Sobota 18. listopadu 2023
Akce se konala od 16. do 19. 11. 2023, ale my jsme se rozhodli, že se zúčastníme jen sobotního pochodu a Puchýřovské zábavy, abychom viděli předávání štafety následujícím pořadatelům, což budou v roce 2024 odbor KČT Krásná Lípa a město. Rozhodnutí nezúčastnit se celé akce vyplynulo z toho, že Vysočinu, kde se letos Poslední puchýř koná, (snad) známe, proto by bylo zbytečné hledat ve Žďáru ubytování.
V sobotu vezl Václav autem Mílu, Ivu a mne – zaparkoval na náměstí a šli jsme do nedalekého štábu pochodu. Tam nebylo k hnutí, konečně jsme se zaregistrovali na trasu 16 km, popis se na nás nedostal, natiskli jich prý málo.
Nakonec, po dlouhé době, jsme všechno vyřídili, vyzvedli si předplacené vstupenky na komentovanou prohlídku na Zelené hoře a kvůli nedostatku času dojeli autem na parkoviště před konventem. Prohlídka poutního kostela sv. Jana Nepomuckého byla pro nás dnes prioritou – teprve nedávno byly dokončeny památkové opravy.
Chrám vybudovaný na náklad žďárského opata Václava Vejmluvy na půdorysu pěticípé hvězdy patří mezi nejvýznamnější stavby barokní gotiky. Vše se tu řídí symbolikou čísla pět – kostel má pět východů, pět oltářních výklenků, na hlavním oltáři je pět hvězd a pět andělů. Jsou to odkazy na pět ran Kristových, ale i na pět písmen v latinském slově „tacui“ (mlčel jsem) a především připomínka pěti hvězd ve svatozáři mučedníka, které se podle legendy objevily na hladině řeky Vltavy v místech, kam byl pražskými biřici svržen.
Kostel obklopují ambity ve tvaru deseticípé hvězdy.
Počasí vyhlíželo vcelku turisticky, ale na kopci foukalo pořádně, stáli jsme tam společně s velkým množstvím lidí a nestarali se – měli jsme přece vstupenky za 150 Kč… Po 10. hodině nám sdělili, že si musíme koupit novou vstupenku (90 Kč), protože ta, kterou máme, neplatí – finance si máme vyřídit s pořadatelem akce KČT. Takže ta spousta lidí si začala kupovat vstupenky a kvůli pomalé tiskárně to bylo nekonečné. Nakonec jsme se do kostela na kýženou prohlídku se značným zpožděním dostali – paní průvodkyně mluvila velice zajímavě, pobyt tam byl nádherný. Táhlo na poledne, proto barevnými okny vnikalo světlo s barevnými obrazci – majestátní, nevídané. Okna prý jsou vymyšlena tak, že v každou denní dobu do interiéru vniká dostatečné množství světla tak, aby ozářilo celý prostor.
Ta polední návštěva, okolnostmi darovaná, je nezapomenutelná.
Další postranní oltáře jsou zasvěceny sv. Marku (s atributem lva), sv. Matoušovi (s knihou) a sv. Janu Evangelistovi (se znamením orla).
Autobus do Vatína, kde začínala naše pěší trasa, odjížděl ve 12.40. Odtud jsme se díky Ivě a jejímu chytrému telefonu vydali správným směrem, protože nikde nebyla vůbec žádná značka. Dorazili jsme do obce Jámy a na jejím konci stoupali po křížové cestě na kopec Vejdoch ke Stromu života – v červnu 2022 jsme tudy procházely s Ivou – pro podrobnosti odkazuji na článek z února 2023 na webu.
Výhledy přes tuto podzimní dobu byly ucházející, počasí hodně větrné, ale bez deště. Od Stromu života jsme si zkrátili cestu do Slavkovic přes louky k silnici. Čas nás dost tlačil, protože ve 4 hodiny jsme měli ve Veselíčku v hospodě, kde je slavný orchestrion, objednané jejich pověstné řízky. Proto jsme nešli do dolního konce Slavkovic do galerie v rychtě a k památníku Karla Sáblíka a Antonína Švehly, jen jsme se stavili u hasičárny, kde je pamětní deska malíři Oldřichu Blažíčkovi, zdejšímu rodáku – pozemek k postavení hasičské zbrojnice věnoval jeho otec. Pak jsme zašli ke svatyni Božího Milosrdenství a svaté Faustyny a prohlídli si křížovou cestu na kopci nad obcí a kostelem.
Po silnici jsme šlapali si 2,5 km do Veselíčka, dorazili jsme přesně ve 4 hodiny, hospoda byla plná – ale vzpomněli si, že máme zamluveno, místa se našla též. Řízky začali smažit, ostatní přítomní chtěli též, ale prý bez předchozího objednání ne. Pochutnali jsme si, poseděli a v 17.15 odjeli vlakem do Žďáru.
Ve štábu jsme dostali pamětní list a absolvovali hodně nepříjemné jednání, při němž pořadatelé dlouze probírali, zdali vrátit předplacené vstupné na prohlídku kostela – zkrátím to – nakonec ano.
Ve 20 hodin začínala Puchýřovská zábava, zúčastnili jsme se jen Václavem a Mílou, Iva nevydržela a odjela do Jihlavy večerním autobusem.
Ohlušující hudbu, ztlumenou až po stížnostech, jsme vydrželi jen proto, abychom se potkali se známými a viděli předávací puchýřovský ceremoniál.
Před 11. hodinou večerní jsme odjeli domů.
Celkové hodnocení – vyskytly se problémy, ale turisté se tím příliš nezabývali – hlavně chtěli poznat město, absolvovat pochody a potkat se se známými – to vše bylo splněno.
Co se týká naší účasti – perfektní – zažili jsme několik nezapomenutelných příhod, byli jsme si (my čtyři) bezvadnými parťáky, užili si dne a rádi viděli známé, s nimiž se potkáme vždy jednou do roka při posledním puchýři.
Podle sdělení předsedy pořádajícího odboru KČT Žďár nad Sázavou Josefa Milušky se prý zúčastnilo asi 1 000 turistů.
Fotografie na odlehčení výše uvedených potíží:
Související články:
Radňovice – Slavkovice – Jámy – Veselíčko
Zahájení jarní turistické sezony v oblasti KČT Vysočina – Žďár nad Sázavou 2015
Žďár nad Sázavou
Žďár nad Sázavou a Muzeum třetí generace
Za posledním puchýřem do Krásné Lípy 2024