Procházka Telčí

nikdy neomrzí
Středa 16. června 2021

Minulý článek byl věnovaný výtvarníku Janu Florianovi a výstavě jeho prací v Hasičském domě v Telči.
Nemohly jsme nezajít také do Univerzitního centra na retrospektivní výstavu obrazů a kreseb výtvarnice Lenky Dvorníkové Včelové (1959–2018), rodačky z Jihlavy. Prohlédly jsme si expozici, v níž byla zařazena i některá díla jejích blízkých příbuzných, a pročetly obsáhlou informaci o završeném díle.

V tak hezkém letním dni by ale bylo hříchem opominout město, které pro svou krásu oplývá  množstvím oslavných přezdívek typu Bílá Telč, Perla Vysočiny, Město šťastných lásek, Jezerní růže apod.
Vycházku jsme s Ivou uskutečnily podle osvědčeného modelu turistických výletů: zašly jsme na hřbitov, vystoupily na věže, navštívily historické části města – co jsme nafotily, s komentářem předkládám (snad) pro radost.

Vchod do hřbitova u sv. Anny v Telči. Hřbitov byl postaven na konci 17. století z podnětu jezuitů. U vchodu je socha sv. Donáta (ochránce před bouřkami a blesky) a obraz sv. Anny s dcerou P. Marií.
Hřbitovní barokní kostel sv. Anny v Telči. Foto Iva
Náhrobek Vincence Furcha (1817–1864), „básníka probuzené Moravy“.
Na desce je nápis: Ostatky básníkovy byly z Vídně převezeny a zde 23. 9. 1928 slavnostně pochovány.
Více o Vincenci Furchovi zde.
Malíř a grafik Jiří Mareš a osobitá malířka Míla Doleželová patřili k významným osobnostem kultury.
Zde, vedle svých příbuzných, je pochován sochař František Vladimír Foit (1900–1971), cestovatel po Africe. Foto Iva.
Ve vesnici Doupě je originální kamenná vzpomínka na africké cesty F. V. Foita.
Text: 1931–1947, F. V. Foit, expedice do Afriky.
Náves v Doupí s připomínkou osobnosti zdejšího kraje. Na vedlejší desce je textová upoutávka na nedaleký lom: „Švédská řásenská a mrákotínská žula v obci se zpracovává od roku 1906. Majitel továrny Ferdinand Foit.“
Tuto i předchozí fotografii udělal Mirek 7. 11. 2009 při turistických pochodech v okolí Telče.

O básníku Furchovi a výtvarnících Míle Doleželové a F. V. Foitovi se dočtete více v tomto článku.

Pohádkově malebná Telč učarovala i filmařům, kteří zde často a rádi natáčejí. Foto Iva

Podle pověsti bylo město založeno už v roce 1099, ve 14. století přišel do Telče rod Vítkovců, z nichž nejvýznamnější byl Zachariáš z Hradce – je po něm pojmenováno hlavní náměstí.

Kulisy náměstí tvoří 72 gotických a renesančních měšťanských domů s podloubími a zdobenými štíty.
Na kašně je vyobrazen obr Silén s malým Bakchem v náručí, mariánský sloup je dílem Davida Liparta z roku 1720.
Na místě, z něhož byl focený předchozí obrázek, je deska se vzpomínkou na malíře, rodáka z nedaleké Kostelní Myslové, jehož život, i všech členů židovské rodiny, ukončila II. světová válka.
Právě zde F. M. Nágl maloval, když ho přišlo zatknout gestapo. Více o něm v tomto článku.
Na dolní kašně je socha sv. Markéty, již poznáme podle atributů – u nohou má draka, který ji pozřel, ale světice nad ním pomocí kříže zvítězila, nakonec však mučednické smrti neušla. Foto Iva
Výhled ze 60 metrů vysoké věže farního kostela sv. Jakuba na historickou část Telče a tři rybníky, které jádro města obklopují – vpravo je Ulický, vlevo Štěpnický, vzadu Staroměstský rybník.
Věže kostela Jména Ježíš přiléhají k jezuitskému semináři. Foto Iva
Vlevo je zahrada telčského zámku, zcela vzadu věž sv. Ducha. Foto Iva
49 metrů vysoká věž sv. Ducha, původně románská strážní věž ze začátku 13. století, je nejstarší dochovanou památkou ve městě.
Výhled z věže sv. Ducha na řadu domů s podloubími, na věž kostela Jména Ježíš a věž kostela sv. Jakuba Staršího. Vlevo vzadu za Ulickým rybníkem je zámecký park. Náměstí uzavírají dvě brány – Horní a Dolní.
Hráz Ulického rybníka, za níž vlevo pokračuje část zvaná Staré Město. Foto Iva
Blízko Horní brány je křižovatka se sousoším sv. Rodiny z roku 1727. Foto Iva

U barokní sochy Anděla Strážce na břehu Ulického rybníka jsme odbočily šikmo dolů pod hráz na cestu zvanou Na Dlážkách, která v jedné své části vede po břehu Staroměstského rybníka, a vydaly se ke kostelu Matky Boží na Starém Městě. Už od roku 1800 je cesta vydlážděná a lemuje ji řada barokních soch: archanděl Michael, sv. Jan Nepomucký, sv. Maří Magdalena, sv. Vendelín, archanděl Rafael a sv. Jan Křtitel.

Socha sv. Jana Nepomuckého u cesty ke kostelu Matky Boží. Foto Iva
Socha sv. Vendelína, jedna z řady barokních soch v ulici Na Dlážkách vedoucí kolem Staroměstského rybníka. Foto Iva
Na náměstí před portálem staroměstského hřbitova stojí žulový sloup se soškou Panny Marie ve svatozáři – dílo je připisované lidovému umělci, dal je zhotovit Vilém Slavata roku 1673.
Iva fotografuje poslední dvojsoší u kostela Matky Boží nazvané Zvěstování – vlevo je Panna Maria, vpravo archanděl Gabriel.
Hrob rodiny Polákových (majitelů statku u kostela) – vpravo je Josef Polák (1880–1907), kněz, který doprovázel Josefa Floriana při cestě na La Salettu a setkání s francouzským myslitelem Léonem Bloyem v roce 1906.
Podrobnosti o kněžích bratrech Polákových jsou ve článku Telč současná i historická.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl podle pověsti založen v roce 1099, na věži je nejstarší telčský zvon ulitý v roce 1515 Janem z Mezříče. Foto Iva
Nejstarší část Telče – zde prý v roce 1099 zvítězil moravský kníže Otta II. nad českým Břetislavem. Na paměť bitvy založil vítěz kapli, později kostel a osadu, dnešní Staré Město, část Telče. Foto Iva
Cesta kolem Staroměstského rybníka vede k centru Telče, které bylo v roce 1992 zapsáno na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

V letošním článku Telč jsou doplňující informace o městě i další související články.

2 odpovědi na “Procházka Telčí”

  1. Míšo, dnešní virtuální procházka Telčí byla napínavá a velice poutavá. Jenom kdyby kromě vzpomínek na krásný den v té mojí hlavě aspoň část informací zůstala. Díky za zpracování. Iva

    1. Nemusíš si to pamatovat – píšu to sem, aby každý, kdo má zájem, mohl to tady najít – i já se vracím a opakuji si 🙂
      Díky za návštěvu a pochvalu, těším se na další výlety 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*