pozdním odpoledni se zatáhlo a spadlo asi 10 dešťových kapek, přesto zařazuji dnešní datum do kategorie top výletů!