Bavorsko – Eggstätt, Chiemsee, Berchtesgaden

Eggstätt 18. – 25. 7. 2009

Řeklo-li se dříve o někom, že je „za kopečkama“, znamenalo to, že překročil věnec pohraničních hor a zastavil se v Bavorsku, případně pokračoval dále do světa, ale každopádně jsme si byli jisti, že se dlouho (nebo nikdy) nevrátí. Při naší letošní cestě k „Bavorskému moři“ jsem si v klidu, ale stále ještě se vzpomínkami na doby minulé, všímala krajiny kolem Strážného – název „za kopečkama“ je opravdu výstižný. A těšila jsem se na týdenní odpočinkový pobyt v penzionu v Eggstättu, poblíž Chiemského jezera. Mířilo nás tam 27, většina účastníků byla z našeho odboru KČT Čeřínek, všechno pro nás organizačně zajistil náš přítel a klubový kolega Dr. Jarda Šilhan. Bicykly na střeše našeho autíčka a pěkný štůsek map jezerní oblasti byly zárukou, že pobyt nebude nudný. Během asi čtyřistakilometrové cesty (časté přeháňky, místy dokonce prudké lijáky) jsme se seznamovali s „Naším velitelem vozu Janem“, po počáteční oboustranné nedůvěře a zkoušení, co všechno se dá „přepočítat“, jsme myslím srovnali krok (vlastně trasu) a zdárně jsme dorazili do cíle. Tady je mapka „Janovy trasy“:

cesta ze Stázného do Eggstättu

V tomto penzionu nás hýčkali a po bavorsku vykrmovali.

penzion v Eggstättu

A začali hned první večer naostro, navíc slavil Luděk Zápotočný právě tento den hodně kulaté narozeniny, takže všelijakým dobrotám se nedalo odolat.

V neděli 19. 7. jsme vyjeli na obhlídku okolí, naše očekávání se začala naplňovat – počasí bylo jako na objednávku, cyklotrasy dobře značené, stezky výborné kvality, prostředí vlídné a pečlivě upravené, obligátní muškáty na svých místech, barva vrcholků Alp se měnila podle denní doby, v jezerní vodě se odrážela dramatická oblaka, stromy šuměly – prostě těžká romantika – a tak to zůstalo celý týden, pršelo vždycky až po návratu z trasy (věřte či ne).

trasa v neděli 19. 7.

na dvoře penzionu před první jízdou

Hned na úvod mě okouzlil nedaleký Pavolding, kde se na samém začátku 17. století narodil pozdější opat slavného kláštera v Seeon, je tu mohutná lípa z té doby a nádherná výzdoba.

lípa v Pavoldingu

pokoj vám

bozí oko

Ukřizovaný v Pavoldingu

Jistě uznáte, že tohle dokáže člověka pozvednout z prachu všednosti…

pánaboha milý děti

Jako zkoušku Mirkovy připravenosti k servisním službám píchla hned první den jedna z cyklistek duši a tak vyzkoušela, že stále je schopen bez vady.

záchranář

Blížili jsme se k nějvětšímu bavorskému jezeru ledovcového původu, byli jsme vlídně přivítáni

vítám vás, cyklisté

a udiveni obrovskou rozlohou…

první okouzlení

Chiemsee je 18 km dlouhé, 14 km široké, má plochu přes 80 km2, největší hloubka je kolem 70 metrů, leží ve výšce 518 m n.m. a jeho plocha prý se neustále zmenšuje… Jsou v něm tři ostrovy – největší je s rozlohou asi 2,5 km2 Herreninsel (Pánský ostrov), kde je Augustiniánský klášter, mnohem menší je Fraueninsel (Ženský ostrov), kde se už v 8. století usadily v klášteře Frauenwörth sestry benediktinky a na nejmenším Krautinsel (Bylinkový ostrov) pěstovaly zeleninu…

Fraueninsel

Krásně jsme si užili neděli, ujeli jsme asi 45 km, moc mě potěšilo, že jsme několikrát natrefili na „mušlové“ značení Svatojakubské cesty. Při opulentní večeři jsme přijali návrh našeho šéfa Jaroslava na zítřejší cestu do asi 80 km vzdáleného Berchtesgadenu a návštěvu nechvalně známého Hitlerova Orlího hnízda.

