Praha – 135. výročí založení Klubu českých turistů

Čtyřdenní poznávací pobyt spojený s pěší turistikou v hlavním městě
6. – 9. června 2023

Dlouho jsem se chystala na napsání článku o množství zážitků, vybírala fotky, které v Praze nafotila Iva a promýšlela komentáře k nim. Protože, jak říkám kamarádům, už mi dlouho trvá uchopit myšlenku a když se to konečně podaří, těžko ji opouštím – řada úžasných věcí Prahou nabídnutých se rozrostla a pravděpodobně znepřehlednila.
Míla Bradová napsala článek Žijeme turistikou, který zveřejnil časopis Turista v čísle 10/2023 na stranách 67–69. Mimo jiné v něm přehledně a systematicky, jak to ona umí, v krátkosti shrnula nejdůležitější momenty z oslav vzniku KČT, na které pozvala členy svého turistického odboru a průběžně vyřizovala všechny náležitosti s tím spojené.
Dostala jsem svolení příslušnou pasáž zveřejnit.

„Na červnový pobyt v Praze, kdy KČT oslaví 135 let od svého založení, jsme se těšili celý rok. Máme za sebou úspěšné a vždy dobře zorganizované oslavy několika předchozích klubových jubileí a hlavní město Praha je naší oblíbenou destinací.
Na ústředí KČT v Revoluční ulici jsme si hned po příjezdu do Prahy prohlédli tabla s významnými osobnostmi a jubilujícími odbory, které byly uvedeny do Síně slávy české turistiky. Zakoupili jsme si zde, a v následujících dnech plně využili, speciální balíček volných vstupenek do vybraných muzeí a na dvě pražské rozhledny. Nejprve jsme navštívili Poštovní muzeum a rozhlédli se z Novomlýnské vodárenské věže. Poté jsme se vydali na pochod nazvaný Po pražských historických sídlech KČT, poznali jsme tak četná místa, kde v minulosti sídlil sekretariát KČT, stanuli jsme dokonce před budovou, kde byl KČT 11. června 1888 založen. Den jsme završili výjezdem lanovkou na Petřín a pohledem na večerní Prahu z Petřínské rozhledny. Nevynechali jsme ani jedinečnou expozici o historii vzniku rozhledny.

Další den jsme se seznamovali s úžasným technickým dílem řešícím složitou dopravní situaci v Praze, podle podrobného popisu jsme totiž pochodovali Nad tunelem Blanka. Trasu jsme přerušili na Letné, kde jsme si se zájmem prohlédli Národní zemědělské muzeum. Překvapila nás parková úprava střešní terasy muzea, odkud se nám naskytla neobvyklá vyhlídka na Prahu. Pokračovali jsme do Stromovky, cestou zhlédli slavné Maroldovo panorama a pak teprve dokončili pochod na stanici metra v Holešovicích.

Časně ráno následující den jsme zamířili do Motola navštívit Trabant-muzeum, dále jsme se rychle přesunuli na nejkrásnější stanici metra Vyšehrad, pověděli si o historii stavby Nuselského mostu, přešli přes něj na Karlov, kde už nás očekávala průvodkyně v Muzeu policie. Pobyt jsme si dále zpestřili předem objednanou prohlídkou Valdštejnské zahrady a historických prostor Senátu Parlamentu ČR s odborným výkladem znalé průvodkyně a následnou besedou s předsedou Senátu panem RNDr. Milošem Vystrčilem. V podvečer jsme absolvovali trasu pochodu Za zakladateli KČT. Start byl na Olšanech a cíl v Náprstkově muzeu, kde jsme se pozdravili s čestným předsedou KČT Ing. J. Havelkou, dále s Ing. J. Krejzlíkem, organizátorem nejen letošních klubových oslav a Ing. I. Pressem, předsedou oblasti KČT Praha.

Jeden celý den nám téměř nestačil k návštěvě Národního technického muzea na Letné. Zajímavých stálých expozic a příležitostných výstav tu bylo k vidění bezpočet.

Výše uvedený program absolvovalo 12 členů odboru KČT Tesla Jihlava, k ubytování jsme využili Hostel Florenc. Pořadatelům, kteří program oslav 135 let KČT v Praze připravili a prostřednictvím časopisu Turista nás do Prahy pozvali, patří náš upřímný dík.“

Ing. Bc. Míla Bradová,
předsedkyně KČT, odbor Tesla Jihlava

A nyní mohu postupně dokumentovat jednotlivé dny. Do Prahy jsme přijeli v úterý 6. června ranním autobusem, ubytovali se a hned spěchali na ústředí KČT.

Před hostelem Florenc nám Míla zopakovala program, který sestavila z nabídky vytvořené pořadateli oslav 135. výročí založení KČT.
První cesta vedla na ústředí KČT v Revoluční ulici.
Využili jsme možnosti prohlédnout si tabla s významnými turistickými osobnostmi i odbory uvedenými do Síně slávy české turistiky – nás, Jihlaváky, tam zastupují předseda Turistického klubu Čeřínek Mg.Ph. František Srdínko, Ing Jan Koday a odbor KČT Čeřínek Jihlava.

Oslavy 135. výročí založení KČT rozdělili pořadatelé z ústředí na tři části: zahájení se konalo v chatě KČT Prášily při 5. Setkání čtenářů a dopisovatelů časopisu Turista ve dnech 2.-4. června 2023, navazovaly pražské pochody 5.–11. června a cyklus byl ukončen na Letním turistickém srazu v Bělé nad Radbuzou ve dnech 15.–18. června.

