Gailtal a Drávská cyklostezka

Okolí Villachu a Klagenfurtu

Ne, že by ostatní cyklozájezdy nebyly pohodové, ale tenhle, o kterém chci povídat, se opravdu vyvedl po všech stránkách: počasí ukázkové, trasy nenáročné, parta skvělá, jídlo dobré, organizace a zajištění bezchybné – a k tomu ještě možnost putování za Gustavem Mahlerem – to už nenajdeš vadu na kráse, ani kdybys se snažil(-a). Prostě bedřichovští Sokolové prostřednictvím osoby Marušky Hobzové zase zaperlili.

Naše korutanské cyklosnažení se konalo ve dnech 12. až 16. srpna, přičemž středa byla věnovaná vyhlídkové jízdě Rakouskem až do cíle, kterým byl Villach, konkrétně Gästehaus na Martinerstrasse 13.

Opravdové potěšení začalo ve čtvrtek 13. srpna dopoledne poté, co jsme v Kötschachu vystoupili z Toníkova autobusu, konečně vyvedli na světlo boží kola z vlečné maštálky, nasedli a frčeli kolem řeky Gail po cyklotrase R3 do Villachu.

cyklostezka R3 údolím řeky Gail

První den skutečně vnímám jako bezstarostný a rekreační, trasa vedla údolím řeky Gail, žádné převýšení, vpravo Karnské Alpy, vlevo Gailtalský alpský hřeben, uprostřed cyklostezka s dokonalým povrchem, stačí jen zlehka pohybovat nohama a samo to jede, hlava v oblacích, oči se topí v kráse…

zde u mostu v Kötschachu začíná Karnská cyklostezka

Řeka Gail tuší za levým hřebenem Drávu, celých 90 km ji ovšem nezahlédne, setkají se až ve Villachu a my jsme ji na její nedočkavé a bystré cestě doprovázeli.

řeka Gail

Necpali jsme si do hlavy žádná historická fakta, jen jsme bezmyšlenkovitě jeli a užívali si tu nádheru kolem. Představte si ten nejbarevnější kalendář s horami, zalesněnými kopci, loukami se stády Milek, květinami, se stříbromodrou stuhou řeky lemovanou stromy, starými či moderními mosty, s přepečlivě udržovanými statky, přívětivými městečky a vesnicemi se zdaleka viditelnými kostelními věžemi – a jakoby jste byli s námi v údolí řeky Gail.

podél cyklostezky

Gailtal

přehrada na řece Gail

odpočinek v Oberschütt

Po 94 kilometrech jsme dojeli do druhého největšího korutanského města, do 55 tisícového Villachu, vcelku lehce jsme podle mapky našli náš „herberg“, kde na nás čekal prostřený stůl i lože ke spočinutí.

náměstí ve Villachu

Po jídle jsme si prohlídli večerní město a pro regeneraci dopřáli nohám pár kilometrů pěších, protože v pátek 14. srpna nás čekala trasa Villach – Klagenfurt, tedy Drávská cyklostezka, značená R1. V noci pršelo a ráno bylo kalné, pohled z okna ubytovny nebyl žádná sláva.

6:30 hodin ve Villachu

Protože jsme disciplinovaní, vstali jsme, sbalili si zavazadla, uložili je do autobusu, přichystali se na cyklojízdu – a za ty dvě hodiny se sluníčko rozmyslelo a celý den se nám za odměnu naplno věnovalo.

připraveni, naladěni

jeden z mostů ve Villachu

Dnešní trasa byla pospolitě zážitková a koupací, někteří nadšenci odhodili bicykl i třikrát během dne a hupsli do osvěžující chladivé vody. I proto bylo večer na tachometru jen 67 km.

cyklostezka údolím řeky Drávy, úsek Villach-Klagenfurt

Rakouské cyklostezky jsou ověnčeny informačními panely s nejrůznějšími tématy, takže teoreticky by na konci trasy mohl vnímavý jedinec mít jasno o historii, fauně, flóře, podnebí, geologii a všeličems, prakticky ale žádného takového úctyhodného borce neznám, přesto nás cedule zajímaly.

informační cedule u cyklostezky nás zajímaly

Až k neuvěření je údaj, podle kterého je prý v Korutanech 1270 jezer – rozhodně jsme jich cestou pár viděli a každé z nich by zasloužilo ódu. Ani cyklostezka podél Drávy nedá člověku vydechnout, každou chvíli se prostředí mění a pořád překvapuje.

