16. ročník pochodu podzimní přírodou Třebíčska
Sobota 25. listopadu 2023
Vzpomínka na významné jihlavské členy Klubu českých turistů
Komentovaná vycházka Ústředním hřbirovem
Čtvrtek 23. listopadu 2023
Pochod pořádali členové KČT Trnava u Třebíče – z odboru Čeřínek, jehož jsem členkou, se na putování vydalo 12 lidí, přidala se k nám Míla, předsedkyně KČT Tesla Jihlava.
Vlak jel v 7.30, po dojezdu do Třebíče jsme přestoupili na autobus do Trnavy. Byly jsme s Mílou domluvené, že se před startem zastavíme na místním hřbitově, abychom vzpomněly na Jarušku Adamovou. Na hrobě jsme zapálily světýlko a s úctou se zesnulé poklonily – zemřela v 51 letech – byla velmi schopná a turistika v Trnavě zcela závisela na její práci. Teď odboru hodně chybí!!
Start byl na návsi, při registraci jsme dostali popis trasy, diplom a do sáčku klobásku a chleba – tu jsme si, jako vždycky, opekli na rozcestí Kuchyňka, asi kilometr od Hroznatína.
Šly jsme celou cestu samy, fakticky jsme všude „zhasínaly“ – v hospodě v Přeckově jsme si daly svařák s medem (jako vždycky byl extrovní). Bylo tam už jen několik známých turistů z Třebíče. Když jsme došly na Kuchyňku, oheň právě dohoříval, tak jsme ho vzkřísily a klobásky byly pochutnáníčko!
Byl dost zimavý den, místy silný vítr, ale v podstatě dobré turistické počasí. V Hroznatíně na návsi byl před několika lety postaven před rodným domem Ludvíka Svobody jeho pomník. Původně turistickou akci, při níž jsme se před lety náhodou setkali s prezidentovou dcerou Zoe, uchvátili komouši a během doby z ní udělali svou slezinu, kterou zdůvodnili tím, že v těchto dnech má někdejší prezident narozeniny. To už ovšem není šálek mé kávy.
Přišly jsme s Mílou takticky až po té slávě, které jsem se v žádném případě nehodlala zúčastnit, obezřetně obešly shromážděné stádečko exotů a zamířily po silnici do Rudíkova.
Do Rudíkova jsou asi 3 km, došly jsme tam po 13. hodině, hospoda U kostela byla plná, ale místo jsme objevily. Daly jsme si řizouše (jako štrbský pleso), pojedly jsme s chutí, před 14. hodinou vyšly před hospodu, kde je zastávka autobusu jedoucího na vlakové nádraží.
Autobus měl 40 minut zpoždění, řidiče překvapilo množství lidí na zastávkách v okolí :-),
na nádraží jsme tedy přijeli pozdě, ale věřte či ne – rychlík měl 40 minut zpoždění, takže právě přijížděl! 🙂 Strojvedoucí pak jel jako ďas, takže v Jihlavě jsme měli být v 15.32, dojeli jsme 15.45.
Po 16. hodině jsem byla doma a dala se do psaní textu ze čtvrteční vycházky (23. 11. 2023) po hrobech předsedů KČT v Jihlavě. Moc mi to ale nešlo, odložila jsem práci na neděli a od 11 hodin skoro do 18. pracovala na tom textu a navíc ještě na zkrácené a upravené verzi pro časopis Turista, kterou musela Míla, která je členkou redakční rady zmíněného časopisu, odevzdat v neděli do půlnoci.
Vše se stihlo, já jsem na web našeho odboru KČT Čeřínek přeposlala třístránkový text – pro milovníky historie turistiky přikládám níže :-). Druhý den se článek objevil na webových stránkách klubu Čeřínek. Za 3 dny přišla omluva, že zapomněli poděkovat. 🙂
Související článek:
Trnava – Hroznatín – Rudíkov 2016
Vzpomínka na významné jihlavské členy Klubu českých turistů
Komentovaná vycházka Ústředním hřbitovem
Ve čtvrtek 23. listopadu 2023 uctili turisté památku svých předchůdců, kteří zanechali výraznou stopu nejen v jihlavské turistice, ale i v kulturním a společenském životě města.
Komorní akce se zúčastnilo 11 zájemců, kteří dobře věděli, proč přišli – všichni jsou „poznamenáni“ působením těch, na něž s vděčností vzpomínají.