Zahájení oslav významného turistického výročí začalo v chatě KČT Prášily v rámci 5. Setkání čtenářů časopisu Turista.

Z časových důvodů jsme nemohli do Prášil zajet, ale průběžně vzpomínáme na podobná setkání v roce 2019 na Čeřínku, roku 2021 v chatě na Prašivé a roku 2022 v Českém ráji.

Logo oslav 135 let KČT.
Nabídka akcí v rámci oslav vzniku KČT.

Nedaleko sídla ústředí KČT je Poštovní muzeum a proti němu Novomlýnská vodárenská věž – v obou jsme využili zvýhodněné předplacené vstupné.

Poštovní muzeum sídlí v barokním domě ze 17. století s unikátními malbami z roku 1847 od významného malíře Josefa Navrátila.
Poštovní muzeum bylo založeno v roce 1918 – prezentuje prostřednictvím originálů, fotografií, prostorových předmětů i expozice poštovních známek, dopisů a různých unikátů i padělků v původním měšťanském interiéru z poloviny 19. století významnou instituci, která se dotýká každého občana.
Čtyři salonky s nástěnnými malbami Josefa Navrátila nabízejí v tzv. Vávrově domu kromě poštovní expozice skvělý kulturní zážitek. Reprezentativní schránka pro zásilky letecké pošty – 30. léta 20. století.
Text z informační tabule v muzeu.
Informační deska na domě, kde sídlí Poštovní muzeum.
42 metrů vysoká Novomlýnská vodárenská věž. Vlevo Vávrův dům.

Novomlýnská vodárenská věž byla postavena v barokním slohu v roce 1658 na pozůstatcích původní renesanční věže zničené povodní. Zásobovala vodou dolní Nové město až do roku 1877. Věž prošla celkovou rekonstrukcí a v současnosti je zde umístěna expozice o pražských hasičích a požárech. Prohlídka byla ve všech patrech nadobyčej zajímavá, v tom nejvyšším, s výhledem na Prahu a Vltavu, instalovali nádherný panel s animací požárů od roku 1100 do roku 2000, divácky velice atraktivní.
Multižánrová expozice nabízí prostřednictvím nových médií (videomapping, animace, videoart, virtuální realita) komplexní zážitek z kombinace dobových vyobrazení se současným výtvarným pojetím. Seznamuje s úlohou vodárenských věží, ničivými požáry v průběhu staletí i příběhy pražského hasičstva. Instalace dokonce dovolí návštěvníkům nahlédnout do nitra hořícího Národního divadla.

Výhled na Prahu z vodárenské věže je návštěvníkům dopřán po zdolání šesti pater.

Podle ohlášeného programu začínal dnes v 15 hodin Pochod po pražských sídlech KČT, zašli jsme se tedy do ústředí zaregistrovat, dostali popis trasy a začali v ulicích pátrat – dost nám pomohlo, že na Silvestra 2017 jsme už část trasy prošli a že Miluška se v Praze vyzná.
Doporučuji podívat se na článek Silvestrovskou Prahou za historií – v roce 2018 jsme si připomínali 100 let od vzniku samostatného Československa a 130 let od založení Klubu českých turistů, a proto trasa pochodu vedla přes ta místa v Praze, která souvisela se založením republiky a se starou i novodobou historií KČT.

Přihlášení na Pochod po pražských sídlech KČT se konalo na ústředí KČT.

Je jasné, že jsme při dnešní akci neprošli bez povšimnutí kolem historických budov, které s tématem pochodu nesouvisely. Zařazuji fotodokumenty z vycházky Prahou.

V Praze je blaze.
Klíčová místa pražské historie – vlevo budovy Karlovy univerzity, vpravo část budovy Stavovského divadla.
Deska na budově Stavovského divadla.
Kubistický sloup s lucernou z roku 1915 před vchodem do chrámu Panny Marie Sněžné – autorem je architekt Emil Králíček (1877–1930).
Interiér gotického chrámu Panny Marie Sněžné – chrám založil císař Karel IV. roku 1347 – klenba je ve výšce 34 metrů.
Dominantu Jungmannova náměstí v centru Prahy tvoří pomník básníka Josefa Jungmanna (1775–1847), významné osobnosti českého národního obrození.
Novorenesanční budova Vyšší dívčí školy ve Vodičkově ulici sloužila v letech 1867–1945 a byla první pokračovací školou pro dívky v českých zemích.
Socha českého architekta s mecenáše Josefa Hlávky (1831–1908) je umístěna na nádvoří Hlávkových nadačních domů, vstup z Vodičkovy ulice.
Rodný dům Jaroslava Haška ve Školské ulici – dům patřil v minulosti KČT.
Kolej Arnošta z Pardubic patří Univerzitě Karlově.
Knihovna Václava Havla.
Dvůr v bloku domů v ulici Mikulandské (134/5) – zde bylo v letech 1931–1941 čtvrté sídlo KČT a prodejna KČT.

Cíl pochodu byl u rozhledny na Petříně, využili jsme lanovky – doprava pro 65+ je v Praze zdarma.