Dráva exotická

přírodní rezervace

radost

pohoda

ny cyklistu čeká nejedno překvapení

Radost způsobí i Toníkův autobus, který se zčistajasna objeví u cyklostezky – znamená to kafíčko, svačinku.

nás servisní autobus

Projíždíme oblastí na jihu Rakouska, kde se stýkají a prolínají germánská, románská a slovanská kultura, což připomíná návštěvníkům před muzeem Svět Keltů trojhranný kámen a listy dubu, platanu a lípy jako charakteristika jednotlivých národů na „Prameni tří kultur“.

setkání tří kultur

pramen tří kultur

krátká přestávka

okolí cyklostezky je neustále jiné

tenhle pohled se neomrzí

Dneska se situace vyvinula tak, že jsme jeli ve větší skupině, shodou okolností dámská přesilovka, tak asi šla té hrstce mužů při zastávkách hlava kolem z našeho štěbetání, naštěstí všichni přítomní byli výkvětem trpělivosti a galantnosti…

téměř dámská jízda

zátisí s bicyklem

porada generálního stábu

Ze štíhlé řeky tančící po kamenech se stávala usedlá dáma ozdobená stříbrnými sponami mostů

mohutná řeka Dráva

a my jsme věděli, že ji musíme opustit, abychom odbočili na sever ke Klagenfurtu (česky Celovec). Měli jsme před sebou výškový rozdíl, a tak jsme osvěžili těla v jezeře, duši v modravých dálkách.

blízké jezero zve k vykoupání

Loučíme se s romantickým výhledem na vzdálené Karavanky

vzdálené Karavanky z údolí Drávy

a po hrázi přehrady v Maria Rain přejíždíme do úplně jiné, výškově dosti členité krajiny.

přehrada u Maria Rain

Po několika kilometrech přijíždíme na předměstí Viktring,

na předměstí Klagenfurtu

pokračujeme stále na sever do univerzitního areálu a hledáme ubytovnu v Neckheimgasse 6, což se nám bez ztráty na životech podaří. Je 18:30 hodin a jsme rádi, že jsme na místě, návštěvu tři a půl kilometru vzdáleného centra města odkládáme na zítřek, večer se všichni při vínečku a pivku vzájemně sdělujeme.

V sobotu 15. srpna byl svátek Nanebevzetí Panny Marie, a ten se v Rakousku opravdu světí. I my jsme měli před sebou sváteční trasu: nejdříve zajet do Maierniggu a podívat se do lesního domku, kde Gustav Mahler skládal na počátku minulého století svá hudební díla, a pak návštěvu rakouské riviéry, což v našem podání představovalo objet kolem celého jezera Wörthersee. O něm se všude hovoří v superlativech – největší, nejkrásnější a nejnavštěvovanější korutanské jezero, 17 km dlouhé, místy přes 80 metrů hluboké. Devadesátitisícový Klagenfurt leží na jeho východním konci, a tak má v každé roční době zajištěný neustálý příliv turistů a sportovců, kteří využívají všech jezerních radovánek. My jsme po téměř dvouhodinové uctivé návštěvě v Komponierhäuschen Gustava Mahlera zůstali s Mirkem na cyklostezce sami, naše skupina už zmizela v dáli.

Wörthersee

Lokalitu, kde je mini-muzeum GM jsem označila červeným čtverečkem. Cyklostezka kopíruje silnici, která lemuje břehy Wörthersee v délce asi čtyřiceti kilometrů.

sváteční poledne na Wörthersee

Vesnice Maria Wörth leží na poloostrově vybíhajícím do jezera a věže místního katolického kostela jsou charakteristickým označením Wörther See, zdejší fresky prý vznikly v 11. století. Mají tu i kostel evangelický, na oba je zvenčí utěšený pohled, uvnitř útěšný pobyt.

