Neratov a Zemská brána

Kostel v Neratově a vycházka kolem Divoké Orlice u Klášterce nad Orlicí
Autobusový zájezd pořádal KČT Čeřínek Jihlava
Sobota 13. září 2025

Kostel v Neratově by chtěl navštívit každý, kdo o něm kdy slyšel něco bližšího. Den, který byl před časem vybrán pro autobusový zájezd, byl deštivý. Přesto, nebo právě proto, moje zážitky jsou výrazné a donutily mne k hlubšímu zamyšlení nejen duchovnímu, ale i ke zkoumání historie a tedy chování lidí v různých společenských systémech.

Vyjeli jsme v 7.00 hodin, autobus plně obsazen – 50 účastníků. Seděla jsem na prvním sedadle za řidičem se Silvou Poukarovou, což bylo fajn – měly jsme si celou dobu co smysluplného vykládat.
Celou noc hustě pršelo, předpověď špatná, nejhorší pro místa, kam jsme jeli. Výlet vedli manželé Miloš a Jiřina Veselí, kteří nás už před několika lety zavedli do zdejšího kraje. Měli hodně věcí pečlivě připravených, byli v létě dvakrát na průzkumu – bohužel dneska pršelo tak, že změny v programu byly nevyhnutelné.

Kolem desáté hodiny jsme přijeli do Neratova, malé vesnice (164 obyvatel), které dominuje kostel Nanebevzetí Panny Marie. Obec je dnes součástí Bartošovic v Orlických horách.
První písemná zmínka o Neratově pochází z roku 1550. Vznik obce je spojován s existencí sklárny, která zde koncem 15. století vznikla v souvislosti s kolonizací Orlických hor německým obyvatelstvem. Před 2. světovou válkou byla samostatná, s vlastním katastrálním územím.

V roce 1723 se na místě původního dřevěného kostelíka se soškou Panny Marie, u níž se scházela poutní procesí, začal stavět nový barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie, který byl zřejmě vybudován podle plánů G. B. Alliprandiho.
Kostel je dlouhý 48 metrů, široký 19 metrů a výška činí 18 až 20 metrů.

Následovalo vysídlení obyvatel a další devastace. V 70. letech byl dokonce vydán demoliční výměr a kostel měl být zbourán, naštěstí k tomu kvůli nedostatku peněz nedošlo.

Monsignore Josef Suchár je od roku 1987 farářem v Neratově, kromě toho je biskupským vikářem pro diakonii a sídelním kanovníkem Kolegiátní kapituly v Litomyšli i prezidentem Diecézní charity Hradec Králové. Společně se svými spolupracovníky založil v roce 1992 Sdružení Neratov, které pomáhá lidem s mentálním postižením, obnovuje barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie s unikátní skleněnou střechou a provozuje chráněné dílny, restauraci a další zařízení, čímž významně oživuje celou obec.
Z původně téměř zaniklé osady se během let vlivem působení Sdružení Neratov stalo znovu poutní místo a turisticky přitažlivá lokalita.

Zasvěcení zvonů, odkazuje na andělská křídla, obklopující siluetu Panny Marie, která ji nesou k nebesům. Zvony vznikly v roce 2018 ve zvonařské dílně Tomášková-Dytrychová v Brodku u Přerova. Ladění odpovídá historickým zvonům, zničeným při tragickém požáru v květnu 1945.

Přestože pršelo, vyšli jsme i na prohlídku okolí kostela a vesnice – v původním plánu byla mnohem rozsáhlejší, ale nešť…

Podívejte se na mapu Neratova:

Druhá část programu byla (zpočátku) deštěm ovlivněna ještě více nežli část neratovská – v plánu byla modře značená turistická trasa kolem Divoké Orlice v přírodní rezervaci ze Zemské brány do Klášterce nad Orlicí. Zastavili jsme u kamenného mostu, ale jen tři ženy vystoupily a vydaly se na deštivou cestu. My ostatní jsme jeli autobusem oklikou do Klášterce a vyrazili po stejné značce jim naproti.

Jedna z dominant oblasti, kamenný most, byla postavena na samém začátku 20. století za účasti italských odborníků. Po sto letech prošel most kompletní rekonstrukcí.

Asi 600 metrů od Zemské brány je osada Čihák, založená v 17. století. Název byl odvozen od „číhati“ na kupce, kteří v těchto místech přecházeli hranice a nechtěli platit clo.
Zdejší hospodu koupil v roce 1930 KČT Hradec Králové a přestavěl na chatu, 1. 4. 2006 převedenou pod Ústředí Klubu českých turistů, který ji zrekonstruoval. Jeli jsme kolem chaty KČT Na Čiháku, ale bohužel žádná zmínka, ani zastavení, moje turistická duše však nedovolí nezmínit se o významném „našem“ objektu.

Turisté jsou pánaboha milé děti – cestou do Klášterce nad Orlicí přestávalo pršet, nálada turistů se zvedala, vyšli jsme na modře značenou stezku kolem Divoké Orlice, déšť ustal, vzduch byl svěží, řeka i její okolí nádherné…

Divoká Orlice pramení nedaleko v Polsku, ale Tichá Orlice, kterou nelze opomenout, pramení v Česku, resp. ve výšce 850 metrů na západním svahu hory Jeřáb v Hanušovické vrchovině nad obcí Horní Orlice (nedaleko Králík), kde vyvěrá její vydatný pramen – v roce 2014 v rámci VIII. mezinárodního srazu turistů v Králíkách jsme tam byli.

Došli jsme hodný kousek za Ledříčkovu skálu a setkali se s protijdoucími. Vraceli jsme se společně stejnou cestou.

Zařazuji mapu místa, které jsme prošli kolem Divoké Orlice:

K autobusu jsme šli celým údolím až k sokolovně, kde autobus parkoval – mezitím se výrazně oteplilo a déšť ustal. Spokojenost všeobecná.

Po sedmé hodině večer jsme byli v Jihlavě, domů jsem dorazila o po půl osmé. Cestou jsme se stavili v obci Kočí, kde jsme si prohlídli dřevěný kostel s mostem k věži. Vzpomínala jsem na Mirka, který to všechno nafotil, pak jsme tam byli taky s Dr. Smrčkou v rámci výletu U3V.