V pondělí 20. 7. jsme pod vedením Našeho Jana dojeli na parkoviště před nádražím v Berchtesgadenu a ačkoliv jsme měli původně choutky vystoupit na Kehlstein pěšky, museli jsme uznat, že pro pokročilost denní doby a neznalost prostředí bude jistější dopravit se nahoru místním autobusem. Na stanici Dokumentation jsme přestoupili a zanedlouho jsme byli před chodbou k výtahu a spatřili jsme ve výšce 1834 m n.m. Kehlsteinhaus, který byl v roce 1938 předán Hitlerovi jako dárek k jeho 50. narozeninám.

přístup k Orlímu hnízdu

Nabídnu i mapku okolí Berchtesgadenu, která stojí za trochu pozornosti.

okolí Berchtesgadenu

Zlacený původní výtah nás během ani ne 3/4 minuty vyvezl do výšky 124 m na plošinu u domu a my jsme okouzlení nádherným výhledem okamžitě zamířili na hřeben hory a vzdychali jsme úžasem z okolní nabídky, německá i rakouská část Alp bojovaly o prvenství v kráse, barva jezera Königsee se měnila podle úhlu dopadu slunečních paprsků a přeletu oblaků.

Orlí hnízdo

pohled k jezeru Königsee

střídání barev a tónů

Těžko jsme se loučili s výhledem na majestátní alpské štíty nad námi a barevné skvrny měst pod námi, ale zašli jsme i do kamenného Hitlerova domu, odkud byl neméně krásný výhled. Nabídnu obrázek mramorového krbu, který je darem Mussoliniho.

Na přestupní stanici jsme se rozhodli dále nevyužít dopravních služeb, ale sejít asi 7 km dolů do Berchtesgadenu pěšky. A moc dobře jsme udělali. Stezka vedla úbočím kopců nad městem a v odpoledním slunci to byla paráda, pohledy jak z letadla.

sestup do Berchtesgadenu

Pak jsme ještě v rychlosti prošli městem a byli jsme šťastní, že jsme si aspoň trochu zaměstnali ťapky.

u nádrazí v Berchtesgadenu

Je samozřejmé, že večer při sedánku v našem příjemném apartmánu jsme měli o čem povídat, navíc měl Víťa svátek…

hodnocení dne

V úterý 21. 7. jsme měli v úmyslu objet ve směru hodinových ručiček celé Chiemsee, což jsme také udělali, večer byla na mém tachometru cifra 69 a skrývalo se v ní tolik krásných zážitků…

kolem jezera Chiemsee 21. 7.

Největším dnešním ternem byl krátký pobyt v městečku Seebruck, které se pyšní římským muzeem. Za antických dob tudy vedla důležitá cesta ze Salcburku do Řezna, lokalita se nazývala Bedaium a dnes jsou tu opatrovány památky na tehdejší dobu a jsou krásně skloubené s dneškem…

nebeský jezdec v Seebrucku

římský milník v Seebrucku

jeden z římských císařů

Prošli jsme se po kousku zrekonstruované římské silnice, dotkli jsme se zbytků opevňovacích zdí, Římané prý odsud odešli v roce 488… Frčeli jsme dál, skoro žádné převýšení, takže pohoda.

za vodou, nad vodou

modrá je dobrá

jezero v zeleném převleku

Ledovec, který vytvořil jezero, přinesl sebou valouny a učení lidé zjistili jejich stáří, na tomto je tabulka, že je starý 205 miliónů let; snažím se tu hloubku věků představit, ale nejde mi to…

posel z hloubky věků

Ve středu 22. 7. jsme vyhledali příslušné mapky s cyklotrasami v okolí dalšího jezera Simssee. Dneska byla trasa dosti členitá, takže 46 km a krásné koupání stačilo k příjemné únavě po dojetí zpět, navíc slavil Pavel narozeniny …

kolem jezera Simssee 22. 7.

jezero Simssee

Všude jsme se setkávali s upomínkami na římské osídlení a následný nástup křesťanství; turista nalezne popisky, k dispozici jsou informační materiály.

památný dub u vesnice Hirnsberg

kostel v Hirnsbergu

Čtvrtek 23. 7. byl koupací den, kolo sloužilo jen k vyhledávání příjemných pláží u místních jezer na sever od Eggstättu.

jezera severně od Eggstättu 23.7.

