PostHeaderIcon Polsko – Krakov, ale nejdříve pár hodin v Březince (Birkenau)

První z pěti dnů, strávených na výpravě se Spolkem přátel hor z Českých Budějovic 27.10.–1.11.2015
Středa 28. října 2015

Podzimní výpravy s Milanem Markem se zúčastnili skoro všichni, kteří absolvovali zájezd v létě 2014, pořádaný tímto zdatným tvůrcem programu a osvědčeným průvodcem do Vysokých Tater, Pienin a Slovenského ráje – pouze mimořádná událost by nás donutila nechat si takovou příležitost ujít. Naštěstí nenastala, takže jsme v úterý 27. října večer kolem sedmé nasedli do autobusu, kde si už lebedili českokrumlovští a budějovičtí turisté – mířili jsme na severovýchodní Moravu do Moravskoslezských Beskyd, kde jsme se pozdě večer ubytovali v obci Řeka, rozložené v malebném údolí říčky Řeky. 🙂 Rekreační středisko Třineckých železáren se nejmenuje Řeka, protože hotel stejného jména v této obci už od třicátých let minulého století je, ale také má příhodný název – Javor. Údolí totiž leží mezi Javorovým vrchem (1032 m) a Godulou (737 m) poblíž Třince. 🙂

část Moravskoslezských Beskyd v okolí Třince

Bohužel jsme si neužili okolní přírody, protože program zájezdu počítal s jinými variantami – ale není všem dnům konec. Ubytování bylo pěkné, jen pár kilometrů od polských hranic, před odjezdem však, když jsme se ptali na příští možnosti, nám bylo řečeno, že jsme pravděpodobně poslední návštěvníci – železárny prý budou hotel prodávat.

jotel Javor v obci Řeka poblíž Třince; www.svatosi.cz

Ve středu 28. října 2015 jsme odjeli do Polska, nejdříve do smutně proslulého areálu v Osvětimi, kde se před pokladnami, poblíž brány s nápisem, ze kterého naskakuje husí kůže, přelévaly velké fronty – zjistili jsme, že prohlídka koncentračního tábora, který tu existoval během 2. světové války, a z něhož se na uctění památky milionů obětí stalo po osvobození muzeum, je možná pouze s průvodcem, raději na předchozí objednávku, a trvá tři a půl hodiny. Na takovou porci drastických informací jsme nebyli připraveni – my jsme zdejší tragická místa navštívili v roce 2000 a zcela zřetelně měli tehdejší zážitky dosud v paměti, tak jsme nasedli do autobusu a odjeli do asi tři kilometry vzdáleného tábora Birkenau (Březinka), kde byla sice volná prohlídka, mnohem méně lidí, ale snad ještě pochmurnější prostředí…

brána vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau; www.svatosi.cz

Koncentrační tábor v Osvětimi (Auschwitz) byl v bývalých kasárnách polské armády založen na rozkaz Heinricha Himmlera v dubnu 1940, zanedlouho vznikla pobočka v Birkenau. Koleje vedly až k rampě do tábora, kde se hned po vystoupení z vlaku prováděly selekce – 75% lidí posílali nacisté rovnou do plynových komor, zbytek byl umístěn do deseti bloků s dřevěnými baráky. Původně sloužil jeden dřevěný přístřešek pro ustájení 52 koní, za války se v něm na palandách po třech nad sebou tísnilo 400 lidí.

na rampu vystupovali lidé ahned jich většina šla do plynových komor

do dnešní doby zůstalo zachováno několik desítek baráků, kde byli vězňové ubytováni

