Sobota 14. října 2023
Na akci, kterou pořádal Albín Servít, jsme vyjeli vlakem v 7.37 z Jihlavy, v Havlíčkově Brodě přestoupili na autobus do Lipnice. Nebylo právě zářné počasí, ale bezvětří a klidný podzimní den – stromy nádherně zbarvené všemi barvami.
Nejdříve jsme zašli na hřbitov k hrobu spisovatele Jaroslava Haška a Dolfíčka Stránského (spoluzakladatel skautského hnutí), pak nad hřbitov k nedaleké Bílé věži a kapličce sv. Antonína, což jsem velmi přivítala – pro mne to bylo novum. Probíhají tam právě opravy. V minulosti nebyl kopec zarostlý a věž sloužila k tomu, aby dávala protějšímu hradu signály o situaci v krajině v místech, kam z hradu nebylo možné dohlédnout. Velmi chytré umístění hlásky.
Na informační tabuli jsem přečetla: Opevnění pochází ze 16. století a bylo zničeno za třicetileté války. Když ustupovala švédská posádka v roce 1646 před císařským vojskem do hradu, vyhodila Bílou věž do povětří. V 18. století byla nedaleko věže postavena kaplička sv. Antonína.
Charakteristickou siluetu hradu, vybudovaného na skalnaté vyvýšenině, tvoří dva rozsáhlé obytné paláce – Thurnovský a Trčkovský – a dvě monumentální věže, obranná Velká věž a obytná věž Samson.
Při zakoupení lístku jsme v pokladně, tzv. Mázhausu, dostali plánek s komentářem. V 10.15 nám průvodkyně řekla nejdůležitější věci, což trvalo asi ¼ hodiny – trochu historie, jak máme hradním areálem procházet, co můžeme vidět, co nemáme zapomenout atd. Pak jsme mohli zůstat libovolně dlouhou dobu. Byla jsem nadšená – připomínalo mi to Landštejn, ale tady to bylo ještě víc upravené a návštěvnicky příjemnější. Všude byly tabule s informacemi, takže kdo chtěl, měl jich bohatě.
Během prohlídky jsme viděli ve středověkých prostorách hradu velké množství kachlů ze 14. století, archeologickou expozici, galerii dřevěných artefaktů, též reprodukci nádherného obrazu, na němž Albrecht Dürrer zachytil na začátku 16. století tehdejšího majitele hradu Buriana II. Trčku z Lípy a jeho ženu Kateřinu z Lichtemburka.
Když jsem si v místě zvaném Vrátnice prohlížela erby majitelů, došlo mi, že hrad na pomezí Čech a Moravy byl vždycky v držení velice bohatých a vlivných lidí – po celou dobu jeho existence samé významné osobnosti.
Byl založen na počátku 14. století jako nedobytný na skalnatém kopci nad krajinou, 1417 tu byli vysvěceni první husitští kněží, za třicetileté války byl zle poničen, roku 1869 vyhořel hrad i městečko, 1924 byla zřícenina prodána KČT za 100 Kčs.
Dnes ho má ve správě NPÚ a postupně se i opravuje a zpřístupňuje – byla už udělána spousta památkové práce, to je vidět zřetelně.
V úvodu jsem sdělila základní data, nyní zařadím fotografie – některé jsem stvořila se ščudlou, několik mi poskytla Iva, která navštívila Lipnici v létě roku 2021.
V roce 1415 inicioval pán z Vartenberka stížný dopis české šlechty Kostnickému koncilu na protest proti upálení mistra Jana. Roku 1417 zajal pražského světícího biskupa a pod pohrůžkou násilí jej donutil v lipnické kapli vysvětit první husitské kněží.
V 16. století výrazně ovlivnil historii hradu Lipnice rod Thurnů – za jeho držení došlo k rozsáhlým renesančním úpravám hradu. Známý generál stavovského vojska, jeden z vůdců českého stavovského povstání, Matyáš Thurn, se na hradě narodil a prožil zde své dětství.
Roku 1593 panství získal Jan Rudolf Trčka z Lípy a hrad se tak vrátil do rukou dřívějších pánů.
V roce 1869 hrad vyhořel, první záchranné práce byly provedeny v roce 1913. Roku 1924 koupil hrad za 100 Kčs od posledních šlechtických majitelů Trautmansdorfů Klub československých turistů – jemu lze vděčit za mnohé při záchraně hradu Lipnice.
