Metánov, Kamenice nad Lipou

Jeden člověk a jeden strom, kteří se vymykají běžným normám i představám

V neděli 21. 9. jsme si chtěli udělat pohodový poznávací výlet, a tak jsme z mého zásobníku výletních tipů vybrali libomudruna Jakuba Hrona Metánovského a lípu v Kamenici – dva obzvláštníky (řečeno slovníkem profesora Hrona), jejichž návštěvou člověk pookřeje.

Jakub Hron se narodil v roce 1840 v Metánově (asi 11 km od Kamenice) v rodině rychtáře. Byl velmi hloubavý, dobře studoval (matematiku, fyziku, filozofii, astronomii) a posléze se stal profesorem na gymnáziu v Hradci Králové. Nebylo oboru, do kterého by aktivně nezasáhl, psal vědecká a filozofická díla i poezii a vynalézal věci ne vždycky okolím oceněné, zvláště usilovně vymýšlel slovní novotvary, až byla jeho mluva pro okolí těžko srozumitelná. Pro svoji neobvyklou žijbu a konbu byl předčasně penzionován, a tak se jal studovat v Praze medicínu. Věnoval se jí naplno a netradičně (navrhoval např. narkózu hudbou, vynalezl podtlakovou pitevní čepičku), když byl ale krůček před praxí, raději ho nenechali projít závěrečnou zkouškou z patologie… Nezahořkl a dal se do studia práv…

Pak odešel do rodného Metánova, kde jako vážený občan žil v neustálém bádání a vymýšlení vynálezů, které usnadňují život (sám byl starý mládenec a žil velmi asketicky). Zemřel v 81 letech, pochován je v nedalekém Častrově (u hrobu jsme se také stavili), kam se z Metánova dostanete silničkou, podél které nechal vysázet alej ovocných stromů výslužník Kuba Hron (jak se sám nazýval). Z jeho rozsáhlého díla jsou asi nejznámější Čujba a jsoucno prostora, Libomudravna čili Put myselby ze Stagyry do Metánova a Nedorozumění s rozumem aneb Konba žijby – to uvádím jen pro poetiku názvů…

Nevím, jestli se mi podařilo vystihnout výjimečnou osobnost, tak kostrbatě přidám, co se lacině nabízí a snad i dokreslí bažáka, zpytáka, čujoucníka a jazuna z Českomoravské krabatiny – byl to žijící Jára Cimrman… Za svých pražských studií se stal pro své atypické oblékání, mluvu, chování i podivínské názory známou postavou. Jeden z jeho vynálezů, dvanáctistěnný kalamář, zvaný buňát nekotitelný, okouzlil i Karla Čapka natolik, že ho na Národopisné výstavě zakoupil a používal… Já jsem se dozvěděla o existenci profesora Hrona právě z Čapkových fejetonů. V roce 1921 vyšel v Lidových novinách Čapkův nekrolog, kde napsal, že Hron Metánovský byl Don Quijote „století vědy“, který žil v klamu, že vědou a rozumem lze říditi vše…

Zajděte do muzea, které bylo v domě, kde se v Metánově narodil, otevřeno v roce 2007 a zaposlouchejte se do nadšeného výkladu pana průvodce, prohlédněte si, co je zde k vidění… Pro turisty přidávám, že profesor Hron byl v roce 1889 jedním z účastníků výpravy rok mladého Náprstkova Klubu českých turistů na Světovou výstavu do Paříže (mimo jiné si zašel přeměřit, zda délka metru odpovídá etalonu v pařížském muzeu).

A teď pár obrázků:

zde je muzeum a galerie v Metánově

profesor Jakub Hron

zijba JHM

bunát nekotitelný (jsou to spojené nádoby, ve kterých se vyuzívá atmosférického tlaku na kapaliny, takze hladina inkoustu je stále ve stejné výsi)

zde zil výsluzník JHM

V budově na předchozím obrázku psal svá díla zavěšen u stropu ve zvláštní židli, vytáhl se tam pomocí kladky, aby využil tepla, které stoupá vzhůru a ušetřilo se za topení…

Vedle Kabinetu profesora Hrona je galerie místního rodáka malíře Františka Severy, jehož jméno asi neznáme, ale všichni dobře známe jeho práci: dokonalé, jako živé, obrázky z atlasů motýlů, ptáků, brouků, květin, hub, rostlin atd. jsou jeho dílem. Dlouho působil v zahraničí, kde je řazen mezi prestižní umělce, v posledních letech se vrátil do Metánova (zemřel 2005). V galerii je i jeho portrét Jakuba Hrona.