Ve zdejších plynových komorách zemřelo asi 2,5 milionů lidí, většinou Židů. Obětí bylo bohužel asi víc, protože záznamy o lidech usmrcených v plynových komorách se hned pálily – to patřilo ke konečnému řešení…

rampa u kolejí vedla až do zadní části tábora - ten má plochu 2 x 2,5 km

Až tady si člověk naplno uvědomí, že zlo existuje a že nesmíme na tuto dobu zapomenout – je třeba, aby sem přišlo co nejvíce mladých lidí, protože neznám nikoho, kdo by se ze zdejší prohlídky vrátil neotřesen a nezasažen skutečnostmi, které se tu odehrály. V Osvětimi, Březince a v podobných táborech, se nejednalo o nahodilé akce – systematicky tu probíhala pečlivě naplánovaná a precizně odváděná likvidace nepohodlných osob „nižší rasy“…

táborové toalety

Při návštěvě v roce 2000 jsem byla svědkem scény, na kterou dodnes nemohu vzpomínat bez emocí – stará, droboučká paní, měla přes ramena přehozenou izraelskou vlajku a v kruhu svých příbuzných procházela místy, kde v mládí zažila, co si my dnes jen stěží dokážeme představit… Své potomky zavezla do země, kde se narodila a odkud po válce odešla.

zde bývaly plynové komory a krematorium

Až do roku 1943 byl velitelem tábora Auschwitz-Birkenau Rudolf Höß a vybudoval z něj dokonale fungující továrnu na smrt. Před koncem války poslali nacisté schopné vězně na nucené práce do Říše, ostatní usmrtili; zdejší krematoria a plynové komory vyhodili do vzduchu a obytné bloky zapálili – místo mělo být srovnáno se zemí, ale celý záměr se nepodařilo uskutečnit, protože Rudá armáda postupovala tak, že tábor byl osvobozen 27. ledna 1945. V Osvětimi se toho dočkalo asi 7 500 lidí.

V zadní části tábora vznikl památník Holocaustu, který připomíná zrůdný nacistický režim a utrpení milionů lidí z celé Evropy.

památník Holocaustu v Birkenau

Návštěva podobných míst je sice nervy drásající, přesto však doporučuji každému jednou za čas do nich zajít – jistě si sami dosadíte důvody, proč…

pamětní deska u památníku

Druhá, delší část dne stráveného v Polsku, asi čtyřikrát větším, než je Česká republika a rovněž s přibližně čtyřikrát větším počtem obyvatelstva, se také většinou zabývala minulostí, ne však plnou krutostí, ale převážně činů slavných, přesahujících věky.

Byli jsme v Krakově, historicky významném královském sídle s univerzitou založenou už v roce 1364, druhém největším městě Polska, v současnosti přezdívaném „hlavní město polské kultury“, od roku 1978 zapsaném na seznamu Světového dědictví UNESCO.

První zmínka o Krakově je z poloviny 10. století a souvisí s českým knížetem Boleslavem I., kterému tehdy důležité obchodní hradiště na návrší nad řekou Vislou patřilo. Nejstarší osídlení města situují historikové na vápencovou skálu zvanou Wawel, která je v současnosti z jedné strany obklopena ulicemi rušného Krakova, ze druhé obtékána řekou.

Krakov - královský Wawel

Na první pohled se zdá jedno z nejvelkolepějších evropských královských sídel vybudované na nevysokém kopci Wawelu trochu těsné, uvážíme-li význam, který toto posvátné místo polské historie a kultury bezesporu má.

Katedrální trojlodní bazilika sv. Stanislava a sv. Václava s věncem kaplí a třemi věžemi byla postavena v polovině 14. století na místě, kde už na začátku 11. století stál kostel.

katedrála sv. Stanislava a sv. Václava na Wawelu

Jsou tu pochováni polští králové, světci i významné polské osobnosti – zmíním jen nejuctívanějšího polského světce, sv. Stanislava, který zemřel v roce 1079 v Krakově rukou krále Boleslava II. Smělého, pak krále Kazimíra Velikého v mohutném sarkofágu, bělostný náhrobek královny sv. Hedviky (Jadwigy) z Anjou a poblíž něj černý krucifix, u kterého se modlívala, odpočívá tu král Jan III. Sobieski, „Turkobijce“, vítěz bitvy u Vídně 1683, ale také básník (viz Pochod Znojemským Podyjím); je tu pohřbeno tělo krále Augusta II. Silného, zatímco srdce je podle jeho přání uloženo v Hofkirche v milovaných Drážďanech… Lidé se do katedrály chodí poklonit básníkovi Adamu Mickiewiczovi (1798–1855) a odnedávna i prezidentu Lechu Kaczynskému (1949–2010) – návštěva katedrály obohatí a ponouká k hlubšímu studiu barvité polské historie (jen kdyby zhusta nevítězila lenost!)