Pomník obětem komunismu tvoří sedm soch umístěných na schodišti u paty Petřína – autorem je Olbram Zoubek
Kovové desky na schodišti informují o počtu obětí komunismu v letech 1948–1989 – stejná informace je uvedena na bronzovém pásu, který běží napříč pomníkem.
Stavbu Petřínské rozhledny inicioval KČT v roce 1891 a společně s lanovkou je za šest měsíců dokončilo Družstvo pro zřízení rozhledny na Petříně, jehož výboru předsedal Vratislav Pasovský (1854–1924), tehdejší předseda KČT.
Nezbytný obrázek s rozhlednou, poté výstup na ni.
Toto panorama jsme viděli kolem půl sedmé večer po výstupu na rozhlednu.
Kostel sv. Vavřince získal dnešní podobu v letech kolem roku 1740 při barokní přestavbě podle návrhu Kiliána Ignáce Dienzenhofera.
Vlevo na fotografii je střecha zrcadlového bludiště, vpravo vzadu je v zeleni stromů vidět kopule Štefánikovy hvězdárny vystavěné v roce 1928.
Výhled z Petřínské rozhledny na Strahovský klášter premonstrátů založený v roce 1140.
Tenhle pohled vždycky nadchne, nikdy neomrzí.
Tak je vidět z Petřína Karlův most, znalci si jistě doplní další objekty.
Výstava v suterénu Petřínské rozhledny nabízí návštěvníkům informace o stavbě rozhledny a lidech, kteří se o toto dílo zasloužili.
Označujeme si pochodnické listy kontrolními razítky.
Doklad o absolvování trasy.
Setkání s novinářem Markem Šálkem, který se zajímá o turistiku a turistické značení.

Výhled na Prahu docela dobrý, nepršelo, ačkoliv během dne jsme museli několikrát nakrátko použít deštník. Z Petřína pěšky dolů na Pohořelec podél hladové zdi – hezká večerní procházka, pak metrem na Florenc a těšení na zítřek.

Středa 7. června
Snídaně v hostelu Florenc velmi dobrá, v 8.45 odchod na metro, příjezd na Malostranskou, procházka Valdštejnskou zahradou, pak na Malostranské náměstí, výstup z tramvaje na zastávce Malovanka,

Negrelliho viadukt je druhý nejstarší most přes Vltavu v Praze a zároveň nejstarší železniční most v Praze vůbec. Je jednou z nejvýznamnějších pražských technických staveb a se svou délkou 1110 metrů byl až do roku 1910 dokonce nejdelším mostem Evropy. Mimo jiné vede i nad autobusovým nádražím Florenc.
Zastávka ve Valdštejnské zahradě s výhledem na Hrad.
Barokní Valdštejnská zahrada a sala terrena u paláce.
Ulice Na Malovance (724/6) v Praze 6 – Střešovicích. Autorkou pamětní desky je akademická sochařka Jaroslava Lukešová (matka architekta Zdeňka Lukeše).

Text:V tomto domě byl 28. 5. 1942 gestapem zadržen těžce raněný Jan Zika. Za jeho ukrývání byli dne 8. 6. 1942 zastřeleni Blažena a Josef Preislerovi.

Na Malovance, v místech, kde prý dříve stávala zájezdní formanská hospoda a dnes se vypíná hotel Panorama, byl začátek pochodu nad tunelem Blanka.
Srdnatě jsem spolu s ostatními přecházela podle popisu po můstcích nad příjezdem a výjezdem z tunelu a do tunelu – změť dopravní – v blízkosti též Strahovský tunel – hlava mi šla z toho kolem.

Foceno z lávky nad vjezdem a výjezdem Strahovského tunelu.
Z lávky nad hlavní Patočkovou třídou vidíme část nejsložitější pražské silniční křižovatky mezi Strahovským tunelem a vstupními portály tunelu Blanka – pro mne, neřidiče, jsou složité nadjezdy a podjezdy nepochopitelné, neřešitelné, jen obdiv nad lidským umem mě zaplavuje.
Park Max van der Stoela, nizozemského diplomata, prvního západoevropského politika, který kontaktoval Chartu 77 prostřednictvím jejího mluvčího Jana Patočky.
Neobvyklý památník schůzky Jana Patočky a diplomata Maxe van der Stoela. 31. 12 2017 vyfotil Mirek.
Na obrázku vlevo je technologické zázemí tunelu Blanka, vpravo tereziánské hradby.
Nápis na kříži u hradeb zní: Zde v pánu odpočívá 28 pruských vojáků. Ježíš Kristus řekl: Já jsem vzkříšení a život. Obnoveno v roce 1890.
Uměle vytvořené jezero v parku nedaleko tunelu.
Další park, který při výstavbě tunelu Blanka vznikl, dostal název Park Marie Terezie – je lemován tereziánskými barokními hradbami.

Pomník rakouské císařovny a české královny byl odhalen v roce 2020 v den výročí jejího nástupu na český trůn (1740). Socha autorů Jana Kovaříka a Jana Proksy je vysoká pět a půl metru, byla odlita z umělého kamene.

Podchodem jsme se dostali do jiného světa – pomník, umístěný v této části parku, připomíná hrdiny českého protifašistického odboje.

Pomník št.kpt. Václava Morávka, který zde padl v roce 1942 při boji s gestapem.
Sousoší „Tří králů“, členů odbojové skupiny Obrana národa, kterou tvořili pplk. Josef Balabán (popraven 1941), pplk. Josef Mašín (popraven 1942) a št.kpt. Václav Morávek.

Při chůzi parkem kpt. Morávka jsme míjeli další pomník, u něhož jsme se s úctou a vděčnou vzpomínkou zastavili.

9. května 1945 zde padl Jiří Jukl (*1920) a při jeho ošetřování byl zastřelen MUDr. Jan Souček (*1898).