Úvodem jsem stručně zopakovala, v jaké době a s jakými záměry vzniklo v českých zemích turistické hnutí a popsala, jak probíhaly tyto události na Jihlavsku. K tomu bylo potřeba se vrátit až do konce 19. století: v roce 1884 vznikla Pohorská jednota Radhošť, roku 1888 Klub českých turistů a třetí samostatnou turistickou organizací v českých zemí byl Turistický klub Čeřínek, založený 12. 12. 1920. Jeho vzniku předcházelo v 90. letech 19. století a v prvních letech století dvacátého formování jak turistického odboru, tak klubu velocipedistů i lyžařského spolku – nebylo výjimkou, že nadšenci se angažovali ve všech – tehdy nastal v celé Evropě příklon k tělovýchovnému hnutí i k turistice spojené s poznáváním.
Pro jihlavskou turistiku je významný vrch Čeřínek, který si vlivem výhodného položení a snadné dostupnosti z celého regionu, nádherných možností pro turistiku a skvělých lyžařských terénů vysloužil přízvisko kolébka jihlavské turistiky.
Zopakovali jsme si mezníky v historii našeho klubu:
V roce 1896 vznikl v Jihlavě první odbor turistiky, o němž se dochovaly zprávy jen do roku 1900;
v roce 1912 byl založen Český spolek pro zimní sporty – roku 1913 zřídili členové na Čeřínku první lyžařskou chatu na Vysočině, která je dosud v provozu;
12. 12. 1920 byl lyžařský spolek zrušen a jeho členové tentýž den založili Turistický klub Čeřínek, jehož předsedou byl zvolen Mg.Ph. František Srdínko – klub vystavěl roku 1923 nedaleko lyžařské chaty velkou dřevěnou turistickou chatu, která shořela do základů 16. 1. 1934;
v září 1934 byla uvedena do provozu nová, zděná chata s restaurací a možností ubytování – velkou zásluhu na tom měl nový předseda klubu Oskar Herza, který ve 44 letech v létě 1938 zemřel;
nástupcem ve funkci byl Jan Hynek – ten v únoru 1946 spojil Turistický klub Čeřínek s odborem Klubu českých turistů Jihlava, založeným v roce 1927 – od té doby užívá náš odbor název Klub českých turistů Čeřínek Jihlava;
od 50. let 20. století byly turistické odbory začleňovány do Tělovýchovných jednot, majetek našeho klubu přešel do vlastnictví ČSTV – do roku 1980 se v předsednictví odboru střídali Ing. Jan Koday a Ing. Stanislav Ambrož, po Ambrožově úmrtí připadla tíha vedení až do roku 1993 na Ing. Jana Kodaye;
roku 1990 byl obnoven Klub českých turistů, odbor KČT Čeřínek zažádal o registraci a navrácení obou chat na Čeřínku (ta, která vznikla v roce 1934, byla vinou dlouholeté špatné údržby zbourána ve 2. polovině 80. let a tehdejší vlastník, ČSTV, vystavěl a dal do provozu novou budovu roku 1988) – právo hospodaření bylo turistickému odboru přiznáno roku 1991.
Trasu vycházky jsme přizpůsobili umístění hrobů na hřbitově, nikoliv posloupnosti historické.
První světýlko jsme rozsvítili v místě, kde jsme vzpomínali na Ing. Jana Kodaye, doyena jihlavských turistů – jeho bohatá turistická činnost se datovala od 30. let minulého století až do prvního desetiletí 21. století. Narodil se 28. 6. 1920, byl tedy o půl roku starší než Turistický klub Čeřínek!
Jan Koday se postupně stal nepřehlédnutelnou osobností Jihlavy a Vysočiny nejen pro své sportovní výkony – on i členové jeho rodiny se věnovali turistice i orientačnímu běhu, pracovali jako cvičitelé mládeže – ale i kvůli organizačním schopnostem, vědomostem, publikační činnosti a vstřícné povaze. Prakticky nebyla turistická akce, na níž by se nepodílel.
V roce 2000 mu byl udělen Čestný odznak Vojty Náprstka, během let následovaly: Cena města Jihlavy a Čestné uznání KČT.
Ing. Jan Koday, který vychoval generace turistů, zemřel v roce 2014. Na celostátní konferenci KČT v roce 2015 byl nestor jihlavských turistů uveden do Síně slávy české turistiky.