na Wawelu, jednom z nejkrásnějších sídel v Evropě byli korunováni (a pochováváni) polští králové

Jsme ovšem v Polsku, proto na zdejším nádvoří nemůže chybět ani socha papeže sv. Jana Pavla II. (1920–2005, v dubnu 2014 kanonizován):

socha sv. Jana Pavla II. na nádvoří Wawelu

Koupili jsme si vstupenky do přístupných místností hradu a do obrazárny – odpoledne patřilo opravdovým skvostům! Mají vše popsané v polštině a angličtině, takže služeb průvodce netřeba, začátek stanoven, doba prohlídky ale neomezená…

arkádové nádvoří královského hradu Wawel

Nejcennější sbírkou na hradě je soubor 136 gobelínů – během 16. století byly utkány v dílnách v Bruselu přímo pro královský Wawel – mají tedy rozměry podle potřeb interiéru. Jsou všude, ale největší expozice je v tzv. Senátorském sále – žasli jsme nad biblickými výjevy, poetickými scénami krajin se zvířaty, nad obrovskými plochami pokrytými mnohobarevnými nitěmi, které ve výsledku tvoří dokonalý obraz s jemnými detaily.
Ve druhém patře královského sídla bývaly reprezentační sály – v jednom z nich, zřejmě sloužil jako audienční síň, se na dřevěném kazetovém stropě dochovaly vyřezávané a polychromované hlavy – velice působivé!
První patro obývali členové královské rodiny – obdivovali jsme malované dřevěné stropy a mnohametrové barevné vlysy táhnoucí se na stěnách pod nimi. A těch obrazů…

Královský dvůr sídlil na Wawelu až do konce 16. století – po ničivém požáru se přestěhoval do Varšavy, zkázu nádherného renesančního sídla dokonali v polovině 17. století Švédové, pak budovy zabrala rakouská armáda. Až v roce 1905 se Polákům podařilo získat objekty zpět a od té doby systematicky pokračovali v obnově státotvorné památky.

Pozorně jsme prošli všemi sály, navštívili také výstavu řádů a insignií i působivých portrétů jejich bývalých držitelů, a na konci návštěvy celého komplexu nás čekal bonbonek: Dáma s hranostajem Leonarda da Vinciho!

vstupenka z galerie na hradě Wawel

Obraz, který namaloval geniální umělec kolem roku 1490, je umístěný v přísně hlídané šeré místnosti, do které má najednou přístup jen dvacet lidí. Portrét Cecilie Galleraniové o velikosti 54 x 29 centimetrů, namalovaný na ořechovém dřevě, patří šlechtické rodině Czartoryských – koupili ho na přelomu 17. a 18. století; býval umístěn v krakovském muzeu Czartoryských, které v posledních letech prochází rekonstrukcí, a tak od roku 2009 obraz putoval po Evropě, kde ho spatřily miliony návštěvníků, od roku 2012 až do otevření muzea (prý to bude asi v roce 2017) je vystaven na Wawelu.  Měli jsme štěstí – bylo po sezoně, a tak před umně nasvíceným a neskutečně krásným obrazem, pojištěným na 7,5 miliardy korun, se lehce našlo místečko, ze kterého dva turisté z Vysočiny okouzleně hleděli na konkurentku Mony Lisy a děkovaly souhře šťastných okolností, které je zanesly až sem…

Od vedoucího zájezdu Milana Marka jsme dostali plánek Krakova a návrh podvečerní vycházky – z Wawelu není daleko do centra města, došli jsme tam Grodskou ulicí (Grodzka), nejstarší výstavnou ulicí Krakova, která byla součástí Královské cesty a staré obchodní stezky – během 700 metrů od hradu na Hlavní rynek jsme se věru nenudili – defilovaly před námi kostely všech slohů, historie opřádala svým kouzlem ty z nás, kteří jí snadno podléhají… 🙂

na Grodské ulici, nejstarší části centra města, tzv. Královské cestě, je kostel sv. Ondřeje z 11. století, který přestál tatarský nájezd v roce 1241

kostel sv. Petra a Pavla je první barokní stavbou v Krakově, vznikl na přelomu 16. a 17. století pro jezuitský řád, fasáda je bohatě zdobena sochami

centrum Krakova, druhého největšího polského města (asi 760 tisíc obyvatel)