galerie Frantiska Severy

Pak už jsme jeli do Kamenice nad Lipou, před zámkem jsme se potkali s nejslavnějším zdejším rodákem, hudebním skladatelem Vítězslavem Novákem.

nejslavnějsí rodák z Kamenice n/L

Zámek je krásně opravený, bylo tam několik výstav a ty jsme si prohlédli – městské muzeum, expozici kovaných železných prací, obrazy, fotografie, rozměrný sklářský objekt v zámeckém sklepení, hračky současné i historické.

nádvoří zámku Kamenice n/L

pohled na zámek z parku

A pak už jsme spěchali ke slavné a obdivované mnohasetleté lípě, která dala přídomek městu:

tělo lípy 1

tělo lípy 2

Možná, že si někdo chce připomenout její historii, tady je ofocená informační cedulička u stromu:

informační deska u stromu

Tak, už o ní něco víme, následuje pár obrázků, ze kterých bohužel nevyzařuje ta síla a kouzlo jako ve skutečnosti. Lípa už nemá hlavní kmen, ale spodní větve s podpěrami dosahují daleko do stran, jsou romanticky členité, porostlé mechem, nejroztodivnějších tvarů, které se mění podle hry slunce a stínu, jistě i podle ročních dob. Můžete u ní strávit hodně času a rozhodně se nenudíte, ale fotit se dá jen těžko – možná, když opadá listí, ale to se dneska naštěstí radostně lesklo ve slunci po právě skončeném dešti…

přiblizný obrázek lípy

větve

V parku jsou vzácné stromy, z každého místa je jinak krásný pohled.

lípa je v dobré společnosti

inspirace lipou

vchod do parku

Navštívili jsme taky kapli sv. Maří Magdaleny na Bradle u Kamenice, která je v těchto místech už od poloviny 14. století.

kaple sv. Maří Magdaleny na Bradle u Kamenice n/L

Na kopec ke kapli vede stromořadí s křížovou cestou z roku 1765.

stromořadí s křízovou cestou na Bradlo

Obrazy zastavení obnovil technikou email-smalt malíř Roman Brichcín a my jsme na známých výjevech netradičně pojatých mohli oči nechat – starý mechovatý kámen a velmi moderní obrazy asi někoho nenadchnou, nám se ale líbily. Jedno ze zastavení:

zastavení na křízové cestě

Na cestě domů jsme se stavili na opraveném židovském hřbitově v lese u Antonky nedaleko Kamenice.

vchod na zidovský hřbitov u Kamenice n/L

opravený zidovský hřbitov

Na konci dne jsem měla pocit jako po cimrmanovském představení – vážně míněná slova a obrazy v Metánově ve mně vyvolaly pocit hluboké vnitřní radosti a lehkosti a před starou lípou v Kamenici jsem si uvědomila, že jsem byla nenápadně, ale myslím nenávratně, vtažena do stromových siločar…

2 odpovědi na “Metánov, Kamenice nad Lipou”

  1. Ta lípa i jiné památné stromy na Vysočině potěší každého, nejsou tu jen tak, jsou tu pro nás, jejich krása a důležitost roste s naším obdivem.
    A také stojí za to, blíže se zajímat o prof. Hrona Metánovského, on se detailně zabýval věcmi, o kterých asi ani netušíme (já určitě ne). Myslím, že zádrhele nastaly, když se vše snažil vysvětlit přísně vědecky a pocity opomíjel, tehdy vzbuzoval u vzdělaného okolí odstup a u prosťáčků posměch. Tak už to chodí… Nevím, jestli jeho doba teprve přijde?

  2. Žasám,od slova žasnouti. Na stará kolena zjišťuji, o čem všem jsem vůbec neslyšel a kde všude jsem nebyl. Ančto mě /asi mým rodištěm/ JC nějak neoslovil, tak jsem v této oblasti české zábavy /asi jediněčné na světě/ nikdy nepátral a tak o panu Hronovi slyším prvně.
    Severnější trasu do Jihlavy jsem léta jezdil, 5 let ve škole v Brně, ale do Kamenice jsem nikdy nezajel a dosud jsem o ní ani nevěděl. Když někdy pojedu do okruhu alespoň 100 km, tak tu Lípu musím vidět.
    Pěkné fotky a poučný text. Přijdu zas

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*