Při dalším pochodu nám dobře sloužil text s názvem Putování nad tunelem Blanka, vydaný pražskými pořadateli 17. ročníku akce Silvestrovskou Prahou za historií. Podle popisu jsme určovali budovy, které jsme míjeli – Ministerstvo národní obrany ČR, Národní archiv, nádraží ČD Praha-Dejvice, až jsme se po planině u Dejvického nádraží dostali k valům Písecké brány (nazývá se též „Bruská“ podle potoka Brusky).

Zadní val Písecké brány – jedná se o bývalou součást barokního fortifikačního systému opevnění Prahy, známého jako mariánské (či tereziánské) hradby. Bránu postavil v roce 1721 architekt Giovanni Battista Alliprandi.
Na náměstí před vnitřní stranou Písecké brány byla instalována kašna nazvaná Vějíř hraběnky Chotkové.
Kašna Vějíř hraběnky Chotkové. Žofie Chotková byla manželka následníka trůnu Ferdinanda ď Este, oba byli v roce 1914 zavražděni při atentátu v Sarajevu.

Stačilo přejít ulici a ocitli jsme se v Chotkových sadech nedaleko letohrádku Belveder.

Chotkovy sady s renesančním letohrádkem Belveder, který nechal v polovině 16. století v královské zahradě vystavět Ferdinand I. Habsburský pro svou manželku Annu Jagellonskou.
Pomník Julia Zeyera.

Pomník, odhalený v roce 1913, vznikl podle návrhu sochaře Josefa Maudra jako umělý skalnatý útvar se skupinou soch. Skála je sestavena z více než sta přírodních žulových balvanů. Mramorové sochy v jeskyňce představují postavy z děl Julia. Zeyera. V popředí je to Paskalina, za ní Kazi, Teta a Libuše, vpravo Radúz a Mahulena a vlevo vzadu Amis a Amil. Básníkovu podobu připomíná reliéf nad jeskyňkou.

Na zadní straně pomníku je deska z leštěné červené švédské žuly s vytesanými zlacenými názvy Zeyerových děl.
Letní Chotkovy sady.
Výhled z Chotkových sadů na část historického středu Prahy uzavírají na horizontu mrakodrapy na Pankrácké pláni.

Chotkovými sady pokračujeme až ze Kramářově vile.

Most byl vybudován v roce1998 ze soukromých finančních prostředků prezidenta České republiky Václava Havla. Odtud je hezký výhled na unikátní vilu sochaře Františka Bílka.
Kramářova vila z roku 1914 s částí tereziánského opevnění – bastion sv. Máří Magdaleny.

Nedaleko Kramářovy vily na Chotkovy sady navazují Letenské sady.

Hanavský pavilon v Letenských sadech (nedaleko Kramářovy vily) je první budova s litinovou konstrukcí v Praze.
Hanavský pavilon byl původně postaven jako reprezentační budova Komárovských železáren pro pražskou Jubilejní výstavu v roce 1891.
Výhled z Letenských sadů od Hanavského pavilonu na pražské mosty.
Oči nelze odtrhnout – fotografie je jen jako připomínka pro skvělý obraz usazený v mysli.

Měli jsme v plánu navštívit Národní zemědělské muzeum, cesta nás vedla kolem Metronomu na Letné.

Pražský metronom, čili kyvadlo na Letné, je kinetický sochařský objekt Vratislava Nováka, instalovaný roku 1991 v místě bývalého Stalinova pomníku. Stroj času, jak ho nazýval autor, je 25 metrů vysoký a váží 7 tun, kyvadlo má výkyv 60 stupňů.

V restauraci Na Baště jsme se zastavili na jídlo a zcela spokojeni se vydali na návštěvu Národního zemědělského muzea – prohlídka expozic ve 4. podlažích a na střeše muzea překonala všechna naše očekávání – byli jsme nadšeni.

Národní zemědělské muzeum se nachází na Letné, funkcionalistická budova je v těsném sousedství Národního technického muzea.
Expozice Jede traktor představuje na ploše přes 500 m2 více jak dvacet typů traktorů od tuzemských i zahraničních výrobců od roku 1917 do roku 1953.
Na tomto traktoru se mohli zájemci vyfotit – řada návštěvníků toho využila.
Kostra plnokrevníka GRADIVO – patřil k nejvíce využívaným plemeníkům v historii československého chovu koní. Díky svým neméně úspěšným předkům, jejichž linii se podařilo doložit až do 4. generace, se zařadil mezi nejúspěšnější dostihové koně své doby. Vavříny vítězů dostihových závodů zdobily i většinu jeho potomků – 60. léta 20. století. Text z výstavního panelu.
Plemenný býk CÉSAR – text na panelu: Býk českého strakatého plemene se narodil 6. 4. 1955 na velkostatku ve Vlčicích u Trutnova, odkud byl přesunut do inseminační stanice býků v Trutnově. Zde se stal zakladatelem nové genealogické linie plemeníků CESAR 590 ve státním registru. Do plemenitby bylo zařazeno i 25 jeho synů. Pro svoji neovladatelnost a rabiátnost byl z chovu vyřazen 5. 6. 1960. V následujícím roce byl již zapsán do sbírek muzea.
V tomto sále jsou expozice Zemědělství, Rybářství, Myslivost – návštěvníci zde mohou strávit hodiny a nenudit se.
Myslivecká uniforma Kinských, 18. století, je zdobená stříbrnými portami a šňůrkami. Epolety na ramenou a stříbrné knoflíky nesou erb Kinských.
V 2. patře je expozice Voda v krajině.
Ptáci a živočichové žijící ve vodách.