Maria Wörth

Dneska tu navíc bylo kvůli mariánskému svátku velmi živo, krojovaná kapela, stánky, množství vyfešákovaných lidí. Toho jsme se nabažili rychle, honem do pedálů a ujížděli jsme na západní konec jezera. Tam je mondénní lázeňské středisko Velden – výstavné budovy, promenády, pláže, okouzlující pohledy na věnec okolních zalesněných kopců přes hladinu jezera.

pláz ve Velden

Pak už jsme se vraceli ke Klagenfurtu, zastavili jsme se v Evropském parku poblíž veřejné pláže a dopřáli jsme si zmrzlinu, vám nabízím tenhle pohled z parkoviště, z něhož snadno zjistíte, že na koupališti rozhodně nebylo pusto.

poblíz koupalistě v Klagenfurtu

Cestou do poměrně vzdáleného středu města jsme míjeli i kongresovou budovu u kukuřičného pole, na tom se mi líbil ten kontrast starosvětskosti a odlesku hvězdných objevů…

kukuřice u kongresového centra v Klagenfurtu

Na Starém náměstí v hlavním korutanském městě bylo přívětivě a klidno, nenadálý rozruch způsobila narušitelská skupinka mladých lidí v krojích, kteří přijeli na slámě ve vlečce traktoru, zpívali při harmonice, řidič traktoru popadl činelky a nejen my jsme se usmívali… Poslechli jsme si pár řízných písniček, pak jsme šli na Nové náměstí, na němž jsou dva významné objekty – obrovský pomník panovnice Marie Terezie (1717–1780) a centrální kašna ze 16. století v podobě kamenného draka. K němu se váže pověst, že při založení města žil v blízkých bažinách, samozřejmě požíral lidi i zvířata, nakonec byl slavně přemožen, na památku na městském znaku vyobrazen a z jednoho kusu kamene vytesán a vystaven, posléze k němu byl hrdinný Herkules s kyjem doplněn.

drak a Herkules na náměstí v Klagenfurtu

Název města prý připomíná neustálý nářek (klagen = naříkat) umývačky
velkého počtu mrtvých u obávaného říčního brodu a bažin v okolí původního sídla. No, vzhledem k tomu, že ti dávní mrtví už o naši lítost nestojí, je to historka půvabná.

Po večeři v ubytovně jsme centrum města navštívili na kolech ještě jednou, užili jsme si osvětleného draka a ostatní dominanty města a s cifrou 65 km za dnešní den jsme dali bicykly do pojízdné maštálky za autobus, při oslavném ťukání skleničkami jsme absolvovali večerní tiskovku – a v podstatě byl konec zájezdu.

V neděli ráno 16. srpna jsme odjížděli, zde na památečním fotu stáli sokolíci (a jejich přátelé) v dlouhých hustých řadách:

účastníci zájezdu 08-2009

Během návratové cesty jsme se stavili u přehradní nádrže na jezeře Packersee, někdo se s chutí vykoupal, my ostatní jsme „guljáli i addycháli“. Aby všechno nebylo tak infantilně idylické, na dálničním odpočívadle 80 km před Vídní mě štípla do třetího prstu pravé nohy rozzuřená včela, která se rozhodla odpočívat v mém sandálku právě na zmíněném místě, ale já jsem ve stejný okamžik měla v úmyslu dojít k autobusu. Tenhle střet zájmů bohužel zaplatila včela životem a já jsem na ni s oteklou nohou další dva dny vzpomínala aniž bych se chystala na onen svět… Raději jsme se chystali na pěší Putování do kraje Pětilisté růže.

Jedna odpověď na “Gailtal a Drávská cyklostezka”

  1. Moc pěknéKdyž jsem tam jezdil /vlakem/, tak jsem viděl skupinky, většinou starší ročníky, jak třeba ve Spittalu nebo Villachu vystupovali a nastupovali a s koly.Tak můj obdiv, ještě že se většinou cyklostezky vinou kolem řek .
    Pak hned za týden pěší pochod v Novohradských i s deštěm a jedním Holanďanem /jsem někde četl/. Slušné porce. Chválím, život se má žít intenzivně a naplno i kdyby měl se stromu hopsnout, až to nepůjde, pak je možno se povalovat. Hodně dalších zážitků

Napsat komentář: buteo Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*