Od roku 1953 je hrad v majetku státu.
Vpravo dole s červenou střechou je dům, kde se roku 1801 narodila babička Gustava Mahlera Marie Bondyová, provdaná za Šimona Mahlera; uprostřed snímku je moderní budova, vystavěná na místě domu, kde se roku 1827 narodil Bernard, otec skladatele Gustava Mahlera.
Ochoz kolem hradní kaple byl vlastně spojovací chodbou mezi reprezentačním palácem a obytnými budovami. Je odtud výhled na vrch Melechov a Ledeč nad Sázavou.
Text na desce: Při oslavě vzpomínky devadesáti roků svobody selského stavu (zrušení poddanství v Rakouském císařství vyhlásil v roce 1848 Ferdinand I.) a dvaceti roků svobody národa (1918) na trvalou paměť dokončení pozemkové reformy (1938) na Českomoravské Vysočině zřizují okresní sdružení republikánského dorostu toto svědectví pro budoucí pokolení.
Konečně jsme po prohlídce venkovních prostor vstoupili do hradních místností. V každé je na tabulce textová informace o jejím původu a užívání – zájemce má možnost dokonale se seznámit s historií objektu.
Skoro 3 hodiny jsme procházeli monumentální středověkou architekturu hradu, vyhlíželi z ochozů a věže široko do krajiny, počasí se vybralo, ale přišel velký vítr. Ve 3. patře Samsonovy věže je instalována stálá expozice o historii a současnosti výchovy v přírodě v okolí hradu Lipnice s názvem „Rozhledy – inspirace krajinou“. Výstava mapuje počátky zdejšího skautingu a Prázdninové školy Lipnice, tedy jsme na panelech četli o Antonínu Benjaminu Svojsíkovi, který v nedaleké Orlovské hájence položil základy skautingu, o Jiřím Wolkerovi (účastnil se prvních skautských táborů pod Lipnicí), o mládežnických organizacích Skaut, Junák a Liga lesní moudrosti.
Z pověstí o dění na hradě Lipnici, uvádím Pověst o zazděné Kateřině:
Krásná Kateřina z Landštejna se jednoho dne zamilovala do majitele nedalekého hradu Orlíka Jindřicha z Dubé. Když se to dozvěděl její muž, pán na Lipnici, Čeněk z Vartenberka, nechal Jindřicha zavraždit a své ženě nachystal krutou smrt. Do výklenku v hradní kapli vsadil nejprve mrtvolu svého soka a k němu pak nechal postavit a ke zdi přikovat nebohou Kateřinu. Své strašné dílo pak dokončil tím, že výklenek zazdil. Od té doby prý v noci můžete potkat nebohou Kateřinu, jak bloudí hradem a hledá svého milého. Na počátku 18. století se při stavebních úpravách hradní kaple skutečně našel zazděný výklenek a v něm dvě lidské kostry, jedna údajně se zbytky brnění.
Zpravodajství ze současného hradu Lipnice nejlépe zakončí obraz malíře, který miloval tento kraj:
Jan Zrzavý se narodil v nedaleké Okrouhlici.
Bývala bych vydržela při prohlídce hradu mnohem déle, ale bylo třeba podrobit se skupině, která si přála zajít do České hospody, patřící potomkům Jaroslava Haška – jiná možnost stravování v Lipnici, kde žije asi 650 obyvatel, není, proto jsou podle mého názoru ceny neúměrně vysoko – vyplatí se zajet jinam.
Domů jsme se vraceli stejnou cestou – výlet byl mimořádně zajímavý!
Podvečer jsem využila ke sběru spadaných jablek v naší zahradě – ve velkém větru, který Vysočinu přepadl, jich byla obrovská kupa.
Související články:
Po Vysočině s Gustavem Mahlerem 2022 – Lipnice nad Sázavou – Hašek, Svojsík, Wolker
Jaroslav Hašek a Lipnice
Výlet po stopách významných osobností Vysočiny a historických a kulturních zajímavostech kraje pod Melechovem – okolí Lipnice a Podlipnické kostely
Po Vysočině s Gustavem Mahlerem 2024 – Ronov