Na střeše zemědělského muzea jsou také expozice a mimo ně si návštěvníci užívají neobvyklého výhledu na Prahu.

Pohled z expozice nazvané Živá zahrada výhledů.

Střešní zahrada představuje zcela unikátní koncept. Expozice nabízí včelí úly, políčko se zemědělskými plodinami, trávník k posezení nebo na piknik. Pohled ze střechy Národního zemědělského muzea aspiruje na jeden z nejkrásnějších a nejatraktivnějších v celém hlavním městě, protože z ní lze dohlédnout na všechna významná místa historie i současnosti Prahy najednou. Text z infopanelu.

Ve 3. patře jsme nahlédli do výstavního sálu umělecko-ekologického projektu s názvem We are Earth/My jsme Země. Působivá díla bulharské výtvarnice a srbského fotografa zachycují tváře lidí, které zrcadlí ekologické problémy.
Zbylý čas strávený v muzeu jsme prohlíželi panely s texty a fotografiemi věnovanými zakladateli muzea Antonínu Švehlovi (1873–1933), jehož 150. výročí narození si připomínáme.

Výstavní panely přiblížily život a práci významného politika, který jezdíval často na Vysočinu.

V muzeu jsme si užili opravdu skvělý čas, ale ještě nás čekal další program. Zakrátko po opuštění muzea jsme se zastavili před pamětní deskou:

Nedaleko muzeí, v ulici Nad Štolou, je pamětní deska, u níž je dobré se zastavit.

Došli jsme k Šlechtově restauraci, stále zavřené, pak kolem rybníčků k Výstavišti.

Šlechtova restaurace ve Stromovce.

Najednou byl klid pryč, všude příšerné duc-duc, spousta Italů ve fialovém, helikoptéra mapovala množství lidí a jejich pohyb – zlatej náš Bedřichov! Mělo být jakési významné evropské fotbalové finále a lidi neměli pro nic jiného smysl.
Asi 13 minut před zavírací dobou jsme vzali za kliku budovy s nápisem Maroldovo panorama bitvy u Lipan – paní byla vstřícná a laskavá, pozvala nás dovnitř a pustila povídání k prohlídce – zcela v klidu jsme vše absolvovali. Dokonce nabídla opakování proslovu pro potěšení a zafixování historických skutečností.

Vyšli jsme do neutuchajícího hluku a rozhodli se pro odpočinek v zahradní restauraci s názvem „Na gauči“. Z Holešovic jsme pak metrem dojeli na Florenc, den bohatý na zážitky skončil.
Související článek a fotografie z putování po Praze jsou k dispozici.
Ušli jsme 16 km, dobré počasí se svěžím vzduchem – v noci na dnešek totiž silně pršelo.

Čtvrtek 8. června.
Ráno odjezd metrem a tramvají do Trabant muzea – zábavné, šikovná průvodkyně, která do dnešní doby jezdí trabantem po celé Evropě.

V muzeu jsou vystavena auta v původním dochovaném stavu.
Průvodkyně Trabant muzea Motol přiblížila historii muzea, které vybudoval Autosportklub Praha.
Vystaveny byly nejen všechny typy Trabantů, ale i dobové vybavení a fotografie.
I my, neználkové techniky, jsme si přišli na své.

Pak tramvají a metrem linky C na Vyšehrad ke Kongresovému centru (dříve Pakul) k vyhlídce na Prahu, následně přechod po Nuselském mostě na Klárov do Muzea policie.

Výhled na Karlov, kam míříme do Muzea Policie ČR.

Ode dneška už s námi chodil i Václav, který se vrátil z třítýdenního pobytu v Dubaji – vyměnil tu destinaci za pobyt s turistickými přáteli. 🙂

Při osmém ročníku festivalu Sculpture Line v roce 2022 se před Kongresovým centrem objevilo několik nových soch – jednu z nich zachytila Iva.
Přechod po Nuselském mostě – výhledy do všech stran.
V budovách vpravo sídlí policejní muzeum.
Na zadní straně vstupenky je stručná historie objektu.

Muzeum policie mapuje historii, vznik, vývoj a činnost bezpečnostních sborů na území našeho státu, kriminalistiku a známé kriminalistické případy, prezentuje problematiku dopravní a letecké služby, cizinecké a pohraniční policie, ale i bývalé státní bezpečnosti. Expozice byla pro veřejnost otevřena dne 12. dubna 1991. Muzeum zabírá několik sálů, viděli jsme i stejnokroje, zbraně, vybavení dopravními prostředky, expozici Národní protidrogové centrály – nemyslela jsem, že prohlídka bude tak zajímavá.
Několik fotografií z těch, které tu pořídila Iva:

Pomník Karla IV., zakladatele kláštera augustiniánů, je umístěn v zahradách u budovy Muzea Policie ČR, které celý areál spravuje.
Památník s názvem Zemřeli, aby jiní žili.
Text u pomníku policistů a hasičů zahynuvších ve službě.

Rychle metrem na Malostranskou, krátká procházka Valdštejnskou zahradou a příchod na dvůr Senátu – Míla domluvila s RNDr. Milošem Vystrčilem prohlídku Senátu. Očekával nás jeho asistent a v 15 hodin předal průvodkyni, turistce se Sokolova, která nás během velmi dobrého výkladu provedla budovou.