Historicky nejcennější stavbou na Hlavním rynku je mariánská gotická bazilika z poloviny 14. století. Na památku události, o níž pověst praví, že za tatarského vpádu byl na věži kostela zastřelen trubač (hejnal), který troubil na poplach před nepřítelem, dodnes se každou hodinu ozývá troubení z věže zvané Hejnalica.

na hlavním náměstí (Rynku) je Mariánský kostel s věží, ze které se každou hodinu ozývá troubení

Pozornost návštěvníků přitahuje kostelík sv. Vojtěcha uprostřed náměstí – barokní stavba stojí na místě dřevěné kaple z přelomu 10. a 11. století postavené k poctě světce, který prý tu kázal…

kostelík sv. Vojtěcha stojí na místě, kde kázal světec, vznik je kladen na přelom 10. a 11. století

Nejvyhledávanějším cílem na náměstí je pravděpodobně 108 metrů dlouhá patrová tržnice, zvaná Sukiennice, která vznikla ve 13. století a patří k symbolům Krakova. Dřív se tu prodávaly převážně látky, hlavně sukno (odtud název tržnice), nyní jsou dole v podloubí  krámky s pelmel sortimentem, nahoře výstavní síň.

tržnice Sukiennice je symbolem Krakova, před ní socha básníka Adama Mickiewicze

Pomník Adama Mickiewicze byl odhalen v roce 1898 ke stému výročí jeho narození, za II. světové války byl zničen, roku 1955 obnoven.

Den se nachýlil k večeru a chystal se odpočívat – před námi byla romantická vycházka po okruhu, kde bývalo městské opevnění. Krakov kdysi obepínal dvojitý prstenec hradeb – začaly se budovat na konci 13. století – většina obranných stavebních prvků byla v 19. století stržena a na jejich místě vznikly parky; zbyl jen úsek u Floriánské brány a Barbakánu.

Floriánská brána je jediná zachovaná z městského opevnění, které vzniklo ve 13. století

Původně se do města vcházelo osmi branami, zachovala se jen Floriánská, 34 metrů vysoká, historicky cenná gotická věž s reliéfem sv. Floriána na fasádě. S ní a městským opevněním byl původně spojen i Barbakán, kruhová stavba obehnaná hlubokým a širokým příkopem, která vznikla z obranných důvodů na konci 15. století.

maketa obranné bašty Barbakánu

Pomalu se rozsvěcely lampy a v parku na bývalých bastionech vytvářely malebná zákoutí a slušivé stíny – ve společnosti přátel jsme mířili, s občasnými zastávkami u zajímavých budov v přilehlých ulicích, okruhem nazývaným Planty, pěší zónou kolem centra města, zpět na parkoviště pod Wawelem. Když jsme v 17:30 odjížděli, byla už úplná tma.

centrum Krakova a trasa naší vycházky

2 komentáře - “Polsko – Krakov, ale nejdříve pár hodin v Březince (Birkenau)”

  • Jarda Vála says:

    Díky za krásné počtení a fotky. Byl jsem v Osvětimi a Krakově tak dávno, že mám jen pár černobílých fotek a hrst blednoucích vzpomínek. Asi by je to chtělo oživit, abych mohl použít svoje oblíbené rčení, kterým ty, co mě neznají, dokážu vytočit: Všude jsem byl a někde dokonce dvakrát…

    • Zdravím Tě a děkuju za návštěvu a milý komentář – k němu dodávám: i my už na některých místech pořádáme druhé kolo, ale často mám tu „výhodu“, že moje vzpomínky vybledly tak, že mi zůstalo v paměti jen jméno bez příslušných obrazů – občas se ale poštěstí, že na místě se z paměti přece jen něco vysype… 🙂
      Tak je u nás pořád plno novinek… 🙂

Vložit komentář

*

Archivy
Počítadlo

TOPlist