Cestou k místu posledního odpočinku dalšího turistického činovníka jsme postáli u hrobu Johanna Haupta (1849–1928), obnovitele Jihlavského havířského průvodu (1890). První doložený průvod, který měl připomínat slávu „stříbrné Jihlavy“, se konal roku 1799, kdy se na základě Hájkovy Kroniky české slavilo domnělé 1000. výročí založení města – iniciátorem průvodu byl magistrátní úředník Johann Heinrich Marzy (1722–1801). Po letech začala popularita slavnosti klesat, proto se Johann Haupt, fotograf a muzejní pracovník, rozhodl průvod obnovit a dát mu historickou věrnost. Průvod vycházel vždy před svátkem sv. Jana Křtitele (24. června) z náměstí ke kostelíku na druhém břehu řeky Jihlavy, který je zasvěcen patronu horníků a podle pověsti vznikl roku 799.
Poslední havířský průvod se konal roku 1944, obnoven byl až v roce 1997 a nyní se pořádá každý lichý rok.
Hřbitovní svíčku u pomníku Oskara Herzy (1894–1938) jsme zapalovali s velkou vděčností: jako dlouholetý místopředseda odboru se po smrti prvního předsedy Mg.Ph. Františka Srdínka ujal na podzim 1933 vedení klubu a hned v lednu následujícího roku se museli členové odboru vyrovnat s dalším neštěstím – turistická chata vyhořela do základů! Oskar Herza byl ten, který organizoval okamžitou obnovu, takže v září téhož roku byla předána veřejnosti nová, zděná chata, která sloužila až do osmdesátých let 20. století. V létě 1938 dostal Oskar Herza zápal plic a ve 44 letech zemřel.
Jeho nástupce ve funkci Jan Hynek (1892–1973) se stal v únoru 1946 po spojení Turistického klubu Čeřínek s odborem KČT Jihlava (vznikl v roce 1927 a věnoval se převážně turistickému značení) předsedou nově vzniklého odboru s názvem Klub českých turistů Čeřínek Jihlava, který dodnes používáme.
Tělesné ostatky Jana Hynka byly uloženy na rozptylové loučce krematoria v Brně.
Další vzpomínka patřila Oldřichu Jelínkovi (1921–2004), celoživotnímu turistovi, který pořádal nádherné výlety a komentované vycházky, pak jsme se zastavili u pomníku JUDr. Osvalda Haičmana (1878–1928) a MUDr. Leopolda Fritze (1813–1895), významných regionálních pracovníků a přešli k místu posledního odpočinku JUDr. Karla Maláta (1848–1907), legendárního starosty jihlavského Sokola a významné jihlavské osobnosti, který se roku 1896 stal předsedou prvního odboru Klubu českých turistů (zanikl v prvních letech 20. století).
U hrobu Mg.Ph. Františka Srdínka (1874–1933), zakladatele Turistického klubu Čeřínek a jeho prvního předsedy, jsme vzpomněli i na události, které předcházely období vzniku této třetí samostatné turistické organizace v českých zemích. V době, kdy TK Čeřínek vznikl, byl vrch Čeřínek známý svými sportovními a výletními aktivitami – od roku 1913 tu stála lyžařská chata, která zdaleka nedostačovala zájmům, které lidé po konci 1. světové války a vzniku ČSR měli. Nově založený klub si dal za úkol postavit další budovu, která by zájmy veřejnosti uspokojila. Úkolu se ujal pan lékárník Srdínko se svými spolupracovníky – v září 1923 byla předána do užívání dřevěná chata, která sloužila k naprosté spokojenosti až do ledna 1934, kdy do základů vyhořela. Předseda Srdínko byl této tragédie „ušetřen“ – v říjnu roku 1933 náhle zemřel.
Před několika týdny jsme vzpomínali 100. výročí úmrtí této osobnosti, která si zaslouží, abychom o ní věděli více: narodil se ve Vraném u Slaného do velmi dobře situované rodiny a dostal nejlepší možné vzdělání. Po studiu se usadil v Jihlavě a jeho lékárna získala výbornou pověst. Přečetli jsme si osobní vzpomínku, kterou na tomto místě uvedl při příležitosti oslav 120. výročí založení KČT Ing. Jan Koday (je uvedena v Almanachu vydaném v roce 2020 ke 100. výročí založení KČT Čeřínek Jihlava).
Během jihlavského působení byl František Srdínko, kromě svého hlavního zájmu o prosperitu turistického klubu, významným činovníkem mnoha spolků a jednot, v nichž měl pro své noblesní vystupování a pracovitost významné postavení.