Krápníková stěna grotty ve Valdštejnské zahradě.
Zajímavé informace.
Sala terrena přiléhající k Valdštejnskému paláci, byla dokončena v roce 1629. Její stěny zdobí fresky a štukatury s náměty z Trojské války.
Výzdoba navazuje na interiérovou výzdobu paláce, v sala terreně je 32 malovaných výjevů především z antické mytologie – na stropě přitahují pozornost návštěvníků fresky zobrazující řecký Olymp.
Vstup do objektu Senátu PČR.
Výzdoba Valdštejnského paláce – audienční síň.
Intarzované dveře v audienční síni.

Miloš Vystrčil nás po vřelém uvítání zavedl do senátního jednacího sálu, seděla jsem na místě Zdeňka Hraby.

S předsedou Senátu PČR Milošem Vystrčilem. Foto Miroslav Brzek.
Turisté z KČT Tesla v Senátu PČR naslouchají předsedovi instituce, též členovi KČT Miloši Vystrčilovi.
Foto M. Brzek.

Kamarád Václav byl Klubem českých turistů oceněn Medailí II. stupně – předsedkyně odboru KČT Tesla Jihlava se domluvila s Milošem Vystrčilem na slavnostním předání v budově Senátu.

Miloš Vystrčil předává Václavu Plánkovi vyznamenání za dlouholetou práci ve prospěch české turistiky.
Vyznamenání převzali také členové výboru KČT Tesla Jihlava, kteří několik desetiletí pracují ve výboru odboru – Míla Bradová, Iva Svobodová, František Janeček, Lída Březinová.

Působivé a hlavně bezvadně zrežírované! Až dojemné.

Cenná fotografie do archivu odboru KČT Tesla Jihlava. Foto Miroslav Brzek.

Pak nám pan Dr. Vystrčil umožnil vstup do místnosti, kam se normálně účastníci prohlídek nevodí – přijímají se zde nejvýznamnější hosté – prezident, ministerští předsedové, nejnižší „šarže“ zde přijímaná je velvyslanec. Konferenční místnost je vybavená odpovídající technikou a slouží i k videokonferencím se světovými lídry.

Místnost, kde jsou přijímáni nejvzácnější hosté a pořádají se videokonference. Foto M. Brzek.
V pracovně předsedy Senátu nás pan asistent vyfotografoval.
Obrazová výzdoba nejreprezentativnější místnosti.
Miloše Vystrčila si vážíme nejen proto, že žije na Vysočině a je veskrze správný chlap, ale celá léta sledujeme dobré výsledky jeho systematické, často nerozumnými lidmi znevažované práce.

Při každé prohlídce Senátu uvidíme něco, co jsme při minulé návštěvě nepoznali – jen základ (a ten se dá vidět vždycky) je stejný.
Bezvadné odpoledne pokračovalo akcí s názvem Pochod za zakladateli KČT, který byl věnován památce osobností, které stály při zrodu Klubu českých turistů a určily jeho směřování.
Pražskou integrovanou dopravou jsme dojeli ke hlavní bráně Olšanských hřbitovů a zaregistrovali se. Podle popisu jsme procházeli hřbitovem, našli čtyři hroby otců-zakladatelů (i jiných významných osobností) a vzdali jim úctu. Bylo hezké, že na všechny „turistické“ hroby položili pořadatelé 135. výročí vzniku KČT stejné kytice.

Přihláška na Pochod za zakladateli KČT.
Dr. Jiří Guth Jarkovský (1861–1943) byl v letech 1897 až 1926 redaktorem Časopisu turistů a od roku 1915 po 12 let předsedou KČT, poté (po vzniku Československé republiky) KČST. Byl zakladatelem Českého i Mezinárodního olympijského výboru, hradním ceremoniářem a organizátorem sportu.
JUDr. František Čížek (1850–1889) patřil k zakladatelům KČT. Byl významným sokolským činovníkem a horlivým vlastencem. Jeho pohřbu se zúčastnili zástupci šedesáti sokolských jednot.
Prof. Dr. Vilém Kurz, říšský a zemský poslanec (1847-1902), patřil k zakladatelům KČT, člen prvního výboru. Jeden z iniciátorů stavby Petřínské rozhledny, lanovky a Pavilonu KČT na Jubilejní výstavě 1891. Byl sokolským funkcionářem, spolupracovníkem Miroslava Tyrše.
Josef Brož (1889–1943).
Žulový pomník Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera, zakladatelů Sokola, byl vytvořen podle návrhu architekta J. Schulze. Na 12 metrů vysokém obelisku jsou portrétní medailony obou mužů a jehlan ukončuje bronzová socha sokola s rozepjatými křídly.
Karel Jaromír Erben (1811–1870) mezi svými potomky. Rodiště básníkovo, Miletín, jsme navštívili v roce 2008.
Augustin Vyskočil, kapelník Národního divadla.
Malíř Antonín Slavíček, brigádní generál Rudolf Medek (1890–1940) a jejich příbuzní. Viz deska, kterou jsme viděli včera v ulici Nad Štolou.
Ivan Hlinka (1950–2004), hokejová osobnost.

Hromadnou dopravou jsme se přiblížili do centra města, abychom byli včas na nádvoří Náprstkova muzea, kde byl cíl pochodu.