Největším lákadlem a první zastávkou byl klášter na jezeře Seeon, u odpočívadla nás rozverně pozdravil bárkař

vítám vás

a my jsme po dřevěném mostě přešli do areálu kláštera, jehož rozsáhlé budovy jsou využívány na konference, je zde obrazárna, výstavní síň, samozřejmě restaurace, vše v luxusním provedení. Kostel, křížová chodba a meditační místnost taky nezely prázdnotou, řeholní život zde normálně funguje; přála jsem si, aby i u nás to aspoň trochu šlo…

kláster na jezeře Seeon

V jezeře u Obingu byla první očistná polední koupel, pak jsme přejeli k Pelhamer See a tam bylo nádherné koupání v rašelinné vodě – i když nejsem zrovna vodomílek, bude se mi o něm doma zdávat. Z přemíry bujnosti jsme pak objeli celé jezero, pak ještě Hart See, u kterého je pláž eggstättských obyvatel a jedině blížící se bouřka nás odradila od úmyslu vyzkoušet i zdejší vodní radovánky. Našich 47 km bylo dnes věnováno jezerní krajině a romantika zdejších míst by se dala krájet…

jezerní krajina

Navíc po vyčerpávající večeři udělala Věra Veselá dort Šupšup (skvělej!), takže závěrečné denní posezení bylo velmi náročné…

Na pátek 24. 7. nebyla nejlepší předpověď počasí, proto jsme se rozhodli pro netradiční turistický přesunový prostředek – pro plavbu výletní lodí na ostrovy v Chiemsee. Autem jsme odjeli do Gstadtu, ráno vypadalo zadumaně a nerozhodnutě,

ráno na Chiemsee

počkali jsme na první loď (jménem Berta) a za čtvrthodinku jsme byli na Herreninsel, bohatá historie a příroda byly nadosah. Nejdříve jsme dali přednost novější historii – v poslední čtvrtině 19. století patřil ostrov do majetku krále Ludvíka II. Bavorského a ten jako milovník umění a krásy začal zde stavět podle vzoru versailleského zámku Ludvíka XIV. svůj Nový zámek, včetně nákladných kašen a fontán v parku.

zámek Ludvíka II. Bavorského

Na obrázku je zámek Ludvíka II. Bavorského

Ještě nebyl Herrenchiemsee dokončen, když v roce 1886 nalezl nešťastný král smrt ve vlnách jezera u zámku Berg. Vyčítali mu rozmařilost a velikášství, ale dnes jsou jeho zámky mocným magnetem pro turisty. Protože jsme měli pěšácký absťák, vydali jsme se na obchůzku celého ostrova a pozorně jsme se kolem sebe dívali.

Počasí, které se ráno rozhodovalo, jak se zachová, projevilo vstřícnost k dychtivým cestovatelům a pošetilým sběratelům zážitků a velkoryse poskytlo další den bez deště. Na přiložené mapce jsem červeně zakreslila naši cestu od přístavu ke Königsschloss

ostrovy v jezeře Chiemsee 24. 7.

a pak pěšinkami, kde řádily milióny komárů, takže jsme museli jít velmi svižně, abychom zde nepřišli o život,

romantická zátoka na Herreninsel

až k Augustiniánskému klášteru, kde bylo to pravé ořechové.

kláster na ostrově (nástěnná malba)

Žasli jsme nad výmalbou sálů, nakoukli jsme do apartmá Ludvíka II. Bavorského (bydlel zde před stavbou nového sídla), potěšili se v obrazárně, prozkoumali klášterní kuchyni (odtah kouře ze sporáku podlahou), obdivovali květinovou výzdobu, zahradu i nádvoří a tak nám v radovánkách utíkal čas posledního dne zdejšího pobytu. Ve farním kostele Panny Marie jsme se dočetli, že na tomto místě byl před rokem 750 pokřtěn i slovinský kníže Gorazd, začalo se mohutně šířit křesťanství, bylo postaveno mnoho nových klášterů…

kostel Panny Marie

Odtud jsme šli nádhernou alejí vzrostlých stromů na jeden z výběžků ostrova ke kapli Svatého Kříže a pak jinou cestou do přístavu.

kaple Svatého Kříze

O půl čtvrté nás loď Maximilian za deset minutek dovezla na menší Fraueninsel, který jsme za hodinku obešli a prohlédli celý. Na mapce je snad patrná červená trasa. Výjimečně vkládám ofocený plakátek, na kterém jsou z ptačí perspektivy vidět všechny tři ostrovy, nechtěla jsem nás připravit o tu sladkou kalendářovou lahůdku.

celkový pohled na ostrovy v jezeře

Nejvíce času jsme věnovali nejstarší historii ostrova. Při příchodu do klášterního kostela zaujme každého kult sv. Irmengardy, lidé se na ni obracejí s prosbami a ona je zřejmě plní, protože je zde mnoho děkovných destiček. Byla to abatyše kláštera benediktinek, neteř prvního krále Východofranské říše Ludvíka Němce. Ten se postaral o to, že dodnes můžeme popatřiti na nejstarší stavbu v okolí, zvanou Torhalle, z roku 860.

