Letos značíme zase žlutou barvou

Myslíte, že jsme zlobili, když nám původně slíbili červenou?

Ne, ten důvod je v organizaci našeho dobře zavedeného značkařského obvodu – rozdělil se na dvě části – jihlavský a telčský. Nejvyšší velení svými prodlouženými pažemi odhlasovalo vznik dvou obvodů a šmytec! Prý je to tak jedině správné! Z mého postoje asi cítíte nesouhlas…Ano, ani my dvě značkařská batolata (když už máme za sebou ty zkušební testy v Heřmanově Městci tak pomalu dospíváme) to nepovažujeme za dobré, a což teprve ti, kteří mají ke značení na Jihlavsku (Telčsko je odevždy součástí) celoživotní, dá se říci citový vztah. No, ale stalo se, a tak je jihlavský obvod menší (Sudety byly zabrány). To neznamená, že není co dělat, jenom nás poslali jinam, než byl původní záměr.

A na tu práci jsme se těšili, ať už je přidělená trasa kdekoli. A ta žlutá barva už letos taky není prevít, vážně.

Tady je na mapce žlutě značená trasa z Jiřína přes Ježenou, Nový Hubenov, Mirošov na Čeřínek. To je část našeho letošního úkolu.

Hned dopředu říkám, že časový limit, určený pro zadanou trasu, jsme nebyli schopni dodržet, protože nás malování značek i průklest a odvětvení bavilo a vyhráli jsme si s tím. Doufám, že si toho všimnou a ocení procházející turisté a že naše značky nebudou „plakat“. Strávili jsme tu konec dubna i nádherný první májový den a shodli jsme se na tom, že značení je pro nás to pravé ořechové…Počasí nám přálo, a tak jsme mimo jiné blahořečili i Ivanovi (vedoucí ZO), že nám přidělil tak neokoukanou trasu s výhledy, ze kterých by se Holanďané zbláznili – kvetoucí trnky a plané třešně, mladé březové listí , asi dvacet odstínů zeleně, moře žlutých pampelišek, před kterými blednou i slavné van Goghovy slunečnice, táhlé kopce a remízky na nich – prostě paráda pohledět na boží svět.

Mám neodbytné podezření, že je to asi příznak stárnutí, když se člověk s takovým zalíbením dívá na divy jarní přírody, ale nešť…

Tady byl začátek naší práce, směrovník je v Jiříně a je na něm vidět, že úsek je dlouhý 9,5 km:

Cestou z Jiřína do Ježené jsme před sebou měli vlevo Špičák a vpravo se čeřil Čeřínek. Za Ježenou se ježila takhle líbezně jen tráva:

Půjdete-li po žluté značce, dojdete do Mirošova, kde je na návsi barokní kostel a je potěšující, že opravy už začínají.

Upozorňujeme, že hned za kostelem je křížový kámen, druhý je v rohu bývalé, dnes zpustošené, zámecké zahrady (zámek byl bohužel zbourán). Neméně důležité upozornění – svačinu mějte vždycky sebou a práci (i krematorium) najdete v Pelhřimově:

Za Mirošovem už se začíná zvedat svah Čeřínku a výhledy z úbočí jsou přidaná hodnota:

Mirek zapomněl na sociální zákony, na standardy kvality poskytované péče a jiné pracovní věci, které se při malování značek jeví najednou jako naprosto nevýznamné…

V těchto místech, pod Tomšovým kopcem, začíná stará alej obrovitých stromů a příroda nás donutila býti zde několik hodin, protože životaschopnost mladých výhonů z náletu různých dřevin je obrovská. A tak jsme řezali pilkou a cvakali nůžkami, času nedbajíce, až jsme se proklestili ke smrčině, kde už zase bylo hej. Značení lesní cesty na Čeřínek byla radost. Závěrečný obrázek:

Závěrečná věta: každý, kdo sleduje dění kolem sebe, má občas důvod k pesimismu – spolehlivý lék proti obývákové zapšklosti je kromě aktivní turistiky i značení cest.