24. 5. 2008 – letos už 28. ročník
Jako vždycky jim všecko perfektně klapalo. Měli zajištěné i dobré počasí. A tak jsme, my účastníci, všeho nabízeného dokonale využili. Pořadatelé z KČT Tesla připravili šest tras pro pěší a čtyři pro cykloturisty, pro nás to byla téměř cyklopremiéra v letošním roce. Ačkoliv máme jízdu na kole rádi, a já už jsem měla absťák, pořád to nevycházelo. V pátek před řečenou sobotou jsme ale konečně nasedli na kola, abychom vzájemně prověřili svůj stav. Po 20 testovacích kilometrech jsem zjistila, že můj stav není tak havarijní, jak se původně zdálo a kolo že je výrazně omlazené – bez mého vědomí dostalo nové sedlo, nová kola, světla, počitadlo – krátce řečeno: kolu zůstala jen stará kostra, kdežto já jsem měla nové jen ponožky… Stav mého drahého Servismana a jeho kola je už několik let standardně dobrý, netřeba jim testovacích jízd.
Sraz jsme měli ráno v 8 hodin na vrátnici Tesla, organizátorky nás krásně uvítaly, předaly nám popis vybrané trasy a popřály hezký den bez nehod. Utvořili jsme 11ti člennou skupinku a dohodli jsme se, že pojedeme na pohodu 42 km. Na startu bylo rušno, setkali jsme se tu a potěšili s mnoha známými, zúčastnilo se i velké zvíře…
Všichni účastníci pochodu i cyklojízdy mají asi, stejně jako já, rádi tu startovní atmosféru, protože na obrázcích jsou samé usměvavé tváře.
Naše plánovaná cesta:
Jihlava – Horní Kosov – Hosov – Vysoká – Salavice – Jezdovice – Spělov – Rohozná – Nový Rychnov – Milíčov – Dušejov – Ježená – Vyskytná – Plandry – Staré Hory – Jihlava – park Heulos.
A to jsme celí my (bez cyklisty-fotografa):
Po pár kilometrech, u Jezdovic, byla první kontrola a dostali jsme hezké razítko do průvodní listiny a dobrou radu, abychom nezapomněli při rychlé jízdě na přírodní památku Jezdovické rašeliniště (málem jsme tu zadumanou loučku se svěžíma kytičkama opravdu přehlídli). Chráněno je asi 1,5 ha a po přečtení informační tabule je opravdu namístě tvrzení, že co je důležité, je očím neviditelné – neporušená pylová zrnka z rašeliništní sondy prý dávají informace o historickém vývoji krajiny. K tomu si nahlas přečtěte názvy zdejších rostlinek: suchopýr, bařička, zábělník, kozlík, rosnatka, kruštík, srstnatec, vachta, bublinatka, kociánek – a teď přemýšlejte, co je hezčí – čeština nebo ty kytky? Na obzoru se chmuřil Špičák a čekal na obnovení žluté TZ…
Za Rohoznou přišla první změna plánu, měli jsme mezi sebou rodačku z této obce, resp. ze samoty Sedlišťky, a ta nám slíbila nádherné výhledy za cenu prodloužení trasy o pár kilometrů do kopce. Nikdo z nás neváhal, nikdo neremcal, naopak jsme ji všichni chválili za báječný nápad. Poprvé v životě jsme byli v Sedlišťkách i v další osadě s poetickým jménem Kopaniny, projeli jsme i Těšenovem a Řeženčicemi – všude pod dohledem Mešnice a Čeřínku. A tak se stalo, že jsme na druhou kontrolu do Nového Rychnova přijeli z úplně jiné strany a jen chvíli před stanoveným konečným limitem. Přesto jsme byli přívětivě přivítáni, obdarováni dalším razítkem do cestovního listu a vybaveni potřebnými informacemi. Pojedli jsme, popili, koukli na tachometr a ten právě ukazoval přes 40 km, tedy jsme měli téměř padla! Ale my jsme očekávali, nehledě na čísla, dnes ještě hodně hezkých chvilek. Vysočina nám ukazovala svou všední krásu.
Cestou jsme si prohlídli několik smírčích kamenů (o těch snad někdy příště) a všichni jsme si užívali krásného počasí, pohody, vzájemnosti a já i bezbolestného posezení na novém gelovém sedle… Na zdolání kopce ve Vyskytné jsem ale provedla změnu v přesunovém prostředku, vrátila jsem se na čas k pěší turistice, aspoň jsem měla příležitost ocenit netradiční vzhled místního kostela, i pro vás to možná bude zajímavý pohled:
Pak už jsme dostali poslední kontrolní razítko u hřiště ve Vyskytné, stavili se v Plandrech u kaple sv. Jana Nepomuckého, připomněli si zde srdcervoucí pověst o tom, jak ochočený čáp pomohl vysvobodit syna majitele zdejšího panství z otroctví a ten nechal za záchranu svého života postavit tuto kapli (dochovaný obraz, který znázorňuje klíčovou scénu pověsti je na místním obecním úřadě), a pak už jsme frčeli do cíle.
Dojezd byl u nového vchodu do jihlavské ZOO a byl sladký.
Tesláci vědí, co je pro unaveného cykloturistu dobré – kromě vlídného uvítacího slova nám nabídli koblížky a sladké pitíčko a taky trochu hazardu – tahali jsme si výhry ze škatulky. Osud tak zařídil, že Majka, která nás zavedla mimo trasu na neprobádaná místa, byla odměněna dvěma vstupenkami na festival sborového zpěvu – ano, i tak hezké výhry byly k dispozici. Vyhrál každý – my např. lízátka. Dostali jsme krásné upomínkové fotodiplomy za ujetých 65 km a možnost odborného změření BMI (lidově sádelnatosti), kteréž jsem ovšem nevyužila, protože jsem si nechtěla kazit krásný den…
Udělali nám závěrečnou fotografii (tentokrát s menším exotickým zvířetem):
Všech 207 účsastníků v pořádku došlo nebo dojelo do cíle. Heslo v záhlaví pozvánky „S námi za zdravím a poznáním!“ bylo naplněno skutky.
Můj vzkaz pro organizátory akcí z KČT Tesla: Chcete-li držet krok s ostatními, musíte značně polevit (jak praví klasik).
Poloučili jsme se, rozjeli se ke svým domovům a zakrátko jsme se téměř všichni z naší skupiny zase sešli v nedaleké hospůdce a tam někteří při pohledu na roztopený venkovní krb zapomněli na zdravý životní styl a propadli kouzlu vonících opečených klobásek…I to patří k turistice.
Jedna odpověď na “Teslácký šotek”