Pietní místo věnované Vojtu Náprstkovi (1826–1894), českému vlastenci, národopisci a bojovníku za pokrok, prvnímu předsedovi KČT. Urna s jeho popelem je uložena v Náprstkově muzeu.
V cíli pochodu, v Náprstkově muzeu, jsme se setkali s pořadateli dnešní akce Martou Votavovou, sekretářkou oblasti KČT Praha a předsedou Ing. Ivanem Pressem.
Setkání s emeritním předsedou KČT Ing. Janem Havelkou a dlouholetým činovníkem KČT Ing. Jaroslavem Krejzlíkem v kavárně Náprstkova muzea.
Naši skupinu z Vysočiny zachytil před Náprstkovým muzeem František Janeček.

Pak šupitopresto metrem na Florenc – na dvorku hostelu jsme totiž po osmé večer měli sedánek s oslavou Václavova vyznamenání.

Míla Bradová, předsedkyně KČT Tesla Jihlava, blahopřeje Václavu Plánkovi k získání vyznamenání za dlouholetou práci v turistice.
Večerní posezení na zahradě hostelu Florenc.

Přestože bylo Medarda, nekápla mu z kápě ani kapka. Dnes jsme pěšky ušli jen 10 km – abychom zvládli vše, co se nabízelo, využívali jsme hromadnou městskou dopravu. Tlapky jsme však nešetřili při šmejdění v muzeích ani jinde. 🙂

Pátek 9. června
Poslední den pobytu jsme si udělali čas na důkladnou prohlídku Národního technického muzea, kde jsme téměř všichni už vícekrát byli, ale zvídavý návštěvník objeví v expozicích vždycky něco nového.
Na Florenci se připojil ke skupině Václav, který bydlel u syna, hromadnou dopravou jsme dojeli do Národního technického muzea – platila poslední ze vstupenek, předplacených na začátku pobytu.
Měli jsme dost času na prohlídku všech stálých expozic, já jsem byla nejvíc nadšená rozsáhlou výstavou Architektura a stavitelství ve 3. patře muzea. Jsou tam k vidění původní i nové modely nejvýznamnějších budov vystavěných v českých zemích v období let 1874-1974.
Další expozice, které jsme navštívili:
Doprava, Astronomie, Fotografický ateliér, Chemie kolem nás, Interkamera, Měření času, Technika v domácnosti, Televizní studio, Tiskařství.

Budova Národního technického muzea obsahuje sbírky ve 21 expozicích, pořádají se tu také krátkodobé výstavy. Muzeum bylo založeno v roce 1908.
V tzv. „dopravní hale“, jež poutá tradičně největší pozornost návštěvníků, najdou to nejlepší ze sbírky automobilů, motocyklů a jízdních kol a mimořádné exponáty z dějin letectví, železniční i lodní dopravy a vývoje hasičských stříkaček.
Expozice v samostatných příbězích ukazuje celkový historický vývoj automobilové, motocyklové, cyklistické, letecké a lodní dopravy a v kratších exkurzech pak i úseky z dějin železniční dopravy a vývoje hasičské techniky na území České republiky, a to jak stroji u nás vyrobenými, tak i dovezenými ze zahraniční a na našem území provozovanými. Píše se v propagační brožuře muzea.
NW Prasident 1898. Vůz je součástí sbírek od roku 1919.

Na popisku stojí: Česká republika patří mezi zhruba deset zemí světa, které lze označit jako kolébky motorismu. Automobily se zde nepřetržitě vyrábějí už od konce 19. století. Stavbu prvního z nich zahájila v roce 1897 továrna na železniční vagony v Kopřivnici, známá později jako automobilka Tatra. Vůz dostal jméno Prasident a okamžitě po svém dokončení odjel ve dnech 21. a 22. května 1898 z Kopřivnice do Vídně na výstavu k padesátiletému jubileu vlády císaře Františka Josefa I.

Laurin end Klement voiturette B 1906. Vůz daroval do sbírek NTM v roce 1935 zakladatel továrny Václav Klement.
Bugatti 13, 1910. Dvousedadlový sportovní automobil je nejstarší ve světě dochovaný výrobek molsheimské továrny Ettore Bugattiho.
Tatra 80, 1935

Od roku 1932 se začal vyrábět šestilitrový dvanáctiválec Tatra 80. V průběhu 30. let bylo v Kopřivnici vyrobeno 26 automobilů, individuálně karosovaných podle přání zákazníka. Historicky nejvýznamnější z nich s karoserií landaulet byl v létě 1935 dodán pro potřeby prvního prezidenta ČSR Tomáše Garriqua Masaryka.

Tatra 87, 1947.

Asi nejslavnějším vozem domácí produkce druhé poloviny čtyřicátých let je Tatra 87, se kterou cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund v letech 1947 až 1950 projeli Afriku a Jižní Ameriku.

Tatra T 815 „Puma“ – vítězný vůz Karla Lopraise z Rallye Dakar je historicky nejúspěšnější český sportovní automobil všech dob.
Letoun Supermarine Spitfire LF Mk.IXE, 1945

Britský stíhací letoun Supermarine Spitfire patří k výrazným symbolům spojeneckého vítězství v druhé světové válce. Zajímavé na tomto exponátu je také to, že právě v tomto modelu se v roce 1945 do vlasti vrátili příslušníci 330. perutě RAF.

Všechna podlaží dopravní haly nabízejí nevšední zážitky.
Indian 2, 1915. Daroval malíř Kamil Lhoták.

V roce 1899 byl český motocykl jedním z nejmodernějších na světě. Bohužel o 15 let později to již zdaleka nebyla pravda. Za nejdokonalejší v té době bývá považován americký Indian. Ten již měl dokonalé hnací ústrojí, kde motor přes dvoustupňovou převodovku se spojkou poháněl zadní kolo řetězem. Podvozek měl navíc obě kola odpérovaná. Indian předběhl většinu světové konkurence o řadu let.

