4. ročník: Z Nové Bystřice přes Peršlák do Lásenice
Pondělí 16. června 2025
Pořadatelka Míla Bradová, předsedkyně KČT, odbor Tesla Jihlava, zorganizovala tento turistický výšlap a poslala nám následující propozice:
Je jasné, že jsem se rozhodla pozvání přijmout a se mnou dalších 12 turistů. Počasí se v neděli odpoledne pokazilo, v noci na pondělí padal zahradnický déšť a ráno přitvrdil. Vstávalo se tedy těžko, ale nedali jsme se odradit.
V Jindřichově Hradci jsme přestoupili na autobus do Nové Bystřice a při přecházení z jednoho dopravního prostředku do druhého jsem si uvědomila, že deštník, který jsem si neopatrně zastrčila do venkovní kapsy ruksaku, někde vypadl. Nenechala jsem se rozhodit, hned v Nové Bystřici jsem ve vietnamském obchodě koupila nový a ten mě ochránil před dost hustým deštěm, který právě v Bystřici padal.
Rozhodli jsme se přečkat nečas v cukrárně na náměstí – a tam byly sladké hody. Nespěchali jsme a sledovali situaci venku. Když se déšť trochu zklidnil, vydali jsme se po zeleně značené cestě na Peršlák. Tři turisté se rozhodli jít vlastní trasou.
V těchto místech jsme byli při cyklotoulkách okolím Chlumu u Třeboně a já jsem o Peršláku a okolí tehdy napsala:
Budova byla postavená ve dvacátých letech minulého století pro finanční stráž, pak sloužila (až do roku 1989) jako kasárna. Když bylo v roce 1938 Rakousko obsazeno Německem, narukovali čeští vojáci do Peršláku a ve chvílích volna vytvarovali velký pískovcový kámen do podoby Československé republiky – tehdy k ní ještě patřila Podkarpatská Rus – a vyryli nápis: „Naše je a naše zůstane 1938“. Po zabrání Československa připsali němečtí vojáci: „Než jsme přišli“ („Bis wir kamen 1938“), v květnu 1945 Češi zase dopsali „Pravda vítězí 1945“. Tyto nápisy jsou na kameni doposud vidět.
Roku 1951 se zde usadily jednotky pohraniční stráže.
První zmínka o osídlení okolí je z roku 1359, kdy zde mniši založili novomlýnský rybník. Na jih od rybníku byla až do roku 1953 vesnice s několika selskými domy, mlýnem, hospodou a hájovnou, Po odsunu obyvatel byly tyto objekty zlikvidovány, protože se nacházely moc blízko státní hranice.
V roce 1991 objevila bývalá kasárna paní Hauserová, která emigrovala po okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 do Rakouska. Objekt se jí podařilo odkoupit, v roce 1992 začala rekonstrukce a přestavba na hotel, v létě roku 1994 přivítali první hosty.
Tři účastnice výpravy se rozhodly zkrátit si cestu a vydaly se na autobus do Nového Vojířova, sedm nás zbylých zašlo do hotelu na oběd – a to byly zase hody! Dalo by se říci „lukulské“.
Podle předpovědi mělo být po poledni hezky – a bylo!
Zašli jsme k Novomlýnskému rybníku a na infotabuli si přečetli historii bývalé obce. Více ve článku z roku 2017, kdy jsme při pěším putování Krajem pětilisté růže navštívili kromě jiných i Peršlák a Jindřichův Hradec.
Dalším místem, které nemůžeme v tomto kraji vynechat, je návštěva nejsevernějšího bodu Rakouska – leží nedaleko Peršláku.
Vrátili jsme se na zeleně značenou stezku a pokračovali za dobrého počasí do Lásenice, odkud jsme autobusem dojeli do Jindřichova Hradce. Do odjezdu spoje na Jihlavu zůstal čas k prohlídce města – nemohli jsme nenavštívit 15. poledník a vynechat zpívající fontánu.
Touto prohlídkou skončil den, který jsme zasvětili vzpomínce na založení Klubu českých turistů (11. 6. 1888). Den strávený na Teslácké Stezce Českem nám bude připomínat pamětní list, který jsme při putování obdrželi.
Zařazuji mapu trasy, při níž jsme ušlapali na stezce 16 km, mimo ni ještě 5 dalších.
Související články:
Stezka Českem: Vratěnín – Uherčice – Bítov 2022
Ve stopě projektu Stezka Českem 2023
Teslácká Stezka Českem 2024
Byl to fakt nad očekávání krásně strávený den!