Torhalle na Fraueninsel

Doma jsem si udělala gůglový výlet do doby Velkomoravské, protože se mi zdálo, že Ludvík Němec, vnuk Karla Velikého, často zajížděl za knížetem Rostislavem na nevítanou návštěvu, což se mi potvrdilo, a dále jsem se dočetla, že po několika ozbrojených vpádech se Ludvíkovi v roce 870 podařilo Rostislava zajmout, oslepit ho a uvěznit v některém klášteře v Bavorsku, kde zemřel. Kdoví, možná zavřel chudáka Rostislava do zdejšího kláštera k příbuzné abatyši?! A franští králové zasahovali do chodu Velkomoravské říše až do začátku 10. století, kdy zanikla a zanedlouho poté vzala zasvé i říše Východofranská… ovšem, podle sdělení historiků v mnohých Češích, Moravanech i Slezanech doposud koluje krev Karlovců… Tady je věž u 1200 let starého kláštera Frauenwörth:

věz u kostela sv. Irmenegardy

Odjížděli jsme lodí, jejíž jméno jsem si nezapamatovala, protože jsem měla za celý den přeplněnou memory.

Jestli si myslíte, že poslední den, sobota 25. 7., byl jen cestovní, tak je to chyba! Zlatý hřeb pobytu našich mužů přišel dnes, protože jsme zajeli do asi 12 km vzdáleného Amerangu, kde je muzeum dějin německého automobilismu. Mirek si užil své dvě vzrušující hodinky, no a já jsem se zatím procházela s Miladkou po přívětivém městečku.

Wartburg 1898

Mercedes-Benz 1957

Cesta pod vedením „Našeho GPS Jana“ byla bezproblémová, cobydup jsme byli na známém odpočívadle u Strážného, v nadmořské výšce 972 metrů jsme překročili rozvodí Vltava – Dunaj a byli jsme doma „pod kopečkama“.

rozvodí Severního a Černého moře

Ale nebylo všechno jen krásné – mám dvě oprávněné stížnosti: 1. moje nadváha je povážlivá, 2. tamější komáři byli nadpočetní a příliš agresivní.

Jak obojí vyřeším, opravdu nevím…

6 odpovědí na “Bavorsko – Eggstätt, Chiemsee, Berchtesgaden”

  1. Pingback: Kalábrie
  2. Milý Buteo,kdybys znal paní Věru, věděl bys, že je bytostná optimistka (dokáže klidně zpívat v dešti), že nefňuká nikdy (natož při komářím štípnutí) a i jiné její přednosti jsou viditelně okrasné :-)). Za přání hezkých cest děkujeme – snažíme se udělat si každý den krásný.

  3. Fotky a komentář obvyklý vysoký standart.To už beru jako samozřejmost. Všímám si, že v tom vašem kolektivu je dobrá pohoda a ta se nese Tvými články. Už jsem si myslel, že tam ani pesimisty a třeba ani euroskeptiky neberete, jenom lidi co zpívají v dešti a dnes paní. Věra si trošku fňukla, prý komáři. Víte proč Putin pobíhá po Sibíři do půl těla, ne k vůli hlasům ruských matriošek, ale aby ukázal, že vydrží tisíc štípanců za hodinu. Kdo byl v létě na Sibiři, mi to potvrdí. Tím jsem ale nemyslel, že bych panmí Věru nutil do půl těla /doufám, že má smysl pro humor, jinak je se mnou ámen/. Hezký večer a další dobré cesty celému vašemu skvělému kolektivu přeje vlk samotář

  4. Se zájmem jsem si přečetla krásnou reportáž z výletu, kterého jsem se zúčastnila. Vidím to takhle Tvýma očima a moc se mi to líbí. Prostě výlet se povedl(až na ta kila a komáry).Zdravím

  5. Děkujeme za odkazna Tvůj příspěvek, je výborný a dobře poslouží všem, kteří se chtějí dozvědět o místě víc. Zdravíme :-))

  6. Užili jste sikrásného výletu a máte na co vzpomínat. I já jsem se ve dnech 19. – 24. 7. pohyboval po Šumavě a Bavorsku, ale s autobusovým zájezdem. V těchto dnech o tom píšu v mém blogu. Hitlerovo Orlí hnízdo jsem navštívil předloni, psal jsem o tom na http://jirik.bloguje.cz/560960 .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*