Čechie-Böhmerland 600

Stroje této značky vyráběl v letech 1925 až 1940 Albin Hugo Liebisch a zapsal se tak do historie jako tvůrce jednoho z nejpodivnějších jednostopých motorových dopravních prostředků. V současné době existuje na celém světě cca 70 motocyklů této značky v různých provedeních. Národní technické muzeum v Praze vlastní dva z nich. Stroj s motorem 600 OHV v cestovním provedení (celková délka 253 cm) se účastní pravidelně prezentačních akcí muzea.

Jawa 500 OHV 1931. Daroval Jan Brožek z Třešti.

Zbrojovka Ing. František Janeček, která dodávala zbraně československé armádě, hledala po ukončení armádních zakázek koncem 20. let 20. století náhradní výrobní program. Volba padla na licenční výrobu motocyklů německé značky Wanderer. Nový výrobek dostal pojmenování po prvních písmenech jmen Janeček a Wanderer, tj, JAWA. Toto označení se později stalo mezinárodním synonymem pro československý motocykl. První model nové značky JAWA 500 OHV, přezdívaný Rumpál, však ještě příliš úspěšný nebyl.

Fichtl, pincek, píst, pinďour – to jsou nejznámější přezdívky malého motocyklu Jawa 50 Pionýr. Pro několik generací mladíků se stal základním dopravním prostředkem, na kterém se jezdilo do školy, k vodě, za kamarády i za děvčaty.
Stadion, polovina 30. let 20. století.

Společnost Stadion založil v roce 1923 Ing. Adolf Pozděna. Stotisící kolo vyrobil Stadion v roce 1933, kdy ve firmě pracovalo 200 zaměstnanců. Cena kola se pohybovala ve výši průměrného měsíčního platu, který v roce 1930 činil 790 Kč.

Plachetnice Niké 1971.

Postavil ji Richard Konkolski. Práci na stavbě lodi zahájil v kuchyni svého panelového bytu. V roce 1972 loď vyrazila na závod „OSTAR 72“, který vedl přes Atlantický oceán. Po skončení závodu se pan Konkolski rozhodl obeplout celý svět, přičemž tato cesta měřila 41 000 námořních mil a byla úspěšně zakončena 11. července 1975. V tehdejší době šlo o druhou nejmenší loď, které se podařilo obeplout celý svět. V roce 1976 se opět Niké zúčastnila závodu „OSTAR 76“ a obsadila zde 2. místo ze 125 zúčastněných lodí. Richard Konkolski je první Čech, který obeplul naši planetu.

Expozice architektury, stavitelství a designu dokumentuje na původních i nových modelech, kopiích dobových plánů, skic a fotografií a řadou autentických stavebních prvků nejvýznamnější architektonické počiny u nás od poloviny 19. století po současnost.
Jan Kotěra (1871–1923). Městské muzeum v Hradci Králové, 1906-1913, původní autorský architektonický model.
Josef Gočár (1880–1945). Římskokatolický kostel sv. Václava v Praze–Vršovicích, 1928-1930, novodobý architektonický model. Po povodni 2002 restaurováno.
Rotační tiskové stroje. Prosadila se varianta potiskování nekonečného pásu papíru odvíjeného z role. Pohon velkých strojů zajišťovaly parní stroje nebo plynové motory.

A zazvonil zvonec, Jihlava volala – zítra, v sobotu 10. června, pořádá můj mateřských odbor KČT Čeřínek Jihlava Hvězdicový výstup na Čeřínek, nemůžu chybět.
Sobotní pražský program Setkání v Botanické tedy bude muset proběhnout bez nás.
Spěchaly jsme s Ivou na Florenc, ale Míla, František a Václav ještě zůstávali – v 16 hodin začalo slavnostní setkání ke 135. výročí vzniku KČT, které organizátoři uspořádali v budově Národního zemědělského muzea. Akce se zúčastnili pozvaní hosté z řad významných turistických činovníků (z Jihlavy Míla Bradová) a zástupci nejvyšších státních a sportovních orgánů i řady médií.

Sestup z Letné ke Štefánikovu mostu – vlevo Novomlýnská vodárenská věž, vpravo nad náplavkou Na Františku je budova Ministerstva průmyslu a obchodu ČR.

Na Florenc jsme šly pěšky a než začalo silně pršet, ulovila Iva hezký obrázek opravené budovy železničního nádraží.

Průčelí Fantovy budovy Hlavního nádraží tvoří největší secesní památku v Česku. Budova vznikla mezi lety 1901-1909.

Ve stánku na Florenci jsme si daly výbornou pizzu, pak vyzvedly batožinu, převlékly si promoklé oblečení a v autobuse už jsem přemýšlela, co připravit na zítřejší akci na Čeřínku.

Související články:
Praha – 120 let KČT
Praha slavila 125 let KČT
Praha – 130. výročí založení KČT
Procházka Prahou vždycky potěší

2 odpovědi na “Praha – 135. výročí založení Klubu českých turistů”

  1. Tahle dvojnásobná exkurze neměla, resp. nemá chybu. Ani tehdy v Praze, ani tento příspěvek na blogu. Velký dík patří Míle za promyšlenou přípravu akce a Tobě, Míšo, za zpracování takto rozsáhlé, přehledné a hodně zajímavé dokumentace. Až teď v klidu „domova“ jsem si uvědomila řadu souvislostí, které mi před tím nedocházely.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*