Mg.Ph. František Srdínko obdržel roku 2004 Cenu města Jihlavy – in memoriam a na celostátní konferenci KČT byl v roce 2011 uveden odbor KČT Čeřínek Jihlava a jeho první předseda František Srdínko do Síně slávy české turistiky.
Dále jsme rozžehli světýlka a s vděčností postáli u několika hrobů turistických přátel, kteří zanechali výraznou stopu v regionální turistice a v našich srdcích. Jmenujme Karla Tůmu (1928–2014), který obdržel v roce 2010 Cenu primátora statutárního města Jihlavy za celoživotní přínos v oblasti turistiky a sportu a následujícího roku byl vyhlášen za trenérské úspěchy Nejlepším sportovcem Jihlavska.
Jeho blízkou spolupracovnicí byla Zdeňka Hošková (1937–2015) – s manželem Františkem (1934–2021) se jako učitelé dlouhá léta věnovali výchově mladé turistické generace a pořádali akce pro členy odboru i veřejnost.
Vzpomněli jsme i na Květu Schovánkovou (1925–2018), aktivní dlouholetou členku a respektovanou funkcionářku odboru, pořadatelku vycházek a pochodů.
Poslední zastávkou, kde jsme uctili památku jednoho z předsedů KČT Čeřínek, byl hrob Ing. Stanislava Ambrože (1926–1980), který s Ing. Janem Kodayem jako předsedové turistických oddílů při Tělovýchovných jednotách, kam byly v 50. letech minulého století začleněny, zajišťovali prosperitu akcí a současně se aktivně věnovali oddílům orientačního běhu. Součinnost obou významných předsedů trvala více než 25 let, až do doby předčasné smrti Ing. Ambrože, a byla známkou stability turistického odboru.
Ing. Ambrož využíval dobrou znalost němčiny a angličtiny jako průvodce cestovní kanceláře Sport Turist a provázel zahraniční účastníky zvláště na túrách ve Vysokých Tatrách, které miloval.
Z této sekce hřbitova, kterou zdobí socha Zaváté šlépěje Jaroslava Šlezingera, oběti komunistického režimu v 50. letech 20. století, jsme odcházeli po zastávce u hrobu prvního českého starosty Jihlavy JUDr. Rudolfa Veverky (1880–1949), který tuto funkci, do níž ho pro jeho výrazné sociální cítění volili jak čeští, tak němečtí občané, zastával v letech 1925–1933.
Cestou k východu ze hřbitova jsme se zastavili u velmi zajímavého objektu hřbitovní architektury, u hrobky průmyslníka Karla Löwa (1849–1930), podnikatele z jihlavské čtvrti Helenín, majitele jednoho z největších textilních závodů ve střední Evropě, který dával práci více než 2000 jihlavských dělníků (po znárodnění to byl n. p. Modeta). Hrobku vybudoval v roce 1912 německý sochař a medailista Felix Georg Pfeifer podle návrhu britského architekta a textilního návrháře Charlese Francise Annesleye Voyseyho (1857–1941). Podle dostupných materiálů se jedná o jedinou spolupráci těchto dvou významných osobností na území České republiky, navíc zřejmě o jediný objekt britského architekta realizovaný v kontinentální Evropě. (Jeho návrh na Löwův dům v Henčově nebyl v soutěži roku 1922 vybrán.)
Poslední zajímavé zastavení v rámci vycházky bylo u hrobu JUDr. Theodora Fischera (1859–1934), prezidenta jihlavského krajského soudu, syna významného hudebníka Heinricha Augusta Fischera (1828–1917). Za záslužnou práci v hudebním životě Jihlavy bylo Heinrichu Fischerovi uděleno v roce 1908 čestné občanství. Oba, otec i syn Fischerovi, byli celoživotními přáteli Gustava Mahlera – Heinrich jako sbormistr Mužského zpěváckého spolku a regenschori dvou jihlavských chrámů byl učitelem mladého Gustava Mahlera, do konce života zůstal s ním ve spojení a sděloval mu jihlavské novinky, spolužák Theodor se staral o vypořádání dědictví po rodičích, když v době jejich smrti (1889) byl Gustav Mahler ředitelem Královské uherské opery v Budapešti a jako významný dirigent cestoval po Evropě.
Neděle 26. listopadu 2023, Míša Svatošová