Jubilejní 40. ročník pochodu,
memoriál Boba Čecha, účastníka prvního ročníku a některých ročníků dalších.
27. dubna 2013
Rádi jsme využili nabídky přátel turistů z Bedřichova a přidali se k jejich výpravě, která zamířila z Jihlavy autobusem do Nedvědice – potřetí jsme stáli na startu pochodu, který nám nabízí kromě poznávání Hornosvratecké vrchoviny i výlet do kvetoucího jara. Do těchto končin přichází jaro mnohem dříve nežli k nám, letos však zima, urputně se držící zuby-nehty, zavinila odklad a třešním na svazích kolem Nedvědice chyběly do plného květu tak čtyři dny.
Přesto byl den jako malovaný.
Při startu v sokolovně si účastníci vybírali z osmi pěších tras, dostali popis i mapku a postupně se ve skupinkách vydávali do jarní přírody.
Četba dopisu, který každoročně píše předseda KČT Nedvědice Mgr. Petr Vejrosta svému příteli Bobu Čechovi, cestovateli, se stala pro nás duchovním úvodem k pobytu ve zdejším kraji a laskavým slovem na cestu.
Dnešní putování mělo netradiční začátek – v nedvědické cukrárně jsme s Jarkou oslavili její svátek výborným štrúdlem.
I když jsme věděli, že bledule už jsou odkvetlé, vybrali jsme si trasu údolím Chlébského potoka, kde byla kvůli jejich hojnému výskytu zřízena už před lety přírodní rezervace. Bělostných zvonečků s něžnými žlutými sluníčky na okvětních lístcích jsme si před časem užili na Jechovci, teď jsme nasávali kouzlo místa a představovali si podle trsů tmavě zelených listů jaká krása v údolí dlouhém asi čtyři kilometry bývá každoročně k vidění.
Trasa: Nedvědice ZTZ – Chlébské – Káčiny ČTZ – Hrádky – Skorotice MTZ – Nedvědice = 15 km
Procházka údolím potoka byla zážitková a sváteční, pak jsme přešli na červeně značenou cestu přírodním parkem Svratecká hornatina – už sám název napoví, že trasa byla členitá a okolí vynikalo nevšední krásou.
Vesnice Skorotice nás zaujala nejen úpravností, ale i návsí pravidelného tvaru – dočetla jsem se, že první stavby tu vznikaly pod dohledem lokátora, tedy osada byla postavena podle předem připraveného projektu, nikoliv náhodně. Písemná zmínka o Skoroticích je poprvé z roku 1309, příslušná listina je v klášteře Porta Coeli. Na konci 15. století se ves dostala do majetku Pernštejnů.
Původ kapličky Panny Marie je prý kladen už do 14. století, stavba, která je dominantou návsi, je však ze století devatenáctého, kříž vznikl v roce 1867 a je proveden v bělostném nedvědickém mramoru, škola v pozadí je z konce 19. století.
Ze Skorotic jsme se nechali vést modře značenou turistickou trasou nejdříve po úbočí svahu s krásnými výhledy,
pak pěšinou velmi členitým terénem nazývaným Nedvědická hora – pojmenování je opravdu trefné. 🙂
Údolí na opačné straně Hory patří Svratce, každý ohyb jiný, všechny půvabné.
V sokolovně bylo živo, účastníci plní dojmů „se sdělovali“, dobrá nálada panovala i na straně pořadatelů – práce věnovaná přípravám letošního ročníku i dobrá pověst akce vybudovaná během čtyřiceti let přivedly na start 909 turistů – nejvyšší počet v historii pochodu!
Na hezký den strávený v okolí Nedvědice jsem si dovezla živou připomínku – klíště, se kterým jsem ale bez zaváhání důkladně zatočila, protože jsem se rozhodla ponechat si pouze milé vzpomínky… 🙂
Povídání o Nedvědici a jejích turistech, o hradu Pernštejně a krytém mostu v Černvíru, včetně obrázků, naleznou zájemci ve článcích Nedvědice 2011 a Za krásami okolí Nedvědice 2012.